Nejvyšší soud 7 Tdo 649/2026 – Přečin zpronevěry

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 28. 11. 2025, č. j. 91 T 95/2025-147, byla obviněná M. V. uznána vinnou přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, za který byla odsouzena podle § 206 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 16 měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání dva a půl roku. Podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku (nyní § 82 odst. 4 tr. zákoníku) jí bylo uloženo, aby v průběhu zkušební doby podmíněného odsouzení podle svých sil nahradila škodu, kterou trestným činem způsobila. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti obviněné zaplatit 290 109 Kč na náhradu škody poškozenému Ovocnářskému družstvu Brno.

Jako přečin zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl posouzen skutek, který podle zjištění Městského soudu v Brně spočíval v podstatě v tom, že obviněná v době od 10. 10. 2023 do 18. 11. 2023 v Brně jako prodavačka prodejny ovoce řádně a včas neodvedla finanční prostředky – část tržeb z prodeje, které jí byly svěřeny a za které měla odpovědnost a které postupně ukládala do své příruční pokladny, od které měla klíč pouze ona. Finanční hotovost měla uložit společně s účty a doklady do trezorové skříně, od které měla klíče, což však neučinila a část z tržeb si ponechala u sebe, následně z prodejny odešla a finanční hotovost užila pro svou vlastní potřebu. Způsobila tak poškozenému Ovocnářskému družstvu škodu v celkové výši 290 109 Kč.

Odvolání obviněné podané proti všem výrokům rozsudku bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 26. 2. 2026, č. j. 3 To 35/2026-176, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Obviněná podala dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně, a to s odkazem na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. Namítla, že došlo k porušení zásad presumpce neviny a in dubio pro reo. Soudy údajně založily svůj závěr o vině na řetězci nepřímých indicií a domněnek o její finanční situaci a ignorovaly druhou vysoce pravděpodobnou skutkovou verzi, že peníze mohl z trezoru odcizit kdokoli jiný. Z výpovědi svědkyň vyplynulo, že systém nakládání s hotovostí vykazoval fatální bezpečností nedostatky. K tržbám v nezabezpečených obálkách mělo přístup široké spektrum osob, nebylo možné učinit jednoznačný závěr, že si tyto prostředky přisvojila právě dovolatelka. Soudy se rovněž nevypořádaly s významnými rozpory ve výpovědi svědka V. B. stran toho, zda disponoval s klíči od trezoru či nikoli. Tím, že založily závěr o vině obviněné na jeho výpovědi, porušily její právo na spravedlivý proces. Rozhodnutí odvolacího soudu je rovněž zatíženo vadou tzv. opomenutých důkazů. Obviněná totiž v průběhu řízení předložila listinné důkazy – výplatní pásky za období srpen až říjen 2023, jež dokazovaly, že měla legitimní a stabilní příjmy, což má vyvracet konstrukci o její finanční nouzi jakožto primárním motivu ke spáchání zpronevěry. Odvolací soud však tyto návrhy ignoroval, v řízení je neprovedl a nijak se s nimi nevypořádal ani v odůvodnění svého usnesení.

Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněná zpochybnila naplnění objektivní a subjektivní stránky přisouzeného přečinu. Údajně nebyl předložen žádný důkaz o tom, že by si finanční hotovost přisvojila, takový skutkový závěr stojí pouze na nepřímých indiciích o její finanční situaci. Na tomto tvrzení soudy založily i závěr o úmyslu. Nebylo prokázáno, že by jednala v úmyslu poškodit Ovocnářské družstvo. Dodala, že soudy založily své závěry na klíčovém důkazu – textových zprávách mezi V. B. a obviněnou. Nicméně z nich nelze dovozovat žádné doznání, tyto zprávy vypovídaly pouze o jejím špatném psychickém stavu a snaze napravit mezilidské vztahy na pracovišti. Dovolatelka napadla i výrok o náhradě škody, který podle ní spočíval na nesprávném právním posouzení věci. Nedošlo totiž ke spolehlivému a exaktnímu vyčíslení škody, soudy pouze mechanicky převzaly finanční kalkulaci předloženou poškozeným. Pokud však nebyl zjištěn skutečný rozsah chybějících prostředků a současně nebylo prokázáno, že s nimi manipulovala právě obviněná, nebylo možné o nároku na náhradu škody meritorně rozhodnout.

Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. shledala obviněná v tom, že odvolací soud nekriticky převzal závěry soudu prvního stupně, s námitkami stran extrémního rozporu se nijak nevypořádal a potvrdil rozsudek spočívající na nesprávném hmotněprávním posouzení přečinu zpronevěry.

