9 Afs 202/2007 — Nejvyšší správní soud

30 Af 71/2012- 138 - text 12 30Af 71/2012 - 138 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Jany Kubenové a JUDr. Petra Polácha v právní věci žalobce Kostelecké uzeniny a.s., se sídlem Kostelec 60, Kostelec, zast. JUDr. Pavlem Dejlem, advokátem, se sídlem Jungmannova 745/24, Praha 1, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 7.6.2012, č.j. 7600/12-1700-70290, t a k t o: I. Rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 7.6.2012, č.j. 7600/12-1700-700290 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 19 898,25 Kč, ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce JUDr. Pavla Dejla, advokáta se sídlem Jungmanova 24, Praha. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci: Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 7.6.2012, č.j. 7600/12-1700-70290 (pozn. O odvolání žalobce sice rozhodovalo Finanční ředitelství v Brně, které však bylo s účinností od 1. 1. 2013 zrušeno zákonem č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky; jeho působnost coby odvolacího orgánu přitom přešla na Odvolací finanční ředitelství, které je tedy v dané věci žalovaným správním orgánem), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce proti platebnímu výměru vydanému Finančním úřadem v Jihlavě (dále jen „správce daně“) ze dne 8.1.2011, č.j. 260103/11/314982709732. Platebním výměrem správce daně žalobci vyměřil odvod do státního rozpočtu za porušení rozpočtové kázně ve výši 8 080 000 Kč, a to za porušení čl. II bodu 2.4 Dohody o finanční podpoře projektu dle Programu pro podporu tvorby nových pracovních míst v regionech nejvíce postižených nezaměstnaností, uzavřené mezi žalobcem a Českou republikou – Úřadem práce v Hodoníně dne 4.5.2005, ve znění dodatku č. 1 ze dne 17.12.2007 (dále jen „Dohoda“) a rovněž za porušení čl. 3 bod 3.7 a 3.8 Programu pro podporu nových pracovních míst regionech nejvíce postižených nezaměstnaností schváleného unesením vlády ČR č. 566 ze dne 2.6.2004, ve znění účinném v rozhodné době (dále jen „Program“). Takovým postupem porušil žalobce rozpočtovou kázeň dle ust. § 44 odst. 1 písm. b) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a změně některých souvisejících zákonů (dále je „zákon o rozpočtových pravidlech“). II. Obsah žaloby: Žalobce považuje rozhodnutí žalovaného, jakož i platební výměr správce daně za nezákonný, neboť splnil všechny podmínky stanovené Dohodou a Programem. Nevznikla mu proto povinnost vrátit část finanční podpory podle čl. VI. bod 6.5. Dohody a neporušil ani ust. § 44 odst. 1 písm. b) zákona o rozpočtových pravidlech. Žalobce vytvořil a po dobu tří let zachoval minimálně 90 nových pracovních míst v okrese Hodonín. Účelem Dohody a Programu byla podpora zaměstnanosti pouze v konkrétních regionech (v posuzovaném případě v okrese Hodonín) a žalobci nevznikla povinnost zachovat stanovený počet pracovních míst ve svých provozovnách po celé ČR, jak dovozuje žalovaný. Ten nesprávně interpretoval čl. II bod 2.4 Dohody, které stanoví 2 podmínky a to vykonávat podporovanou činnost a zachovat počet financovaných pracovních míst. Podporovanou činností byla tvorba nových pracovních míst v okrese Hodonín. O splnění této podmínky není mezi žalobcem a žalovaným sporu a není sporu ani o tom, že počet pracovních míst byl udržen i po stanovenou dobu tří let. Nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že počtem vytvořených míst se rozumí počet míst podle čl. 2 bod 2.2 Dohody, tj. na celém území ČR. Neztotožnil se tedy s jeho argumentací, že současně nebyl oprávněn v rozhodné době zrušit pracovní místa v jiných regionech, včetně regionů, které nebyly nezaměstnaností postiženy. I kdyby však přistoupil na to, že počet nově vytvořených pracovních míst měl být zachován na území celé ČR, pak i tuto podmínku splnil. Průměrný přepočtený počet zaměstnanců zaměstnaných příjemcem na území ČR v porovnání období červen 2004 a období leden 2008 březen 2008 byl 91,64 zaměstnanců, tj. překročil počet 90 zaměstnanců. Přepočty průměrného počtu zaměstnanců za roky 2005, 2006 a 2007, z nichž vycházel žalovaný, však nemají oporu v textu Dohody ani Programu. Žalobce proto neporušil čl. II bod 2.4 Dohody. Dále se zabýval výkladem pojmu „počet pracovních míst“ uvedeným v čl. II bod 2.2 Dohody. Pojem je třeba vykládat jako počet vytvořených pracovních míst, na které byla poskytnuta