3 Ads 108/2006 — Nejvyšší správní soud

33 Ad 15/2018- 35 - text pokračování 12 33 Ad 15/2018 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D. v právní věci žalobce: D. M., bytem ……………………………….., zastoupen JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem, se sídlem Symfonická 1496/9, Praha 5 proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 5. 6. 2018, č.j. Rea-330 605 476-315-LL, ve věci snížení starobního důchodu t a k t o : I. Rozhodnutí žalované ze dne 5. 6. 2018, č.j. Rea-330 605 476-315-LL s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná j e p o v i n n a nahradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 4.719 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr. Lubomíra Müllera, advokáta se sídlem Symfonická 1496/9, Praha 5. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci 1. Žalobou ze dne 8. 6. 2018 žalobce brojil proti rozhodnutí žalované ze dne 5. 6. 2018, č.j. Rea-330 605 476-315-LL (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná rozhodla ve věci příplatku k důchodu podle § 24 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „příplatek k důchodu“) tak, že změnila své rozhodnutí ze dne 14. 8. 2015, č.j. R-14. 8. 2015- 422/330 605 476 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobci snížen starobní důchod ode dne 20. 8. 2015 z částky 15 094 Kč měsíčně na částku 14490 Kč měsíčně s tím, že příplatek k důchodu náležel nově pouze za dobu ode dne 1. 11. 1953 do 30. 4. 1954. 3. Ve výroku I. napadeného rozhodnutí žalovaná rozhodla o snížení starobního důchodu žalobce z částky 15 094 Kč měsíčně na částku 14490 Kč měsíčně ode dne 20. 9. 2015 a ve výroku II. rozhodla o snížení starobního důchodu ode dne 20. 6. 2018 z částky 15 489 Kč měsíčně na 15 441 Kč měsíčně. Tímto rozhodnutím žalovaná rozhodla ve věci znovu po zrušení svého prvotního rozhodnutí o námitkách ze dne 16. 10. 2015, č.j. 330 605 476/315-LO (dále jen „prvotní rozhodnutí o námitkách“) rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 17. 3. 2017, č.j. 33 Ad 33/2015-48 (dále jen „zrušující rozsudek“). II. Napadené rozhodnutí 4. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaná shrnula svá zjištění z předcházejícího správního řízení ve věci a dále zjištění učiněná v navazujícím řízení. Především uvedla, že oslovila v návaznosti na zrušující rozsudek Vojenský ústřední archiv Praha, Vojenský historický ústav Praha a Vojenský historický ústav Bratislava. 5. Z odpovědi Vojenského ústředního archivu v Praze vyplynulo, že pokud není ve vojenských osobních dokladech přímo uvedeno, že určitý voják měl klasifikaci E (tj. politicky spolehlivý), považují za relevantní k posouzení splnění podmínky ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. o politické nespolehlivosti využití kritérií uvedených v knize J. B. „Pomocné technické prapory. O jedné z forem zneužití armády k politické perzekuci (ÚDV, Praha 2002), která vycházejí z výnosu MNO č.j. 60975 I. odbor 1949 „Směrnice o zjišťování a evidenci politicky závadných osob.“ Konkrétní údaje o vojenské službě žalobce však nemá k dispozici, protože archivní fondy 63. pomocného technického praporu (PTP) a 68. PTP Komárno byly delimitovány na Slovensko a jsou dostupné ve Vojenském historickém archivu Bratislava. Dále VÚS Praha uvedl, že potvrzení o nepřetržité službě žalobce v PTP od 1. 11. 1953 do 31. 12. 1954 bylo vydáno v rozporu s historickou realitou vzhledem k reorganizaci PTP na technické prapory (TP). 6. Podle odpovědi Vojenského historického ústavu Praha byl 68. PTP reorganizován na 68. TP existující do 31. 10. 1956, kdy byl přeměněn na 157. mostní stavební prapor. Podle VHÚ Praha jsou zásady přijaté žalovanou pro posuzování osob, které nastoupily službu jako politicky nespolehlivé, nicméně v průběhu služby byly povýšeny do poddůstojnické hodnosti či velitelské funkce, neodporují zákonu ani stavu historického bádání o službě ve vojenských táborech nucených prací v letech 1948 až 1954. Nicméně řada případů je natolik individuálních, že nelze přijmout všeobecnou šablonu pro jejich řešení. 