6 Ads 99/2011 — Nejvyšší správní soud

33 Ad 5/2015- 79 - text pokračování 10 33 Ad 5/2015 33 Ad 5/2015-79 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D. v právní věci žalobce: A. M., trvale bytem ………………, t. č. Věznice …………….., zastoupen Mgr. Vojtěchem Mihalíkem, advokátem, se sídlem J. Palacha 121/8, Břeclav, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 1. 2015, č.j. 690 322 5857/47091-VD, ve věci invalidního důchodu, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Vojtěchu Mihalíkovi, advokátovi se sídlem J. Palacha 121/8, Břeclav, s e p ř i z n á v á odměna za zastupování žalobce v tomto řízení ve výši 6323 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Brně do 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou žalobou ze dne 24. 2. 2015 žalobce brojil proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 1. 2015, č.j. 690 322 5857/47091-VD (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž byly zamítnuty námitky podané žalobcem proti prvostupňovému rozhodnutí žalované ze dne 11. 11. 2014, č.j. 690 322 5857 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná rozhodla o tom, že se žalobci snižuje od 8. 12. 2014 výše jeho invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. d) a § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“) Podkladem tohoto rozhodnutí byl posudek o invaliditě Okresní správy sociálního zabezpečení v Břeclavi (dále jen „OSSZ v Břeclavi“) ze dne 15. 9. 2014, podle kterého žalobce již nebyl shledán invalidní pro invaliditu třetího stupně podle ustanovení § 39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění, nicméně byl stále hodnocen pro invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) citovaného zákona, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 60 %. V napadeném rozhodnutí žalovaná uvedla, že přezkoumala prvostupňové rozhodnutí v plném rozsahu. V námitkovém řízení posoudila opětovně zdravotní stav žalobce, přičemž vycházela ze zdravotnické dokumentace ošetřujícího lékaře Věznice Břeclav MUDr. M. P., profesního dotazníku a dalších nálezů odbborných lékařů. Žalovaná dospěla k závěru, že rozhodujícími zdravotními postiženími žalobce jsou zejm. bipolární afektiní poruha těžká, aktuálně remisi, stav po hospitalizaci v roce 2009, 2010 a 2012, dále porucha přizpůsobení, astma bronchiale persistens lehkého až středně těžkého stupně, spirometry v normě (t. č. kompenzováno), chronická reaktivní artritida, bolestivý páteřní syndrom trvající asi 15 let, klinicky chronický lumboischialgický syndrom kořene S1, opakované projevy cervikobrachiálního syndromu bolesti krční páteře v anamnéze, a v neposlední řadě hepatopatie v roce 2003 zjištěná chronická hepatitida typu C (aktuálně stabilizovaný stav) a atopický ekzém t. č. bez nutnosti lokální léčby. Lékař žalované v posudku ze dne 20. 1. 2015 uvedl, že míra poklesu pracovní schopnosti činila z důvodu dlouhodobě nepříznivého stavu žalobce 60 procent, přičemž rozhodující příčinou tohoto stavu bylo zdravotní postižení uvedené v kapitole V. (duševní poruchy a poruchy chování), pol. 4 (afektivní poruchy – poruchy nálady, deprese, manie, hypomanie, cyklotymie a dystymie), písm. d) – těžké postižení s podstatným omezením většiny denních aktivit, přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity (dale jen “vyhláška”). Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého stavu je u žalobce bipolární afektivní porucha v remisi, s opakovaným výskytem depresívních epizod s občasnými manickými epizodami, ale bez psychotických příznaků s dobrou reakcí na ambulantní léčbu. Tato míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti odpovídala II. stupni invalidity. Na nepříznivém zdravotním stavu žalobce s mj. podílí i chronická reaktivní artritida doložená revmatologickým vyšetřením ze dne 25.7. 2014, která byla z posudkového hlediska hodnocena jako lehké funkční postižení. Dále byl hodnocen i bolestivý páteřní syndrom, chronický lumboischialgický syndrom S1 iritačně zánikové nekořenové povahy na levé straně, který byl hodnocen rovněž jako lehké funkční postižení. Obdobně bylo hodnoceno i prokázané astma bronchiale persistens lehkého až středně těžkého stupně. Atopický ekzém byl hodnocen jako posudkově nevýznamný s normálním fyziologickým nálezem. Z uvedeného lékařka žalované uzavřela, že doložená zdravotní dokumentace neprokazuje významnou progresi funkčního postižení pro posudkové hodnocení, ale naopak jednoznačně dokládá, že zdravotní stav žalobce je při zavedené léčbě a dodržování režimových opatření dlouhodobě příznivě stabilizovaný. Na základě toho potvrdila závěry posudkového lékaře OSSZ Břeclav ze dne 15. 