9 Afs 7/2021 — Nejvyšší správní soud

30 Af 27/2020- 43 - text 8 30 Af 27/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a JUDr. Ing. Venduly Sochorové ve věci žalobce: Spolek ochrany přírody a krajiny Brno, IČ: 04888081 sídlem Kníničská 1221/15, Brno zastoupeného advokátem JUDr. Radkem Adámkem sídlem Cihlářská 643/19, Brno proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 3. 2020, čj. 10268/20/5100-31462-708633 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobcem je spolek, jehož cílem je ochrana přírody a krajiny v Brně. V roce 2018 nabyl do vlastnictví pozemek p. č. 5634 o výměře 941 m2, druh pozemku ostatní plocha, způsob využití neplodná půda, evidovaný na listu vlastnictví č. 1808 v katastrálním území Komín (dále též „pozemek“), a to s úmyslem ponechat jej přírodnímu vývoji. Jako poplatník daně z nemovitých věcí za rok 2019 podal Finančnímu úřadu pro Jihomoravský kraj (dále též „finanční úřad“) přiznání k dani z nemovitých věcí, ve kterém vyčíslil daň ve výši 50 Kč s tím, že pozemek by měl být osvobozen od daně, neboť jej nelze žádným způsobem využívat [§ 4 odst. 1 písm. k) zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, ve znění účinném do 31. 12. 2019]. 2. Finančnímu úřadu následně vznikly pochybnosti o správnosti a průkaznosti předmětného daňového přiznání, proto zaslal žalobci výzvu k odstranění pochybností o uplatněném důvodu osvobození dle § 4 odst. 1 písm. k) zákona o dani z nemovitých věcí. Žalobce pochybnosti finančního úřadu neodstranil a ten proto vydal platební výměr ze dne 9. 9. 2019, čj. 4097953/19/3004-70461-708896, kterým žalobci stanovil daň ve výši 239 Kč (dále též „platební výměr“). Odvolání žalobce proti citovanému platebnímu výměru zamítl žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví (dále též „odvolací rozhodnutí“ nebo „napadené rozhodnutí“). Proti němu brojí žalobce u Krajského soudu v Brně žalobou podanou dne 20. 4. 2020. II. Argumentace žalobce 3. Žalobce navrhuje napadené rozhodnutí zrušit. Spor se vede o výklad ustanovení § 4 odst. 1 písm. k) zákona o dani z nemovitých věcí, ve znění účinném do 31. 12. 2019, které říká, že pozemky a ostatní plochy, které nelze žádným způsobem využívat, jsou osvobozeny od daně. Uvedený zákon však nestanoví, co se rozumí pozemkem, který nelze žádným způsobem využívat. Pozemek žalobce je v katastru nemovitostí evidován jako neplodná půda a tím je jakékoliv zemědělské využití vyloučeno. Na pozemku se nachází náletové dřeviny, což ale neznamená, že žalobce pozemek zemědělsky využívá. 4. Žalobce při podání daňového přiznání legitimně vycházel z údajů zapsaných v katastru nemovitostí – s ohledem na § 1 odst. 2 zákona č. 265/2013 Sb., o katastru nemovitostí, jsou údaje zapsané v katastru nemovitostí závazné i pro finanční úřad. Důkazní břemeno ohledně nesprávnosti zapsaných údajů přitom leží na daňových orgánech. Finanční úřad však nesprávnost neprokázal, neboť se využitelností pozemku nijak nezabýval vyjma toho, že na něm rostou stromy. Žalobce od počátku řízení namítal, že pozemek nebyl v minulosti zemědělsky využíván a není tomu jinak ani nyní. Toto tvrzení žalovaný nevyvrátil. Žalobce nadto namítal, že pozemek není možné zemědělsky využívat také proto, že na něm není dostupná voda. Vodu nelze přivést ani z vodovodu, ani není možné zřídit studnu, jelikož pod pozemkem vede vodovod, do něhož by mohl žalobce nezákonně zasáhnout. Rostlinářskou nebo živočišnou činnost přitom nelze na neplodné půdě bez umělé závlahy realizovat. 5. Stejně tak žalobce prokázal, že pozemek se nedá využívat ani k jiné činnosti, než zemědělské. Pozemek je odlehlý od lidských sídel, bez dostupnosti vody, elektřiny, bez možnosti zastavění a s nekvalitní půdou. Podle územního plánu města Brna spadá pozemek do ochranného pásma hlavních tras energetických inženýrských sítí – rezerva pro dálkový přivaděč tepla. Současně spadá do tzv. klidové zóny, jejímž cílem je ochrana přírodního charakteru území a stavby nejsou přípustné. Hospodářské využívání je ze své povahy nepřípustné, jelikož územní plán připouští intenzivní využívání pouze výjimečně. Konečně pozemek není využitelný také proto, že se na něm nachází výše zmíněný II. březovský vodovodní přivaděč, který napájí vodou město Brno – na pozemku tak nelze realizovat žádnou činnost, provádět terénní úpravy, provádět výsadbu stromů a vrtat studnu. Jakýmkoliv zásahem na pozemku by žalobce mohl naplnit skutkovou podstatu trestného činu poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení z nedbalosti dle § 277 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. 