8 As 41/2010 — Nejvyšší správní soud

31 A 56/2014- 46 - text 9 pokračování 31A 56/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Lukáše Hloucha, Ph.D. v právní věci žalobce: Bc. J. S., zastoupeného Doc. JUDr. Ing. Milanem Pekárkem, Csc., advokátem, se sídlem Stamicova 18, Brno, proti žalovanému: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, se sídlem nám. T. G. Masaryka 5555, Zlín, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 7. 2014, č. j.1093/R/2014, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Předmět řízení [1] Žalobce se žalobou doručenou Krajskému soudu v Brně dne 2. 9. 2014 domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 7. 2014, č. j. 1093/R/2014, kterým zamítl žádost žalobce o přezkoumání rozhodnutí a potvrdil původní rozhodnutí děkanky. Děkanka rozhodnutím ze dne 6. 6. 2014, č. j.: FHS/SO/433/06-06-2014 vyloučila žalobce ze studia v navazujícím magisterském studijním programu Specializace v pedagogice, studijním oboru Sociální pedagogika na Fakultě humanitních studií Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně z důvodu spáchání disciplinárního deliktu plagiátorství dle čl. 2 odst. 2 písm. a) Disciplinárního řádu pro studenty Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně ze dne 24. ledna 2013 (dále též „Disciplinární řád“) při vypracování diplomové práce na téma „Evaluace programů zacházení s odsouzenými“ odevzdané dne 25. 3. 2014. II. Obsah žaloby [2] Žalobce namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Již však v rámci žaloby nespecifikuje, v čem případnou nepřezkoumatelnost spatřuje. Dále namítá nejasnost předvolání na zasedání disciplinární komise, jelikož nebylo z předvolání zřejmé, že se v uvedený den mají projednávat ještě další případy a že případ žalobce bude projednáván až jako druhý. Žalobce dále namítá, že z předvolání nelze vyčíst, že jednání komise začne ve skutečnosti s téměř hodinovým zpožděním a že žalobce tak přijde na řadu po více jak čtyřech hodinách. Žalobce ve své žalobě brojí proti postupu disciplinární komise. Žalobce se domnívá, že postup komise byl vůči němu záměrný. Žalobce namítá průběh disciplinárního řízení a to především z toho důvodu, že se komise zaměřila nejen na problematiku zjišťování nepřiznané shody tzv. plagiátorství, ale i na zkoušení žalobce z obsahu práce. Žalobce poukazuje na to, že během řízení nepřipustil nestandardní použití dalších uvedených zdrojů a že měl důvěru ve svého vedoucího práce v tom směru, že by ho na něco podobného jistě upozornil. Žalobce proto namítá postup a vedení vedoucího práce, jelikož ten, dle žalobce, měl upozornit na případné plagiátorství. Žalobce ve své žalobě tvrdí, že správní orgán má povinnost studenta poučit nebo alespoň včas upozornit na případné plagiátorství. Poukazuje dále na to, že ani jeho vedoucí práce nerozpoznal v rámci konzultací, že by se mohlo jednat o plagiát. Žalobce namítá, že části textů z prací jiných autorů, na které pak v práci odkazoval a nedostatečně odcitoval, nedošlo záměrně, ale šlo o opomenutí, měl v úmyslu se k těmto částem vrátit a odkazy na příslušná díla a autory doplnit, tudíž dle žalobce v jeho jednání chybí úmysl. Poslední námitka žalobce se týká dalšího případu plagiátorství, které se projednávalo ve stejný den. Dle žalobce byl rozsah neodkazovaného textu práce studentky, u které byl projednáván disciplinární delikt tentýž den jako u žalobce, zhruba stejný jako v případě žalobce, ale výsledek disciplinárního řízení a zejména následně uložená sankce byla v jejím případě výrazně mírnější. Dle žalobce tak nebylo naplněno legitimní očekávání. III. Vyjádření žalovaného a replika žalobce k vyjádření žalovaného [3] Žalovaný ve svém vyjádření, doručeném soudu dne 10. 11. 2014, navrhl, aby soud předmětnou žalobu zamítl. Žalovaný detailně rozebírá jednotlivá pochybení na straně žalobce a poukazuje na to, že je zde zřejmý úmysl, když zkopírované texty opravuje tak, aby byly zasazeny do kontextu práce a do jednotného mužského rodu, přičemž se nesnaží ani jakkoliv změnit větnou skladbu. Žalovaný poukazuje na to, že nezpochybnitelné skutečnosti byly zjištěny jak pomocí systému Theses, tak detailní kontrolou práce zaměstnanců univerzity a následně i v rámci disciplinárního řízení vedeném s žalobcem. Tvrzení žalobce týkající se úmyslu žalovaný považuje za účelové a lehce vyvratitelné. Žalovaný zdůrazňuje, že se nejedná v tomto případě o pouhou záměnu