2 As 300/2020 — Nejvyšší správní soud

29 Af 125/2018- 58 - text  10 29 Af 125/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Mariana Kokeše, Ph.D., a JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D., ve věci žalobkyně: Krajská zdravotní, a. s., IČO: 25488627 sídlem Sociální péče 3316/12A, 401 13 Ústí nad Labem zastoupená advokátem JUDr. Vilémem Podešvou, LL.M. sídlem Na Pankráci 1683/127, 140 00 Praha 4 proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže sídlem tř. Kpt. Jaroše 7, 604 55 Brno o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 3. 9. 2018, č. j. ÚOHS-R0112/2018/VZ-25540/2018/322/HSc takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh správního řízení 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „předseda ÚOHS“), kterým zamítl rozklad podaný žalobkyní a potvrdil rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 6. 2018, č. j. ÚOHS-S0159/2018/VZ-15317/2018/541/AHr. Tímto rozhodnutím žalovaný konstatoval, že žalobkyně, coby zadavatelka veřejné zakázky veřejné zakázky „Spalování nebezpečného odpadu“ zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 22. 2. 2018 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 26. 2. 2018 pod ev. č. Z2018-001595, ve znění oprav uveřejněných dne 15. 3. 2018 a dne 19. 3. 2018, a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 24. 2. 2018 pod ev. č. 2018/S039-085241, ve znění oprav uveřejněných dne 15. 3. 2018 a dne 20. 3. 2018 (dále jen „veřejná zakázka“), v řízení o přezkoumání úkonů zadavatele před uzavřením smlouvy, vedeném žalovaným pod sp. zn. S0159/2018/VZ, nedoručil žalovanému kompletní dokumentaci o zadávacím řízení na předmětnou veřejnou zakázku podle § 252 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění (dále jen „ZZVZ“) ve lhůtě do 10 dnů ode dne doručení návrhu ze dne 30. 4. 2018 zadavateli, a ani v dodatečné pětidenní lhůtě ode dne doručení usnesení žalovaného ze dne 16. 5. 2018 č. j. ÚOHS-S0159/2018/VZ-13799/2018/541/AHr, stanovené podle § 263 odst. 4 ZZVZ, tedy nejpozději dne 21. 5. 2018 (výrok I.). Ve výroku II. rozhodnutí žalovaný jako opatření k nápravě nezákonného postupu žalobkyně uvedeného ve výroku I. rozhodnutí podle § 263 odst. 4 ZZVZ zrušil zadávací řízení na veřejnou zakázku. Ve výroku III. rozhodnutí žalovaný žalobci podle § 263 odst. 8 ZZVZ uložil zákaz uzavřít smlouvu v zadávacím řízení na veřejnou zakázku. Ve výroku IV. rozhodnutí pak žalovaný uložil žalobkyni podle § 266 odst. 1 ZZVZ v návaznosti na § 1 vyhlášky č. 170/2016 Sb., o stanovení paušální částky nákladů řízení o přezkoumání úkonů zadavatele při zadávání veřejných zakázek, povinnost uhradit náklady řízení ve výši 30 000 Kč. 2. Žalovaný takto rozhodoval za situace, kdy dne 30. 4. 2018 obdržel návrh navrhovatele (společnost Purum s. r. o., IČO 62414402), na jehož základě bylo podle § 249 ZZVZ ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zahájeno správní řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele vedené pod sp. zn. S0159/2018/VZ. Dne 3. 5. 2018 doručil žalovaný žalobkyni přípis č. j. ÚOHS-S0159/2018/VZ-13124/2018/541/AHr, jehož přílohou byl návrh a současně byla žalobkyně poučena o povinnosti stanovené v § 252 odst. 1 ZZVZ doručit žalovanému své vyjádření a současně s ním zaslat dokumentaci o zadávacím řízení způsobem dle § 252 odst. 3 a 4 ZZVZ, a to do 10 dnů ode dne doručení návrhu. 3. V uvedené lhůtě však žalovaný dokumentaci o zadávacím řízení neobdržel, proto citovaným usnesením ze dne 16. 5. 2018, č. j. ÚOHS-S0159/2018/VZ-13799/2018/541/AHr, které bylo žalobkyni doručeno téhož dne, žalovaný stanovil žalobkyni dodatečnou lhůtu 5 dnů k doručení dokumentace o zadávacím řízení, přičemž současně sdělil, že pokud dokumentace ve stanovené lhůtě doručena nebude, uloží jí žalovaný nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení. Dne 18. 5. 2018 žalobkyně doručila žalovanému písemné vyjádření k návrhu navrhovatele na zahájení řízení spolu s částí dokumentace o zadávacím řízení, přičemž vysvětlení a doplnění zadávací dokumentace ze dne 12. 3. 2018, 16. 3. 2018 a 28. 3. 2018, zpráva o hodnocení nabídek ze dne 16. 4. 2018, zpráva o posouzení nabídek ze dne 19. 4. 2018 a rozhodnutí a oznámení o výběru dodavatele ze dne 20. 4. 