4 As 21/2007 — Nejvyšší správní soud

41 Ad 9/2020- 51 - text  9 41 Ad 9/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou ve věci žalobkyně: I. H. bytem ……….. zastoupena JUDr. PhDr. Jaroslavem Padrnosem, CSc. advokátem se sídlem Banskobystrická 68, 621 00 Brno proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 3. 2020, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 2. 3. 2020, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 12.342 Kč do 30 (třiceti) dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. PhDr. Jaroslava Padrnose, CSc., advokáta se sídlem Banskobystrická 68, 621 00 Brno. Odůvodnění: I. Podstata věci 1. Žalovaná odňala žalobkyni vdovský důchod. A uložila jí vrátit vzniklý přeplatek. Žalobkyně podle žalované nesplňovala podmínky pro vdovský důchod, protože nežila v domácnosti se svým otcem, kvůli kterému tuto důchodovou dávku pobírala. Podle žalobkyně to není pravda. Krajský soud tedy musel vyhodnotit, zda žalovaná posoudila otázku žití žalobkyně v domácnosti s jejím otcem náležitě a přezkoumatelně. II. Skutkové okolnosti a rozhodnutí správních orgánů 2. Žalobkyně dostávala do 5. 7. 2017 vdovský důchod z důvodu péče o nezaopatřené dítě – jejího syna. Ten dne 6. 7. 2017 dosáhl 26 let věku a přestal být nezaopatřeným dítětem. Žalovaná však žalobkyni nadále vdovský důchod vyplácela. Od 7. 6. 2017 totiž pečovala o svého otce, který byl závislý na její pomoci ve II. stupni. Žalovaná pak ovšem zjistila, že žalobkyně a její otec mají různou adresu trvalého pobytu. Žalobkyně přitom měla o svého otce pečovat celodenně. Péči měla zajišťovat jen ona v místě jeho trvalého bydliště. Dvě relevantní oddělení žalované proto na konci roku 2017 začala řešit, zda žalobkyně splňuje podmínky § 50 odst. 2 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., zákona o důchodovém pojištění („zákon o důchodovém pojištění“). Podle relevantní části tohoto ustanovení náleží vdovský důchod osobě, která po uplynutí jednoho roku od smrti manžela pečuje o svého rodiče, který s ní žije v domácnosti a je závislý na pomoci jiné osoby ve stupni II. 3. Žalovaná přípisem ze dne 20. 4. 2018 zaslala žalobkyni výzvu („výzva žalované“). Požádala ji, aby formou čestného prohlášení doplnila, zda v období po 6. 6. 2017 sdílí s otcem společnou domácnost (a na jaké adrese), proč má od něj odlišnou adresu trvalého pobytu, zda s ním žije nebo zda za ním (každodenně) dochází, jakou formou a v jakém rozsahu zajišťuje péči o otce (i se zohledněním případného výkonu výdělečné činnosti). Téhož dne se obrátila na Úřad práce – kontaktní pracoviště v Brně („úřad práce“), zda má informace ze sociálních šetření o společné domácnosti žalobkyně a jejího otce či jiné informace o péči o něj. Úřad práce svým přípisem ze dne 12. 6. 2018 o výsledcích kontrolního šetření ze dne 17. 5. 2018 („informace o kontrolním šetření“) informoval žalovanou, že otec žalobkyně žije ve společné domácnosti s manželkou, která mu podle potřeby pomáhá, byť je jako pečující osoba vedena žalobkyně. Ta za rodiči dojíždí třikrát týdně a podle potřeby jim pomáhá. Podle matky žalobkyně u nich někdy přespí. 4. Na výzvu k doložení čestného prohlášení žalobkyně nereagovala. Žalobkyně proto podle žalované nedoložila skutečnosti rozhodné pro účely prokázání podmínek podle § 50 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění. Přestala splňovat podmínku společné domácnosti pro vznik nároku na vdovský důchod. Rozhodnutím ze dne 17. 4. 2019, č. j. X, proto žalovaná s účinností od 2. 5. 2019 odňala žalobkyni vdovský důchod („rozhodnutí o odnětí vdovského důchodu“). Upozornila, že o povinnosti vrátit přeplatek rozhodne v samostatném rozhodnutí. Žalobkyně se proti rozhodnutí o odnětí vdovského důchodu nebránila. Dne 6. 5. 2019 se dostavila na Městskou správu sociální zabezpečení v Brně („MSSZ“) a informovala ji o ukončení péče o otce ke dni X, kdy zemřel. Současně ji informovala, že od 29. 10. 2018 úřad práce vede řízení o její žádosti o příspěvek na péči o její maminku. Žalobkyně slíbila po ukončení řízení zaslat žalované potvrzení. Tento slib poté nesplnila. 5. Dne 11. 9. 2019 žalovaná vydala dvě rozhodnutí o přeplatku na dávce důchodové pojištění. Prvním z nich pod č. j. X, uložila žalobkyni povinnost vrátit přeplatek na sirotčím důchodu pro svého syna ve výši 4.199 Kč za měsíc červenec 2017 („rozhodnutí o přeplatku na sirotčím důchodu“). Druhým z nich pod č. j. X, pak žalobkyni uložila povinnost vrátit přeplatek na vdovském důchodu za období od 2. 