7 Afs 11/2014 — Nejvyšší správní soud

22 A 52/2013- 101 - text  pokračování 5 22 A 52/2013 22 A 52/2013-101 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Lukotkovou v právní věci žalobce: J. K., zastoupen JUDr. MgA. Michalem Šalamounem, Ph.D., advokátem se sídlem Bráfova třída č. 52, 674 01 Třebíč, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor dopravy, se sídlem Žerotínovo náměstí 3/5, 601 82 Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 6. 2013, č. j. JMK 62420/2013, sp. zn. S-JMK 62420/2013/OD/Ša, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci: Rozhodnutím Městského úřadu …. ze dne 15. 4. 2013, sp. zn. SMUZN 6847/2012 Hoch byl žalobce uznán vinen tím, že dne 12. 7. 2012 v 5:35 hod. v obci ….. se jako řidič osobního motorového vozidla tov. zn. Š. O., RZ: ….. po pozitivní dechové zkoušce odmítl přes výzvu policisty Policie ČR podrobit lékařskému vyšetření, zda při řízení vozidla nebyl ovlivněn alkoholem. Tím porušil ust. § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o silničním provozu“) a tím se dopustil přestupku dle ust. § 125c odst. 1písm. d) citovaného zákona. Za přestupek mu byla uložena pokuta v částce 25.000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 12 měsíců ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Proti rozhodnutí podal žalobce odvolání. Rozhodnutím žalovaného ze dne 7. 6. 2013, č. j. JMK 62420/2013, sp. zn. S-JMK 62420/2013/OD/Ša bylo odvolání žalobce v souladu s ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“) zamítnuto a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě: Dne 28. 6. 2013 podal žalobce žalobu, namítl, že učiněný výrok správního orgánu I. stupně nemá oporu v provedeném dokazování a chování žalobce nemohlo naplnit skutkovou podstatu přestupku. Mohl se dopustit přestupku, že řídil pod vlivem alkoholu, ale nemohl se dopustit přestupku, že by odmítl policii provést zjištění, zda není pod vlivem alkoholu. Na základě citace ust. § 4 písm. a), § 5 odst. 1 písm. f) a g), ust. § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu a ust. § 16 odst. 2 zákona č. 379/2005 Sb., se ve svém stanovisku zabýval právní otázkou, zda osobě, u níž byl zjištěn pozitivní výsledek dechové zkoušky, vzniká i absolutní povinnost podrobit se lékařskému vyšetření. Z citovaných právních ustanovení vyplývá, že pro zjištění výše alkoholu v těle, postačí, bude-li provedeno pouze „orientační“ vyšetření spočívající v dechové zkoušce provedené analyzátorem alkoholu v dechu splňujícím podmínky stanovené výše uvedenou vyhláškou. Provedení odborného lékařského vyšetření pak není třeba a neprovede se. Není-li stanovena povinnost v takovém případě odborné lékařské vyšetření provést, nemůže potom dojít ani k výzvě takovému lékařskému vyšetření se podrobit ve smyslu § 16 odst. 4 zákona č. 379/2005 Sb. a v konečném důsledku tak ani nelze dovodit odpovědnost žalobce za přestupek podle § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu, neboť podle tohoto ustanovení v právě účinném znění lze za tento přestupek postihnout osobu, která odepře podrobit se vyšetření, zda není ovlivněna alkoholem nebo jinou návykovou látkou, k němuž byla dle zákona č. 379/2005 Sb. vyzvána. Žalobce má za to, že povinnost podrobit se vyšetření spojené s odběrem krve za situace, kdy se podrobil dechové zkoušce a to několikrát, navíc byl ochoten podrobit se odběru moči, nelze dovodit. Pokud lékařské vyšetření není třeba, není důvod penalizovat žalobce za to, že se žilnímu odběru krve nepodrobil, když je to pro něj spojeno s velkou bolestí a omezeními, navíc za situace, kdy byl ochoten podrobit se odběru jiného biologického materiálu (např. analýze moči, slin nebo odběru krve z prstu), ale úředními osobami byl jiný způsob než žilní odběr krve odmítnut. Další otázkou, která dle názoru žalobce nebyla zodpovězena, je, zda byla či nebyla dechová zkouška provedena měřidlem, které splňuje požadavky vyhlášky Ministerstva průmyslu a obchodu č. 345/2002 Sb. Pokud Policie ČR a žalovaný uvedený dechový analyzátor za kalibrovaný přístroj splňující požadavky vyhlášky Ministerstva průmyslu a obchodu nepovažovali, měl být žalobce o této skutečnosti poučen, což však nebyl. Žalovaný tak porušil ust. § 4 správního řádu a neposkytnul žalobci přiměřené poučení o jeho právech a povinnostech. Dále namítl, že pokud žilní odběr krve je