1 As 67/2011 — Nejvyšší správní soud

29 A 37/2014- 117 - text 5 pokračování 29 A 37/2014 [OBRÁZEK]29 A 37/2014-117 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců Mgr. Petra Pospíšila a JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D., v právní věci žalobců: a) J. O. a b) L. O., oba zastoupeni JUDr. Radkem Foralem, advokátem se sídlem Masarykovo nám. 220, Napajedla, proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem tř. T. Bati 21, Zlín, za účasti: F. P., o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 4. 2014, č.j. KUZL 14362/2014, sp. zn. KUSP 14362/2014 ŽPZE-RH, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žalobci n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Shora označeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobců a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Otrokovice, odboru životního prostředí, č.j. OŽP/1539/2014/HOF ze dne 9.1.2014, kterým bylo žalobcům nařízeno odstranění stavby vodního díla - studny vč. souvisejícího vodovodu na pozemcích parcela č. st. 600, 1578, 1582/2, 1570, 1581 (PK) a 133/4 v k.ú. Halenkovice, ORP Otrokovice, kraj Zlínský (dále též „stavba“). Zároveň byly stanoveny podmínky pro odstranění stavby. Studna a vodovod slouží žalobcům k zásobování vodou v jejich stavbě na pozemku p.č. st. 600 v k.ú. Halenkovice. [2] Žalovaný dospěl k závěru, že Městský úřad Otrokovice (dále jen „vodoprávní úřad“) postupoval v souladu s platnou právní úpravou dle zákona č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu ve znění účinném pro projednávanou věc (dále též „stavební zákon“), dle které stavební úřad ve smyslu ust. § 129 odst. 1 písm. b) nařídí vlastníkovi stavby odstranění stavby provedené bez stavebního povolení. Dle tohoto zákona stavbu lze dodatečně povolit pokud stavebník požádá o dodatečné stavební povolení a doloží podklady ve stejném rozsahu jako k řádnému povolení stavby. V předmětné věci bylo zjištěno, že stavba byla postavena bez řádného stavebního povolení, bylo proto zahájeno řízení o jejím odstranění. Následně stavebníci požádali o dodatečné stavební povolení, čímž sami doznali, že k výstavbě předmětné stavby zákonem požadované povolení nevlastní. V rámci řízení pak existenci nepovolené stavby zpochybňovali i přes to, že o dodatečné stavební povolení požádali. Pro dodatečné povolení stavby nebyly splněny předpoklady, neboť nebyly doloženy, i přes výzvu vodoprávního úřadu, požadované doklady v rozsahu jako k řádnému stavebnímu povolení. Proto muselo být nařízeno odstranění stavby. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě [3] Žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě se žalobci domáhali zrušení rozhodnutí žalovaného. Vyslovili své přesvědčení, že rozhodnutí vodoprávního úřadu i rozhodnutí žalovaného jsou nesprávná, oba správní orgány postupovaly formalisticky a nepřihlížely k situaci v době, kdy předmětná stavba byla vybudována. Studna i navazující vodovod byly vybudovány v roce 1969 na základě písemného souhlasu nejen původního vlastníka předmětného pozemku, ale i tehdejšího zemědělského družstva, které bylo uživatelem pozemku. Stavba i vodovod byly zřízeny dle tehdejšího zákona o zemědělském družstevnictví. Dle žalobců lze tedy jak na studnu, tak na rozvod vody, které jsou jediným zdrojem pitné vody pro rodinu žalobců, pohlížet jako na stavbu na cizím pozemku a v případě sporu mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem studny ji vypořádat jako neoprávněnou stavbu. Dle žalobců obdobné drobné stavby byly povolovány na základě předloženého souhlasu vlastníka pozemku nebo uživateli příslušnými stavebními komisemi místních národních výborů, které po dokončení takové stavby provedly její ohledání a vyslovily souhlas s jejím užíváním, jak tomu bylo i v tomto případě. Pokud by správní orgány tyto skutečnosti zohlednily, nemohly by na věc nahlížet tak, jak to učinily. Žalobci poukazují na rozsudek Krajského soudu v Brně, pobočka Zlín, ze dne 9.1.2014, sp. zn. 60 Co 437/2013, kdy bylo mimo jiné řešeno i odstranění studny a soud zde dospěl k opačnému závěru, než správní orgány. Za prioritní byla soudem považována otázka účelu, ke kterému byla studna zřízena, a to, že studnu vybudoval uživatel pozemku a tudíž soud stavbu posoudil jako stavbu neoprávněnou. [4] Žalobci poukázali rovněž na to, že to byl právě správní orgán 1. stupně, který nutil žalobce bez ohledu na okolnosti věci, aby požádali o dodatečné stavební povolení stavby. Když tak učinili, neboť chtěli