9. 2014. K námitkám žalobce žalovaná sdělila, že žádný jeho ošetřující lékař nemůže potvrdit, že splňuje kritéria pro přiznání invalidního důchodu a případně stanovit stupeň invalidity, neboť tuto kompetenci mají pouze posudkoví lékaři. S poukazem na ustanovení § 56 odst. 1 písm. c) ZDP, § 41 odst. 3 ZDP a § 38 a § 39 ZDP žalovaná námitky zamítla a potvrdila své prvostupňové rozhodnutí. V žalobě proti napadenému rozhodnutí žalobce uvedl, že mu byl v roce 2012 přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně na podkladě zdravotního posouzení, které následovalo po mnoha hospitalizacích žalobce a které konstatovalo a vyhodnotilo dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav jako zvláště těžké postižení, které vyžaduje opakované poskytování ústavní péče a kdy byl výkon všech denních aktivit závažně narušen. Žalobce poukazuje na nález MUDr. P. S. ze dne 17. 7. 2014, který objektivně konstatuje trvání diagnózy bipolární afektivní poruchy za trvalé psychiatrické léčby, tzn. v porovnání s předchozí diagnózou beze změn. V duchu samotného vysvětlení žalované, kdy rozhoduje s ohledem na postižení nejvýznamněji dopadající na pokles pracovní schopnosti pojištěnce, se popis dalších zdravotní postižení v rozhodnutí vycházející z nálezů odborných lékařů jeví jako nadbytečný a zcela irelevantní. Podle žalobce není jasné, na základě jakého zjištění žalovaná dospěla k závěru o II. stupni invalidity, když jediný věcný významný nález žádnou změnu zdravotního stavu nevyslovuje. Závěr, že bipolární afektivní porucha je aktuálně v remisi a dlouhodobě bez nutnosti poskytnutí ústavní péče v nemocnici nebo odborném léčebném ústavu, je nutno označit za předčasný a nevycházející z celkového kontextu prostředí mající vliv na léčbu žalobce bez přihlédnutí k možnému vývoji zdravotního stavu a léčby jako takové v blízké i vzdálenější budoucnosti. Žalobce vykonává již třetím rokem výkon trest odnětí svobody, který vykonává již třetím rokem nepřetržitě, přičemž režim ve Věznici Břeclav podobný ústavní péči v odborném léčebném ústavu, takže je určité zklidnění zdravotního stavu očekávatelné. Žalobce však hodlá v březnu 2015 podat žádost o podmíněné propuštění, přičemž pokud by mu bylo vyhověno, byla by změna invalidity a tím i snížení výše invalidního důchodu nebezpečné pro jeho budoucí příjem. Lékařka žalované navíc nevzala vůbec v úvahu, zda je žalobce schopen nějaké rekvalifikace a nakolik je na své zdravotní postižení adaptován, zda má stabilizovaný zdravotní stav apod. V doplnění žaloby ze dne 27. 8. 2015 prostřednictvím svého zástupce žalobce uvedl, že u něho byl shledán pokles pracovní schopnosti o 60 procent, zatímco při předchozím posouzení byl jeho dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav kvalifikován pod kapitolu V., položku 4e přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Z posudku žalované podle jeho názoru vůbec nevyplývá, že v čem konkrétně se zdravotní stav žalobce měl zlepšit. Navíc prognóza jeho nejzávažnějšího zdravotního postižení je i do budoucna nejistá a není tak možno hovořit o ustálení „zlepšeného“ zdravotního stavu. Žalobce nemůže zároveň souhlasit s tím přístupem, že jeho zdravotní stav je pro potřeby tak důležité okolnosti, jakou je určení poklesu jeho zdravotní schopnosti, zkoumán pouze na základě zdravotních zpráv, aniž by jeho samotného posudkový lékař vůbec spatřil. Žalobce má zároveň obavu, že k tomuto postupu se schyluje i v případě posouzení jeho stavu posudkovou komisí MPSV ČR, neboť žalobce obdržel pozvánku k návštěvě posudkového lékaře, čemuž však objektivně nemohl vyhovět, neboť se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, což je posuzujícímu orgánu známo. Dle reakce pak uvedená posudková komise bude opět vycházet pouze ze zdravotních zpráv, a to těch vypracovaných vedoucím lékařem zdravotního střediska Věznice Břeclav. Nabízí se pak otázka, zda-li takovéto posouzení zdravotního s