textů z nepozornosti, ale o cílenou, účelovou a z povahy věci úmyslnou manipulaci s textem opsané práce. Dále žalovaný poukazuje na to, že žalobce je absolventem Metodologického semináře předmětu metodologie společenských věd, kde byl již v roce 2012 obeznámen s principy tvoření formálních prací. Žalovaný závěrem uvádí, že překopírování desítek stran textu i s poznámkami pod čarou bez uvedení odkazu na příslušné prameny, jakož i redukce a kombinace textů z vybraných zdrojů, se nemohou považovat za pouhou nedbalost a nemůže k němu z povahy věci dojít nedopatřením. Žalovaný si je vědom, že je možné studenta vyloučit ze studia pouze v případě úmyslného spáchání disciplinárního deliktu. S přihlédnutím k prohlášení autora v samotné diplomové práci a s odkazem na disciplinární řízení žalovaný zkonstatoval, že žalobce splňuje podmínky dle ustanovení § 65 odst. 3 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách (dále též „zákon o vysokých školách“), ve znění účinném pro projednávanou věc. [4] Žalobce v replice doručené Krajskému soudu v Brně dne 16. 12. 2014 konstatuje, že rozhodnutí děkanky je založené na povrchním a nesprávném posouzení skutkového stavu a jedná se o postup zjevně účelový a prostoupený snahou bagatelizovat argumenty žaloby. Žalobce zdůrazňuje, že ke shodě textů došlo proto, že odkazy na příslušné prameny zamýšlel do práce vložit následně a pak na to zapomněl. Dále poukazuje na to, že téma diplomové práce je natolik specifické, že je zřejmé, že stále více autorů ostatních prací vycházejí ze stejných pramenů, kterých je omezený počet. Tyto shody dle žalobce vůbec nemusí být důsledkem úmyslného plagiátorství. Dále žalobce opět opakuje námitku týkající se vedoucího práce, který neupozornil na případné plagiátorství. Žalobce poukazuje na otázku, proč by měl plagiát rozpoznat student dřív než jeho učitel a být za to ještě potrestán nejvyšším trestem. K tvrzení žalovaného o tom, že je žalobce absolventem metodologického semináře předmětu Metodologie společenských věd uvádí, že to ale nic nevypovídá o skutečném průběhu studia tohoto předmětu a jeho úrovni. Dále žalobce zdůrazňuje, že v programu Theses nenalezl ani vedoucí práce jakékoliv shody. Vytýká žalovanému způsob, jakým označuje za plagiátorství i odkazy pod čarou nebo obecně známé metody výzkumu. Dle žalobce není možné, aby žalovaný považoval za plagiát i provedený praktický sociologický výzkum, když nedostatečně identifikoval respondenty. Žalobce poukazuje opět na průběh disciplinárního řízení, které dle něj odpovídalo řízení inkvizičnímu. A závěrem žalobce zdůrazňuje, aby soud zohlednil i sociální poměry, jelikož je pracujícím člověkem s dvěma malými dětmi. IV. Posouzení věci krajským soudem [5] Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první, s.ř.s.), jakož i řízení předcházející jeho vydání. Dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, že napadené rozhodnutí žalovaného bylo vydáno v souladu se zákonem. O žalobě soud rozhodl, aniž nařizoval jednání, za podmínek vyplývajících z ustanovení § 51 odst. 1 s.ř.s. poté, kdy účastníci řízení s tímto postupem vyslovili souhlas. [6] Spor tkví v otázkách, zda diplomovou práci žalobce lze označit za plagiát, zda děkanka Fakulty humanitních studií má oprávnění vyloučit žalobce za tento disciplinární delikt a zda postup disciplinární komise je v souladu s předpisy. [7] Krajský soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti, neboť se jedná, o tak závažnou vadu, že se jí soud musí zabývat z úřední povinnosti nad rámec dalších uplatněných žalobních námitek. Je-li totiž správní rozhodnutí nepřezkoumatelné, lze jen stěží uvažovat o jeho přezkumu správním soudem, což ostatně vyplývá již z lingvistické stránky věci, kdy nepřezkoumatelné rozhodnutí prostě nelze věcně přezkoumat. Žalobce neupřesnil, v čem spatřuje nezákonnost rozhodnutí, zdejší soud se proto zabýval nepřezkoumatelností v obecné rovině. [8] Z rozsáhlé judikatury Nejvyššího správního soudu k tomuto tématu (srov. např. rozsudky ze dne 21. 8. 2008, č. j. 7 As 28/2008 - 76, ze dne 21. 8. 2008, č. j. 7 As 27/2008 - 76, ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 - 75, publikovaný pod č. 133/2004 Sb. NSS, a ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003 - 130, publikovaný pod č. 244/2004 Sb. NSS) je zřejmé, že rozsudek je nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost, například pokud z něho jednoznačn