2 Afs 90/2004 — Nejvyšší správní soud

30 Af 4/2010- 34 - text 3 pokračování 30 Af 4/2010 30 Af 4/2010-34 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Petra Polácha a JUDr. Jany Kubenové v právní věci žalobce STAVOIZOLA s.r.o., se sídlem Komenského 350, 675 21 Okříšky, zastoupeného Ing. Františkem Mejtou, daňovým poradcem, Zeyerova 2388, 397 01 Písek, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Brně, se sídlem nám. Svobody 4, Brno, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu t a k t o : I. Žaloba proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 26.10.2009, č.j. 16834/09-1200-702459, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Dne 24. 4. 2007 byla u žalobce zahájena daňová kontrola na dani z příjmů právnických osob za rok 2004. Po jejím skončení vydal Finanční úřad v Třebíči (dále jen „správce daně“) dne 13. 2. 2009 dodatečný platební výměr na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2004 do 31. 12. 2004, č. j. 19446/09/330911706090, kterým žalobci doměřil daň ve výši 74.200,- Kč. Správce daně neuznal uplatnění částky 45.600,- Kč za nákup vína a částky 219.000,- Kč zaplacené za nájem nebytových prostor do nákladů ovlivňujících základ daně. Dle správce daně je víno předmětem spotřební daně a bylo považováno za dar, který není daňově uznatelný. Daňový subjekt přesvědčivě nedoložil, že platně uzavřel nájemní smlouvu se společností MAROM Brno s. r. o. a že skladovací prostory uvedené v nájemní smlouvě mohly být žalobcem skutečně využívány. Tudíž neprokázal, že zaúčtované nájemné bylo vynaloženo na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů ve smyslu ust. § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů, a proto bylo nájemné vyloučeno z daňového základu za zdaňovací období roku 2004. V odvolání proti dodatečnému platebnímu výběru žalobce namítal, že správce daně vyloučil z daňově uznatelných nákladů celou částku 45.600,- Kč, aniž šetřil jaká je hodnota samotného vína a jaká použitých obalů. Ohledně nájemného nebytových prostor trval žalobce na svém stanovisku, že prokázal jak uzavření nájemní smlouvy, tak užívání předmětných skladovacích prostor. II. Stručné shrnutí argumentů obsažených v napadeném rozhodnutí žalovaného [2] Žalovaný zamítl odvolání proti předmětnému dodatečnému platebnímu výměru a ztotožnil se s názorem správce daně. K jediné námitce uvedené v odvolání ohledně vyloučení celé částky za nákup vína z daňově uznatelných nákladů uvedl, že žalobce neposkytl žádný údaj o hodnotě obalů, který požaduje zohlednit. Příjem za vrácené obaly nebyl v účetnictví žalobce zjištěn. Obaly nebyly zjištěny ani v inventurním soupisech zásob k 31. 12. 2004 a ve faktuře za odběr různých druhů vína byla uvedena pouze cena za víno. Žalobce tedy neprokázal, že obaly, ve kterých bylo víno nakoupeno, jsou vratné a že by do výnosů byl zaúčtován příjem za jejich vrácení. Vyloučení celé částky z daňových nákladů bylo v souladu ustanovením § 25 odst. 1 písm. t) zákona o daních z příjmů (dále jen „ZDP“), neboť žalobce neprokázal, že by se mohlo jednat o reklamní nebo propagační předmět, který byl opatřen obchodní firmou nebo ochranou známkou poskytovatele tohoto předmětu nebo názvem propagovaného zboží nebo služby, jehož hodnota bez daně z přidané hodnoty nepřesahuje 500,- Kč a který není předmětem spotřební daně. [3] Co se týče nájemného uplatnil žalobce v nákladech ovlivňujících základ daně částku 219.000,- Kč (tj. nájem bez DPH) účtovanou na základě faktury č. 393/2004 vystavené dne 14. 12. 2004 dodavatelem MAROM Brno s. r. o. za nájem skladové plochy. K prokázání nákladu předložil smlouvu o nájmu nebytových prostor s pronajímatelem MAROM Brno s. r. o. ze dne 1. 1. 2004, na základě které měl být předmětem nájmu objekt na K. n. 10 v B. Dle výpisu z katastru nemovitostí však vlastníkem tohoto objektu byla společnost PRAKOM Brno, a. s., v jejímž účetnictví bylo ověřeno, že žádné skladovací prostory společnosti MAROM Brno s. r. o. nepronajala. V průběhu daňové kontroly žalobce předložil na základě výzvy správce daně dle § 31 odst. 9 ZSDP geometrický plán a výpis z katastru nemovitostí včetně fotek, v nichž označuje jako pronajímaný objekt budovu na K. n. č. 3 v B. ve vlastnictví R. Š., nikoli objekt uvedený v nájemní smlouvě na K. n. č. 10 v B. Z výpovědi svědka R. Š. vyplynulo, že společnost Stavoizola s. r. o. nikdy neměla pronajaté žádné prostory v objektu B., K. n. č. 