Obviněná se dovoláním domáhala toho, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně i jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Brně a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání konstatoval, že dovolání obviněné je vystavěno na doslovném opakování námitek uplatněných v předchozích fázích trestního řízení, s nimiž se oba soudy beze zbytku vypořádaly. Argumentace vznesená ve vztahu k první variantě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tento důvod nemohla naplnit. Nemohly jej založit ani obecné námitky porušení zásad in dubio pro reo a volného hodnocení důkazů. Pakliže bylo poukázáno na rozpory ve výpovědi svědka V. B., nejednalo se o rozpory zásadní. K námitce opomenutých důkazů se státní zástupce vyjádřil v tom smyslu, že jednak výslovný návrh na provedení důkazu výplatními páskami obviněná v řízení pravděpodobně vůbec nevznesla, kromě toho v hlavním líčení byl proveden důkaz mj. mzdovým listem, soudy tedy měly o finančních poměrech obviněné přehled. Navíc se nejednalo o žádný podstatný důkaz mající vazbu na rozhodná skutková zjištění, která by byla určující pro naplnění znaků trestného činu zpronevěry.

Státní zástupce dále odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu týkající se tzv. svémocného úvěru, ve které bylo mj. řečeno, že trestného činu zpronevěry se dopustí pachatel i tehdy, je-li prokázáno, že jedná s vědomím, že vůbec nemá peníze, aby je mohl v nejbližší době vrátit poškozenému, a že si je teprve musí opatřit. Případný úmysl pachatele vrátit peníze je v takovém případě závislý na budoucí nejisté události, k níž může, ale také nemusí dojít. Konstatoval, že námitky uplatněné pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. jeho zákonnému vymezení neodpovídají. Tvrzení, že jednání obviněné nenaplňuje formální znaky objektivní ani subjektivní stránky trestného činu zpronevěry, mu sice na první pohled odpovídá, nicméně obsahově je tato námitka vybudována na odmítnutí skutkových zjištění, která byla přijata soudy, a na vlastním přístupu k hodnocení vybraných důkazů (textových zpráv). Pod zmiňovaný dovolací důvod není možné vztáhnout ani výhrady stran procesních vad výroku o náhradě škody (na podkladě jakých důkazů soudy vyčíslily majetkovou škodu), jelikož se netýkají hmotněprávní podstaty majetkové újmy. S ohledem na uvedené nebyl naplněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Státní zástupce navrhl, aby dovolání bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítnuto.

Na toto vyjádření reagovala obviněná replikou, ve které nesouhlasila s „podsouváním hypotézy o tzv. svémocném úvěru“, státní zástupce podle ní pracoval s nepotvrzenou skutkovou verzí. Ona naopak od počátku tvrdila, že žádné finanční prostředky neodebrala. Státní zástupce sám hodnotil důkazy v její neprospěch, navíc jeho závěry postrádaly jakoukoli logiku. Obviněná vyjádřila přesvědčení, že rozpory ve výpovědi svědka V. B. dosahovaly intenzity extrémního nesouladu. Nesouhlasila ani s názorem stran opomenutého důkazu, trvala na tom, že návrh na provedení důkazů obhajoba vznesla. Podle jejího názoru na tvrzení o údajné finanční tísni založily soudy závěr o úmyslném zavinění, jedná se tudíž o důkaz mající vztah k zákonnému znaku přečinu zpronevěry. Dodala, že hodnocení textových zpráv představuje ryze hmotněprávní otázku naplnění subjektivní stránky trestného činu a že svými námitkami do výroku o náhradě škody napadla samotné hmotněprávní předpoklady pro uložení povinnosti k náhradě škody. Vyčíslení předložené Ovocnářským družstvem bylo založeno na neověřených odhadech. V řízení nebyla prokázána ani existence příčinné souvislosti mezi jednáním obviněné a vzniklou škodou. Soudy tak měly Ovocnářské družstvo s jeho nárokem odkázat na řízení ve věcech občanskoprávních.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněnou, prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), je však zjevně neopodstatněné, přičemž zčásti bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