nadále zajistit pro sebe a svoji rodinu jediný zdroj pitné vody a neměli zájem vyvolávat spory, správní orgán z jejich postupu dovodil, že tím sami doznali, že ke stavbě neměli požadované povolení. Nebyla zohledněna dobrá víra žalobců v době, kdy studnu se souhlasem vlastníka pozemku a uživatele pozemku i příslušné stavební komise budovali, ani jejich dobrá víra v současné době, kdy byť si byli vědomi okolností stavby, snažili se předejít sporu za situace, kdy vlastník pozemku požadoval za odběr vody ze studny žalobců nepřiměřenou částku, což dle názoru žalobců ani požadovat nemohl. [5] Dle žalobců jde s ohledem na všechny okolnosti nutno na stavbu studny pohlížet jako na neoprávněnou a nikoliv nepovolenou a případné spory mezi vlastníky řešit v režimu neoprávněné stavby a nikoli uložením povinnosti k odstranění stavby. III. Vyjádření žalovaného k žalobě [6] Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Konstatoval, že trvá na tom, že stavba studny vč. souvisejícího vodovodu, byla od samého počátku, tedy o roku 1969, kdy byla vybudována, stavbou nepovolenou. V době svého vzniku podléhala zákonu č. 11/1955 Sb., o vodním hospodářství, k její realizaci bylo nezbytné stavební povolení, které však nebylo vydáno. JZD Halenkovice sice v písemném dokladu ze dne 1.11.1969 jako uživatel pozemku povolilo výkop studny, tento doklad však byl pouze podkladem pro vydání stavebního povolení. V žádném případě stavební povolení nenahrazoval. K realizaci stavby mělo být v tehdejší době dle § 8 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 23 zákona č. 11/1955 Sb. vydáno příslušným vodohospodářským orgánem – výkonným orgánem národního výboru stavební povolení a po dokončení stavby byl tentýž orgán dle § 24 vládního nařízení č. 14/1959 Sb. oprávněn vydat rozhodnutí o schválení provedené stavby, tedy měl povolit její užívání. S názorem žalobců, že se jednalo o neoprávněnou stavbu, krajský úřad nesouhlasí, v řízení byl předložen písemný dokument nazvaný „povolení“ ze dne 1.11.1969, v němž JZD Halenkovice povolilo tehdejšímu vlastníkovi J. J., jako vlastnici rodinného domu č.p. X v Halenkovicích, pro jehož zásobování vodou měla být studna a vodovod zřízeny, výkop studny v parcele Jamy. Ačkoliv zde není uvedeno č. pozemku, mezi účastníky bylo nesporné, že toto povolení se týká předmětné studny. K vlastnictví studny i vodovodu, jež slouží dosud jako zdroj vody pro rodinný dům č. X v Halenkovicích, se žalobci přihlásili jako spoluvlastníci tohoto domu. Tvrzení žalobců, že k podání žádosti o dodatečné povolení studny a vodovodu byli přinuceni správním orgánem 1. stupně, je nepravdivé. Žalobci i v žalobě přiznávají, že ke stavbě neměli povolení a za účelem zajištění zdrojů vody pro svůj dům podáním žádosti o dodatečné povolení projevili zájem stavbu legalizovat. Bez souhlasu vlastníka pozemku, na kterém byla v minulosti nepovolená stavba umístěna, není možno dodatečné stavební povolení vydat. Protože mezi žalobci a vlastníkem pozemku nedošlo k dohodě a vlastník s dodatečným povolením této stavby nesouhlasil, zahájil správní orgán 1. stupně z moci úřední správní řízení ve věci odstranění stavby. [7] Žalovaný trvá na svém názoru, že předmětná stavba není stavbou neoprávněnou, ale stavbou nepovolenou. IV. Vyjádření osoby zúčastněné na řízení [8] Do řízení se jako osoba zúčastněná na řízení přihlásil F. P., vlastník pozemku p.č. 133/4 v k.ú. Halenkovice, na kterém je umístěna studna a část vodovodu. Ve vyjádření k věci ze dne 5.12.2014 navrhl, aby soud žalobu zamítl. Uvedl, že když před 6 lety zjistil, že stavba studny na jeho pozemku je „černou“ stavbou, vyzval žalobce, kteří se chovali jako vlastníci stavby, aby stavbu studny zlegalizovali. Žalobci však na jeho výzvu nereagovali. Proto se obrátil na správní úřad. Žalobci neberou v úvahu, že podle platné právní úpravy studny vybudované po 1.1.1955 jsou nepovolenou stavbou, pokud nebyly povoleny pravomocným rozhodnutím stavebního úřadu, stavební komise nebo vodohospodářským odborem. Žalobci spoléhají na to, že nekonečným vedením sporu mohou dosáhnout toho, že se na ně nebude příslušná právní úprava vztahovat. Žalobci se v minulosti chovali tak, aby nedošlo k legalizaci studny a správní orgán byl tudíž nucen rozhodnout o jejím odstranění. Poukázal na to, že sousedé v blízkém okolí žalobců mají vybudovány studny na svých pozemcích poblíž svých domů. Pokud by žalobci finanční prostředky, které vynaložili na vedení správního a soudního řízení, vynaložili na vyb