— Nejvyšší správní soud

41 Ad 28/2013- 47 - text  41Ad 28/2013 – 47 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kubenovou v právní věci žalobkyně D. Š., nar. …, bytem …, zastoupené JUDr. Janou Kuřátkovou, advokátkou se sídlem AK Polní 92 Brno, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížova 25, 225 08 Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 5. 2013, č. j. … t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Odměna právní zástupkyně žalobkyně JUDr. Jany Kuřátkové, advokátky se sídlem AK Brno, Polní 92, ve výši 4.719 Kč, bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Brně do 30-ti dnů od právní moci rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Ve včas podané žalobě žalobkyně uvedla, že 16. 5. 2013 rozhodla žalovaná tak, že potvrdila rozhodnutí ČSSZ ze dne 25. 2. 2013, dle kterého je žalobkyně povinna vrátit ČSSZ přeplatek v částce … Kč, který vznikl za období od 24. 6. 2012 do 23. 7. 2012 na starobním důchodu. Žalovaná nesouhlasí s napadeným rozhodnutím žalované, kterým byly zamítnuty její námitky a rozhodnutí ČSSZ z 25. 2. 2013 potvrzeno. Pokud jde o rozhodnutí z 25. 2. 2013, ČSSZ rozhodla tak, že podle § 64 odst. 5 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů se účastníku řízení (žalobkyni) ukládá povinnost vrátit ČSSZ přeplatek v částce … Kč, který vznikl za období od 24. 6. 2012 do 23. 7. 2012 na starobním důchodu, a to do 30- dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně v zákonem stanovené lhůtě námitky. Již v námitkách proti rozhodnutí ČSSZ žalobkyně namítala tu skutečnost, že ona není tou osobou, která by byla povinna vracet přeplatek dávky starobního důchodu ve výši … Kč. Rozhodnutí napadené touto žalobou vychází zejména z ust. § 64 odst. 5 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, který stanoví: ,,má-li právo disponovat s peněžními prostředky na účtu oprávněného jiného osoba, než oprávněný, je tato jiná osoba povinna vrátit plátci důchodu splátky důchodů oprávněného, které byly připsány na takový účet pod dni, za který náležela poslední výplata důchodu zemřelého oprávněného. Není-li takové osoby, jsou povinni plátci důchodu vrátit tyto splátky důchodu postupně manžel (manželka), pokud mu (ji) po zemřelém oprávněném vznikl nárok na vdovecký (vdovský) důchod a dále děti a rodiče, jestliže žili s oprávněným v době jeho smrti v domácnosti; nelze-li takto vrátit tyto splátky důchodu, považují se tyto splátky důchodu za dluh oprávněného, který se vypořádá v rámci dědictví“. Žalobkyně s dispozičním právem k účtu oprávněného zemřelého J. K., nar. … který zemřel dne …, nedisponovala. S oprávněným zemřelým žalobkyně žila jako druh a družka, nicméně minimálně 10 let před úmrtím oprávněného zemřelého již s oprávněným zemřelým poměr druh a družka neudržovala. Žalobkyně taktéž k účtu oprávněného zemřelého nevlastnila k tomuto účtu platební kartu a taktéž k platební kartě oprávněného zemřelého (pakliže tuto platební kartu měl), neznala a PIN. Žalobkyni je však známa ta skutečnost, že platební kartu měl ve svém držení syn oprávněného zemřelého, který s oprávněným zemřelým žil ke dni smrti oprávněného zemřelého ve společné domácnosti. Žalobkyně nikdy ve společné domácnosti s oprávněným zemřelým nežila. Vzhledem k časové zaneprázdněnosti oprávněného zemřelého žalobkyni bylo k účtu oprávněného zemřelého zřízeno podpisové právo. Žalobkyně s oprávněným zemřelým žila pouze maximálně 3 roky. Poté její podpisové právo k účtu oprávněného zemřelého neřešila, měla za to, že podpisové právo zruší oprávněný zemřelý. Po ukončení vztahu žalobkyně s oprávněným zemřelým se oprávněný zemřelý nastěhoval ke svému synovi J. K., nar. …, do bytu ve …. kde společně žili do dne smrti oprávněného zemřelého. Žalobkyně se občas potkávala s oprávněným zemřelým, který žalobkyni potvrdil, že dispoziční právo k jeho účtu má jeho syn, tedy J.K. Zejména se zmínil i o té skutečnosti, že oprávněný zemřelý synovi dal k dispozici platební kartu k jeho účtu, nicméně vzhledem k velkým výběrům mu ji někdy i zabavil. Dle názoru žalobkyně není žalobkyně osobou povinnou k vrácení přeplatku na vyplacené dávce starobního důchodu, osobou povinnou k vrácení této dávky starobního důchodu je syn oprávněného zemřelého J. K. Žalobkyně sice v dřívější době měla zřízené právo disponovat, nicméně ukončením jejího vztahu s oprávněným zemřelým toto oprávnění ztratila. Ust. § 64 odst. 5 zákona o důchodovém pojištění sice uvádí, že osobou