8. 2017 do 1. 5. 2019 v celkové částce 176.231 Kč („rozhodnutí o přeplatku na vdovském důchodu“). Odůvodnila ho tím, že žalobkyni vyplácela v tomto období vdovský důchod, ačkoliv jí podle § 50 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění nenáležel. 6. Žalobkyně podala proti oběma rozhodnutím námitky. Vůči rozhodnutí o přeplatku na sirotčím důchodu je ovšem poté vzala zpět. Námitkové řízení se proto dále zaměřovalo jen na přezkum rozhodnutí o přeplatku na vdovském důchodu. Žalobkyně namítala, že se nezakládá na objektivním zjištění skutečnosti. Se svým otcem žila ve společné domácnosti. Pečovala o něj v zákonem vymezeném rozsahu. Nebylo pravdou, že by se o něj starala jen tři dny v týdnu, nebo že by nepodala vyjádření o společné domácnosti a nereagovala na výzvu žalované. Žalobkyně se osobně dostavila na MSSZ. Úřad práce také vydal žalobkyni potvrzení o péči o jejího otce. Vystavil ho na základě objektivně zjištěných skutečností. Otec žalobkyně byl osobou se středně těžkou závislostí, prakticky odkázaný na její péči. 7. Žalobkyně vysvětlovala, že trvalé bydliště měla evidované jinde z důvodu čerpání hypotečních úvěrů na rekonstrukci rodinného domu. O této skutečnosti MSSZ věděla. O otce i matku, tehdy již těžce nemocnou, plně pečovala a přespávala u nich. Pouze třikrát v týdnu přespávala v noci se svou rodinou. V poslední době u rodičů kvůli zhoršení jejich zdravotního stavu přespávala nepřetržitě. Uklízela jim, prala, žehlila, pekla i vařila (ze začátku za matčiny pomoci, jejíž stav se poté ovšem zhoršil). Posléze musela otce i koupat. Chystala mu léky. Se svým přítelem jezdili rodičům nakupovat. Vozili je i na lékařská vyšetření. 8. Otce žalobkyně poté hospitalizovali. Po jeho propuštění z nemocnice se s rodiči dohodla, že si je vezme k sobě domů. Uzpůsobili tomu bydlení, aby bylo bezbariérové. Otec žalobkyně už zůstával pouze na lůžku a stal se plně závislým na její péči. Stala se jeho opatrovnicí. Zhruba po měsíci otec žalobkyně zemřel. Matka žalobkyně zůstala „duchem nepřítomna“. Nemohla chodit. Srdce má velice špatné. Žalobkyně také namítala, že zákon nestanoví podmínku společné domácnosti, ale žití v domácnosti s rodičem. Pokud někdo má trvalé bydliště na jiné adrese, není to důkazem opaku. 9. Z potvrzení úřadu práce ze dne 29. 10. 2018 („potvrzení úřadu práce“), které žalobkyně připojila k námitkám, vyplývá, že jím úřad práce podle § 7 a § 29 odst. 6 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách („zákon o sociálních službách“) potvrzuje, že žalobkyně poskytuje péči svému otci. Uvádí se v něm i to, že od 11. 8. 2018 do 24. 10. 2018 byl otec žalobkyně v ústavní péči zdravotnického zařízení. Během tohoto pobytu úřad práce pozastavil žalobkyni výplatu příspěvku na péči. Potvrzení úřadu práce v závěru dodává, že ho úřad práce vydal pro účely zdravotního, důchodového pojištění, hmotné nouze a nezaměstnanosti. Podle žalobkyně jej úřad práce vydal na základě objektivně zjištěných skutečností. Žalobkyně také k námitkám připojila usnesení úřadu práce ze dne 29. 10. 2018, kterým ji úřad práce ustanovil jako opatrovnici jejího otce v řízení o příspěvku na péči („opatrovnické usnesení“). Odůvodnil to mj. i tím, že žalobkyně je pečující osobou, která je pro ustanovení opatrovníkem vhodná. 10. Žalovaná nicméně rozhodnutím vypraveným dne 2. 3. 2020, č. j. RN-685 214 0823-315-OP, námitky žalobkyně zamítla („rozhodnutí o námitkách“). Poukazuje na skutečnost, že žalovaná při uplatnění nároku na vdovský důchod uvedla odlišnou adresu bydliště, než na které bydlí její otec. Požádala dokonce, aby jí na ještě jinou, třetí adresu (podle žalované zřejmě adresu skutečného pobytu) žalovaná zasílala korespondenci. Žalovaná pak opakuje, že žalobkyně nezareagovala na výzvu žalované. Dodává, co při kontrolním šetření zjistil úřad práce. Již z toho podle žalované plyne, že žalobkyně nesplnila podmínku žití v domácnosti se svým otcem, o něhož pečovala. Žalobkyně ani nepodala opravný prostředek proti rozhodnutí o odnětí vdovského důchodu. Jen se 6. 5. 2019 dostavila na MSSZ, kterou informovala o úmrtí jejího otce a řízení o příspěvku na péči o její matku vedeném u úřadu práce. 11. Žalovaná pak v rozhodnutí o námitkách pracuje s pojmem společné domácnosti (§ 24 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění). Jehož kritéria, jak je chápe i judikatura, tvrzené soužití žalobkyně a jejího otce nenaplňovalo. Zopakovala, že žalobkyně do