1 Afs 90/2008 — Nejvyšší správní soud

29 A 123/2018- 80 - text 8 29 A 123/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D., a JUDr. Mariana Kokeše, Ph.D., ve věci žalobce: KVINT spol. s r.o., IČO: 41602919 sídlem Herčíkova 2493/2, 612 00 Brno zastoupený advokátem JUDr. Milanem Zábržem sídlem Veveří 486/57, 602 00 Brno proti žalovanému: Magistrát města Brna sídlem Malinovského náměstí 624/3, 601 67 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 8. 2018, č. j. MMB/0312680/2018, sp. zn. OUSR/MMB/0288882/2018/2, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Výše označeným rozhodnutím žalovaný částečně změnil rozhodnutí Úřadu městské části města Brna Brno-střed (dále jen „správní orgán prvního stupně“ či „stavební úřad“) ze dne 21. 5. 2018, č. j. MCBS/2018/0082224/SLOJ. Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně bylo podle § 129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“) žalobci nařízeno odstranění stavby nazvané „Dočasná stavba stánku nazv. kuřata na pozemku parc. č. 822/14 v k. ú. Trnitá, obec Brno, u podchodu u OD Tesco Brno“ na ulici Uhelná, parc. č. 822/14, k. ú. Trnitá, u které uplynula stanovená doba jejího trvání a nebyla povolena změna v užívání. Rozhodnutím žalovaného bylo rozhodnutí stavebního úřadu změněno tak, že v části věty výroku rozhodnutí „nařizuje podle ust. § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona“ se vypouští písmeno „b“ a nahrazuje se písmenem „f“. 2. Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že pokud u dočasné stavby uplynula doba jejího trvání, musí stavební úřad přistoupit z moci úřední k aplikaci § 129 odst. 1 písm. f) stavebního zákona a zahájit řízení o jejím odstranění. Zdůraznil, že stanovení doby trvání stavby je věcí stavebního povolení, kterým je stavba povolena buď bez časového omezení, nebo je délka trvání stavby ve stavebním povolení stanovena (pak se jedná o stavbu dočasnou). Kolaudačním rozhodnutím se následně povoluje užívání stavby. Tento názor odpovídá rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 7. 2008, č. j. 1 Afs 90/2008-225 (všechna zde uvedená rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz), jehož platnost potvrdil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 26. 3. 2014, č. j. 1 Afs 120/2013-46. Žalovaný uvedl, že zápis předmětné stavby do katastru nemovitostí jako stavby bez omezení doby jejího trvání byl učiněn v době platnosti předchozího právního předpisu [zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon); dále jen „katastrální zákon z roku 1992“] v rozporu s vydaným stavebním povolením. Nejedná se však o stav neměnný, což vyplývá z § 63 odst. 2 věty druhé zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon) – dále jen „katastrální zákon“. Okolnost, že stavba byla stavebním povolením povolena jako stavba dočasná, byla žalobci v době zápisu do katastru nemovitostí známa. Názor žalobce, že byl utvrzen v „dobré víře“ zněním současně platného katastrálního zákona, tak žalovaný považuje za účelový. Žalovaný dále uvedl, že stavební úřad ani odvolací orgán se při hodnocení žalobcem navržených důkazů neztotožnil s názorem žalobce, že stavba prodejního stánku nebyla povolena jako stavba dočasná. Dočasnost stavby jednoznačně vyplývá z vydaných stavebních povolení, a na této skutečnosti nic nemění okolnost, že kolaudačním rozhodnutím ze dne 5. 6. 2002 bylo povoleno užívání stavby bez jakéhokoliv časového omezení. Taktéž zápis do katastru nemovitostí bez časového omezení není dokumentem, na jehož základě by bylo možné přisvědčit názoru žalobce o časovém neomezení doby trvání předmětné stavby. S právním názorem žalovaného, že předmětná stavba byla povolena jako stavba dočasná, byl žalobce seznámen v odůvodnění rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 3. 2017, č. j. MMB/0106680/2017. Žalobce byl v rámci řízení o odstranění stavby poučen o možnosti podat žádost o povolení změny v užívání stavby spočívající v prodloužení doby trvání stavby, této možnosti však nevyužil. Stavební úřad tedy neměl jinou možnost než nařídit odstranění této stavby podle § 129 odst. 1 písm. f) stavebního zákona. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 3. Ve včas podané žalobě žalobce navrhl soudu, aby rozhodnutí žalovaného zrušil a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady řízení. 