5 As 126/2011 — Nejvyšší správní soud

41 A 30/2020- 48 - text  10 41 A 30/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou ve věci žalobce: M. P. trvale ……….. proti žalovanému: Ministerstvo obrany se sídlem Vítězné náměstí 1500/5, 160 01 Praha 6 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 4. 2020, č. j. MO 120643/2020-1122, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Podstata věci 1. Podle správních orgánů žalobce neoprávněně vstoupil na území vojenského újezdu, čímž spáchal přestupek. Žalobce namítá, že zaviněné spáchání tohoto přestupku neprokázaly. Dodává, že byl v daném místě legálně. Sbíral tam klestí, což mu umožňuje lesní zákon. Krajský soud proto posuzoval, zda žalobce své námitky vznáší důvodně. II. Procesní vývoj věci a relevantní skutkové okolnosti 2. Krajský soud rozsudkem ze dne 21. 8. 2019, č. j. 41 A 40/2018-72 („rozsudek krajského soudu“), zrušil původní rozhodnutí žalovaného, který potvrdil rozhodnutí Újezdního úřadu Březina („újezdní úřad“) o vině žalobce z přestupku porušení zákazu nebo omezení vstupu do objektu důležitého pro obranu státu podle § 64 odst. 1 písm. c) zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky („zákon o zajišťování obrany“). Toho se žalobce měl dopustit dne 16. 8. 2017 v 18:40 tím, že se pohyboval na území vojenského újezdu Březina v lokalitě lesnického oddělení 119, část Kouty – Kluč. Úkolem správních orgánů v novém řízení bylo postavit najisto, zda žalobce opravdu úmyslně porušil zákaz vstupu do objektu důležitého pro obranu státu. Krajský soud nedospěl k závěru, že by se žalobce přestupku vůbec nedopustil. Správním orgánům pouze vytýkal, že listinné důkazy ve spise k nepostačovaly k uznání žalobcovy viny. Krajský soud správním orgánům uložil, aby vyslechl konkrétní svědky. Měly se také zaměřit na otázku rozporuplnosti značení v dotčené části lesa. 3. Újezdní úřad nařídil na 27. 11. 2019 ústní jednání. Podle žalobce jde jen o pomstu újezdního úřadu za petiční akci, kterou vedl proti zákazu vstupu do lesů ve vojenském újezdu Březina. S manželkou legálně sbírali klestí v prostoru, kde se od 1. 1. 2016 dalo volně pohybovat bez omezení. Značení hranic újezdu bylo nesrozumitelné a rozporuplné. Pro účely přestupkového řízení žádal, aby újezdní úřad zjistil, kolik osob dostalo pokutu za vstup do vojenského újezdu Březina, a kolik jich nedostalo povolení ke vstupu, resp. v kolika věcech újezdní úřad řízení o povolení odložil. Dodával, že území vymezené pro volný vstup občané původně považovali za nedostatečné, proto vznikla petice. Neexistoval režim omezující dobu a místo zákazu vstupu. Žalobce uznal, že se účastnil jednání se zástupci žalovaného k otázce režimu dočasně zpřístupněných ploch a vstupu do újezdu. Byl během nich aktivním diskutérem. Vysvětlil také, že petici nakonec nepodal, protože se s petičním výborem dohodli na jejím podání ve vhodnějších politických podmínkách. Vyvracel, že by vojenské policii potvrdil jí uváděné místo vjezdu do újezdu. 4. Následoval výslech svědka Ing. V. K., který se účastnil jednání o rozšíření přístupného prostoru vojenského újezdu Březina („svědek K.“). Se žalobcem se setkal při těchto jednáních dne 1. 9. 2016. Žalobce si opakovaně stěžoval a svědek K. slíbil nápravu. Projednával se žalobcem i režimová opatření. Žádné trvale zpřístupněné plochy nevznikly. S režimovými opatřeními žalobce seznámil. V odpovědích na jeho stížnosti se přesně uváděly normy a zákony. Žalobce je nejpoučenějším občanem ČR ve věci režimu vstupu na území újezdu. Pohyb po území vojenského újezdu Březina vždy podléhal časovému omezení od pátku do neděle. 5. Poté vypovídal svědek J. F., tehdejší starosta obce Studnice u Vyškova („svědek F.“). Na místě tvrzeného přestupku nebyl. Účastnil se ovšem jednání se žalobcem, kterému se nelíbilo, že po změně zákona není žádný prostor k pohybu osob. Se svědkem K. mu vysvětlili své stanovisko. Jeli i do lesa, kde mu ukázali označené hranice dočasně zpřístupněné plochy. Svědek F. si to nepamatoval přesně, ale uvedl, že svědek K. zmiňoval režim vstupu o pátcích a víkendech. Myslí, že to bylo od 15:00 v pátek do neděle, ale přesně to nevěděl. Na ústním jednání 27. 11. 2019 vypovídala také Ing. A. J., která se také účastnila jednání se žalobcem v roli nezainteresované přísedící. Potvrdila, že během jednání se žalobcem se řešila otázka vstupu do újezdu. Žalobce osočoval armádu. Z doslechu jí bylo jasné, že měl v minulosti povolení ke vstupu, takže asi o nějakém režimu věděl, protože se při udělování vstupu osoba vždy poučuje. 