7. Z odpovědi Vojenského ústavu Bratislava vyplynulo, že se dochovalo několik rozkazů velitele 68. PTP a 68. TP z období dubna 1954 až dubna 1955 týkajících se úkolů žalobce jako velitele mužstva či kurýra. Žalovaná si dále vyžádala též sdělení Ministerstva obrany ČR, odboru pro válečné veterány se žádostí o doplnění výpisu o zařazení v průběhu vojenské základní služby o údaje týkající se politické (ne)spolehlivosti žalobce. Dle obdrženého sdělení se materiály, jimiž měl žalobce doložit svou politickou nespolehlivost, ve spisu nenachází, neboť zřejmě byly vráceny zpět žadateli. Z archivních materiálů poskytnutých Vojenským archivem v Trnavě pak plyne, že žalobci byla odvodní komisí OVV Židlochovice stanovena dne 1. 10. 1953 klasifikace A, tj. schopen, přičemž klasifikace E není ve spisu uvedena. Při odvodu bylo o žalobci rovněž zapsáno, že jeho rodiče mají „špatný poměr k socialistické vesnici, je prohlášen za vesnického boháče“. Žalobce tehdy pracoval jako zemědělský praktikant v Lednici, potřebuje změnu a převýchovu. Z uvedeného podle názoru Ministerstva obrany vyplývá, že žalobce byl zařazen k PTP z důvodu své politické nespolehlivosti, ačkoliv nikde v jeho osobním spisu není uvedena klasifikace E. K tomu Ministerstvo obrany uvedlo, že pokud není ve vojenské dokumentaci dané osoby uveden záznam o klasifikaci E, je nezbytné pro posouzení otázky splnění tzv. politické nespolehlivosti vyhodnotit také veškeré relevantní údaje ve vojenských materiálech dané osoby, příp. také další archivní podklady, na něž může dokumentace odkazovat. 8. Dále žalovaná vycházela též ze sdělení Mendelovy univerzity v Brně, že se žalobce zapsal ke studiu Agronomické fakulty Vysoké školy zemědělské v Brně dne 26. 9. 1955, k čemuž bylo uvedeno, že v roce 1955 se zájemci o vysokoškolské studium hlásící se z pracovišť nemuseli předkládat posudek ze střední školy a vysoké školy si přímo v podnicích a organizacích zjišťovaly osobní předpoklady svých uchazečů. V dochovaném kádrovém dotazníku ze dne 8. 3. 1959 pořízeném pro účely posouzení vhodnosti žalobce jako kandidáta na zájezd do NDR jej fakultní organizace ČSM na Agronomické fakultě VŠZ v Brně doporučila jako svého aktivního člena pro jeho „kladný poměr ke stávajícímu státnímu zřízení a pro výborné studijní výsledky.“ 9. Žalovaná vyhodnotila uvedené skutečnosti a dospěla k následujícím závěrům. Žalobce nastoupil základní vojenskou službu dne 1. 11. 1953 jako a do 17. 11. 1953 absolvoval výcvik beze zbraně, a proto má žalovaná za to, že v této době měl žalobce statut osoby politicky nespolehlivé. Dne 16. 3. 1954 však došlo k jeho povýšení do hodnosti svobodníka. S odkazem na stanovisko VHÚ Praha ze dne 19. 7. 2000 žalovaná uvedla, že žádný politicky nespolehlivý voják nemohl být povýšen do poddůstojnické hodnosti ani vykonávat velitelskou funkci. Dále odkázala na nové stanovisko VHÚ Praha získané v navazujícím řízení po zrušení prvotního rozhodnutí o námitkách, podle něhož i přes individuální odlišnosti je praxe žalované v tomto ohledu v souladu se zákonem i výsledky historického bádání o službě ve vojenských táborech nucených prací. Žalobce byl ke dni 1. 6. 1954 přidělen k velitelskému stanovišti praporu pro strážní a dozorčí službu, přičemž podle dřívějších historických analýz osoby politicky nespolehlivé strážní ani dozorčí službu nesměly vykonávat. 10. Ohledně přijetí na vysokou školu v roce 1955 žalovaná zaujala názor, že v souvislosti s povýšením do hodnosti svobodníka došlo u žalobce ke ztrátě jeho politické nespolehlivosti, neboť následující události svědčí pro to, že po jeho povýšení došlo ke změně jeho postavení v rámci praporu a k odlišnému zacházení. 11. Žalovaná uzavřela, že žalobci náleží příplatek k důchodu pouze za dobu od 1. 11. 1953 do 15. 3. 1954, kdy byla prokázána jeho politická nespolehlivost během výkonu základní vojenské služby v PTP. Jeho výše činí 68 Kč měsíčně. 12. Dále žalovaná zdůvodnila své rozhodnutí o snížení starobního důchodu k datům 20. 9. 2015 a ode dne 20. 6. 2018 na výslednou částku 15 441 Kč měsíčně. III. Žaloba 13. Žalobce vznesl proti napadenému rozhodnutí následující žalobní body. Předně uvedl, že mezi stranami je nesporné, že žalobce byl ode dne 1. 11. 1953 zařazen do vojenského tábora nucených prací jako politicky nespolehlivý. Žalovaná nepředložila žádný doklad o tom, jakou konkrétní proměnou měl žalobce projít, že po čtyřech a půl měsících se měl stát politicky spolehlivým. Jestliže nějaký velitel porušil zvyk či pravidlo a povýšil žalobce do hodnosti svobodníka, nelze za to žalobce trestat odnětím příplatku k důchodu. 14. Podle názoru žalobce je podstatné, co bylo řečeno ve zrušujícím rozsudku, tedy závěr soudu, že žalovaná musí unést důkazní břemeno, pokud by chtěla prokázat, že žalobce již nebyl po