3 ani zde neměla uskladněné žádné zboží. Odvolací orgán shrnul závěry správce daně takto: v nájemní smlouvě je uveden jiný skladovací prostor než ten, kde podle sdělení žalobce měl být materiál skladován, vlastník skladovacího prostoru na adrese B., K. n. č. 3 pan Š. společnosti MAROM Brno s. r. o. tento objekt nepronajal a společnost STAVOIZOLA s.r.o. nezná. Žádný z vyslechnutých svědků nepotvrdil, že k pronájmu skladovacích prostoro společností MAROM Brno s. r. o. skutečně došlo. Žalobcem navržený výslech V. M., který pracoval jako hlídač skladu pro R. Š., se zajistit nepodařilo, neboť zemřel. Ovšem žalobce neprokázal, že by pan V. M. měl nějaký vztah ke společnosti MAROM Brno, s.r.o, a že by měl oprávnění za tuto společnost jednat a jejím jménem pronajímat skladovací prostory a přebírat od žalobce peníze, přičemž žalobcem předložený protokol o předání a převzetí skladovacích prostor ze dne 1. 1. 2004 obsahuje pouze razítko bez uvedení jména a podpisu. Smlouva o nájmu nebytových prostor sjednaná s pronajímatelem MAROM Brno s. r. o. ze dne 1. 1. 2004 na pronájem skladovacích prostor na adrese B., K. n. č. 10 v B. tak nemohla být uzavřená platně, protože nebylo prokázáno, že pronajímatel MAROM Brno s. r. o. byl vlastníkem nemovitosti, nebo že by měl právo tyto nemovitosti užívat. K pronájmu výše uvedených skladovacích prostor dojít nemohlo také z toho důvodu, že skuteční vlastníci objektů na adrese B., K. n. č. 10 i č. 3 své prostory daňovému subjektu nepronajali a ani nedali souhlas k pronájmu. III. Žalobní argumentace [4] Žalobce považuje vydané rozhodnutí za nezákonné pro nedodržení zákonného postupu žalovaným, ve smyslu ust. § 50 odst. 3 ZSDP. Dále namítá, že v přezkoumávaném rozhodnutí není uveden zřetelný závěr, proč byl uvedený náklad za nákup vína zcela vyloučen. Dle § 25 odst. 1 písm. t) ZDP musí reklamní předmět splňovat tři podmínky: a) musí být opatřen obchodní firmou nebo ochranou známkou, b) jeho cena (bez DPH) celkem nepřesahuje 500,- Kč a c) není předmětem spotřební daně. Žalovaný na rozdíl od správce daně shledal porušení všech tří podmínek, zatímco správce daně vyslovil jen nesplnění podmínky pod písm. c) a navíc tvrdí, že víno bylo uchováváno ve vratných obalech. Buď je tedy napadené rozhodnutí překvapivé nebo chybí řádné posouzení odvolací námitky. Co se týče pronájmu skladovacích prostor, má žalobce za to, že prokázal uzavření nájemní smlouvy, tyto prostory fyzicky označil a svědecky doložil jejich užívání (výpověď pana Z.). Na základě daňového dokladu provedl žalobce úhradu nájemného, což doložil. Správce daně náklady vyloučil z důvodu, které žalobce nemohl ovlivnit tedy, že pronajímatel MAROM Brno s. r. o. a jeho jednatel jsou nekontaktní, že v protokole o předání prostor pronajímatelem je toliko razítko (byť ve smlouvě z téhož dne je podpis i razítko), že nesouhlasí orientační číslo objektu uvedené ve smlouvě s číslem popisným /překlep?/, že zemřel člověk, který mohl potvrdit výpověď svědka, že vlastník objektu nepotvrdil, zda nemovitost či její část společnosti MAROM Brno s. r. o. pronajal. Dle žalobce tak závěr žalovaného nemá oporu ve správní spise. IV. Stanovisko žalovaného k žalobě [5] V písemném vyjádření k žalobě setrval žalovaný na skutkové a právní argumentaci uvedené v žalobou napadeném rozhodnutí. Žalobce ve svém odvolání nijak nezpochybnil právní posouzení správce daně ve vztahu k ust. § 25 odst. 1 písm. t) ZDP a ust. § 93 odst. 1 zákona o spotřebních daních a s námitkou žalobce vztaženou k obalům použitým na předmětné víno se žalovaný ve svém rozhodnutí vypořádal. V rámci odvolacího řízení žalobce nepředložil žádný důkaz k prokázání tvrzení o oprávněnosti jeho požadavku týkajícího se dotčených obalů na víno. Tvrzení o nezákonnosti postupu žalovaného z toho důvodu, že v žalobou napadeném rozhodnutí se zabývá vratnými obaly, je také neopodstatněné. Žalovaný se otázkou vratných obalů zabýval z toho důvodu, že rozhodné skutečnosti ověřoval v účetnictví žalobce. Protože příjem za vratné obaly nebyl v účetnictví zjištěn a obaly nebyly ani v inventurních soupisech, žalovaný uzavřel, že obaly nemohly být lahvemi vratnými. [6] Co se týče nákladů na nájem skladovacích prostor, bylo povinností žalobce prokázat vynaložení předmětných nákladů. Předložení smlouvy o nájmu nebytových prostor, bez dalšího neprokazuje faktické naplnění tvrzených skutečností. Správce daně navíc vyvrátil t