7 Afs 28/2013 — Nejvyšší správní soud

31 Af 123/2012- 119 - text 23 31 Af 123/2012 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Václava Štencla, MA v právní věci žalobce: P. G. sídlem U K. 421, Ř. zastoupený advokátem Mgr. Adamem Bezděkem sídlem Hlinky 118, 603 00 Brno proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobách proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 9. 7. 2012, č. j. 10070/12-1302-700225, proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 14. 12. 2012, č. j. 19383/12-1302-700225, proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 11. 12. 2012, č. j. 19018/12-1302-700225, proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 14. 3. 2013, č. j. 8644/13/5000-14302-700225, proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 20. 3. 2013, č. j. 9026/13/5000-14302-700225, proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 23. 12. 2013, č. j. 31780/13/5000-14302-700225, proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 23. 12. 2013, č. j. 31782/13/5000-14302-700225 a proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 10. 1. 2014, č. j. 726/14/5000-14302-700225, takto: I. Žaloby se zamítají. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobou vedenou pod sp. zn. 31 Af 123/2012 se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 7. 2012, č. j. 10070/12-1302-700225, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí správce daně, kterým byla žalobci vyměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období 1. čtvrtletí roku 2011 ve výši 422 Kč. 2. Žaloba vedená pod sp. zn. 31 Af 35/2013 směřovala proti celkem čtyřem rozhodnutím žalovaného: i) ze dne 11. 12. 2012, č. j. 19018/12/1302-700225, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí správce daně, kterým byla žalobci vyměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období 3. čtvrtletí roku 2011 ve výši 12 122 Kč; ii) ze dne 14. 12. 2012, č. j. 19383/12-1302-700225, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí správce daně, kterým byla žalobci vyměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období 2. čtvrtletí roku 2011 ve výši 23 460 Kč; iii) ze dne 14. 3. 2013, č. j. 8644/13/5000-14302-700225, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí správce daně, kterým byla žalobci vyměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období 4. čtvrtletí roku 2011 ve výši 66 450 Kč; iv) ze dne 20. 3. 2013, č. j. 9026/13/5000-14302-700225, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí správce daně, kterým byla žalobci vyměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období 4. čtvrtletí roku 2010 ve výši 10 621 Kč; 3. Žalobou vedenou pod sp. zn. 31 Af 10/2014 se žalobce domáhal zrušení celkem tří rozhodnutí žalovaného: i) ze dne 23. 12. 2013, č. j. 31780/13/5000-14302-700225, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí správce daně, kterým byla žalobci vyměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období 1. čtvrtletí roku 2012 ve výši 48 119 Kč; ii) ze dne 23. 12. 2013, č. j. 31782/13/5000-14302-700225, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí správce daně, kterým byla žalobci vyměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období 2. čtvrtletí roku 2012 ve výši 58 010 Kč; iii) ze dne 10. 1. 2014, č. j. 726/14/5000-14302-700225, kterým byla zamítnuta odvolání žalobce a potvrzeno celkem šest rozhodnutí správce daně, kterými byla žalobci vyměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období: 2. čtvrtletí roku 2009 ve výši 77 533 Kč, 3. čtvrtletí roku 2009 ve výši 111 726 Kč, 4. čtvrtletí roku 2009 ve výši 82 885 Kč, 1. čtvrtletí roku 2010 ve výši 26 876 Kč, 2. čtvrtletí roku 2010 ve výši 55 848 Kč a 3. čtvrtletí roku 2010 ve výši 394 317 Kč. 4. Pro úplnost je potřeba uvést, že o odvoláních žalobce do 31. 12. 2012 rozhodovalo Finanční ředitelství v Brně, které bylo s účinností od 1. 1. 2013 zrušeno zákonem č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky; jeho působnost jako odvolacího orgánu přešla na Odvolací finanční ředitelství, které je v dané věci žalovaným správním orgánem. 5. Rozsudkem ze dne 19. 10. 2016, č. j. 31 Af 123/2012-77, zdejší soud spojil věci vedené pod sp. zn. 31 Af 123/2012, sp. zn. 31 Af 35/2013 a sp. zn. 31 Af 10/2014 ke společnému řízení (nadále vedené pod sp. zn. 31 Af 123/2012). 6. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobci byla vyměřena daň z přidané hodnoty za celkem třináct po sobě jdoucích čtvrtletních zdaňovacích období (od 2. čtvrtletí 2009 až do 2. čtvrtletí 2012), přičemž podstata tohoto vyměření spočívá v právním názoru žalovaného, podle kterého žalobce stavebními pracemi a jiným zhodnocením cizí nemovité věci (budovy č. p. 109 obec Brno, část Brno-město, katastrální území Město Brno) poskytoval vlastníkům předmětné nemovité věci majetkově využitelnou hodnotu, resp. právo k využití této hodnoty, čímž jim poskytoval službu ve smyslu § 14 odst. 1 písm. b) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném pro jednotlivá zdaňovací období (dále jen „zákon o dani z přidané hodnoty“). Podle žalovaného žalobce tyto služby poskytoval vlastníku nemovité věci (M. Š. a jeho předchůdce M. Š.) bez úplaty pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomických činností plátce, přičemž u přímo souvisejících přijatých plnění (investic do cizí nemovité věci) uplatnil odpočet daně. Podle § 14 odst. 3 písm. a) zákona o dani z přidané hodnoty ve spojení s § 14 odst. 4 písm. b) téhož zákona byly potom takové služby považovány za poskytnuté za úplatu a byly tudíž předmětem daně podle § 2 odst. 1 písm. b) citovaného zákona. Žalobci tak vznikla povinnost přiznat daň z přidané hodnoty na výstupu dle § 21 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty k okamžiku, kdy mohl vlastník nemovité věci předmětné zhodnocení (služby) využívat, a to jak fyzicky, tak i ekonomicky. II. Obsah žalobních návrhů 7. Žalobou podanou dne 14. 8. 2012 u Krajského soudu v Brně, vedenou pod sp. zn. 31Af 123/2012, se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 7. 2012, č.j. 10070/12-1302-700225, jakož i jemu předcházejícího rozhodnutí (bývalého) Finančního úřadu Brno-venkov ze dne 15. 9. 2011, č.j. 380347/11/293911707399, kterým byla žalobci vyměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období 1. čtvrtletí roku 2011. V žalobě uvedl, že za nesporné považuje zjištění správce daně, že činnost žalobce směřuje převážně do opravy nemovitosti, která není v jeho vlastnictví. Tato skutečnost je však možností odpočtu daně na vstupu, když žalobce soustavně vynakládá finanční prostředky na opravu jedné konkrétní nemovitosti. Popsal podrobně důvody svých investic, byť zatím nevedly k žádnému finančnímu prospěchu na straně žalobce. Odkázal na smluvní ujednání s dosavadním vlastníkem, uzavřenou smlouvu o smlouvě budoucí kupní, která nasvědčuje tomu, že nejde o jednostranné plnění žalobce bez možné kompenzace, podle dohodnutých podmínek nelze do budoucna považovat činnost žalobce za bezúplatnou. Žalobci úplata náleží, její výše však bude zřejmá v budoucích zdaňovacích obdobích. Odkázal dále na právní úpravu zákona o dani z přidané hodnoty. V žalobě argumentoval tím, že podle § 14 odst. 1 písm. b) ZDPH platí, že poskytnutím služby se pro účely tohoto zákona rozumí také poskytnutí práva využití věci nebo práva anebo jiné majetkově využitelné hodnoty. Ustanovení § 14 odst. 1 písm. b) ZDPH však musí být vykládáno současně s ustanovením § 2 odst. 1 písm. b) ZDPH, v rámci kterého je stanoveno, že předmětem daně z přidané hodnoty je poskytnutí služby za úplatu osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti s místem plnění v tuzemsku. Podle § 4 odst. 1 písmeno a) ZDPH se pro účely tohoto zákona rozumí úplatou částka v penězích nebo v platebních prostředcích nahrazujících peníze nebo hodnota poskytnutého nepeněžního plnění. Aby tedy mohl obstát právní názor, že žalobce poskytl v I. čtvrtletí 2011 službu za úplatu, která je předmětem daně z přidané hodnoty, pak by muselo být žalobci prokázáno, že k tomu došlo, a že je tedy například známa výše takové úplaty. Jestliže správce daně sám uvádí, že úplata byla mezi žalobcem a panem M. Š. výslovně sjednána, pak by měl správce daně z tohoto smluvního ujednání vycházet a nikoli se snažit určit výši úplaty sám. Podle názoru žalobce není možné na danou věc aplikovat ust. § 21 odst. 5 písm. a) ZDPH, ale spíše na danou záležitost přiléhající ust. § 21 odst. 5 písm. b) ZDPH, a to zejména v části za středníkem. Podle ust. § 21 odst. 5 písm. b) ZDPH platí, že při poskytnutí služby se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem uvedeným ve smlouvě, ke kterému dochází k převodu práva nebo k poskytnutí práva k využití; pokud je sjednán způsob stanovení úplaty a k uvedenému dni není známa její výše, zdanitelné plnění se považuje za uskutečněné ke dni přijetí úplaty. Žalobce poskytnutím konkrétní inve