2 As 11/2005 — Nejvyšší správní soud

29 A 214/2016- 84 - text  pokračování 7 29 A 214/2016 29 A 214/2016-84 U S N E S E N Í Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců Mgr. Petra Pospíšila a JUDr. Kateřiny Mrázové, Ph.D., v právní věci žalobce: Z. B., proti žalovanému Vězeňská služba České republiky, Věznice Znojmo, se sídlem Dyjská 4, 669 02 Znojmo, v řízení o žalobě proti rozhodnutí ředitelky žalované ze dne 8. 3. 2016, t a k t o : I. Žaloba s e o d m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Dne 7. 3. 2016 žalobce požádal ředitelku Věznice Znojmo o přerušení výkonu trestu, aby se mohl dne 12. 3. 2016 účastnit pohřbu jeho bratra. V návaznosti na to vězeňský vychovatel podal jménem žalobce oficiální návrh na povolení opustit věznici, tj. návrh na přerušení výkonu trestu podle § 56 odst. 2 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZVTOS“). Tento návrh ředitelka žalované dne 8. 3. 2016 na doporučení členů odborné komise neschválila. S rozhodnutím seznámila žalobce dne 9. 3. 2016. Dne 2. 9. 2016 (poštovní přepravě předáno dne 1. 9. 2016 – viz obálka č.l. 3 spisu) bylo doručeno Nejvyššímu správnímu soudu podání žalobce datované dnem 31. 8. 2016 a označené jako „Žaloba proti zamítavému rozhodnutí na opuštění věznice za účelem pohřbu“ a „Žádost o navrácení promarněné lhůty vztahující se k přiložené žalobě“. Po vyjádření žalobce i žalované posoudil Nejvyšší správní soud podání jako správní žalobu, a to ve věci zacházení s odsouzeným, přičemž rozhodl usnesením ze dne 26. 10. 2016, č. j. Na 209/2016-36, o postoupení věci zdejšímu soudu, jako soudu věcně a místně příslušnému (§ 7 odst. 2, 4 a 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s.ř.s.“). V žalobě žalobce tvrdil, že jeho žádost o přerušení výkonu trestu byla zamítnuta bez řádného odůvodnění. Věznice svým postupem pochybila, neboť porušila žalobcovo právo na soukromý a rodinný život. Žalobce měl přitom 13 měsíců do konce výkonu trestu, choval se ve věznici řádně, byl ukázněný a plnil program zacházení. V připojené žádosti také žalobce požadoval navrácení lhůty dvou měsíců k projednání žaloby. Lhůtu promarnil, neboť není právně vzdělaný a nacházel se ve výkonu trestu. Žádal rovněž advokátní komoru o přidělení advokáta, ale nestalo se tak. Od 29. 4. 2016 čekal na závěrečnou zprávu veřejné ochránkyně práv, která mu dala za pravdu, avšak zprávu obdržel až dne 24. 8. 2016. Ačkoliv neznalost zákona neomlouvá, měl za to, že 60 denní lhůta pro podání žaloby začne platit až od doručení této závěrečné zprávy. Žalovaná ve věci nejprve na výzvu NSS uvedla, že žalobce byl dodán do výkonu vazby dne 27. 6. 2014 a dne 21. 10. 2014 byl dle své žádosti přemístěn k dalšímu výkonu trestu z Věznice Příbram do Věznice Znojmo. Žádost o přerušení výkonu trestu, aby se žalobce mohl účastnit pohřbu jeho bratra, představovala naléhavé rodinné důvody. Při rozhodování o návrhu ředitel věznice zvažuje, zda lze důvodně předpokládat, že odsouzený povolení opustit věznici nezneužije, přitom přihlíží i ke stanovisku členů odborné komise. Žádost byla řádně projednána, avšak vyhovění žádosti nebylo většinou členů komise doporučeno. Důvodem bylo, že žalobce není pracovně zařazen, a že vzhledem k typu trestné činnosti, problémům s alkoholem a drogami, neskýtal záruky bezproblémového přerušení výkonu trestu. Odůvodnění nedoporučení odborné komise se zaznamenává pouze do záznamu o průběhu výkonu trestu ve vězeňském informačním systému. Na přerušení výkonu trestu nemá odsouzený právo, je to výlučně v kompetenci ředitele věznice, který nese odpovědnost. Se závěrečnou zprávou veřejné ochránkyně práv se ředitelka věznice neztotožnila. Na výzvu NSS žalobce v reakci na žalovanou uvedl, že se ztotožnil se zprávou veřejné ochránkyně práv. Žádal o provedení dokazování za účelem vyjádření jednotlivých členů odborné komise tak, aby zdůvodnili své rozhodnutí. Navrhl, aby si soud vyžádal aktuální odborné posudky o jeho chování (u speciálního pedagoga a psycholožky věznice). Žalobce za sebou má trestnou činnost v podobě přečinů – maření úředního výkonu rozhodnutí ve smyslu řízení motorových vozidel v době zákazu řízení, lehké ublížení na zdraví a krádeže. V navržené době přerušení trestu by mu zbývalo do jeho konce 9 měsíců. Po celou dobu přerušení trestu by byl v doprovodu své rodiny. Nikdy se ze závislosti na alkoholu neléčil a v závislosti na něm žádný čin nespáchal. V minulosti měl problémy s drogami a při nástupu do Věznice Znojmo se přihlásil do terapeutického programu. Na oddělení „C“ je umístěn s asi 40 odsouzenými, kterým ředitelka věznice umožňuje opustit věznici. Zamítavé rozhodnutí je proto podjaté a diskriminační. Na výzvu krajského soudu žalovaná k žalobě dále uvedla, že při rozhodování o návrhu na přerušení výkonu trestu ředitel věznice zvažuje důvodnost předpokladu, že odsouzený povolení opustit věznici zneužije, přitom přihlíží ke stanovisku členů odborné komise. Žádost žalobce byla řádné projednána, posouzena a návrh na přerušení výkonu trestu nebyl většinou členů komise doporučen. Žalobce nelze pracovně zařadit, neboť neposkytuje záruku, že povolení volného pobytu nezneužije. Právní normy nestanoví řediteli věznice povinnost odůvodnit odsouzenému důvody neschválení návrhu na přerušení výkonu trestu. Stejně je postupováno i v případě přerušení výkonu trestu jako odměny (§ 56 odst. 1 ZVTOS). Právo na přerušení výkonu trestu je nenárokové a plně v kompetenci ředitele věznice (§ 56 odst. 2 ZVTOS). Při projednání návrhu bylo postupováno v souladu s nařízením generálního ředitele VS ČR č. 69/2013, o postupu při přerušení výkonu trestu odnětí svobody. Ze 13 členů odborné komise byli pro přerušení výkonu trestu pouze 2 členové. Nepovolení opuštění věznice bylo v souladu s Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a svobod, evropskými vězeňskými pravidly a standardními minimálními pravidly pro zacházení s vězni, jakož i Listinou základních práv a svobod. Žalobce do spisu dále založil zprávy Veřejné ochránkyně práv, které na základě podnětu žalobce v uvedené věci vydala, a sice Zprávu o šetření ze dne 29. 4. 2017 a Závěrečné stanovisko ze dne 24. 8. 2016. Zdejší soud se v prvé řadě zabýval splněním podmínek řízení, zjistil, že věc spadá do režimu správního soudnictví a ve věci je napadáno správní rozhodnutí, jenž podléhá soudnímu přezkumu. O žalobě však nemohl věcně jednat a odmítl ji z dále uvedených důvodů. Podle § 2 s.ř.s. ve správním soudnictví poskytují soudy ochranu veřejným subjektivním právům fyzických a právnických osob způsobem stanoveným tímto zákonem a za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem. Podle § 4 odst. 1 písm. a) s.ř.s. soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy (dále jen „správní orgán“). Shora uvedeným ust. je realizován ústavněprávní (čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) a mezinárodněprávní požadavek (čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv) na následný přezkum rozhodnutí veřejné správy. Podle § 65 odst. 1 s.ř.s., kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti (dále jen „rozhodnutí“), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak. Podle § 56 odst. 2 ZVTOS může ředitel věznice pro naléhavé rodinné důvody přerušit odsouzenému výkon trestu až na 10 dnů během kalendářního roku. Žaloba musí vedle obecných náležitostí (§ 37 odst. 2 a 3 s.ř.s.) obsahovat též náležitosti speciální ve smyslu § 71 odst. 1 a 2 s.ř.s. Podle § 72 odst. 1 s.ř.s. lze žalobu podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Podle § 72 odst. 4 s.ř.s. zmeškání lhůty pro podání žaloby nelze prominout. Podle § 46 odst. 1 písm. b) s.ř.s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže byl podán opožděně. V dané věci rozhodovala ředitelka věznice tak, že neschválila návrh na povolení opustit věznici, tj. návrh na přerušení výkonu trestu žalobce v termínu od 12. 3. 2016 od 10,00 hod. do 12. 3. 2016 do 16,00 hod. za účelem jeho účasti na pohřbu bratra (§ 56 odst. 2 ZVTOS). Nejvyšší správní soud již v usnesení ze dne 26. 10. 2016, č. j. Na 209/2016-36, kterým tuto věc postoupil zdejšímu krajskému soudu, jako soudu věcně a místně příslušnému, posoudil podání žalobce jako správní žalobu proti správnímu orgánu podanou v souladu s § 4 odst. 1 písm. a), b)