1 As 96/2011 — Nejvyšší správní soud

30 A 145/2019- 94 - text 11 30 A 145/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Ing. Venduly Sochorové a Mgr. Karla Černína, Ph.D. ve věci žalobkyně: a) Ing. J. M. b) I. A. proti žalovanému: Státní pozemkový úřad sídlem Husinecká 1024/11a, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 9. 2019, č. j. SPU 240879/2019, sp. zn. SP12243/2019-202001 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemají právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ministerstvo zemědělství, Pozemkový úřad Vyškov, rozhodnutím dne 16. 9. 2010, č. j. PÚ-562/2007-27-RI, schválilo návrh komplexní pozemkové úpravy v k. ú. X, zpracovaný společností AGERIS s.r.o., oprávněným projektantem Ing. M. K. Žalobkyně a) a právní předchůdkyně žalobkyně b) podaly proti tomuto rozhodnutí odvolání, které zamítlo Ministerstvo zemědělství, Ústřední pozemkový úřad rozhodnutím ze dne 26. 1. 2011, č. j. 33389/2010-17500. 2. Městský soud v Praze žalobu proti tomuto rozhodnutí nejprve usnesením ze dne 13. 5. 2014, č. j. 8 A 75/2011 – 86, odmítl. Dospěl k závěru, že žaloba trpí neodstranitelným nedostatkem podmínek řízení, a to absencí žalobního bodu ve smyslu § 71 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Toto usnesení zrušil Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 11. 3. 2015, č. j. 3 As 120/2014 – 56, a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. 3. Městský soud v Praze poté znovu rozhodl ve věci rozsudkem ze dne 1. 12. 2015, č. j. 8 A 75/2011 – 189, kterým rozhodnutí žalovaného zrušil. Dospěl k závěru, že se žalovaný nesprávně vypořádal s námitkou, že souhlas vlastníků s pozemkovými úpravami obsahuje zfalšované podpisy. Městský soud se také zabýval otázkou, zda správní orgány správně aplikovaly § 3 odst. 3 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech (dále jen“ zákon o pozemkových úpravách“), s ohledem na to, že se pozemková úprava týkala oploceného pozemku a bylo nutné posoudit, zda pro tento případ je třeba mít k úpravě souhlas vlastníka. I když z knihovního stavu nevyplývá, že by pozemek žalobkyně byl oplocený, byl soud toho názoru, že je nezbytné přihlédnout k faktickému stavu, k němuž správní spis obsahuje rozhodné skutečnosti. Městský soud měl současně za to, že účastníci pozemkových úprav jsou oprávněni vyslovit souhlas s návrhem pozemkových úprav i ve fázi, kdy návrh není zapracován do finální podoby a jsou oprávnění vzít svůj souhlas zpět. 4. Tento rozsudek městského soudu Nejvyšší správní soud zrušil rozsudkem ze dne 15. 2. 2017, č. j. 3 As 3/2016 – 89, a věc znovu vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. Zavázal jej přitom svým právním názorem, že případná absence vlastnoručních podpisů označených vlastníků zemědělské půdy na žádosti o provedení pozemkových úprav nemohla mít za následek takovou vadu řízení, jež by způsobovala nezákonnost žalovaného rozhodnutí. Stejně tak nemohla způsobit nezákonnost rozhodnutí ani skutečnost, že žalovaný nepožádal žalobkyni o souhlas s řešením částečně oploceného pozemku zahrady v pozemkových úpravách. Městskému soudu uložil, aby se zabýval zbývajícími žalobními námitkami. 5. Městský soud v Praze následně ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 27. 6. 2017, č. j. 8 A 75/2011 – 261, kterým napadené rozhodnutí žalovaného opětovně zrušil. K žalobním námitkám uvedl, že správní spis obsahuje zejména zpracovanou dokumentaci k návrhu komplexní pozemkové úpravy, ale nelze z jeho obsahu nic zjistit o průběhu správního řízení, resp. o jednání s vlastníky pozemků při provádění pozemkových úprav. Přisvědčil proto námitce, že žalobkyně nebyla v průběhu správního řízení řádně poučena o svých právech, a uvedl, že tato námitka byla uplatněna již v odvolání a žalovaný se s ní vypořádal pouhým odkazem na správní spis a tvrzením, že z tam obsažených podkladů nelze usuzovat, že se pozemkový úřad a zpracovatel žalobkyni dostatečně nevěnoval. V tomto směru považoval městský soud odůvodnění napadeného rozhodnutí za nepřezkoumatelné. Dále uvedl, že žalobkyně nijak nedoplnila žalobní námitku, že napadené rozhodnutí překročilo meze správního uvážení. Není tedy zřejmé, co konkrétně namítá, proto se soud s touto námitkou nemohl vypořádat. Přisvědčil však žalobní námitce, že se žalovaný nevypořádal s některými odvolacími námitkami. Konkrétně se podle soudu jednalo o výhradu žalobkyně vůči přístupu k pozemkům, které se nacházejí za hospodářstvím (tedy o námitku, že bude žalobkyně připravena o stávající přístupovou cestu). 