7 Afs 57/2012 — Nejvyšší správní soud

62 Af 73/2010- 122 - text - 11 - pokračování 62Af 73/2010- [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Petra Sedláka a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce: Mikroelektronika spol. s r. o., se sídlem Vysoké Mýto, Dráby 849, zastoupeného Mgr. Petrem Švadlenou, advokátem advokátní kancelář Perthen, Perthenová, Švadlena a partneři s. r. o. se sídlem Hradec Králové, Velké náměstí 19, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem Brno, tř. Kpt. Jaroše 7, za účasti: Dopravní podnik měst Chomutova a Jirkova a. s., se sídlem, Chomutov, Školní 6, o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 23. 9. 2010, č. j. ÚOHS-R52/2010/VZ-14311/2010/310/PMo, t a k t o : I. Rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 23. 9. 2010, č. j. ÚOHS-R52/2010/VZ-14311/2010/310/PMo, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci k rukám Mgr. Petra Švadleny, advokáta advokátní kanceláře Perthen, Perthenová, Švadlena a partneři s. r. o. se sídlem Hradec Králové, Velké náměstí 19, náhradu nákladů řízení o žalobě ve výši 10 640 Kč,-Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se u zdejšího soudu domáhá zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 23. 9. 2010, č. j. ÚOHS-R52/2010/VZ-14311/2010/310/PMo. I. Podstata věci Rozhodnutím předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 23. 9. 2010, č. j. ÚOHS-R52/2010/VZ-14311/2010/310/PMo, byl zamítnut žalobcův rozklad proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (žalovaného) ze dne 7. 4. 2010, č. j. ÚOHS-S46/2010/VZ-3756/2010/510/MOn. Tímto rozhodnutím žalovaný ve věci přezkoumání úkonů zadavatele (osoby na řízení zúčastněné) učiněných v nadlimitní veřejné zakázce „dodávka a zavedení odbavovacího systému MHD a VLD“ rozhodl tak, že správní řízení ve věci žalobcova návrhu se v částech, které se týkají podmínek zadání veřejné zakázky, podle § 114 odst. 3 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách (dále též „ZVZ“), zastavuje, neboť návrh nebyl podán oprávněnou osobou (výrok I.). Výrokem II. pak správní řízení v ostatních částech žalobcova návrhu podle § 118 ZVZ zastavil. Výrok I. rozhodnutí žalovaný odůvodnil tak, že součástí žalobcova návrhu jsou vedle námitek proti hodnocení nabídek a výběru nejvhodnější nabídky i obsáhlé námitky proti podmínkám zadání veřejné zakázky (zejména se jedná o námitky týkající se obsahové nejednoznačnosti kritéria hodnocení "Výstupy a statistika", stanovení způsobu hodnocení nabídek podle tohoto kritéria hodnocení, stanovení vah subkritérií tohoto kritéria, vysoké váhy tohoto kritéria ve vztahu k poměrné části předmětu veřejné zakázky, které se hodnotící kritérium týká, atd.). Podle žalovaného ale žalobce řádné námitky směřující proti podmínkám zadání nepodal (žalobce sice podal námitky proti podmínkám zadání, avšak učinil tak až dne 15.1.2010, přičemž lhůta pro jejich podání marně uplynula již dne 2.12.2009). Vzhledem k tomu není žalobce oprávněnou osobou pro podání návrhu proti podmínkám zadání. Výrok II. pak žalovaný odůvodnil tím, že neshledal v postupu zadavatele žádné pochybení. Jednotlivými žalobcem tvrzenými pochybeními se podrobně zabýval. II. Shrnutí procesních stanovisek účastníků Žalobce předně namítá nepřezkoumatelnost rozhodnutí, neboť žalovaný neuvedl ve výroku ani v odůvodnění, z jakého důvodu správní řízení podle § 118 ZVZ zastavil. Tuto skutečnost namítal žalobce v rozkladu a předseda žalovaného se s ní ve svém rozhodnutí nevypořádal. Žalobce poukazuje též na to, že po uzavření smlouvy není možné podle § 118 ZVZ meritorně přezkoumávat zadávací řízení na základě návrhu. Žalobce shledává rozhodnutí nepřezkoumatelným i z toho důvodu, že se žalovaný nevypořádal s jeho námitkou, že se nejednoznačnost vymezení dílčího kritéria „Výstupy statistika“ vůči uchazečům projevila teprve v průběhu hodnocení nabídek a proto bylo možné námitku proti nejednoznačnosti vymezení dílčího kritéria a nejednoznačnosti způsobu hodnocení tohoto kritéria uplatnit teprve po provedeném hodnocení, což se uchazeči mohli dozvědět až ze zprávy o posouzení a hodnocení nabídek. Žalobce dále namítá nejednoznačný způsob hodnocení dílčího kritéria „Výstupy a statistiky“. Podle jeho názoru existuje