Dovolatelka uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první variantě a ve vztahu k tomu popřela rozhodné skutkové zjištění učiněné soudy, že by ona byla osobou, kdo si přisvojil chybějící hotovost. Nicméně její námitka nebyla formulována ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu (tedy že by uvedené rozhodné skutkové zjištění bylo ve zjevném rozporu s provedenými důkazy), nýbrž vyjádřila nesouhlas s tím, že soudy toto zjištění učinily mj. na podkladě svědeckých výpovědí (především svědka V. B.), s nimiž nesouhlasila. Dovolací argumentace obviněné tak spočívala prakticky jen v nesouhlasu s hodnocením důkazů soudy a v předložení vlastní verze toho, jak došlo ke ztrátě peněz. Takto postavené námitky nejsou podřaditelné pod zmíněný dovolací důvod. To platí také o námitce porušení principu in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch obviněného), protože v dané věci nenastala situace, že by po vyčerpání všech dostupných důkazů přetrvávaly důvodné pochybnosti o tom, že to byla právě obviněná, kdo si předmětnou hotovost přisvojil.

Soudy učinily na základě zhodnocení důkazů jednoznačný skutkový závěr o tom, že to byla právě obviněná, kdo si chybějící peněžní prostředky přisvojil, s tím, že žádná jiná alternativa tohoto skutkového závěru nepřipadala v úvahu. Verzi obviněné, že tak mohla učinit jakákoli jiná osoba disponující klíči od trezoru, odmítly, neboť ji nepodporuje žádný z provedených důkazů, tvrzení obviněné tak stojí zcela osamoceně. Kromě toho je její obhajoba v kontextu všech důkazů i zcela nelogická a celkově neudržitelná, vystavěná na zcela vágních tvrzeních a snaze svalit vinu na jiné zaměstnance, případně vedení s tím, že zabezpečení hotovosti bylo u poškozeného Ovocnářského družstva tristní a hotovost mohl vzít někdo jiný. Nejvyšší soud dodává, že bezpečnostní nedostatky v systému nastaveném poškozeným družstvem nijak nemohly zpochybnit závěry o vině obviněné. Provedené důkazy totiž ukazovaly na to, že obviněná tyto tržby na konci týdne vůbec neodvedla (tedy fakticky je do průhledné obálky a následně do trezoru vůbec nedala), tudíž nemohla být tato hotovost odcizena jiným zaměstnancem (či vedením) družstva. Z tohoto důvodu jsou zjevně bezvýznamné i opakované námitky obviněné týkající se toho, zda V. B. měl klíče od trezoru s hotovostí, či nikoli. Z toho, že si obviněná peníze vzala přímo ze své příruční pokladny a tržbu vůbec neodevzdala, ji usvědčil i její vlastní dokument – list papíru, kde si sama poznačila tržby, které fakticky neodvedla a které se shodovaly s těmi, které následně vedení družstva postrádalo. Kromě toho skutečnost, že chybějící hotovost nedávala za vinu jiné osobě, ale převzala za ni sama odpovědnost (alespoň zpočátku), vyplývala i ze samotného jednání obviněné po činu, kdy V. B. přes textové zprávy slibovala, že mu vše vysvětlí, peníze mu pošle a dá vše do pořádku. Verzi, že týdenní tržbu řádně do obálky odevzdala a dala do trezoru, ale někdo ji musel z obálky vyndat (resp. že se tak stalo i v měsíci září, ale chybějící hotovost dorovnala ze svého), uvedla až v průběhu trestního řízení. Proto pokud soudy její obhajobě neuvěřily a učinily skutkový závěr, že to byla obviněná, kdo si hotovost poškozeného přisvojil, je takový závěr v kontextu provedených důkazů zcela přijatelný, rozhodně není ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Nepřicházelo proto v úvahu, aby Nejvyšší soud do tohoto závěru soudů zasahoval.

Z výše uvedeného plyne, že dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první variantě námitky obviněné neodpovídají.

Ve vztahu k druhé variantě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (procesně nepoužitelné důkazy) dovolatelka žádné námitky neuplatnila.

