1 Afs 291/2017 — Nejvyšší správní soud

30 Af 94/2018- 81 - text 10 30 Af 94/2018 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudkyně JUDr. Ing. Venduly Sochorové a soudce Mgr. Karla Černína, Ph.D. ve věci žalobce: glue+more s.r.o. sídlem Ústrašín č. p. 5, Ústrašín zastoupený JUDr. Adamem Valíčkem, MBA, advokátem sídlem Svobody 87/18, Brno proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobách proti rozhodnutím žalovaného ze dne 7. 8. 2018, č. j. 33030/18/5000-10480-712342 a ze dne 11. 9. 2018, č. j. 36728/18/5000-10480-712262 takto: I. Žaloby se zamítají. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanými žalobami domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí žalovaného, kterými byla zamítnuta odvolání žalobce a potvrzena rozhodnutí Finančního úřadu pro Kraj Vysočina (dále jen „správce daně“), platební výměry ze dne 13. 12. 2017, č. j. 1752463/17/2900-31472-302621, č. j. 1753108/17/2900-31472-302621, č. j. 1753392/17/2900-31472-302621, č. j. 1753560/17/2900-31472-302621, č. j. 1753693/17/2900-31472-302621, č. j. 1768574/17/2900-31472-706374, č. j. 1768577/17/2900-31472-706374, č. j. 1768581/17/2900-31472-706374, č. j. 176856/17/2900-31472-706374, č. j. 1768589/17/2900-31472-706374, č. j. 1768591/17/2900-31472-706374, č. j. 1768594/17/2900-31472-706374, č. j. 1768597/17/2900-31472-706374, č. j. 1768600/17/2900-31472-706374, č. j. 1768602/17/2900-31472-706374, č. j. 1768605/17/2900-31472-706374 a č. j. 1768606/17/2900-31472-706374. Těmito výměry byl žalobci podle ustanovení § 44a odst. 4 písm. b) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o rozpočtových pravidlech“), vyměřen odvod do státního rozpočtu a do Národního fondu za porušení rozpočtové kázně v celkové výši 584 363 Kč. 2. Úřad práce České republiky, krajská pobočka pro České Budějovice (dále jen „poskytovatel“), poskytl žalobci na základě uzavřených dohod ze dne 19. 2. 2015, 25. 3. 2015, 3. 4. 2015, 29. 4. 2015 a 30. 6. 2015 příspěvky na vytvoření společensky účelných pracovních míst, které byly spolufinancované ze státního rozpočtu a z Evropského sociálního fondu, a to v rozsahu a za podmínek v těchto dohodách uvedených. Jednalo se o příspěvky ve výši vynaložených prostředků na mzdy nebo platy na zaměstnance, včetně pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na veřejné zdravotní pojištění (dále jen „pojistné”), které zaměstnavatel za sebe odvedl z vyměřovacího základu zaměstnance. Ty byly poskytnuty do maximální měsíční výše stanovené v každé konkrétní dohodě. Peněžní prostředky byly připsány na bankovní účet žalobce v celkové výši 1 285 202 Kč. 3. Dne 24. 4. 2017 zahájil správce daně u žalobce daňové kontroly. V rámci kontrol bylo zjištěno, že žalobce za některé měsíce neodvedl pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění či obě pojistné zároveň, nejpozději v den doručení „Vyúčtování mzdových nákladů – SÚPM vyhrazené” Úřadu práce, a to ani k datu přijetí příspěvků za dané měsíce, čímž porušil čl. VI bod 2. dohod. V souvislosti s tím mu vznikla povinnost tyto příspěvky poskytovateli vrátit, což ve stanovené lhůtě neučinil a porušil tím čl. VI bod 1. a 2. dohod. Výše uvedeným došlo k zadržení poskytnutých peněžních prostředků ve smyslu § 3 písm. f) zákona o rozpočtových pravidlech a tím k porušení rozpočtové kázně dle § 44 odst. 1 písm. b) téhož zákona, ve výši nevrácených příspěvků za dané měsíce. Nevrácení příspěvku i samotné dohody v čl. VII bodu 4. označují za porušení rozpočtové kázně, které má být postihnuto odvodem dle § 44a odst. 4 písm. b) téhož zákona. 4. Daňové kontroly tak odhalily, že žalobce v rozporu s uzavřenou dohodou v některých měsících vyplácel mzdu a odváděl pojistné až poté, co mu poskytovatel vyplatil příspěvek. Zároveň nesplnil povinnost vrátit vyplacené příspěvky za měsíce, kdy se dopustil opožděných odvodů. V důsledku porušení rozpočtové kázně, proto vydal správce daně předmětné platební výměry, které byly po podaných odvoláních potvrzeny napadenými rozhodnutími žalovaného, proti kterým nyní žalobce brojil žalobami. II. Obsah žalob 5. Žalobce v podaných žalobách namítal nesprávné posouzení naplnění podmínek dohod. Úpravu v zákoně o rozpočtových pravidlech označil za obecnou a požadoval použití speciální úpravy v zákoně o zaměstnanosti, dle níž poskytovatel může stanovit, co je porušením rozpočtové