6. Ústní jednání pokračovalo 16. 12. 2019 v nepřítomnosti omluveného žalobce. Vypovídal Ing. J. V., který v době přestupku působil jako vedoucí dotčené lesní správy Rychtářov („svědek V.“). Vypověděl, že žalobce a jeho manželku viděl při nepovolené činnosti. Zavolal proto vojenskou policii, aby věc prošetřila. Nezkoumal, zda měli povolení ke vstupu. K souvisejícímu přestupku proto neměl, co by dodal. Dalším svědkem byl J. D., který v dané době působil u Vojenských lesů a statků, divize Plumlov („svědek D.“). Právě on nachytal žalobce a jeho manželku při sběru dřeva. Zavolal proto svědka V., který zavolal vojenskou policii. Svědek V. se zeptal žalobce a jeho manželky, zda mají povolení ke vstupu a zadávací list k samovýrobě dřeva. Žalobce odpověděl, že je nemá. Svědek V. vojenskou policii informoval o značení hranic újezdu. K přestupku nepovoleného vstupu neměl, co dodat. 7. Poté znovu vypovídal i svědek K. Minule nebyl připraven na některé otázky přesně odpovídat. Podíval se proto do osobního plánu s poznámkami, aby si některé věci oživil. Uvedl, že po jednání dne 1. 9. 2016 se zvětšil přístupný prostor nařízením újezdního úřadu č. 10/2016 ze dne 23. 9. 2016 („nařízení č. 10/2016“). Znovu se zvětšil v 1. polovině roku 2017. Žalobce dostával poučení jako nikdo jiný. Při vstupu na území újezdu musel jednoznačně vědět, že porušuje zákon. Svědek K. pak předal újezdnímu úřadu dvě písemnosti od Velení Armády ČR zaslané žalobci („sdělení velení armády“). Jedno z nich ze dne 18. 2. 2018 zmiňuje, že po jednání starostů okolních obcí vojenského újezdu Březina, hejtmanů a ministra obrany dne 9. 3. 2017, kterého se žalobce účastnil, se zpřístupnily okrajové části újezdu v pátek od 15:00-22:00 a od 6:00 do 22:00 v sobotu, neděli a státem uznaný svátek. To vše stvrzuje i příloha zápisu z tohoto březnového jednání v roce 2017, která je součástí správního spisu. Danou úpravu pak provedlo nařízení újezdního úřadu č. 7/2017 ze dne 19. 7. 2017 („nařízení č. 7/2017“). Újezdní úřad ho vyvěsil na své úřední desce a na svých webových stránkách. 8. Jako poslední vypovídali vojenská policistka P. S. („svědkyně S.“) a její kolega M. V. („svědek V.“). Svědkyně S. vypověděla, že se žalobce s manželkou neprokázali povolením ke vstupu do újezdu. Vojenští policisté je seznámili s tím, že jsou vidět koleje, tedy místo vjezdu do újezdu a žalobce toto místo potvrdil. Dané místo vjezdu dokumentují fotografie ve spise. Žalobce a jeho manželka podepsali oznámení o přestupku a byli si podle svědkyně S. jisti, že porušili zákaz vstupu. Vojenští policisté s nimi vedli rozhovor a ptali se jich, zda si uvědomují, že jsou ve vojenském újezdu. Řekli, že ano. Nato je vojenští policisté vyzvali k předložení povolení, které nepředložili. I podle svědka V. se žalobce a jeho manželka neprokázali platným povolením ke vstupu. Řekli, že si myslí, že na daném místě povolení nepotřebují a mohou tam vstoupit bez něj. Žalobce s manželkou potvrdili místo, kudy se na místo kontroly dostali, a které zobrazuje fotodokumentace. 9. Újezdní úřad následně provedl k důkazu sdělení velení armády a informace zjištěné na základě žádosti žalobce při ústním jednání dne 27. 11. 2019. Dále přečetl k důkazu listinu s informacemi od svého přednosty, které si předtím vyžádal. Přednosta odkazoval na nařízení újezdního úřadu ze dne 14. 6. 2016, č. j. 1/2016 („nařízení č. 1/2016“), které připojil spolu se všemi dalšími vydanými nařízení, která jsou tak součástí spisu. Podle čl. 8 odst. 4 nařízení č. 1/2016 se přístup do dočasně zpřístupněných částí vojenského újezdu bez povolení omezuje na pátek od 15:00 do 22:00 a v sobotu, neděli nebo státem uznaný svátek od 6:00 do 22:00. Nařízení č. 7/2017 pak vymezovalo tehdejší dočasně zpřístupněné plochy a režim povoleného vstupu s účinností od 1. 8. 2017. Časové omezení se shodovalo s omezením v nařízení č. 1/2016 a navazovalo na stejná omezení plynoucí ze všech nařízení, která újezdní úřad v mezičase vydal. Podle přednosty se nařízení újezdního úřadu vždy zveřejňovala na úřední desce a na elektronické úřední desce. Vjezd vozidel podléhal úplnému zákazu. V jinou dobu se dalo do újezdu vstoupit nebo vjet jen s platným povolením. Po obvodu celé hranice újezdu byly v místech možného vstupu a vjezdu informační tabule. 10. Újezdní úřad rozhodnutím ze dne 20. 2. 2020, č. j. MO 61044/2020-1493, sp. zn. SpMO 35879/2017-149