9 As 71/2008 — Nejvyšší správní soud

30 A 9/2016- 26 - text pokračování 10 30 A 9/2016 30 A 9/2016 - 26 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Ing. Veroniky Baroňové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: J. U., zastoupeného JUDr. Ludvíkem Ševčíkem, advokátem se sídlem Kobližná 47/19, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo nám. 3, Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 11. 2015, č. j. JMK 147506/2015, sp. zn. S–JMK 145513/2015/ODOS/Fö, t a k t o: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 11. 2015, č. j. JMK 147506/2015, sp. zn. S–JMK 145513/2015/ODOS/Fö, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce, JUDr. Ludvíka Ševčíka, advokáta. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno prvostupňové rozhodnutí Magistrátu města Brna, odboru dopravněsprávních činností (dále jen „správní orgán prvního stupně“ nebo též „Magistrát města Brna“), ze dne 1. 10. 2015, č. j. ODSČ-80771/15-13. Tímto rozhodnutím bylo z důvodu uvedeného v ustanovení § 118a odst. 1 písm. e) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o silničním provozu“), rozhodnuto dle § 118c odst. 1 tohoto zákona o zadržení řidičského průkazu číslo x žalobci, který mu byl dne 31. 8. 2015 zadržen policistou dle § 118b odst. 1 zákona o silničním provozu do doby pravomocného rozhodnutí o trestném činu nebo o přestupku, kterého se měl žalobce dopustit tím, že dne 31. 8. 2015 měl řídit motorové vozidlo tovární značky Toyota, RZ x, na pozemní komunikaci ulice Terezy Novákové v Brně, a přes výzvu policisty se měl odmítnout podrobit vyšetření podle zvláštního právního předpisu ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem. V odvolání směřujícím proti prvostupňovému správnímu rozhodnutí žalobce namítal, že údaje uvedené v potvrzení o zadržení řidičského průkazu nejsou úplné a nezachycují skutečný průběh postupu Policie České republiky (dále jen „Policie ČR“ nebo též „policie“) a jeho chování jako řidiče. Žalobce po opakovaném absolvování orientační dechové zkoušky neodmítl odborné lékařské vyšetření, ale naopak s příslušnou hlídkou policie absolvoval cestu do Psychiatrické nemocnice v Brně - Černovicích, kde byl ochoten se podrobit odběru krve. K tomu ovšem nedošlo z příčin na straně zdravotnického zařízení, které snad v tu dobu nedisponovalo funkčním přístrojovým vybavením. Tuto - nepochybně významnou okolnost - nicméně policisté v potvrzení o zadržení řidičského průkazu neuvedli. Stejně tak zamlčeli také skutečnost, že na místě pořídili videonahrávku, na které žalobce opakovaně uvedl, že odběr krve neodmítá, a žádá pouze o posečkání do chvíle, kdy mu budou přineseny peníze na složení kauce, kterou na něm policisté požadovali. Když ovšem žalobci byly peníze přineseny, policisté mu sdělili, že je již pozdě, šetření uzavřeli, kauci nepřevzali, zajistili motorové vozidlo a o odborném lékařském vyšetření již neuvažovali. Existuje-li přitom takto rozdílný popis skutkového děje, nelze dle žalobce věc uzavřít s tím, že vzniklý rozpor je irelevantní. Platí to zvláště v případě, kdy případný rozpor v popisu skutkového děje bylo možné odstranit na základě záznamu o pohybu vozidla hlídky policie, z něhož by bylo snadno zjistitelné, zda toto vozidlo vykonalo cestu z místa šetření (ul. Terezy Novákové) do Psychiatrické nemocnice v Brně - Černovicích, či nikoli. Sdělení policistů o ukončení šetření byl nadto přítomen muž, který žalobci přinesl peníze na kauci, jehož nepochybně bylo možné rovněž vyslechnout jako svědka. Žalobce dále v podaném odvolání namítal také nesprávnou aplikaci a interpretaci zákonné právní úpravy, konkrétně ustanovení § 16 odst. 2 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 379/2005 Sb.“), které expressis verbis uvádí, že spočívá-li orientační vyšetření zjišťující obsah alkoholu v dechové zkoušce provedené analyzátorem alkoholu v dechu, splňujícím podmínky stanovené zvláštním právním předpisem, odborné lékařské vyšetření se neprovede. Pokud tedy dle žalobce zákon zcela přesně stanoví, za jakých podmínek se lékařské vyšetření neprovede, nebylo možné žalobce nutit k tomu, aby se odbornému lékařskému vyšetření nad rámec zákonem stanovené povinnosti podrobil. Žalobce připomněl, že je nepřípustné, aby zákonná povinnost byla rozšiřována poukazem na „manuál výrobce příslušného dechového analyzátoru a metodiky Českého metrologického institutu č. 114 – MP – C008 – 08“, který snad stanoví, jaké výsledky po sobě jedoucích měření lze považovat za akceptovatelné. Evidentně to totiž znamená, že „manuál“, který nemá povahu ani obecně závazného právního předpisu, natož předpisu zákonného, koriguje zákonnou úpravu a vytváří povinnost, kterou zákon neukládá. V daném případě tedy odmítnutí povinnosti podrobit se odbornému lékařskému vyšetření, kterou zákon neukládá, nemohlo představovat porušení zákona. Žalobce proto tvrdil, že v daném případě bezezbytku splnil povinnost uloženou mu zákonem, když se podrobil orientační dechové zkoušce, a tudíž ani případným odmítnutím odborného lékařského vyšetření nemohl naplnit skutkovou podstatu přestupku dle § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu. Současně pak svým jednáním neporušil ani povinnost vyplývající z ustanovení § 118a odst. 1 písm. e) zákona o silničním provozu, a tedy nenaplnil zákonné předpoklady pro postup dle § 118b téhož zákona. Žalobce proto žádal, aby podanému odvolání bylo vyhověno a aby žalovaný jako odvolací orgán uložil vrácení řidičského průkazu žalobci ve smyslu § 118c odst. 2 písm. a) zákona o silničním provozu. Žalovaný rozhodnutím ze dne 19. 11. 2015, č. j. JMK 147506/2015, sp. zn. S–JMK 145513/2015/ODOS/Fö, odvolání žalobce jako nedůvodné zamítl a prvostupňové rozhodnutí Magistrátu města Brna potvrdil. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že správní orgán prvního stupně zjistil relevantní skutkový stav pro rozhodnutí, k čemuž shromáždil potřebné podklady – oznámení o zadržení řidičského průkazu (ze dne 31. 8. 2015, č. j. KRPB-210426-1/PŘ-2015-060206), potvrzení o zadržení řidičského průkazu ze dne 31. 8. 2015, záznamy o dechových zkouškách ze dne 31. 8. 2015 a výpis z evidenční karty žalobce, z nichž bylo možno jednoznačně dovodit naplnění všech podmínek pro zadržení řidičského průkazu. Žalovaný odvolací námitky žalobce spočívající v tom, že mu byl zadržen řidičský průkaz, aniž by k tomu byly dány relevantní důvody, kdy tvrdil, že svou zákonnou povinnost splnil tím, že se podrobil orientační dechové zkoušce a že nebylo jeho povinností se podrobit odbornému lékařskému vyšetření, resp. že podrobení se tomuto vyšetření ve skutečnosti neodmítl, když měl hlídku následovat do zdravotnického zařízení, přičemž vinou technického vybavení tohoto zařízení k odběru nedošlo, nepovažoval za důvodné. Uzavřel, že ze samotné dikce ustanovení § 118a odst. 1 písm. e), ve spojení s § 118c odst. 1, zákona o silničním provozu je zřejmé, že o zadržení řidičského průkazu je možné rozhodnout v případě podezření ze spáchání trestného činu či přestupku bez ohledu na to, zda řízení o trestném činu nebo přestupku bylo do doby vydání rozhodnutí o zadržení řidičského průkazu zahájeno či nikoli. Okolnosti spáchání samotného skutku, pro který byl řidičský průkaz zadržen, jsou přitom předmětem zcela jiného řízení. Dle žalovaného tedy platí, že lze-li na základě podkladů shromážděných prvostupňovým správním orgánem dospět k závěru, že účastník řízení je podezřelý z toho, že se přes výzvu podle § 5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu odmítl podrobit vyšetření ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem, je tato skutečnost dle § 118a odst. 1 písm. e) zákona o silničním provozu zákonným důvodem pro zadržení řidičského průkazu. I. Obsah žaloby Žalobce v podané žalobě namítal, že vše nasvědčuje tomu, že žalovaný přehlédl fakt, že mu nebyl zadržen řidičský průkaz z důvodu uvedeného v ustanovení § 118a odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu, ale jednoznačně z důvodu obsaženého v § 118a odst. 1 písm. e) téhož zákona. Stejně tak i následné řízení o zadržení řidičského průkazu bylo zahájeno výlučně a výslovně pro zadržení řidičského průkazu z důvodu uvedeného v tomto ustanovení, tj. že se žalobce přes výzvu podle § 5 odst. 1 písm. f) zákona odmítl podrobit vyšetření podle zvláštního právního předpisu ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem. Skutečnost, že by bylo možné řidičský průkaz zadržet i pro pouhé podezření, že řidič požil alkoholický nápoj během jízdy, dle žalobce z ustanov