6 Ads 18/2012 — Nejvyšší správní soud

41 A 22/2017- 30 - text pokračování 11 41 A 22/2017 41A 22/2017-30 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kubenovou v právní věci žalobce D. P., nar……….., bytem …….., zastoupeného zákonnou zástupkyní J. P., nar. …….., bytem ………, , proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5.5.2017, č. j. MPSV-2017/97956-921, sp. zn. SZ/MPSV-2017/3906-921, t a k t o : I. Žaloba se z a m í t á . II. Žádnému z účastníků se n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou žalobu zákonná zástupkyně žalobce napadala rozhodnutí žalovaného označeného v záhlaví tohoto rozsudku, přičemž s rozhodnutím nesouhlasila a napadala jej v celém rozsahu. Uvedla, že v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí namítala, že pro účely příspěvku na péči posudkoví lékaři dospěli k závěru, že nezletilý žalobce není samostatně schopen zvládat orientaci, což může být dáno jen, jde-li o těžkou poruchu. V rámci řízení o průkazu ale posudkoví lékaři usoudili, že omezení orientace dosahuje úrovně pouze středně těžkého funkčního postižení. Za neschopnost zvládat základní životní potřeby se považuje stav, kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné nebo poruchy těžké ve smyslu § 1 odst. 4 vyhl. č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některé ustanovení zákona o sociálních službách. Ve smyslu § 34 odst. 3 zák. č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, ve znění pozdějších předpisů, má na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „ZTP“ (průkaz ZTP) nárok osoba s těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra. Těžkým funkčním postižením pohyblivosti se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna samostatné pohyblivosti v domácím prostředí a v exteriéru je schopna chůze se značnými obtížemi a jen na krátké vzdálenosti. Těžkým funkčním postižením orientace se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna spolehlivé orientace v domácím prostředí a v exteriéru má značné obtíže. Ačkoliv mají obě řízení vlastní posudková kritéria, jsou si obě řízení natolik blízká, a to včetně používaného názvosloví, že není možné, aby se posudkoví lékaři argumentem zástupkyně vůbec nezabývali. Nelze se ani spokojit s pouhým odkazem na znění přílohy č. 4 k vyhl. č. 388/2011 Sb., podle které vysoce funkční tip autismu odpovídá středně těžkému funkčnímu postižení orientace. V prvé řadě je nutné stanovit, do jaké míry postižení omezuje schopnost orientace, zda na úrovni středně těžkého nebo těžkého, či dokonce úplného postižení ve smyslu § 34 zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením. Samotná diagnóza není určujícím kritériem, a to i proto, že stejná diagnóza může působit různý stupeň postižení orientace. Jestliže je tedy nutné hodnotit případ od případu, a to podle „následků diagnózy“ – úrovně funkčního postižení, nikoliv podle diagnózy samotné, jsou zdravotní stavy vymezené v příloze č. 4 k vyhl. č. 388/2011 Sb. pouhým druhotným ukazatelem. Dle klinického psychologa je intelekt nezletilého žalobce v pásmu nízkého průměru – lehká mentální retardace, neurolog ale uvádí střední mentální retardaci. Tyto dvě rozporuplné zprávy ponechávají posudkoví lékaři zcela bez vysvětlení. Z posudků není ani patrná snaha tyto rozdíly, které bezpochyby zakládají pochybnosti o posudkových závěrech, objasnit (např. vyžádáním si nového vyšetření nebo vlastním vyšetřením). S ohledem na shora uvedené se zástupkyně žalobce domnívá, že je posudek posudkové komise MPSV ze dne 19.4.2017 nedostatečně odůvodněný, vychází z rozporuplných údajů, aniž by se je snažil jakkoliv objasnit a je tudíž značně nepřesvědčivý. Navrhovala proto, aby soud vydal rozsudek, kterým rozhodnutí žalovaného ze dne 5.5.2017 zruší a věc žalovanému vrátí k dalšímu řízení. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že posudková kritéria u příspěvku na péči a průkazu osoby se zdravotním postižením jsou odlišná, nelze tedy pro účely průkazu vycházet z posudku týkajícího se příspěvku na péči. Nárok na příspěvek na péči má osoba uvedená v § 4 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., o službách, ve znění pozdějších předpisů, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb v rozsahu stanoveném stupněm závislosti podle § 8, pokud jí tuto pomoc poskytuje osoba blízká nebo asistent sociální péče uvedený v § 83 nebo poskytovatel sociálních služeb, který je zapsán v registru poskytovatelů sociálních služeb podle § 85 odst. 1 nebo dětský domov, anebo speciální lůžkové zdravotnické zařízeni hospicového typu. Hodnotí se tedy zvládání základních životních potřeb. Podle ust. § 34 odst. 1 zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením má osoba starší 1 roku s tělesným, smyslovým nebo duševním postižením charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, které podstatně omezuje její schopnost pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se posuzuje podle § 9 odst. 3. Podle ust. § 34b uvedeného zákona prováděcí právní předpis stanoví, které zdravotní stavy lze považovat za podstatné omezení schopnosti pohyblivosti a orientace (příloha č. 4 k vyhlášce č. 388/2011 Sb. ve znění vyhlášky č. 388/2013 Sb.). Tato příloha vyhlášky pak stanoví zdravotní stavy, které lze považovat za podstatné omezení schopnosti pohyblivosti a orientace pro účely přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením. Jak je tedy zpochybňováno v žalobě, diagnóza je v daném případě stěžejní a její jednotlivé stupně jsou pak odlišeny v bodech 1 až 3 předmětně přílohy, z nich pak vyplývá nárok na jednotlivé typy průkazu. Vzhledem k tomu, že šlo o správní řízení v jiné věci a jsou zde i jiná posudková kritéria, tak MPSV (ani PK MPSV) se těmito rozdíly nezabývalo. Zástupce účastníka řízení je ostatně ani nenamítal v odvolání. Zástupce účastníka řízení v odvolání namítal zhoršení zdravotního stavu, což mělo za následek žádost o posouzení zdravotního stavu účastníka řízení k datu jednání PK MPSV, aby byl zhodnocen aktuální zdravotní stav a nikoliv stav k datu vydání napadeného rozhodnutí. O osobní účast na jednání PK MPSV zástupce účastníka řízení nežádal, PK MPSV navíc měla k dispozici kompletní zdravotní dokumentaci, osobní účast vzhledem k tomuto nebyla nezbytně nutná. (viz např. rozsudek NSS č.j. 4 Ads 82/2011-44), citace: “S argumentem krajského soudu, že posudek posudkové komise v projednávané věci není přesvědčivý proto, že nedošlo k osobnímu vyšetření žalobce, Nejvyšší správní soud nemůže souhlasit. Předmětný posudek je beze sporu srozumitelný, neobsahuje žádný vnitřní rozpor a zohledňuje veškeré podstatné okolnosti případu. V doplňujícím posudku se navíc posudková komise vyjádřila i k aktuálním lékařským zprávám o zdravotním stavu žalobce a neexistuje žádný jiný posudek nebo lékařská zpráva, které by obsah posudku posudkové komise zpochybňovaly. Tvrzení žalobce předestřená v žalobě nepřinášejí žádné nové argumenty, pouze se opakují námitky, které byly uplatněny v odvolacím řízení a k nímž se posudková komise dostatečně vyjádřila. Osobní vyšetření žalobce by tak z hlediska přesvědčivosti posudku nemohlo v dané věci přinést nic nového.“ Pokud by byla osobní účast na jednání PK MPSV požadována, je běžným postupem, že je této žádosti vždy vyhověno. Žalovaný je na základě výše uvedených skutečností přesvědčen, že byl zjištěn stav věcí, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro soulad úkonu s požadavky uvedenými v právních předpisech a že rozhodl v souladu se zákony a věcně správně, a proto navrhoval žalobu zamítnout jako nedůvodnou. Pokud jde o přezkoumávané rozhodnutí vydané žalovaným dne 5.5.2017, žalovaný přezkoumával rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Brně ze dne 22.12.2016, č.j. 989883/16/BM, kterým na základě žádosti o změnu nároku na průkaz osoby se zdravotním postižením přiznal nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „TP“ ode dne 1.6.2016 do 30.6.2019 a rozhodl tak, že odvolání zástupkyně žalobce se zamítá a výše uvedené rozhodnutí úřadu práce se potvrzuje. Při vydání tohoto rozhodnutí PK MPSV vycházela z posudku PK MPSV ČR, pracoviště v Brně ze dne 19.4.2017 a jeho závěru. V posudku citovala podklady, z nichž PK MPSV ČR vycházela při vypracování posudku, a podrobně citovala z posudku posudkové zhodnocení a závěr. Žalovaný dospěl k závěru, že v případě žalobce jde o osobu se středně těžkým funkčním postižením orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra ve smyslu § 34 odst. 2 zák. č. 329/2011 Sb., ve znění zákona č. 313/2013 Sb. Tento stav byl i 1.6.2016. Konstatoval, že u posuzovaného jde o zdravotní stav neuvedený v příloze