6. Názor žalovaného o potenciální využitelnosti pozemku nemůže obstát. V takovém případě by § 4 odst. 1 písm. k) zákona o dani z nemovitých věcí bylo nenaplnitelné ustanovení, jelikož každý pozemek lze nějak využívat, např. po něm chodit nebo na něm sedět. I žalovaným zmíněnou skálu nebo močál lze jistě nějakým způsobem využívat. Takový výklad by však popřel smysl dané zákonné výjimky – pokud zákon používá spojení pozemek, který nelze žádným způsobem využívat, je nutné takovou formulaci vykládat rozumně tak, aby byl takový výklad vůbec aplikovatelný pro reálné situace. Jelikož v nyní řešené věci nejsou pochybnosti o tom, že žalobce pozemek nevyužívá, postavil finanční úřad své závěry na potenciálním využití pozemku. V takové situaci ale tíží finanční úřad důkazní břemeno k této potencialitě. Toto břemeno daňová správa neunesla – dokonce ani neuvedla žádný konkrétní způsob, kterým by žalobce mohl svůj pozemek využít. 7. Žalobce vedle toho zpochybňuje i procesní postup finančního úřadu, který provedl místní šetření, aniž by žalobce o jeho konání vyrozuměl. Byl to přitom on, kdo navrhl místní šetření jako důkaz. Žalobce trval na své účasti na tomto úkonu, ovšem finanční úřad jej de facto obešel. Z pohledu principu legitimního očekávání je také neakceptovatelné, že žalobce zprvu uznal žalobcův nárok na osvobození (přípis ze dne 30. 4. 2019, čj. 2369011/19/3004-70461-708896) ale následně žalobci daň doměřil. 8. Ve své replice žalobce upozornil, že s účinností od 1. 1. 2020 nabyla účinnosti novela sporného ustanovení § 4 odst. 1 písm. k) zákona o dani z nemovitých věcí, která již přiznává daňové osvobození jen pozemkům s taxativně vyjmenovanými přírodními prvky (příkop, mokřad, močál, bažina, skalní útvar, rokle nebo strž) mimo zastavěné území obce, jež se neužívají k podnikání. Nová právní úprava osvobození tedy již na žalobce bezpochyby nedopadá. Avšak potřeba tohoto legislativního zúžení a zpřesnění jen potvrzuje správnost žalobní argumentace. V triplice pak žalobce poukázal na to, že původní právní úprava je nejasná a měla by být vykládána ve prospěch adresáta právní normy. III. Argumentace žalovaného 9. Žalovaný navrhuje podanou žalobu zamítnout a argumentuje podrobně ke každému žalobnímu bodu. Na svém procesním stanovisku setrval po celou dobu řízení před soudem. Ve své duplice ze dne 26. 7. 2021 doplnil z procesní opatrnosti v reakci na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2021, čj. 9 Afs 7/2021 - 31, věc AGRO, argumentaci v tom směru, že žalobcův pozemek nepodléhal osvobození ani jako remízek, háj, větrolam či mez. Jelikož to nebylo předmětem žalobních námitek, krajský soud se touto otázkou dále v rozsudku nezabývá. IV. Posouzení věci krajským soudem 10. Soud rozhodl ve věci samé bez jednání za podmínek § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), neboť žádná ze stran jednání nepožadovala 11. Žaloba není důvodná. Skutková zjištění 12. Soud nejprve stručně nastíní skutkový stav, jak vyplynul z napadeného rozhodnutí a ze správního spisu (v němž soud ověřoval skutečnosti, které byly podle žalobce sporné) a to jen v rozsahu potřebném pro následné právní posouzení věci. 13. Žalobce opřel svůj nárok na osvobození od daně o § 4 odst. 1 písm. k) zákona o dani z nemovitých věcí, tedy, že jeho pozemek nelze žádným způsobem využívat. Finanční úřad vydal dne 30. 4. 2019 informaci o vyměření daně z nemovitých věcí, v níž potvrdil daň, kterou si žalobce vypočetl v daňovém přiznání. Dne 30. 5. 2019 však provedl finanční úřad místní šetření na pozemku a pořídil z něj 6 fotografických snímků (úřední záznam ze dne 30. 5. 2019, čj. 3158310/19/3004-70461-708647). Uzavřel, že pozemek je prakticky v celé ploše porostlý dřevinami, které jsou neošetřované, ale v dobrém stavu. Proto jej lze charakterizovat jako hospodářsky využitelný i s ohledem na přílohu č. 1, bod 2, kód 27 vyhlášky č. 357/2013 Sb. Následně vydal finanční úřad dne 5. 6. 2019 výzvu k odstranění pochybností, ve které vyzval žalobce k prokázání důvodu osvobození, tedy objektivní nevyužitelnosti pozemku. 14. V reakci na uvedenou výzvu zaslal žalobce své vyjádření ze dne 6. 6. 2019, ve kterém uvedl, že pozemek leží ladem a tak to i zůst