9 Aps 1/2007 — Nejvyšší správní soud

29 A 82/2015- 35 - text - 5 - pokračování 29 A 82/2015 29 A 82/2015-35[OBRÁZEK][OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců Mgr. Petra Pospíšila a JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D., v právní věci žalobců a) P. K., a b) T. T., obou zastoupených Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Praha 4, Na Zlatnici 301/2, proti žalovanému statutárnímu městu Brnu, se sídlem Brno, Dominikánské nám. 1, o žalobě ze dne 20. 5. 2015 na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, spočívajícím v neodstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla bez zbytečných průtahů z vozidla Volkswagen Passat, registrační značky X, dne 20. 3. 2015 v čase od 18:48 do 19:36 hodin v Brně v ulici Za Divadlem, před číslem popisným 4, u křižovatky s ulicí Dvořákova, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Na základě vyjádření žalobců i žalovaného a rovněž obsahu úředního záznamu Městské policie Brno ze dne 21. 3. 2015, sp. zn. MP-07217/13D-15 vzal soud za nesporné, že dne 20. 3. 2015 byl na vozidlo Volkswagen Passat, registrační značky X užívané žalobcem a), zaparkované v Brně na ulici Za Divadlem před domem č. p. 4, u křižovatky s ulicí Dvořákova mimo zpoplatněná parkovací místa, instalován technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla. Poté, co žalobci přišli k vozidlu, telefonicky požádali Městskou policii Brno o odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla. Hlídka městské policie se na místo dostavila v čase 18.48 hod. Žalobce a) uvedl, že vozidlo parkoval on a přiznal se ke spáchání přestupku v důsledku nedovoleného stání. Následně k hlídce přistoupila M. V., nar. X, která uvedla, že vozidlo řídila později než žalobce a) a rovněž se přiznala ke spáchání přestupku. Jelikož byla zjištěna totožnost obou podezřelých, po souvisejících úkonech strážníci odstranili botičku v čase 19.35 hod., tj. po 47 minutách od příjezdu hlídky. Celá záležitost byla ukončena v 19.36 hod. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě [2] Žalobci měli za to, že postup Městské policie Brno byl v rozporu s § 17a odst. 3 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů, jelikož technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla nebyl odstraněn bez zbytečných průtahů, přestože byly provedeny nezbytné úkony ke zjištění totožnosti osoby, která vozidlo na místě ponechala. [3] Na místě se nacházeli žalobci a dále M. V., S. D. a S. R. Všechny tyto osoby spoléhaly na odvoz zajištěným vozidlem, zejména pak žalobce b), který spěchal na letiště, aby se mohl rozloučit s přítelkyní odlétající na delší dobu do zahraničí. Na podporu žalobních tvrzení žalobci navrhli provést svědecké výpovědi všech zmíněných osob. [4] Žalobci namítali, že shora popsaným jednáním žalovaný nezákonně zasáhl do jejich práv, zejména bylo omezeno jejich právo na dispozici s majetkem dle § 996 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a bylo také omezeno jejich právo na osobní svobodu a svobodu pohybu dle čl. 8 odst. 1 a čl. 14 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jelikož žalobci byli v důsledku vzniklé situace nuceni setrvat na místě a nemohli se svým vozem odjet, či se věnovat jiným činnostem. Jednáním Městské policie Brno vznikla žalobcům nemajetková újma. Za vznik této újmy je odpovědné žalovaný, jakožto zřizovatel Městské policie Brno. [5] S ohledem na výše uvedené se žalobci domáhali určení, že zásah spočívající v nesundání technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla bez zbytečných průtahů z vozidla Volkswagen Passat, registrační značky X, dne 20. 3. 2015 v čase kolem 19:15 hodin v Brně v ulici Za Divadlem, před číslem popisným 4, u křižovatky s ulicí Dvořákova, byl nezákonný. III. Vyjádření žalovaného k žalobě [6] Ve vyjádření k žalobě žalovaný zejména uvedl, že vzhledem k tomu, že nebyl na místě zjištěn přestupce, avšak byla zjištěna totožnost obou podezřelých, po nutných administrativních úkonech, prověření totožnosti a sepsání oznámení přestupku s vyjádřením podezřelých, byl technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla bez zbytečného odkladu odstraněn v čase 19.35 hod. K přiložení i odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla došlo ze zákonného důvodu a zákonným způsobem. Žalobci se zřejmě chtěli vyhnout placení ceny za parkování na zpoplatněných parkovacích místech. Jejich jednání je v rozporu s dobrými mravy, výsměchem úředním osobám a zbytečným zatěžováním soudu. Z důvodu, že je žaloba bezpředmětná a nedůvodná, žalovaný navrhl, aby ji soud odmítl či zamítl. IV. Replika žalobců k vyjádření žalovaného [7] V replice ze dne 13. 