1 As 42/2005 — Nejvyšší správní soud

30 Af 91/2011- 164 - text 17 pokračování 30 Af 91/2011 30 Af 91/2011 - 164 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Viktora Kučery a JUDr. Petra Polácha v právní věci žalobce: Ing. M. P., zast. Mgr. Ladislavem Tučkem jako obecným zmocněncem, bytem Hluboček 234/1, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 15. 3. 2011, č. j. 2244/11-1102-709598, ve věci daně z příjmů fyzických osob, t a k t o : I. Rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 15. 3. 2011, č. j. 2244/11-1102-709598, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalovanému zpět k dalšímu řízení. II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení o žalobě a řízení o kasační stížnosti částku v celkové výši 7 000 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Ladislava Tučka, obecného zmocněnce, bytem Hluboček 234/1, Brno. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně, kterým bylo změněno rozhodnutí Finančního úřadu ve Znojmě (dále jen „správce daně“) ze dne 17. 6. 2010, č. j. 97371/10/346916703065, dodatečný platební výměr na základ daně, daň a ztrátu z příjmů fyzických osob za zdaňovací období (kalendářní rok) 2007, přičemž dodatečně doměřená daň ve výši 782 112 Kč a penále ve výši 156 422 Kč, tj. celkem 938 534 Kč, byla změněna na daň ve výši 338 112 Kč a penále ve výši 67 662 Kč, tj. celkem 405 734 Kč (pozn. o odvolání žalobce sice rozhodovalo Finanční ředitelství v Brně, proti kterému také směřovala projednávaná žaloba, to však bylo s účinností od 1. 1. 2013 zrušeno zákonem č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky; jeho působnost coby odvolacího orgánu přitom přešla na Odvolací finanční ředitelství, které je tedy v dané věci žalovaným správním orgánem). Podstatou daného doměření daně – po provedené změně žalovaným správním orgánem, který v odvolacím řízení dodatečně doměřenou daň snížil shora uvedeným způsobem o částku vztahující se k naturálnímu příjmu za 111 ks akcií společnosti CENTOS, a. s. (dále jen „CENTOS“) – byly závěry z daňové kontroly provedené ve dnech 17. 4. 2009 až 17. 6. 2010; podle nich žalobce neprokázal, že správcem daně zjištěné příjmy lze kvalifikovat jako příjmy z prodeje cenných papírů, které by splňovaly podmínky pro osvobození podle § 4 odst. 1 písm. w) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění rozhodném pro posuzovanou věc (dále jen „zákon o daních z příjmů“). Jednalo se o příjmy v celkové částce 2 110 000 Kč, kdy v rámci vyhledávací činnosti podle § 36 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o správě daní a poplatků“) bylo správcem daně zjištěno, že: - od společnosti INEXA TECHNOLOGY LIMITED, se sídlem ve Velké Británii (dále jen „INEXA“), byla dne 4. 9. 2007 na bankovní účet žalobce připsána částka 1 000 000 Kč; - od společnosti NOVOTOS, s. r. o., se sídlem v České republice, Družstevní 3, Znojmo (dále jen „NOVOTOS“), byla v roce 2007 na bankovní účet žalobce na základě osmi převodů připsána částka v celkové výši 291 000 Kč a dále byla žalobci na základě tří hotovostních plateb vyplacena částka v celkové výši 819 000 Kč; celkem tedy od společnosti NOVOTOS žalobce obdržel částku 1 110 000 Kč. Tyto příjmy nebyly uvedeny v přiznání k dani z příjmů fyzických osob a dle žalobce se jednalo o příjmy z prodeje akcií společnosti CENTOS kupujícímu: - společnosti INEXA, což doložil smlouvou o prodeji cenných papírů ze dne 1. 7. 2007, jejímž předmětem byl prodej 130 ks akcií na jméno (č. 1179 – 1308), v nominální hodnotě 25 000 Kč za 1 ks akcie, přičemž částka 1 000 000 měla být první splátkou; - společnosti NOVOTOS, což doložil smlouvou o prodeji cenných papírů ze dne 17. 7. 2006, jejímž předmětem byl prodej 100 ks akcií (č. 61-90 a č. 1109 – 1178), za celkovou částku 3 000 000 Kč s tím, že tato bude splácena v pravidelných splátkách ve výši 30 000 Kč měsíčně. Podle správce daně byly ovšem žalobcem deklarované převody předmětných 230 akcií formální, účelové a neprokazovaly, že se jedná o osvobozený příjem podle § 4 odst. 1 písm. w) zákona o daních z příjmů. Proto správce daně o tyto zjištěné příjmy dodatečně navýšil základ daně a doměřil žalobci daň. Na základě podaného odvolání pak ve věci rozhodoval žalovaný odvolací orgán, který své rozhodnutí postavil na tom, že nebylo nijak prokázáno, zda doba mezi nabytím a převodem