8 Tdo 629/2007 — Nejvyšší soud

8 Tdo 629/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 7. 2007 Spisová značka:8 Tdo 629/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:8.TDO.629.2007.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 8 Tdo 629/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. července 2007 o dovolání obviněného D. F., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 7 To 342/2006, který rozhodl jako soud odvolací ve věci Okresního soudu ve Frýdku-Místku vedené pod sp. zn. 3 T 187/2005, takto: Podle § 265j tr. ř. se dovolání obviněného D. F. z a m í t á . Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 8. 2. 2006, sp. zn. 3 T 187/2005, byl obviněný D. F. uznán vinným v bodech I. a II. jednak pokračujícím trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák. (I/1 - 9, II/1 - 3), jednak trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, odst. 2 tr. zák. (I./3 - 4), jednak trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. (I./1 - 7, 9, II./1 - 3), v bodě III. jednak trestným činem nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák., jednak trestným činem pytláctví podle § 178a odst. 1 tr. zák. a v bodě IV. pokračujícím trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. (IV./1, 2). Za tyto trestné činy byl obviněný D. F. odsouzen podle § 247 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání tří roků. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí věcí popsaných a konkretizovaných v napadeném rozsudku. Dále bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných M. Č., Z. J., a M. L., a o zproštění obžaloby spoluobviněných M. L., J. J., J. J. a R. M. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali obvinění D. F., M. L. a M. Č. odvolání, o nichž Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 7 To 342/2006, rozhodl tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e) odst. 2 tr. ř. zrušil částečně výrok o trestu ohledně spoluobviněného M. L. učiněný podle § 59 odst. 2 tr. zák., a odvolání obviněných D. F. a M. Č. podle § 256 tr. ř. zamítl. Proti tomuto rozsudku Krajského soudu Ostravě podal obviněný D. F. prostřednictvím obhájce JUDr. J. Ch. dovolání opřené o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. e), g), h) tr. ř. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř. se obviněný postupně vyjádřil k jednotlivým skutkům a svými argumenty ve vztahu k bodům I.1, I.2, I.7, II.1, II.3, III., IV.l, 2 poukázal na obsah vlastních výpovědí učiněných jak v přípravném řízení, tak v hlavním líčení, v nichž zdůraznil své plné doznání, jímž výrazně přispěl k objasnění souzené trestné činnosti a urychlení průběhu trestního řízení, a jímž poskytl potřebnou součinnost, k čemuž však soudy při rozhodování o vině a při úvahách o výši trestu dostatečně nepřihlédly. K bodům 1.3, 1.5, 1.6, 1.8, 1.9, VII. uvedl, že se k těmto činům nedoznal a pro nedostatek důkazů nebylo prokázáno, že by jednal, jak bylo žalováno. Za stavu důkazní nouze ho nebylo možné odsoudit jen na základě pouhých domněnek, které nemají oporu v provedeném dokazování, a pokud se tak stalo, napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Současně s odkazem na tuto vadu obviněný dovodil, že proti němu bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv bylo podle zákona nepřípustné. Obviněný dále ve vztahu k bodu 1.4, podrobně vznesl konkrétní výhrady, v nichž zdůraznil, že se tohoto činu nedopustil a zpochybnil výpovědi svědků V. L. a P. K. a sám tvrdil, že z nich nelze na spáchání příslušné trestné činnosti usuzovat. Obviněný upozornil, že za dané situace se též jedná o důkazní nouzi, v jejímž důsledku nebylo prokázáno, že by se dopustil trestných činů krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák. a porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, odst. 2 tr. zák., poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., a pokud bylo za těchto okolností trestní stíhání pro tento skutek vedeno, bylo nepřípustné. V další části dovolání obviněný vytkl, že jeho jednání v bodech I. (1-9) a II. (1-3) bylo posouzeno jako pokračující trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák., když nebyly splněny všechny podmínky ustanovení § 89 odst. 3 tr. zák. Podle argumentů obviněným uvedených nelze tyto činy hodnotit jako jeden pokračující skutek, ale jako samostatná a opakující se jednání. Obviněný zejména vyjádřil, že nebyla řádně zkoumána existence jednotného záměru v páchání činů téže skutkové podstaty a nebylo prokázáno ani vzájemné subjektivní a objektivní propojení mezi všemi stíhanými útoky. Vyslovil pochybnosti o tom, zda mezi jednotlivými činy existovala nepřetržitá a nijak nepřerušená blízká časová souvislost, neboť u skutků, mezi kterými časový úsek jejich spáchání přesahuje 14 dnů, tuto časovou souvislost již nelze dovodit. Rovněž podle obviněného nebyl naplněn znak stejného nebo podobného způsobu provedení, neboť čin souzený ve výroku I.3 rozsudku naplňuje pouze skutkovou podstatu trestného činu krádeže na rozdíl od jednání popsaného v bodě I.4 rozsudku, kde byl spolu s touto skutkovou podstatou shledán i trestný čin poškozování cizí věci. Aplikací ustanovení § 89 odst. 3 tr. zák. na jednání v bodech I/1-9, II/1-3 tak podle obviněného došlo k jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení. Dále obviněný k bodům I.1, I.2, I.5 až I.9, a II., namítl nesprávnost v celkovém součtu škody způsobené odcizením věcí, s tím, že správný součet nedosahuje výše značné škody, tudíž mělo být jeho jednání posouzeno jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. Obviněný k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uvedl, že mu byl nesprávně uložen úhrnný trest, přestože byly splněny podmínky pro souhrnný trest, neboť obviněný činy, pro něž byl odsouzen, spáchal před vyhlášením rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 6. 12. 2005, sp. zn. 6 T 60/2005. Obviněný rovněž namítl, že rozhodnutí o uplatněném nároku poškozených je v přezkoumávané části rozsudku nesprávné, protože u skutků, u kterých se obviněný nedoznal, a u nichž není spolehlivě prokázána jeho účast, není na místě, aby byl zavázán k náhradě škody. Vzhledem k namítaným pochybením dovolatel navrhl, aby dovolací soud podle § 265k a § 265m tr. ř. u bodu I.3 vypustil ze skutkové věty odcizení finanční hotovosti ve výši 145.000,- Kč ke škodě A. P., u bodu I.8, aby ze skutkové věty vypustil odcizení finanční hotovosti a stravenek v hodnotě 6.869,- Kč ke škodě I. p., s.r.o., a aby obviněného uznal vinným jen odcizením finanční hotovosti 1.000,- Kč a stravenek v hodnotě 960,- Kč. Poté aby rozsudky Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 7 To 342/2006, a Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 8. 2. 2006, sp. zn. 3 T 187/2005, včetně vadných řízení, která jim předcházela, zrušil. V bodech I.4, I.5, I.6, I.8, I.9 a II.2, aby obviněného podle § 226 písm. c) tr. ř. zprostil obžaloby a ohledně bodů I.1, I.2, I.3, I.7, II.1, II.3, III. IV.1, 2, aby upustil od uložení souhrnného trestu podle § 35 odst. 2 tr. zák., za použití § 37 trestního zákona, a to ve vztahu k rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 6. 12. 2005, sp. zn. 6 T 60/2005, či mu za činy v bodech I.1, I.2, I.3, I.7, II.1, II.3, III., IV.l, 2 za použití § 35 odst. 2 tr. zák. uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání třiceti dvou měsíců, zařadil jej do věznice s ostrahou, uložil mu trest propadnutí věci a zároveň zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 6. 12. 2005, sp. zn. 6 T 60/2005. Obviněný též udělil souhlas s tím, aby jeho dovolání bylo projednáno v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. Dovolání obviněného bylo dne 23. 4. 2007 doručeno Nejvyššímu státnímu zastupitelství, které podalo písemné vyjádření, podle něhož námitky, kterými obviněný na základě vlastního hodnocení důkazů vytýkal, že se části činů nedopustil a měl být zproštěn, směřují výlučně proti skutkovým zjištěním, a protože jimi nejsou vytýkány nedostatky právní povahy, dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný jiný dovolací důvod podle § 265b tr. ř. na ně nedopadá. Za irelevantní byly označeny i výhrady zaměřené proti nerespektová