finanční podpora podle bodů 1.1 a 3.1 Dohody, což bylo 90 pracovních míst v okrese Hodonín a nikoliv podle definice v čl. II bod 2.2 Dohody. Žalobce pro srovnání uvádí čl. 3.2 Programu a čl. 3 bod 3.8 Programu, kde je užit pojem počet nově vytvořených pracovních míst, na který byla poskytnuta finanční podpora podle čl. 5, což jsou podle č. 3.2 Programu pouze nově vytvořená pracovní místa v regionu nejvíce postiženém nezaměstnaností (okres Hodonín, 90 pracovních míst). Vzhledem k účelu poskytnuté finanční podpory, odporuje jazykovému výkladu a účelu podpory zohlednit dodržení podmínek podpory na základě stavu zaměstnanců žalobce na celém území České republiky. Žalobce však přitom splnil i podmínky dle něj nesprávného výkladu správce daně podle čl. II bodu 2.2 Dohody, neboť počet pracovních míst byl 91,64 a jemu byla poskytnuta finanční podpora na vytvoření minimálně 90 pracovních míst. Žalobce dále namítal, že neporušil čl. 3 bod 3.7 a 3.8 programu, neboť tato ustanovení nejsou v souzeném případě aplikovatelná. Pro posouzení věci měla být užito toliko ust. čl. II bod 2.4. Dohody. I pokud by však žalobce akceptoval výklad žalovaného, neporušil čl. 3.2 Programu, neboť splnil povinnost zachovat minimální počet nově vytvořených pracovních míst, tj. 10 nových pracovních míst, která měla být vytvořena v souladu s čl. 2 bod 2.8 Programu v okrese Hodonín. Po dobu tří let zachoval více než 10 pracovních míst (konkrétně 90) vytvořených v okrese Hodonín a obsazených zaměstnanci s trvalým pobytem na území ČR, zaměstnanými na dobu neurčitou, kteří nebyli nikdy zaměstnaní, jsou nezaměstnaní nebo právě rozvázali pracovní poměr. Neporušil ani čl. 3 bod 3.8 Programu, podporovanou činnost totiž vykonával do 31.3.2008, tj. nejméně po dobu 3 kalendářních let od konce roku, ve kterém poprvé splnil podmínky vytvoření a obsazenosti 90 míst (konec roku 2004). I zde se zabýval výkladem pojmu nově vytvořená pracovní místa. Dle jeho názoru výklad tohoto pojmu musí být shodný jako při jeho užití podle čl. 3 bod 3.7, a je jím třeba rozumět pracovní místa vytvořená v regionu nejvíce postiženém nezaměstnaností a obsazená zaměstnanci s trvalým pobytem na území České republiky, zaměstnanými příjemcem na dobu neurčitou, kteří nebyli nikdy zaměstnaní, jsou nezaměstnaní nebo právě rozvázali pracovní poměr. Správnost výkladu pojmu nově vytvořená pracovní místa opřel i o čl. 5 Programu. Tuto skutečnost žalobce podle žalovaného i prokázal tím, že vytvořil předmětných 90 pracovních míst v okrese Hodonín, na které mu byla poskytnuta finanční podpora podle čl. 5 Programu a čl. I bod 1.1 Dohody a udržel tato místa po stanovenou dobu. Podle žalobce byl postup žalovaného při výkladu Dohody a Programu v rozporu s principem právní jistoty, předvídatelnosti a zákazu analogie v neprospěch daňového subjektu a rovněž toho, že v případě možného dvojího výkladu z důvodu nejasnosti ustanovení, je třeba použít ten z výkladů, který je pro daňový subjekt mírnější. Pro podporu svých tvrzení žalobce uvádí judikaturu Nejvyššího správního soudu, Ústavního soudu a obecných soudů. Žalovaným zastávaný výklad posouzení počtu pracovních míst nemá oporu v ustanovení Dohody a Programu a tudíž je nezákonný. Další vadu žalobou napadeného rozhodnutí žalobce spatřuje v tom, že toto rozhodnutí nebylo v souladu s § 102 odst. 1 písm. g) zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) řádně podepsáno elektronickým podpisem a datováno (§ 102 odst. 1 písm. h) daňového řádu). V poslední žalobní námitce žalobce uvedl, že se žalovaný v rozhodnutí nevypořádal s jeho argumenty a tudíž nevyhověl požadavkům Nejvyššího správního soudu ze dne 19.12.2008, č.j. 8 Afs 66/2008-71 na přezkoumatelnost správních rozhodnutí. III. Vyjádření žalovaného: Žalovaný především odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Žalobce podle článku 3.2 až 3.4 Programu neprokázal, že vytvořil, obsadil a udržel počet pracovních míst, na který mu byla poskytnuta finanční podpora. Žalobce vytvořil v průběhu let 2005, 2006 a 2007 pouze 49,6 pracovních míst na území ČR, ačkoliv byl povinen vytvořit 90 pracovních míst. Z tohoto důvodu byl neprodleně povinen vrátit část dotace vztahující se k rozdílu mezi požadovaným a skutečným počtem vytvořených pracovních míst, a to do 30.1.2008. Žalobce takto nepostupoval a peněžní prostředky dle § 3 písm. f) zákona o rozpočtových pravidlech