oprávněnou je osoba, která má dispoziční právo, nicméně zákon zde hovoří v přítomném čase, nehovoří o osobách, která dispoziční právo měly. Ust. § 64 odst. 5 stanoví způsob toho, jak nejrychleji se plátce dávky dostane nejrychleji k dávce, kterou je nutno ČSSZ vrátit. Z tohoto důvodu je na prvním místě uvedena osoba, která má dispoziční právo k účtu, následují pak manžel a děti, není-li těchto osob, pak pohledávka náleží do dědictví. Smyslem tohoto ustanovení tedy není, aby jakákoliv osoba, která v dřívější době měla dispoziční právo k účtu a tyto práva zcela objektivně několik let nevyužívá, s oprávněnou zemřelou osobou nežije, musela vracet finanční částku plátci dávky, ale předpokládá se, že osoba oprávněná disponovat účtem, může rychleji z tohoto účtu plátci dávky vyplacenou dávku vrátit dříve, než bude ukončeno dědické řízení. V opačném případě by okamžiku zřízení dispozičního práva vznikalo osobě oprávněné z dispozičního práva ručitelství za platby dávek, které by kdy v budoucnu mohla vzniknout. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem žalobkyně má za to, že žalobou napadené rozhodnutí je nezákonné, navrhovala, aby soud vydal rozsudek, který napadené rozhodnutí ČSSZ zruší a věc vrátí žalované k dalšímu řízení. V doplnění žaloby právní zástupkyně žalobkyně uvedla, že zdůrazňuje, že se zemřelým J. K. žalobkyně nežila 10 let ve společné domácnosti a ani nevěděla o tom, že má podpisové právo k jeho účtu, které jí udělil před 10 ti lety, kdy spolu žili jako druh a družka. I když by mohl někdo namítat, že toto dispoziční právo si měla zrušit sama, je otázkou, zda-li by peněžní ústav byl ochoten s ní provádět změny k účtu, jehož vlastníkem ona nebyla, bez souhlasu majitele účtu. Žalobkyně se v této věci obrátila na Policii ČR, územní odbor Znojmo, který celou věc prošetřil a z přiložených důkazů – Podání vysvětlení syna zemřelého J. K.(ze dne … a …) – plyne, že tyto peníze vybral jeho syn, zřejmě na úhradu pohřbu. Jak sám dále uvádí, kartu k účtu používal výhradně on společně s otcem a nikdo jiný. Je-li tedy patrno, že výběr provedl někdo jiný, žalobkyně opětovně navrhovala zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení. Žalobkyně předložila soudu úřední záznam o podání vysvětlení z 22. 5. 2013 sepsaný Policii ČR, územní odbor Znojmo, kdy vysvětlení podávala na policii žalobkyně a policii sdělila, že před 12-ti lety začala chodit s panem J. K., nar. …. Chodili spolu cca 3 roky. V té době s panem K. nežila ve společné domácnosti. V uvedené době pan K. byl pracovně hodně vytížený a žalobkyni tehdy požádal a dobrovolně svolil k tomu, aby měla přístup k jeho účtu u České spořitelny, aby mu případně občas mohla vybrat peníze. Proto spolu zřídili k jeho účtu její podpisové právo. Toto bylo v roce 2002 nebo 2003. Pak se již celá věc nějak neřešila a žalobkyně, možná i pan K., úplně na tuto věc zapomněli a její podpisové právo se nikdy nezrušilo. Po jejich rozchodu se po nějakém čase pan K. nastěhoval ke svému synovi J. K., nar. …. Žili spolu asi 8 nebo 9 let, až do doby, kdy pan K. zemřel, což bylo v roce 2012. Uvedla dále, že pana K. staršího občas potkávala venku, např. při venčení psa, kdy pan K. jí sám říkal, že jeho syn disponuje s jeho bankovní kartou, kterou mu tento měl sám dobrovolně dát, zmínil se také, že občas mu ji musí i sebrat, protože syn vybíral více peněz než měl. Dále uvedla, že 25. 2. 2013 jí přišel dopis z ČSSZ, že má vrátit přeplatek na dávce důchodového pojištění ve výši … Kč, který byl vybrán po smrti pana K. staršího. Z dopisu vyplývá, že tento zemřel 17. 6. 2012 a důchod mu byl připsán na účet dne 22. 6. 2012. Tento dopis žalobkyni zarazil, neboť s panem K. již neměla nic společného. Z dopisu vyplývá, že důvod, proč byla oslovena ze strany ČSSZ je ten, že měla stále platné dispoziční právo k účtu pana K. V tu chvíli si uvědomila, že její právo k účtu podepsané před lety nebylo vlastně nikdy zrušeno. V daném případě je jasné, že důchod po smrti vybral jeho syn, který s otcem žil a z předešlých rozhovorů s panem K. starším věděla, že měl dispozici bankovní kartou. Žalobkyně pak předložila úřední záznam sepsaný PČR, územní odbor Znojmo 26. 5. 2013, v němž uvedeno, že J. K., nar. … uvedl, že před smrtí svého otce mu tento občas půjčoval svou bankovní kartu k účtu, jehož majitelem byl, přičemž již si číslo tohoto účtu nepamatuje. Půjčoval mu ji proto, aby mu vybral jeho důchod, který mu jmenovaný vždy předal. Po smrti otce