7 Ads 285/2016 — Nejvyšší správní soud

36 Ad 30/2014- 73 - text [OBRÁZEK]36 Ad 30/2014-73 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců Mgr. Petra Pospíšila a JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D., v právní věci žalobce: A- ASKA grafik s. r. o., se sídlem Brno, Optátova 244/35, zastoupeného Mgr. Petrem Žídkem, Ph.D., advokátem se sídlem Brno, třída Kpt. Jaroše 13, proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem Praha 2, Na Poříčním právu 1/376, o žalobách proti rozhodnutím žalovaného ze dne 1. 4. 2014, č. j. 2013/70345-421, ze dne 1. 4. 2014, č. j. 2013/80914-421/1, ze dne 14. 3. 2014, č. j. 2013/60259-421/1, ze dne 12. 6. 2014, č. j. 2014/24724-421/1, ze dne 12. 8. 2014, č. j. 2014/43729-421/1, ze dne 12. 1. 2015, č. j. 2014/62917-421/1, ze dne 25. 3. 2015, č. j. 2014/82676-421/1, a ze dne 4. 6. 2015, č. j. 2015/15892-421/1, t a k t o : I. Žaloby s e z a m í t a j í . II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věcí [1] Shora označenými rozhodnutími žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil předchozí rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Brně. Ta v jednotlivých případech 2 pokračování 36 Ad 30/2014 neposkytla žalobci příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením v požadované výši, konkrétně šlo o zvýšení tohoto příspěvku o náklady provozních zaměstnanců a pracovních asistentů při pomoci zaměstnancům, kteří jsou osobami se zdravotním postižením. Dle rozhodného znění § 78 odst. 3 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 14a odst. 1 písm. b) bodem 1. vyhlášky č. 518/2004 Sb., kterou se provádí zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, mohlo toto zvýšení pro dané kalendářní čtvrtletí představovat maximálně 2 000 Kč měsíčně na jednoho zaměstnance, který je osobou se zdravotním postižením. Úřad práce odmítl žalobci zvýšit tento příspěvek na ty zaměstnance – osoby se zdravotním postižením, kteří byli celý měsíc v daném čtvrtletí v pracovní neschopnosti. [2] Žalovaný zamítnutím odvolání potvrdil poskytnutí příspěvku v nižší než žalobcem požadované částce, a to následovně: rozhodnutím ze dne 1. 4. 2014, č. j. 2013/70345-421, za 1. čtvrtletí roku 2013 o 8 189,44 Kč méně, rozhodnutím ze dne 1. 4. 2014, č. j. 2013/80914- 421/1, za 3. čtvrtletí roku 2013 o 14 331,52 Kč méně, rozhodnutím ze dne 14. 3. 2014, č. j. 2013/60259-421/1, za 2. čtvrtletí roku 2013 o 10 236,80 Kč méně, rozhodnutím ze dne 12. 6. 2014, č. j. 2014/24724-421/1, za 4. čtvrtletí roku 2013 o 14 331,52 Kč méně, rozhodnutím ze dne 12. 8. 2014, č. j. 2014/43729-421/1, za 1. čtvrtletí roku 2014 o 8 120,96 Kč méně, rozhodnutím ze dne 12. 1. 2015, č. j. 2014/62917-421/1, za 2. čtvrtletí roku 2014 o 5 075,60 Kč méně, rozhodnutím ze dne 25. 3. 2015, č. j. 2014/82676-421/1, za 3. čtvrtletí roku 2014 o 7 105,84 Kč méně a rozhodnutím ze dne 4. 6. 2015, č. j. 2015/15892-421/1, za 4. čtvrtletí roku 2014 o 3 045,36 Kč méně. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobách [3] Ve včas podaných obsahově obdobných žalobách žalobce označil výklad dotčených ustanovení provedený žalovaným za nesprávný, neboť z žádného z nich nevyplývá podmínka přítomnosti zaměstnanců – osob se zdravotním postižením v práci. [4] Ustanovení § 14a odst. 1 písm. b) bod 1. vyhlášky č. 518/2004 Sb. hovoří o době, ve které provozní zaměstnanci či pracovní asistenti pomáhají zaměstnancům se zdravotním postižením, nikoli konkrétnímu zaměstnanci. Uvedená podmínka je tak splněna bez ohledu na to, kterým konkrétním zaměstnancům zaměstnavatele je pomoc poskytována, a tedy i bez ohledu na to, že některý z těchto zaměstnanců je v určitém měsíci v pracovní neschopnosti. Postačuje, pokud daný provozní zaměstnanec či pracovní asistent pomáhal alespoň některým zaměstnancům daného zaměstnavatele, kteří jsou osobami se zdravotním postižením. Provozní zaměstnanci a pracovní asistenti žalobce poskytují pomoc několika desítkám zdravotně postižených zaměstnanců žalobce. Skutečnost, že několik z těchto zdravotně postižených zaměstnanců je celý měsíc v pracovní neschopnosti, neznamená, že by příslušný provozní zaměstnanec či pracovní asistent neposkytoval pomoc ostatním jemu přiděleným zdravotně postiženým zaměstnancům. [5] Podle § 78 odst. 3 zákona o zaměstnanosti je pro přiznání nároku na zvýšení příspěvku rozhodující výhradně výše dalších nákladů vynaložených zaměstnavatelem a počet zaměstnanců zaměstnavatele se