Pokud nesouhlasila s neprovedením důkazního návrhu odvolacím soudem – konkrétně šlo o důkaz výplatními páskami za měsíce srpen až říjen roku 2023 – tato námitka je podřaditelná pod třetí alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (opomenuté důkazy), nelze jí však přiznat žádné opodstatnění. Jednak návrh na provedení takového důkazu nebyl vznesen. V odvolání obviněná pouze odkázala na zmíněné výplatnice ve výčtu důkazů, jež měly podporovat její argument, že nebyla v rozhodnou dobu v tíživé finanční situaci, žádný výslovný návrh na provedení tohoto důkazu však řádný opravný prostředek neobsahoval. Když byla následně obhajoba Krajským soudem v Brně u odvolacího veřejného zasedání dotázána, zda činí jakýkoli návrh na doplnění dokazování, tak odpověděla, že nikoli. Z takto popsané procesní situace je zjevné, že již z tohoto důvodu se nemůže jednat o důkaz opomenutý ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu. Kromě toho by se zjevně jednalo o důkaz nadbytečný, jelikož finanční situace obviněné byla soudem prvního stupně zjištěna zcela dostatečným způsobem na základě jím provedených důkazů (viz mzdový a osobní list na č. l. 68 tr. spisu, kde jsou uvedeny totožné údaje, jaké obviněná předkládala ve výplatnicích). Obviněné tak šlo prakticky jen o to, aby odvolací soud znovu přehodnotil již jednou provedený důkaz a na jeho základě učinil nové, pro ni příznivější skutkové zjištění. Takové námitky však žádný dovolací důvod nenaplňují. V neposlední řadě je nutno dodat, že skutečnost, jaké příjmy měla obviněná v období srpna až října 2023, resp. posouzení její finanční situace, není rozhodným skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků předmětného přečinu, jak správně poznamenal i státní zástupce ve svém vyjádření k dovolání.

Z hlediska třetí alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolání zjevně neopodstatněné.

Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Námitky odpovídající tomuto dovolacímu důvodu obviněná neuplatnila. Výhrada, že nebyly naplněny znaky objektivní ani subjektivní stránky skutkové podstaty přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, se k tomuto dovolacímu důvodu vztahuje jen zdánlivě, neboť nevycházela ze soudy zjištěného skutkového stavu, nýbrž byla založena na alternativní verzi skutkového děje, že obviněná si žádné finanční prostředky nepřisvojila. V návaznosti na toto opakované tvrzení dovolatelka předložila vlastní hodnocení provedených důkazů, příp. namítala, že pro závěr soudu, že by si finanční hotovost přisvojila právě ona, chybí jakékoli důkazy. Žádné konkrétní námitky týkající se právního posouzení objektivní či subjektivní stránky skutkové podstaty předmětného přečinu však neuvedla.

Kromě toho tvrzení dovolatelky, že závěr o zavinění soudy postavily výlučně na zjištění ohledně její nepříznivé finanční situace, není pravdivé. Soudy při úvahách o zavinění obviněné vzaly v potaz způsob provedení činu i to, jak se obviněná chovala po činu, tedy jak po nastoupení na nemocenskou oddalovala řešení problému a jakým způsobem reagovala na výzvy vedení k vrácení chybějících tržeb. Z jejích odpovědí je zřejmé, že si obviněná očividně byla vědoma svého trestného jednání a jen se snažila z nepříjemné situace vymluvit a konečné řešení oddálit, načež poté, co jí byla stanovena finální lhůta k vrácení chybějící hotovosti, přestala s poškozeným (resp. s vedením družstva) komunikovat zcela. Závěr soudů o úmyslném zavinění obviněné ve formě přímého úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku je plně přijatelný. Skutkové zjištění, že v rozhodnou dobu finanční situace obviněné neodpovídala jejímu tehdejšímu způsobu života (jízdy do práce taxislužbou, placení útraty v restauracích apod.), soudy zmiňovaly ve vztahu k pravděpodobné motivaci obviněné. Tyto úvahy o možném motivu však nemají na závěr o naplnění znaků subjektivní stránky skutkové podstaty přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku přímý vliv (motiv není znakem uvedené skutkové podstaty, ani případná absence zjištěného motivu by v tomto případě neznamenala nedostatek úmyslu).

Skutkového charakteru byla rovněž námitka týkající se výroku o náhradě škody. I ta byla postavena na tvrzení, že nebylo prokázáno, že by s penězi manipulovala výhradně dovolatelka, a na nesouhlasu s hodnocením důkazů a s výsledným skutkovým zjištěním, které z tohoto hodnocení vzešlo. Taková námitka dovolacímu důvodu neodpovídá.

Námitky obviněné formálně směřující do objektivní a subjektivní stránky činu a do výroku o náhradě škody byly podány z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. byl v dané věci uplatněný v alternativě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). Z uvedené vázanosti uvedené alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. na některý další dovolací důvod vyplývá, že pokud bylo dovolání z části podané z jiných než zákonných dovolacích důvodů, platí to samé i z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., a jestliže z části byly námitky zjevně neopodstatněné, pak je dovolání zjevně neopodstatněné i podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.

Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., o čemž v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání.