— Nejvyšší správní soud

31 Af 37/2017- 196 - text 7 31 Af 37/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Václava Štencla, MA ve věci žalobce: Kroměřížská nemocnice a.s., IČ: 27660532 sídlem Havlíčkova 660/69, 767 01 Kroměříž zastoupený advokátem Mgr. Radkem Vondráčkem sídlem Masarykovo nám. 128, 767 01Kroměříž proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 3. 2017, č. j. 13445/17/5300-21444-711428 takto: I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 27. 3. 2017, č. j. 13445/17/5300-21444-711428, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 15 342 Kč, a to k rukám Mgr. Radka Vondráčka, advokáta se sídlem Masarykovo nám. 128, Kroměříž, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Finanční úřad pro Zlínský kraj (dále jen „správce daně“) dodatečnými platebními výměry ze dne 27. 6. 2016, č. j. 1381741/16/3304-50521-703315, č. j. 1372178/16/3304-50521-703315, č. j. 1398016/16/3304-50521-703315, č. j. 1381653/16/3304-50521-703315, č. j. 1398055/16/3304-50521-703315, č. j. 1398158/16/3304-50521-703315, č. j. 1398245/16/3304-50521-703315, č. j. 1398607/16/3304-50521-703315, č. j. 1398633/16/3304-50521-703315, č. j. 1398663/16/3304-50521-703315, č. j. 1398688/16/3304-50521-703315, č. j. 1398715/16/3304-50521-703315, č. j. 1398780/16/3304-50521-703315 a č. j. 1398818/16/3304-50521-703315 (dále jen „platební výměry“), žalobci na základě jeho dodatečných daňových přiznání a výsledků postupu k odstranění pochybností doměřil daň z přidané hodnoty za zdaňovací období listopad roku 2012 až prosinec roku 2013 ve výši 0 Kč. Proti platebním výměrům podal žalobce odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 27. 3. 2017, č. j. 13445/17/5300-21444-711428 (dále jen „napadené rozhodnutí“), podle § 116 odst. 1 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) zamítl a platební výměry potvrdil. 2. Předmětem sporu mezi stranami je otázka, zda poskytnutí záchytné služby na protialkoholní záchytné stanici je osvobozeno od daně z přidané hodnoty. Žalobce v dodatečných daňových přiznáních oproti původním daňovým přiznáním deklaroval tato plnění jako plnění osvobozená od daně z přidané hodnoty a domáhal se doměření daně v záporné výši oproti poslední známé dani. II. Obsah žaloby 3. Žalobce se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Namítá, že je poskytovatelem zdravotních služeb, který mimo jiné vykonává službu záchytné stanice. S ohledem na tvrzení Veřejného ochránce práv a Informaci Generálního finančního ředitelství k uplatnění daně z přidané hodnoty ve zdravotnictví dospěl k závěru, že se jedná o zdravotní službu osvobozenou od daně z přidané hodnoty, neboť splňuje veškeré podmínky stanovené v § 58 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o dani z přidané hodnoty“). Je splněna i podmínka, že je zdravotní službou podle zákona upravujícího zdravotní služby, neboť takovým zákonem je i zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami způsobenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, ve znění účinném do 30. 5. 2017 (dále jen „zákon č. 379/2005 Sb.“). Pro tuto službu je závazný také zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění do 30. 5. 2017 (dále jen „zákon o zdravotních službách“). Byť zákon o zdravotních službách výslovně záchytnou službu nezmiňuje, zákon č. 65/2017 Sb. o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek (dále jen „zákon č. 65/2017 Sb.“) to napravuje. Nadto osvobození vychází ze směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen „směrnice 2006/112/ES“). I s ohledem na tuto směrnici a rozsudek Soudního dvora ve spojených věcech C-394/04 a C-395/04 se jedná o zdravotní službu. Záchytná služba chrání nejen samotnou „zachycenou“ osobu před ohrožením jejího zdraví, ale předchází i újmě na zdraví dalších občanů a zabraňuje např. i ohrožení výchovy dětí. Tato služba je dostupná pro každého občana. Nelze souhlasit, že zdravotní služba osvobozená od daně z přidané hodnoty musí být explicitně stanovena v zákoně o zdravotních službách. Také zákony č. 373/2011 Sb. a č. 374/2011 Sb., stejně jako zákon č. 379/2005 Sb. upravují zdravotní služby. Prohlášení o souladu s ústavním pořádkem, mezinárodními smlouvami a právem Evropské unie, uvedené v důvodové zprávě, nemůže potvrzovat správnost či nesprávnost rozhodování správce daně. Zákonodárce sám v důvodové zprávě k zákonu č. 65/2017 Sb., přiznal, že při přípravě zákona o zdravotních službách pochybil. Na uvedených závěrech nic nemění ani účinnost tohoto zákona až od 31. 