zdravotním postižením. Počet zaměstnanců se zdravotním 3 pokračování 36 Ad 30/2014 postižením, kteří v daném kalendářním čtvrtletí byli přítomni v práci (tj. nebyli v dočasné pracovní neschopnosti), není podle zákona pro výši příspěvku jakkoli relevantní. [6] Provozní zaměstnanci a pracovní asistenti poskytující pomoc zdravotně postiženým zaměstnancům jsou u žalobce zaměstnáni v pracovním poměru. Podle zákoníku práce je žalobce je povinen provozním zaměstnancům a pracovním asistentům přidělovat práci a vyplácet mzdu po celou dobu trvání pracovního poměru, to však bez ohledu na to, jestli je některý ze zdravotně postižených zaměstnanců, jimž je poskytována pomoc, aktuálně v dočasné pracovní neschopnosti či nikoli. Žalobce nemůže provoznímu zaměstnanci snížit mzdu nebo jej dokonce dočasně propustit s odůvodněním, že některý z „jeho“ zaměstnanců se zdravotním postižením je právě nemocen. Žalobci tedy vznikají náklady na provozní zaměstnance a pracovní asistenty bez ohledu na aktuální docházku zaměstnanců se zdravotním postižením. Přitom se stále jedná o náklady vynaložené ve smyslu § 78 odst. 3 zákona o zaměstnanosti. Nelze tedy říci, že tyto náklady nesouvisí se zaměstnáváním osob se zdravotním postižením, což je zákonem stanovený důvod pro neposkytnutí zvýšeného příspěvku dle § 78 odst. 8 písm. e) zákona o zaměstnanosti. [7] Nesprávnost výkladu žalovaného vyniká i při srovnání kritérií pro zvýšení příspěvku dle § 14a odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 518/2004 Sb. s podmínkami pro zvýšení příspěvku o zvýšené správní náklady dle písm. a) téhož odstavce. U těchto nákladů lze dle správních orgánů příspěvek poskytnout i na zaměstnance, který po část měsíce nebo celý měsíc nepracoval, což i výslovně stanoví v pokynech k vyplnění Formuláře pro zvýšení příspěvku. Zákon ani vyhláška přitom pro takové rozlišování nedávají jakýkoli důvod. Je zřejmé, že stejně jako zvýšené správní náklady i náklady na provozní zaměstnance a pracovní asistenty zaměstnavateli vznikají bez ohledu na to, zda jsou zaměstnanci se zdravotním postižením přítomni v práci nebo nikoli. [8] Žalovaný tedy nárok na zvýšení příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením chybně spojuje s konkrétními zaměstnanci se zdravotním postižením, a z toho pak chybně vyvozuje, že v případě jejich nepřítomnosti v práci zaměstnavateli zvýšení příspěvku ve vztahu k těmto zaměstnancům nenáleží. Ve skutečnosti by ale zvýšení příspěvku podle zákona mělo být představováno jedinou částkou, která se vypočítá jako součet dalších nákladů zaměstnavatele stanovených vyhláškou č. 518/2004 Sb., bez ohledu na to, ve prospěch kterého konkrétního zaměstnance se zdravotním postižením byl ten který náklad vynaložen. Počet zaměstnanců je relevantní pouze pro stanovení maximální částky, o kterou může být příspěvek zvýšen. [9] Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud rozhodnutí žalovaného zrušil. III. Vyjádření žalovaného k žalobám [10] Ve vyjádřeních k žalobám žalovaný zopakoval svoji interpretaci dotčených ustanovení. Předmětný příspěvek se váže na konkrétního zaměstnance se zdravotním postižením (a to na základě formulace § 78 odst. 3 zákona o zaměstnanosti, nejvýše však o 2 000 Kč měsíčně na jednoho zaměstnance, který je osobou se zdravotním postižením). Nebyl-li některý zaměstnanec se zdravotním postižením přítomen v práci, nemohl mu provozní zaměstnanec 4 pokračování 36 Ad 30/2014 nebo pracovní asistent pomáhat, tudíž žalobci zvýšený příspěvek na zaměstnávání tohoto zaměstnance se zdravotním postižením nenáleží. K námitce žalobce, že provozní zaměstnanci a pracovní asistenti poskytovali pomoc jiným zaměstnancům se zdravotním postižením, žalovaný konstatoval, že na tyto zaměstnance se zdravotním postižením byl žalobci zvýšený příspěvek poskytnut v požadované výši. Žalovaný proto navrhl, aby soud žaloby zamítl. IV. Další podání žalobce a žalovaného [11] Žalobce v replikách nad rámec již uvedeného dodal, že kdyby zákonodárce zamýšlel výklad žalovaného, bylo by dotčené ustanovení zákona o zaměstnanosti formulováno jinak (nejvýše o 2 000 Kč měsíčně na jednoho zaměstnance, který je osobou se zdravotním postižením a který v daném kalendářním měsíci skutečně vykonával práci pro zaměstnavatele). Žalovaný nijak neobjasnil svůj odlišný a logicky rozporný postup u správních nákladů (u nichž počet přítomných zaměstnanců se zdravotním postižením není relevantní) a u dotčených n