kázně. V dohodách sice byla stanovena povinnost vrátit poskytnuté prostředky v určité lhůtě, Úřad práce však žalobce k vrácení nevyzval, zároveň ani neprokázal, že žalobce zjistil skutečnost porušení podmínek, na níž je počátek lhůty pro vrácení příspěvků navázán. Pouhým připsáním příspěvku na účet nelze mít za to, že žalobce si je vědom nedodržení podmínek dohody. Tuto skutečnost nepředpokládá ani zákon, ani není výslovně uvedena jako porušení rozpočtové kázně v podmínkách dohod. Lhůta pro vrácení příspěvku mu tak nezačala běžet, proto se nevrácením příspěvku nemohl dopustit porušení rozpočtové kázně, tedy zadržení finančních prostředků dle § 3 písm. f). Žalovaný musí jednoznačně uvést, v čem spatřuje porušení a toto porušení prokázat, což neučinil. Zpráva o daňové kontrole je sice součástí rozhodnutí, ale neobsahuje odůvodnění k porušení dohod. 6. Tím, že jej poskytovatel neupozornil na nesplnění podmínek a nevyzval jej k vrácení příspěvku, porušil zásadu spolupráce dle § 6 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „d. ř.“) a též zásadu zachycenou v § 5 odst. 3 d. ř., když nezjišťoval, z jakého důvodu byly některé z plateb provedeny opožděně, přitom většinu uhradil včas. 7. Žalobce namítal, že správce daně nevzal v úvahu povahu porušení podmínek uzavřených ve smlouvě. Poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, dle níž ne každé porušení podmínek pro čerpání příspěvku je přímo porušením rozpočtových pravidel. Podstatné je, zda došlo k naplnění účelu poskytnutí příspěvku. Správní orgány proto měly zohlednit účel poskytnutí příspěvku, vytvoření pracovní pozice pro určité hůře zaměstnavatelné osoby. Žalobce neměl úmysl příspěvky zneužít, platby uhradil. Při posouzení povahy porušení je třeba zohlednit princip proporcionality ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 10. 2014, č. j. 4 As 117/2014-39, a zabývat se intenzitou jednání žalobce, což žalovaný vůbec neučinil. Automaticky z nepřipsání odvodů za zaměstnance ke dni připsání příspěvku vyvodil porušení rozpočtové kázně. Přitom splatnost odvodů (včasnost plateb) za zaměstnance nelze považovat za účel poskytnutí příspěvku. Jde pouze o pochybení formálního charakteru. Účelem není plnění povinností vůči státu, navíc odvody sice opožděně, ale řádně uhradil, tedy povinnost splnil. Účelem příspěvku je podpora vytvoření plnohodnotného pracovního místa a podpora zaměstnanosti v regionu, toho bylo dosaženo. Žalobce je toho názoru, že opoždění odvodů o několik dní nepředstavuje porušení takové intenzity, jakoby např. odvody neuhradil vůbec. Jedná se pouze o pochybení formálního rázu, jelikož došlo k naplnění smyslu poskytnutých příspěvků, použil je na úhradu nákladů souvisejících s projektem, proto se nemůže jednat o porušení rozpočtové kázně. Žalobce poukazoval na skutečnost, že se nelze spokojit pouze s jazykovým výkladem a v případě pochybností je třeba i dle závěrů Ústavního soudu postupovat mírněji (in dubio mitius). 8. Závěrem shrnul, že jeho jednání sledovalo cíle aktivní politiky zaměstnanosti (vytvoření společensky účelných pracovních míst), přitom pozdní úhrada za zaměstnance není závažným pochybením. Uložení odvodu nemůže být postaveno na ryze formalistickém přístupu. Žalovaný však formalisticky postupoval, přitom postupoval i v rozporu s principem proporcionality, přičemž nehodnotil naplnění účelu poskytnutých příspěvků a nedostatečně prokázal porušení rozpočtové kázně. Na podporu svých tvrzení odkázal na množství rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Žalovaný však tuto rozhodovací činnost nerespektoval, a označil ji za nepřiléhavou z důvodů odlišných případů, ačkoliv se jedná o obecně aplikovatelné závěry. 9. Dle žalobce se žalovaný nedostatečně vypořádal s námitkami a tvrzeními, které žalobce uplatňoval v průběhu celého řízení. Tvrzení, že by v případě vyměření odvodu pouze v části poskytnutého příspěvku by na tom byl žalobce lépe než kdyby pravdivě prohlásil, že odvody neuhradil, označil za nepřezkoumatelné. III. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný se s názory žalobce obsaženými v podaných žalobách neztotožnil. V podrobnostech odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, na jehož závěrech trval. 11. Co se týče posuzování naplnění podmínek dohod, uvedl, že povinnost vrátit zpět poskytnutý příspěvek je uved