5. 2017, neboť smysl a výklad souladný s právem Evropské unie je nutné zachovat vždy. Žalovaný by měl odstranit tvrdost zákona a záchytnou službu, o které nepochybuje, že je zdravotní službou, osvobodit od daně z přidané hodnoty. III. Vyjádření žalovaného 4. Žalovaný ve svém vyjádření odkazuje na napadené rozhodnutí a opakuje, že záchytná služba není zdravotní službou vymezenou zákonem upravujícím zdravotní služby, neboť v taxativním výčtu zdravotních služeb dle § 2 odst. 2 a 3 zákona o zdravotních službách není uvedena. Tvrzení, že záchytná služba není v sociálním ani ekonomickém zájmu a nemá být dostupná co nejširším vrstvám občanů, uvedl žalovaný coby možné vysvětlení faktu, že záchytná služba není uvedena jako zdravotní služba v citovaném ustanovení. Zákon o zdravotních službách je zákonem upravujícím zdravotní služby ve smyslu § 58 zákona o dani z přidané hodnoty. Obdobný závěr již nelze vyslovit v případě zákona č. 379/2005 Sb., který má v § 1 vymezen předmět právní úpravy zcela jinak a pojem zdravotní služba nedefinuje ani nezmiňuje. Naproti tomu v § 2 odst. 2 zákona č. 373/2011 Sb. a č. 374/2011 Sb. je výslovně stanovena subsidiarita použití zákona o zdravotních službách. Zákonem č. 65/2017 Sb. nebyla napravena nepřesnost, nýbrž jí byla záchytná služba zařazena nově mezi zdravotní služby. Jestliže zákon určitá plnění neřadí mezi osvobozená od daně, nemůže je žalovaný osvobodit na základě vlastní úvahy. Žalovaný proto navrhuje, aby soud žalobu zamítl. IV. Replika žalobce 5. Žalobce ve své replice odmítá tvrzení žalovaného, že zákon č. 379/2005 Sb. nezmiňuje pojem zdravotní služba, a poukazuje přitom na jeho § 17 odst. 1. Tento zákon sice upravuje i věci mimo zdravotnictví, ale žalobce je povinen na protialkoholní záchytné stanici dodržovat zákon o zdravotnických službách. Z důvodu aplikační přednosti práva Evropské unie je nutné vyjít z těchto předpisů a plnění osvobodit i přesto, že tak vnitrostátní úprava výslovně nestanoví. Pokud byla právní úprava od počátku souladná s právem Evropské unie, nebylo by nutné, ani možné, stanovit novou výjimku. Je s podivem, že žalovaný své závěry nezastává ke všem daňovým subjektům stejně, neboť z internetových prezentací a ceníků jiných zdravotních zařízení je nepochybné, že u nich jsou plnění na záchytných stanicích osvobozena. V. Posouzení věci krajským soudem 6. Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“), jakož i řízení předcházející jeho vydání. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění zákonných podmínek (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). 7. Po přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. 8. Žalobce brojí proti závěru žalovaného, že poskytnutí záchytné služby na protialkoholní záchytné stanici není osvobozeno od daně z přidané hodnoty. 9. Podle § 51 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty jsou při splnění podmínek stanovených v § 52 až 62 od daně bez nároku na odpočet daně osvobozeny mimo jiné zdravotní služby (mezi jednotlivými zdaňovacími obdobími došlo pouze ke změně písmene, pod kterým byly tyto služby v citovaném ustanovení zařazeny). 10. Podle § 58 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty se zdravotní službou pro účely tohoto zákona rozumí zdravotní služba podle zákona upravujícího zdravotní služby poskytovaná poskytovatelem zdravotních služeb uvedená v oprávnění k poskytování zdravotních služeb, pokud se jedná o činnost s léčebným cílem nebo chránící lidské zdraví, a služba s ní úzce související. 11. Primárním východiskem argumentace žalovaného je teze, že zákonem upravujícím zdravotní služby ve smyslu § 58 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty je pouze zákon o zdravo