7 As 82/2011 — Nejvyšší správní soud

29 A 84/2019- 57 - text  7 29 A 84/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D., a JUDr. Mariana Kokeše, Ph.D., ve věci žalobce: V. H. L. zastoupený advokátem Mgr. Markem Sedlákem sídlem Příkop 834/8, 628 00 Brno proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 5. 2019, č. j. MV-12792-4/SO-2018, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán prvního stupně“) rozhodnutím ze dne 11. 12. 2017, čj. OAM-24895-35/DP-2015, zamítlo výrokem I. dle ustanovení § 44a odst. 3, ve spojení s § 35 odst. 3 a § 37 odst. 1 písm. b), zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) žádost žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem podnikání – osoba samostatně výdělečně činná, neboť žalobce neplní účel povoleného pobytu, a výrokem II. dle ustanovení § 44a odst. 3, ve spojení s § 35 odst. 3, § 37 odst. 2 písm. b), a v návaznosti na § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců, neboť byla zjištěna jiná závažná překážka pobytu žalobce na území. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání. Žalovaná napadeným rozhodnutím ze dne 2. 5. 2019 změnila výrok rozhodnutí správního orgánu prvního stupně tak, že žádost žalobce se zamítá a povolení k dlouhodobému pobytu se podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3 a dále ve spojení s § 37 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců neprodlužuje, neboť žalobce neplní účel povoleného dlouhodobého pobytu. 2. Žalovaná v odůvodnění svého rozhodnutí uvedla, že se ztotožňuje se závěrem správního orgánu prvního stupně, že žalobce neplní účel povoleného pobytu na území České republiky, neboť činnost, kterou vykonává, není podnikáním, jelikož nenaplňuje jeden z pojmových znaků podnikání podle § 402 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), konkrétně samostatnost. Žalovaná v odůvodnění konstatuje, že cizinec je povinen na území České republiky pobývat pouze za konkrétním účelem a je rovněž jeho povinností, a nikoliv pouze oprávněním, daný účel pobytu naplňovat. Účelem pobytu zcela jistě zákonodárce nemínil pouhé zapsání do příslušných rejstříků, aniž by byla podnikatelská činnost na fakticky na území České republiky vykonávána, neboť by tak došlo k obcházení smyslu stanovených pravidel. Podmínkou pro udělení i prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání je splnění formální i materiální podmínky podnikání kumulativně. Formální podmínka je splněna zápisem cizince do živnostenského rejstříku a splnění materiální podmínky je poté podmíněno faktickým výkonem podnikatelské činnosti. Z provedeného výslechu žalobce však byl prokázán pouze formální zápis v živnostenském rejstříku, aniž by fakticky vykonával samostatnou výdělečnou činnost. Žalobce je členem sdružení, o ničem nerozhoduje sám, zákazníky si sám ani společně s ostatními členy sdružení nevyhledává, vykonává pouze zednickou práci a spoléhá na to, že nějaká činnost je mu opatřena. Ustanovení § 2716 až § 2746 občanského zákoníku umožňují sdružení osob jako společníků ve společnosti bez právní subjektivity za sjednaným účelem činnosti nebo věci. Nelze vyloučit, že členové společnosti (sdružení) si v rámci této společnosti úkoly přispívající ke splnění společného cíle rozdělí mezi sebe různě, nicméně aby se jednalo o podnikání a nikoliv závislou práci, je třeba, aby působení podnikatele v rámci společnosti neztrácelo charakter samostatnosti. Takový podnikatel by se měl stále podílet na rozhodování v rámci této společnosti, měl mít povědomost o jejich cílech, konkrétních obchodních aktivitách, znalosti hospodářského výsledku atd. Z výslechu žalobce je rovněž zřejmé, že jeho povědomost o vlastní podnikatelské činnosti se omezuje pouze na to, že je členem sdružení, je vlastníkem živnostenského oprávnění a vykonává ve výslechu popsanou činnost. Sám žalobce nerozhoduje o ničem. Jedinou žalobcovou povinností je vykonávat stavební práce na místech určených panem D. V., kterého žalobce označuje jako předsedu sdružení, a dle pokynů mistra, který je přítomen na místě. Je tak zcela zřejmé, že činnost žalobce zcela postrádá rys samostatnosti, který je pojmovým znakem podnikání. 