rozpor mezi str. 7 zadávací dokumentace, kde je uveden způsob hodnocení tohoto kvantitativního dílčího hodnotícího kritéria, a hodnocením provedeným hodnotící komisí, která je hodnotila kvalitativně. Žalobce kvantitativnost hodnocení dovozuje z textace přílohy č. 3 zadávací dokumentace, která obsahovala ve vztahu ke konkrétním požadavkům kolonky ano / ne. Žalobce namítá také, že ve zprávě o posouzení a hodnocení nabídek je toliko uvedeno souhrnné bodové ohodnocení nabídek v rámci dílčího hodnotícího kritéria „Výstupy a statistika“, bez toho, aby byl konkrétní bodový zisk slovně odůvodněn. Žalobce pochybení shledává též v tom, že hodnotící komise brala v úvahu i nezávislost, resp. závislost navrženého řešení na stávajícím operačním systému zadavatele. Tuto skutečnost však zadavatel v zadávací dokumentaci neuvedl. Vzhledem k tomu žalobce navrhuje rozhodnutí předsedy žalovaného zrušit jako nezákonné. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasí a svoje rozhodnutí považuje za zákonné. Vzhledem k tomu navrhl žalobu zamítnout. Na svém procesním stanovisku setrval po celou dobu řízení před soudem. V podané replice žalobce setrval na svých závěrech i na požadavku napadené rozhodnutí zrušit. III. Posouzení věci Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní – dále též s.ř.s.), osobou oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.), přitom jde o žalobu přípustnou (zejména § 65, § 68 a § 70 s. ř. s.). Soud žalobu přezkoumal v mezích žalobních bodů a shledal ji důvodnou. Rozhodoval přitom bez jednání, neboť pro to byly splněny podmínky v § 51 s. ř. s. Předně se soud zabýval namítanou nepřezkoumatelností. Jak již uvedl Vrchní soud v Praze ve svém rozsudku ze dne 26. 2. 1993, č. j. 6 A 48/92-23, in Soudní judikatura ve věcech správních č. 27/2000, z odůvodnění rozhodnutí musí být seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů. Obdobně judikoval i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 23. 7. 2008, č. j. 3 As 51/2007-84, publikovaném ve Sb. NSS pod č. 1282/2007: „Nevypořádá-li se správní orgán v rozhodnutí o opravném prostředku se všemi námitkami, které v něm byly uplatněny, způsobuje to nepřezkoumatelnost rozhodnutí zpravidla spočívající v nedostatku jeho důvodů [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]“. V daném případě žalobce v rozkladu mj. namítal, že napadené prvostupňové rozhodnutí je nezákonné, poněvadž bylo vydáno až poté, co byla uzavřena smlouva. Uvádí, že smlouva na realizaci předmětu dané veřejné zakázky byla uzavřena dne 6.4.2010, zatímco předmětné rozhodnutí žalovaného bylo vydáno až dne 7.4.2010 a nebyla tak splněna podmínka vyplývající z § 118 ZVZ, podle které je možné rozhodnout, pokud nedošlo k uzavření smlouvy mezi zadavatelem a vybraným uchazečem. Tuto námitku převzal předseda žalovaného i do rekapitulační části svého rozhodnutí v bodu 19. V části, kde se věnuje vypořádání námitek, pak předseda žalovaného k této námitce v bodu 33. svého rozhodnutí uvádí: „Pokud se jedná o konstatování navrhovatele, v rámci kterého zpochybňuje zákonnost napadeného rozhodnutí z toho důvodu, že bylo vydáno až poté, co byla uzavřena smlouva, považuji za vhodné zdůraznit následující skutečnosti. Úřad svým rozhodnutím č. j. ÚOHS-S46/2010/VZ-2910/2010/510/MOn ze dne 2.3.2010 zamítnul návrh navrhovatele na vydání předběžného opatření, kterým měl být zadavateli uložen zákaz uzavřít smlouvu v zadávacím řízení, neboť důvody uvedené v návrhu na vydání předběžného opatření posoudil jako neopodstatněné. Následně Úřad již zahájené správní řízení zastavil, poněvadž v postupu zadavatele neshledal pochybení, které by mělo nebo mohlo mít vliv na výběr nejvhodnější nabídky“. Z uvedeného je zřejmé, že se sice předseda žalovaného výslovně nevyjádřil k tvrzení žalobce, že rozhodnutí je nezákonné (rozporné s § 118 ZVZ), neboť bylo řízení zastaveno až po uzavření smlouvy, nicméně z kontextu napadeného rozhodnutí je zřejmé, že ani tuto námitku důvodnou neshledává. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí lze totiž dovodit, že předseda žalovaného shledává postup žalovaného v souladu se ZVZ, za situace, kdy byl návrh žalobce na vydání předběžného opatření zamítnut. Přestože se mohl předseda žalovaného touto námitkou zabývat podr