předmětných akcií přesáhla dobu šesti měsíců a dále nebyla prokázána ani cena, za kterou tyto akcie žalobce nabyl, ani způsob platby za jejich pořízení. Ostatně žalobce sám správci daně prohlásil, že žádné doklady, jimiž by bylo možno nabytí předmětných akcií prokázat, nedohledal a tudíž je ani nepředložil, protože je neměl k dispozici. Nabytí předmětných akcií nebylo prokázáno ani dalšími důkazními prostředky předloženými žalobcem; ten tedy neprokázal, že se skutečně jedná o příjem plynoucí z hospodářských operací s cennými papíry, který je ze zákona příjmem osvobozeným od daně. II. Obsah žaloby Žalobce s odkazem na ustanovení § 4 odst. 1 písm. w) zákona o daních z příjmů konstatoval, že jsou od daně osvobozeny mj. i příjmy z prodeje ostatních cenných papírů, vč. akcií, přesáhne-li doba mezi nabytím a převodem těchto cenných papírů při jejich prodeji nebo vrácení dobu 6 měsíců. Poukázal přitom, že byl v roce 1996 spoluzakladatelem společnosti CENTOS, o jejíž akcie v daném případě jde, a podílel se na řízení jmenované společnosti ve statutárních orgánech. Původní akcie upisoval, při zvyšování nominální hodnoty akcií doplácel jejich hodnotu, část akcií odkoupil od jiných akcionářů. V roce 2004 koupil dalších 200 ks akcií od pana S. B. z Itálie, který akcie odkoupil od společnosti INEXA, která je získala kapitalizací své pohledávky. K 31. 12. 2004 tedy držel 230 ks akcií, což vyplývá z výroční zprávy společnosti CENTOS za rok 2004 uveřejněné v obchodním rejstříku. Vedle toho upozornil též na rubopisy těchto akcií, z nichž vyplývá, že od 21. 10. 2004 byl držitelem nové emise akcií pan S. B., který ke dni 31. 12. 2004 své akcie z části převedl na společnost RIGAUD International S.A. a z části na žalobce a další fyzické osoby. O tom, že prodej akcií schválilo představenstvo společnosti CENTOS svědčí zápis z jednání jejího představenstva č. 46/2004 ze dne 20. 12. 2004, přičemž i z historického výpisu z knihy akcionářů ze dne 31. 12. 2004 pak vyplývá, že žalobce k danému dni držel 230 ks akcií společnosti CENTOS a pan S. B. již mezi akcionáři nefiguroval. Tyto akcie žalobce následně v letech 2006 a 2007 prodal, a proto považuje časový test 6 měsíců za splněný s tím, že prokázání nabývací ceny akcií a způsob platby za jejich pořízení představuje požadavek jdoucí nad rámec zákona. Důvody pro doměření daně jsou tak dle jeho názoru nezákonné a na základě toho navrhl zrušit jak rozhodnutí žalovaného, tak jemu předcházející platební výměr správce daně. III. Vyjádření žalovaného Žalovaný ve svém vyjádření (ze dne 7. 11. 2011) k žalobě uvedl, že mimo uvedené neprokázání osvobození příjmů, žalobce současně neprokázal, že se skutečně jedná o příjem, který by mu plynul z hospodářských operací s cennými papíry. Současně – v návaznosti na doklady doložené žalobcem – upozornil, že v průběhu daňové kontroly tvrdil, že žádné doklady ve věci hospodářských operací s danými akciemi nedohledal a ani zápis z jednání představenstva společnosti CENTOS ze dne 20. 12. 2004, č. 46/2004, ani historické výpisy z knihy akcionářů společnosti CENTOS nikdy nepředložil. Naopak prohlašoval, že společnost CENTOS nevede historické zápisy v knize akcionářů a že má k dispozici vždy jen jejich aktuální seznam. Navíc v průběhu daňové kontroly předložil písemnosti vystavené Ing. A. K. označené jako „Výpis z knihy akcionářů obchodní společnosti CENTOS, a. s.“ ze dne 30. 4. 2009 a „Potvrzení o délce držby akcií“ ze dne 1. 9. 2009, které jak se při svědecké výpovědi jmenovaného ukázalo, nebyly vystaveny na základě údajů z knihy akcionářů, ale podle jakési soukromé evidence, do které nebylo možno nahlédnout. Ve světle těchto skutečností se tedy dle názoru žalovaného jeví žalobcem předložené výpisy jako nevěrohodné a účelové. Dále žalovaný upozornil, že akcionáři společnosti CENTOS dne 14. 8. 2003 uzavřeli se společností Waldfiertel Sparkasse celkem sedm smluv o zřízení zástavního práva k 609 ks akcií této společnosti, což k datu uzavření smluv představovalo 100 % jejího základního kapitálu. Z toho je zřejmé, že jestliže žalobce vlastnil akcie č. 61 – 90, na něž v roce 2003 uzavřel smlouvu o zřízení zástavního práva, nemohl s těmito akciemi v roce 2007 disponovat a prodat je společnosti NOVOTOS. V závěru pak připomněl, že důkazní břemeno dle § 31 odst. 9 zákona o správě daní a poplatků bylo na