3. Žalovaná dále v napadeném rozhodnutí uvedla, že s ohledem na skutečnost, že správní orgán prvního stupně žádost žalobce zamítl výrokem I. z důvodu, že neplní účel dlouhodobého pobytu, není aplikace existence jiné závažné překážky podle § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců z důvodu neplnění účelu pobytu v minulosti možná. Proto žalovaná v souladu se zásadou procesní ekonomie přistoupila ke změně výroku prvostupňového rozhodnutí. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 4. Ve včas podané žalobě žalobce navrhl soudu, aby rozhodnutí žalované zrušil a aby žalované uložil povinnost zaplatit mu náklady řízení. 5. Žalobce v žalobě namítá, že napadené rozhodnutí je nezákonné, jelikož žalovaná nedostatečně zjistila skutečný stav věci a současně nesprávně právně posoudila okolnosti, které vyšly během řízení najevo. 6. Žalobce namítl, že je členem sdružení podnikatelů smyslu § 2716 a násl. občanského zákoníku. Občanský zákoník přímo předpokládá, že někteří společníci budou k činnosti společnosti přispívat pouze svou činností a v takovém případě se dle § 2717 odst. 2 občanského zákoníku užijí přiměřeně ustanovení o díle nebo o příkazu – zjevně tedy člen společnosti může v rámci svého podnikání prakticky pouze provést dílo (např. zhotovit stavbu). I v takovém případě se dle § 2720 občanského zákoníku podílí na zisku a má právo užívat věci vložené do společnosti (nástroje a přístroje používané při zhotovování stavby). Naopak občanský zákoník takovému členu společnosti zakazuje, aby konal na vlastní nebo cizí účet cokoli, co by mohlo mít konkurenční povahu s ohledem na účel společnosti. K tomu žalobce dále dodal, že jelikož jsou funkce podnikatelů v rámci společnosti rozdělené, zjevně nemusí žalobce znát aktuální stav účetnictví, když je tato funkce svěřena panu D. V. 7. Žalobce dále namítá, že o závislou práci se nemůže jednat ani z toho důvodu, že dostává podíl na zisku i z činností, které sám nevykonává. Ani z povinnosti evidence na jednotlivých stavbách nelze dovozovat dle názoru žalobce, že je na někom závislý. Žalobce má za to, že jeho činnost a účast na společnosti dle § 2716 a násl. občanského zákoníku jsou v souladu s předpisy upravujícími podnikání, beze zbytku naplňuje veškeré pojmové znaky podnikatelské činnosti a příslušné předpisy žádným způsobem neporušuje. Žalobce vykonává svou podnikatelskou činnost samostatně, a to jako člen společnosti. 8. Žalobce má také za to, že napadené rozhodnutí je nesrozumitelné, neboť není zřejmé, jakou činnost žalobce dle žalované vykonává, když v napadeném rozhodnutí uvádí, že se neztotožnila se závěrem správního orgánu prvního stupně, že by žalobce vykonával nelegální práci, ale zároveň je žalovaná toho názoru, že činnost žalobce není podnikáním. 9. Dle žalobce správní orgán prvního stupně, ani žalovaná nezjistili dostatečně skutečný stav věci, z jeho výpovědi vytrhávali některé části z kontextu a nepřihlíželi ke specifikům podnikání jako takového a ve stavebnictví obzvláště. Pokud chtěly správní orgány skutečně zjistit vztahy mezi jednotlivými členy společnosti, zda jsou si rovni nebo jestli jsou mezi nimi vztahy obdobné vztahům mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, měly provést výslech pana V. D., případně některého dalšího člena společnosti. Tento výslech však proveden nebyl a žalobce ho sám nenavrhoval, protože jeho nutnost vyplynula teprve z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí. Žalobce tak má za to, že v daném případě nebyl dostatečně zjištěn skutečný stav věci. III. Vyjádření žalované k žalobě 10. Žalovaná trvá na zákonnosti a správnosti napadeného rozhodnutí, odmítá námitky žalobce jako nedůvodné a v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí. 11. Žalovaná k námitce, že nedostatečně zjistila skutečný stav věci ve vztahu členství žalobce ve sdružení podnikatelů a nesprávného posouzení okolností, které v řízení vyšly najevo, uvádí, že se na základě komplexního posouzení okolností uvedených žalobcem o jeho výdělečné činnosti ztotožnila se závěrem správního orgánu prvního stupně, že činnost žalobce není podnikáním. 12. K námitce žalobce, že rozhodnutí je nesrozumitelné, neboť není zřejmé, jakou činnost žalobce vykonává, pokud tato činnost není podnikáním, ani závislou prací, žalovaná uvádí, že v napadeném rozhodnutí nehodnotila, zde činnost žalobce je zá