7 Tdo 959/2016 — Nejvyšší soud

7 Tdo 959/2016 citace  Právní věta:Jestliže pachatel nalezl střelnou zbraň, poté ji ošetřil a uložil ve svém obydlí nebo na jiném místě, aniž by splnil povinnost neprodleně oznámit nález zbraně nejbližšímu příslušníkovi policie nebo útvaru policie nebo obecnímu úřadu podle § 68 odst. 2 zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o zbraních), ve znění pozdějších předpisů, lze z toho dovodit, že jednal v úmyslu opatřit si střelnou zbraň a že za splnění dalších zákonných podmínek naplnil znaky přečinu nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku. Splnění povinnosti neprodleně oznámit nález střelné zbraně sice není vymezeno konkrétní lhůtou, ale vyžaduje, aby tak nálezce učinil co nejdříve po nálezu střelné zbraně, jakmile to je možné vzhledem k okolnostem případu. Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:20. 7. 2016 Spisová značka:7 Tdo 959/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.959.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nedovolené ozbrojování Dotčené předpisy:§ 279 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:26. 9. 2016 Publikováno ve sbírce pod číslem:17 / 2017 Anotace:Rozsudkem příslušného okresního soudu byl obviněný uznán vinným přečinem nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a odsouzen podle § 279 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na jeden rok s tím, že výkon trestu odnětí svobody byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen, a dále podle § 70 odst.1 písm. a), odst.3 tr. zákoníku k trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty postihujícímu tři střelné zbraně. Proti výše uvedenému rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo usnesením odvolacího soudu podle § 256 tr. ř. zamítnuto. Výrok o trestu byl posléze zrušen podle § 43 odst.2 tr. zákoníku v rámci uložení souhrnného trestu. Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Nejvyšší soud se ve svém rozhodnutí zabýval znaky přečinu nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku ve smyslu nálezu zbraní. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 7 Tdo 959/2016-25 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 20. 7. 2016 o dovolání obviněného M. Ř. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 1. 2015, sp. zn. 7 To 233/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 5 T 140/2013 t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. Ř. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. 5 T 140/2013, byl obviněný M. Ř. uznán vinným přečinem nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a odsouzen podle § 279 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na jeden rok s tím, že výkon trestu odnětí svobody byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a zkušební doba byla podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku stanovena na tři roky, a dále podle § 70 odst.1 písm.a), odst.3 tr. zákoníku k trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty postihujícímu tři střelné zbraně specifikované ve výroku o trestu. Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 1. 2015, sp. zn. 7 To 233/2014, podle § 256 tr. ř. zamítnuto. Výrok o trestu byl posléze zrušen podle § 43 odst.2 tr. zákoníku rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 7 To 308/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 3 T 86/2013 v rámci uložení souhrnného trestu. Jako přečin nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Litoměřicích spočíval v podstatě v tom, že obviněný si v přesně nezjištěné době a přesně nezjištěným způsobem opatřil a do 08,00 hodin dne 10. 9. 2012 v rozporu se zákonem č. 119/2002 Sb., zákon o zbraních, ve znění pozdějších předpisů, přechovával v rodinném domě v obci V., N. P., okr. L., plně funkční a střelby schopné střelné zbraně specifikované ve výroku o vině. Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 1. 2015, sp.zn. 7 To 233/2014. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Vytkl, že „jeho jednání, které bylo popsáno v obžalobě, nenaplňuje znaky přečinu nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku“. Namítl, že zbraně nalezl na půdě domu svých rodičů v pátek dne 7. 9. 2012, označil je za rodinné dědictví a dodal, že měl úmysl nejbližšího pracovního dne, tj. v pondělí dne 10. 9. 2012, oznámit příslušnému útvaru policie nabytí vlastnictví zbraní a zároveň je předložit. Uvedl, že tuto povinnost nemohl splnit, protože dne 10. 9. 2012 byla v jeho domě provedena domovní prohlídka, při které byly zbraně objeveny. Zdůraznil, že lhůta ke splnění povinnosti, kterou chtěl splnit, neuplynula, a z toho vyvozoval, že jeho jednání nemohlo být posouzeno jako trestný čin. V souvislosti s tím, že soudy neakceptovaly jím prezentovanou verzi nabytí zbraní, poukázal na to, že soudy neprovedly důkazy, které navrhoval a kterými mohla být jeho verze potvrzena. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření označil námitky obviněného ve vztahu k právnímu posouzení skutku za zjevně neopodstatněné a navrhl, aby dovolání bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření bylo předloženo obhájci obviněného k případné replice, ale obhájce na něj nereagoval. Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo zčásti podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a že pokud se opírá o námitky, které lze považovat za dovolací důvody, je zjevně neopodstatněné. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř. byl v dané věci uplatnitelný ve variantě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože byl v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). „Nesprávné právní posouzení skutku“ znamená, že na skutek bylo vadně aplikováno hmotné právo. Jestliže dovolání směřuje proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídají pouze takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. Pokud je dovolacím důvodem „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“, tj. jiné, než je právní posouzení skutku, jedná se rovněž o aplikaci norem hmotného práva na skutkové okolnosti zjištěné soudy. Těmto zásadám odpovídá podané dovolání v části, v níž obviněný namítl, že „jeho jednání, které bylo popsáno v obžalobě, nenaplňuje znaky přečinu nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku“. Vzhledem k tomu, že popis skutku uvedený v obžalobě odpovídá tomu, jak skutkový stav posléze zjistil Okresní soud v Litoměřicích, lze mít za to, že obviněný měl na mysli popis skutku uvedený ve výroku rozsudku. Obviněný formuloval citovanou námitku jen obecně a bez jakékoli bližší konkretizace v tom smyslu, který nebo které ze zákonných znaků přečinu nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku nebyly podle jeho názoru naplněny skutkem popsaným ve výroku o vině. Za tohoto stavu neměl Nejvyšší soud jinou možnost, jak se s uvedenou námitkou vypořádat, než také jen obecně konstatovat, že skutkem uvedeným ve výroku o vině byly zákonné znaky zmíněného přečinu naplněny. Přečinu nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku se dopustí mimo jiné ten, kdo bez povolení sobě opatřuje zbraně. Naplnění těchto zákonných znaků skutkem uvedeným ve výroku o vině je zřejmé a bylo náležitě vysvětleno v odůvodnění rozsudku i napadeného usnesení. Těžištěm dovolání byly námitky, které se odvíjely od obhajoby obviněného založené na tvrzení, že zbraně našel na půdě domu svých rodičů za jejich nepřítomnosti v domě a že hod