8. 2015 žalobci uvedli, že 47 minut zpravidla nenaplňuje definici sejmutí technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla „bez zbytečného odkladu“, neboť běžná délka trvání, od příjezdu obecní policie po sejmutí technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla, je cca 10–15 minut, včetně sepisu oznámení přestupku. [8] Dvě možné okolnosti mohly odůvodňovat vyšší časovou náročnost na sepis oznámení přestupku a tedy též sejmutí technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla. První z nich je, že na místě byly dvě osoby, které se k přestupku doznaly. Druhou z nich je, že na místě bylo více svědků. Vzhledem k tomu, že však strážníci žádnou z těchto osob nevyslýchali a nesepisovali o tom úřední záznam, ani tyto okolnosti nemohly odůvodňovat, aby 47 minut naplňovalo definici odstranění botičky „bez zbytečného odkladu“. [9] Důvod, proč nebyl technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla sejmut bez zbytečného odkladu, byl jiný, a sice že strážníci konstatovali, že do té doby, než se oba potenciální pachatelé přestupku nedohodnou na tom, kdo je za přestupek odpovědný, nebude technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla sejmut. Následně strážníci nastoupili do auta, odmítli s žalobcem a) dále komunikovat a měli v úmyslu odjet. Teprve po sdělení, že na místo bude přivolána hlídka Policie ČR, přimělo hlídku obecní policie místo neopouštět. Strážníci by technický prostředek k zabránění odjezdu vozidla nesejmuli nebýt rozhovoru žalobce a) s operačním důstojníkem obecní policie, kterému žalobce a) vysvětlil povinnosti policie a přeškolil jej ze zákonné úpravy při užití technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla. [10] Tvrzení žalovaného, že zaparkováním na veřejném prostranství se žalobci chtěli vyhnout placení ceny za parkování, žalobce a) přisvědčil. Pokud by totiž žalobce zaparkoval vozidlo na místě placeného stání a neuhradil parkovací poplatek, byla by věc projednatelná jako správní delikt provozovatele vozidla. Pokud však neoprávněně zabere veřejné prostranství, je takové jednání kvalifikováno jako přestupek, což přináší obviněnému více práv a snazší možnosti „řešení“ takového přestupku. V. Duplika žalovaného [11] Ve vyjádření ze dne 27. 8. 2015 žalovaný uvedl, že to byli sami žalobci, kteří zdržovali uváděním rozporuplných informací ohledně toho, kdo vozidlo na místě nedovoleně zaparkoval. Strážníci dodrželi zákon, jelikož zjišťovali skutečný stav věci, prověřovali totožnost, sepisovali oznámení a v přiměřeném čase konali potřebné úkony až po odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla. VI. Posouzení věci soudem [12] Zdejší soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání a shledal, že žaloba není důvodná. [13] Nejprve se soud zabýval otázkou aktivní legitimace podle § 82 s. ř. s. Aktivní legitimace svědčí každému, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech zásahem správního orgánu. Určující skutečností pro vyslovení závěru o existenci aktivní legitimace na straně žalobce je tedy fakt tvrzení přímého zkrácení na právech zásahem správního orgánu, nikoli skutečnost, že k přímému zásahu do práv žalobce skutečně došlo (to již je otázkou pro posouzení žaloby ve věci samé). Tato podmínka řízení je splněna, jelikož oba žalobci tvrdili, že bylo zasaženo do jejich práv na dispozici s majetkem, na osobní svobodu, svobodu pohybu a že jim vznikla nemajetková újma. [14] Při posouzení otázky aktivní legitimace soud vyšel z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 9. 2007, čj. 9 Aps 1/2007-68, podle kterého „ aktivně legitimována k podání žaloby na ochranu proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo donucení správního orgánu je každá osoba, která tvrdí, že byla tímto zásahem, pokynem či donucením přímo zkrácena na svých právech. Soud proto v rámci úvahy o splnění podmínek řízení zkoumá pouze toto tvrzení, nikoliv už jeho důvodnost, neboť ta je předmětem vlastního meritorního posouzení věci. “ [15] Zdejší soud se za tohoto stavu zaměřil na posouzení otázky, zda se v daném případě vůbec mohlo pojmově jednat o nezákonný zásah, kterým by žalobci mohli být na svých právech zkráceni ve smyslu