4. V úvodní části žaloby uvedl, že právní režim stavby s názvem „Dočasná stavba stánku nazv. Kuřata na pozemku parc. č. 822/14 v k. ú. Trnitá, obec Brno, u podchodu u OD Tesco Brno“ byla již posuzována ve více rozhodnutích stavebního úřadu a žalovaného. Mimo jiné vydal stavební úřad již jednou rozhodnutí, kterým nařídil odstranění stavby (rozhodnutí ze dne 13. 5. 2016, č. j. MCBS/2016/0076361/KALJ). Již v tomto řízení žalobce připomněl chronologický vývoj právních vztahů týkajících se předmětné stavby. Dne 26. 7. 1996 vydal stavební úřad stavební povolení, dle něhož šlo o stavbu dočasnou povolenou do 31. 12. 2011. Kolaudačním rozhodnutím ze dne 7. 10. 1997 povolil stavební úřad stavbu jako stavbu dočasnou do 31. 12. 2017. Dne 20. 11. 2001 vydal stavební úřad stavební povolení, kterým povolil přístavbu ke stávající prodejní jednotce, a to jako stavbu dočasnou s termínem trvání do 31. 12. 2010. Kolaudačním rozhodnutím ze dne 5. 6. 2002 povolil stavební úřad užívání této stavby bez jakéhokoliv časového omezení. Na základě kolaudačních rozhodnutí byla předmětná stavba zapsána do katastru nemovitostí jako věc nemovitá, a to bez jakéhokoliv časového omezení. Rozhodnutí stavebního úřadu bylo rozhodnutím odvolacího orgánu ze dne 1. 8. 2016 zrušeno a řízení bylo zastaveno. 5. Žalobce namítal, že žalovaný posoudil jeho odvolací námitky ryze povrchním způsobem, nevypořádal se s jejich obsahem a svoje právní závěry neodůvodnil náležitými odkazy na příslušná ustanovení právních předpisů. Z těchto důvodů je napadené rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelné a ve svých důsledcích znamená i porušení práva na řádný proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Žalobce namítal, že rozhodnutí o odstranění stavby ve svých důsledcích zasahuje i do základního práva žalobce na ochranu majetku zaručeného čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 6. Žalobce trvá na řádném posouzení odvolacích námitek a zpochybňuje právní názor žalovaného o významu judikaturních závěrů Nejvyššího správního soudu. K rozsudku ze dne 2. 7. 2008, č. j. 1 Afs 90/2008-225, žalobce namítal, že jde o ryze formalistický akcent na rozhodnutí předcházející vlastní výstavbě, v jejímž průběhu se může změnit, kromě jiného, i povaha stavby, přičemž tato změna je zohledněna ve výsledném kolaudačním rozhodnutí. Tvrdí-li žalovaný, že tento názor potvrdil Nejvyšší správní soud za účinnosti katastrálního zákona, tak podle názoru žalobce záměrně přehlíží, že Nejvyšší správní soud se v rozsudku ze dne 26. 3. 2014, č. j. 1 Afs 120/2013-46, významem zápisů do katastru nemovitostí vůbec nezabýval; jde tedy o judikaturní závěr, který není v projednávané věci použitelný. III. Vyjádření žalovaného k žalobě a replika žalobce 7. Ve vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že stejné námitky jako v žalobě uplatnil žalobce v průběhu řízení i v rámci podaného odvolání a správní orgány je řádně vypořádaly. Podle žalovaného není pochyb o tom, že stavba stánku byla povolena jako stavba dočasná. Stavba byla povolena stavebním povolením ze dne 26. 7. 1996, v němž byla označena jako stavba dočasná s dobou trvání do 31. 12. 2011. Následně bylo povoleno užívání stavby na základě kolaudačního rozhodnutí ze dne 7. 10. 1997, kde byla stavba označena jako dočasná s termínem trvání do 31. 12. 2017. Později byla k předmětné stavbě povolena ještě její přístavba stavebním povolením ze dne 20. 11. 2001, kde byla stanovena doba trvání přístavby do 31. 12. 2010 a kolaudačním rozhodnutím ze dne 5. 6. 2002 byla tato přístavba dána do užívání. Správní orgány při posouzení věci vycházely z ustálené judikatury správních soudů, které řešily obdobné případy (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 7. 2008, č. j. 1 Afs 90/2008-225, ze dne 26. 3. 2014, č. j. 1 Afs 120/2013-46, a ze dne 7. 6. 2017, č. j. 6 As 302/2016-33. V těchto rozsudcích dospěl Nejvyšší správní soud k jednoznačnému závěru o tom, že dočasnost stavby může založit nebo změnit jen stavební povolení, nikoliv kolaudační rozhodnutí. V dané věci byly předmětné stavby stavebním povolením označeny jako stavby dočasné s termínem trvání do 31. 12. 2001, potažmo do 31. 12. 2010. Kolaudační rozhodnutí pouze osvědčovala možnost užívat stavbu. Podle žalovaného je tak nepřípadný odkaz žalobce na tato kolaudační rozhodnutí, z nichž dovozuje neomezenou dobu trvání stavby. Na tomto závěru dle žalovaného nic nemění ani skutečnost, že stavba je zapsána v katastru nemovitost