2018 byly žalovanému předány pouze v prostých kopiích, u nichž nebyla provedena konverze. Některé dokumenty žalovaný neobdržel vůbec, například originály nabídek 3 dodavatelů či originály žádostí o písemné vysvětlení zadávací dokumentace. Žalovaný proto postupoval dle § 263 odst. 4 a odst. 8 ZZVZ, s čímž se předseda ÚOHS v žalobou napadeném rozhodnutí plně ztotožnil, a podaný rozklad žalobkyně zamítl. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 2. Ve včas podané žalobě (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), splňující též ostatní podmínky řízení (§ 65, § 68 a § 70 s. ř. s.), žalobkyně navrhla krajskému soudu, aby rozhodnutí předsedy ÚOHS zrušil. 3. Žalobkyně v podané žalobě tvrdí, že žalovaný i předseda ÚOHS se při rozhodování o splnění podmínek pro vedení zadávacího řízení dopustili nesprávného právního posouzení věci. Konkrétně namítá, že nesprávně interpretovali a následně i aplikovali § 252 odst. 1 ve spojení s § 216 odst. 1 ZZVZ, a to i v rozporu se základní zásadou správního řízení dle § 6 odst. 2 správního řádu. Žalobkyně nesouhlasí s názorem žalovaného, že zájem na rychlém a kvalitním rozhodnutí ve věci převažuje nad případnou administrativní zátěží zadavatele, když namítá, že předložení celé dokumentace o zadávacím řízení včetně podkladů, které jsou pro posouzení věci irelevantní, představuje neúčelný, a tedy nezákonný požadavek na předložení takových dokumentů. Zejména za irelevantní pro posouzení zadávacích podmínek je třeba považovat dokumenty o zadávacím řízení vzniklé až v návaznosti na zadávací podmínky. Účelem doložení dokumentace má být totiž přezkoumání postupu zadavatele, mají být tedy dle jejího názoru předloženy jen ty doklady, které jsou relevantní pro posouzení oprávněnosti námitek a nikoliv ty, které s meritem věci vůbec nesouvisí. Nadto některé dokumenty v zákonné resp. stanovené lhůtě ani nelze předložit, neboť ještě nevznikly, a proto požadavek žalovaného na předložení požadované dokumentace, jež má vyplývat ze znění ZZVZ, je pro zadavatele zatěžující, tím spíše, že některé z nich jsou dostupné i z veřejných zdrojů. 4. Žalobkyně dále považuje lpění žalovaného i předsedy ÚOHS na předložení originálů dokumentů za přepjatě formalistický, zadavatele neúměrně (i finančně) zatěžující požadavek, rovněž rozporný s § 6 odst. 2 správního řádu. Dle jejího názoru nelze z dikce § 216 odst. 1 ZZVZ vyvodit, že pojmem „dokumenty“ je myšleno originály dokumentů, odkazuje na samotnou dikci uvedeného ustanovení, která pojem „originály“ užívá pouze s odkazem na nabídky dodavatelů. Dle názoru žalobkyně dále i z účelového (funkčního) výkladu § 252 odst. 1 ZZVZ plyne, že postačí předložení kopií, když obdobná praxe se uplatňuje i u jiných správních orgánů či soudů. Takový postup žalovaného je o to více alarmující, že se jedná o jeho běžnou správní praxi. Žalobkyně v neposlední řadě vytýká žalovanému rovněž nesprávně zjištěný skutkový stav, neboť tvrdí, že doručil žalovanému vyjádření k návrhu včetně dokumentace o zadávacím řízení již dne 11. 5. 2018 formou e-mailové zprávy se zaručeným elektronickým podpisem a nikoliv tedy až dne 18. 5. 2018, jak konstatuje v napadeném rozhodnutí žalovaný. Z tohoto důvodu dle žalobkyně napadené rozhodnutí trpí vadou nepřezkoumatelného a nedostatečného odůvodnění, neboť se žalovaný s touto námitkou nikterak nevypořádal. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 5. Žalovaný v obsáhlém vyjádření k žalobě předně odmítá názor žalobkyně, že žalovaným zastávaný výklad § 252 odst. 1 ZZVZ je v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení vyjádřenou v § 6 odst. 2 správního řádu, přičemž správný výklad je dle jeho názoru takový, že zadavatel by měl být podle § 252 odst. 1 ZZVZ povinen předložit jen tu část dokumentace o zadávacím řízení, která je relevantní k podanému návrhu. Již ze samotné dikce uvedeného ustanovení správního řádu plyne, že podklady od dotčených osob vyžaduje správní orgán tehdy, pokud to stanoví právní předpis. To je případ právě § 252 odst. 1 ZZVZ, které povinnost zadavateli dodat dokumentaci o zadávacím řízení přímo ukládá. V souladu s § 1 odst. 2 správního řádu se v případě § 252 ZZVZ navíc jedná o lex specialis, který má aplikační přednost před obecnou úpravou obsaženou ve správním řádu. Nelze tak ani v nejmenším tvrdit, že požadavek žalovaného na dodání dokumentace o zadávacím řízení je nezákonný, když naopak přímo ze zákona vyplývá. Navíc požadavek na předložení kompletní dokumentace o zadávacím ř