pro něj nepřijatelnou záležitostí a současně nevyloučil jiné metody zjištění, zda není ovlivněn alkoholem, nic nebránilo policistům, aby žalobce dopravili na odborné lékařské vyšetření a tam byla situace vyřešena s odborným zdravotnickým pracovníkem. Na místo tohoto byla situace vyhodnocena jako komplexní odmítnutí žalobce se odbornému lékařskému vyšetření podrobit. Pokud se osoba podrobí zjišťujícímu obsah alkoholu spočívající v dechové zkoušce provedené analyzátorem alkoholu v dechu splňujícím podmínky stanovené zvláštním právním předpisem, navíc souhlasí s odběrem moči, pak je zřejmé, že odborné lékařské vyšetření spočívající v odběru krve není potřeba. Dále žalobce namítl, že pokud je evidentní, že na základě výzvy dle § 5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu, které se žalobce několikrát podrobil vyšetření, bylo zjištěno, že je pod vlivem alkoholu, nemůže být uznán vinným, že porušil § 5 odst. 1 písm. f) citovaného zákona a spáchal přestupek podle ust. § 125c odst. 1 písm. d) citovaného zákona a v návaznosti na to mu nemohla být uložena pokuta podle ust. § 125c odst. 4 písm. a) citovaného zákona. Dospěla-li policie na základě opakovaných měření k závěru, že žalobce byl pod vlivem alkoholu, nebylo nezbytné provádět vyšetření další. Dále poukázal i na lékařskou zprávu MUDr. F. L. ze dne 30. 8. 2012 založenou ve správním spise, z níž vyplývá, že pacient – žalobce špatně toleruje aplikaci léků včetně odběrů ze žíly. Žalobce vyslovil lítost, že aplikace léků mohla ovlivnit jeho schopnost řídit vozidlo a pochopil by, že by jej správní orgán uznal vinným z toho, že řídil tzv. pod vlivem alkoholu, ovšem aby byl uznán vinným z toho, že odborné vyšetření odmítl, není naprosto důvodné. Z výše uvedených důvodů navrhl, aby napadené rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno, taktéž zrušeno i rozhodnutí správního orgánu I. stupně. III. Vyjádření žalovaného k žalobě: Žalovaný se v písemném vyjádření ze dne 5. 9. 2013 k uplatněným žalobním námitkám vyjádřil zamítavě. Byl toho názoru, že oba správní orgány postupovaly zcela v souladu s platnou právní úpravou. Ve spojení s ust. § 5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu je řidič povinen se podrobit na výzvu policisty ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem. Žalobce si tak nemůže po výzvě k podrobení se odbornému lékařskému vyšetření klást podmínky, za kterých se nelze podmínit odborné lékařské vyšetření, resp. učinit souhlas jen s jistým druhem lékařského vyšetření, v daném případě s odběrem moči. O tom, jaký druh lékařského vyšetření bude proveden, rozhoduje jen lékař provádějící odborné lékařské vyšetření. Z úředního záznamu sepsaného na místě kontroly vyplývá, že byl žalobce poučen o následcích odmítnutí se na výzvu podrobit odbornému lékařskému vyšetření a toto poučení potvrdil svým podpisem. Je pravdou, že se jmenovaný podrobil celkem 3x pozitivní orientační dechové zkoušce, z čehož bylo možno usuzovat na ovlivnění žalobce alkoholem při řízení motorového vozidla, avšak nebylo možno hovořit o míře ovlivnění alkoholem, která je hodnocena při kvalifikaci jednání přestupce při spáchání přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu, kdy je nutné posuzovat vliv požitého alkoholického nápoje ve vztahu k době požití alkoholického nápoje a době započetí jízdy motorovým vozidlem. Žalobce se proto mýlí, tvrdí-li, že pokud se osoba podrobí orientačnímu vyšetření zjišťujícímu obsah alkoholu spočívajícím v dechové zkoušce provedené analyzátorem alkoholu v dechu splňujícím podmínky stanovené zvláštním právním předpisem, navíc souhlasí s odběrem moči, pak je zřejmé, že odborné lékařské vyšetření spočívající v odběru krve není potřeba. Žalovaný je naopak toho názoru, že povinnost podrobit se vyšetření spojené s odběrem krve za situace, kdy se podrobil dechové zkoušce, a to opakovaně, je dána, tento názor je podpořen i rozsudkem NSS ze dne 16. 12. 2009, č. j. 6 As 40/2009-125, www.nssoud.cz. Pokud se týká žalobcových pochybení v případě splnění podmínek dechového analyzátoru jako kalibrovaného přístroje, žalovaný uvedl, že je naprosto nerozporné, že dechový analyzátor splňoval podmínky kalibrace, když z výstupů z dechového analyzátoru je seznatelné, kdy proběhlo měření a kdy proběhne příští kalibrace. Žalovaný si byl vědom pochybení v rozhodnutí správníh