6. Kasační stížnost žalovaného proti tomuto rozsudku zamítl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 11. 4. 2019, č. j. 3 As 232/2017 – 102. 7. Poté, co byla věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení, žalovaný opětovně nyní napadeným rozhodnutím odvolání žalobkyň zamítl a rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Vyškov, ze dne 16. 9. 2010, č. j. PÚ-562/2007-27-RI, potvrdil. II. Obsah žaloby 8. Žalobkyně v podané žalobě namítly, že řízení o pozemkových úpravách bylo zahájeno na základě žádosti vlastníků pozemků podle § 6 odst. 3 zákona o pozemkových úpravách, avšak panuje nejistota ohledně pravosti podpisů některých vlastníků nemovitostí. Celková výměra žádajících vlastníků pozemků proto nedosahuje nadpoloviční výměry zemědělské půdy v dotčeném katastrálním území a nedošlo k naplnění § 6 odst. 3 zákona o pozemkových úpravách. Pozemkový úřad však nezkoumal, zda jsou naplněny podmínky pro zahájení řízení podle § 6 odst. 1 zákona o pozemkových úpravách. Zahájení řízení bylo proto nezákonné. 9. Dále tvrdily, že nebyly řádně poučeny o svých právech a o důvodech, obsahu a důsledcích vedení řízení o pozemkových úpravách. Žalobkyně nebyly písemně ani ústně vyrozuměny o tom, jak bylo s jejich nesouhlasnými stanovisky naloženo. Napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí pozemkového úřadu, považují za nezákonné, neboť rozhodnutí nerespektují veřejný zájem tak, jak je stanoven v § 2 zákona o pozemkových úpravách. 10. Namítly, že žalovaný se nezabýval některými námitkami vznesenými v odvolání a nepřihlédl k procesním vadám z úřední povinnosti. Ve vztahu k domu č. 10 žalobkyně a) uváděla, že polní cesta vedoucí podél pozemků za domem byla přerušena protierozním opatřením; jeho vybudování však není nutné. Navrhovaná přístupová cesta k pozemků je neúměrně dlouhá. K pozemkům za domem č. X tvrdila žalobkyně b), že tvar pozemku XA (tzv. „do špic“) znemožňuje jeho obhospodařování zemědělskou technikou. Nesouhlasila rovněž s vybudováním přístupové cesty na pozemku XB, která rozděluje její pozemky, což znemožňuje, resp. ztěžuje jejich řádné oplocení před lesní zvěří. 11. Navrhly proto, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 12. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 4. 3. 2020 uvedl, že s ohledem na neukončené řízení ve věci předchůdkyně žalobkyně b) navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí. V doplnění vyjádření k žalobě ze dne 30. 7. 2021 žalovaný uvedl, že o žalobě právní předchůdkyně žalobkyně b) bylo rozhodnuto usnesením Městského sudu v Praze ze dne 6. 4. 2020, č. j. 8 A 40/2018 – 113, tak, že žaloba byla odmítnuta. Navrhl proto, aby soud žalobu zamítl. IV. Replika žalobkyň 13. V doplnění vyjádření ze dne 30. 8. 2021 žalobkyně uvedly, že se jednáním žalovaného, resp. správního orgánu I. stupně cítí poškozeny. Pozemkové úpravy jsou pro ně katastrofou vedoucí k zániku rodinného hospodaření. Současná deštivá situace znemožňuje obslužnost pozemků za budovou č. X, což nebylo pozemkovými úpravami uspokojivě řešeno. V. Ústní jednání 14. K žádosti žalobkyň nařídil soud ve věci jednání na 29. 9. 2021. Přestože nebyla splněna zákonem požadovaná lhůta 10 dnů na doručení předvolání, žalobkyně a) i za žalobkyni b) (plná moc k jednání jejím jménem doložena dodatečně 20. 10. 2021) při jednání potvrdila, že žalobkyně měly dostatečný čas na přípravu a žádají, aby jednání proběhlo. 15. Při ústním jednání žalobkyně a) jménem obou žalobkyň odkázala na jejich dřívější podání ve věci a poznamenala, že jsou rodinou zemědělců a pozemky jim zajišťují živobytí. V době pozemkových úprav na pozemcích nehospodařily, využívalo je družstvo. K pozemkům za domem č. X popsala, že k zajištění přístupu byla navržena nevyhovující dlouhá přístupová cesta. Není pravdou, že by nově zřízená cesta existovala v terénu již dříve; byla zde patrná jen v částečném rozsahu, sloužila ke svozu slámy do družstva. Svahovitý terén neumožňuje přístup k pozemku p. č. XC při deštích. Pozemek pastvy je bez přístupové cesty. Jediná ochrana před zvěří je oplocení pozemků, což je při jejich přerušení cestou mnohem nákladnější. Přístup k pozemkům přes družstvo není možný. K pozemkům za domem č. X dále uvedla, že je nucena v důsledku pozemkových úprav vybudovat novou cestu okolo pozemků jiných vlastníků. Prodloužení přístupových cest znamená vyšší náklady na obhospodařování pozemků. Obecně pak namít