— Nejvyšší správní soud

29 Ad 8/2020- 39 - text 8 29 Ad 8/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Mariana Kokeše, Ph.D., a JUDr. Faisala Husseiniho, Ph.D., ve věci žalobce: J. V. zastoupen advokátem JUDr. Josefem Kopřivou sídlem Vodičkova 709/33, 110 01 Praha 1, proti žalovanému: Hasičský záchranný sbor Kraje Vysočina sídlem Ke Skalce 32, 586 04 Jihlava a o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 5. 2020, č.j. HSJI-1666-3/KKŘ-2020 takto: I. Rozhodnutí se ruší a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 342 Kč k rukám jeho advokáta JUDr. Jaroslava Kopřivy do 30 dnů od právní moci rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Rozhodnutím ředitelky kanceláře ředitele HZS Kraje Vysočina ze dne 9. 3. 2020, čj. SBD-123/19-2020 nebyl žalobci, který je příslušníkem Hasičského záchranného sboru ČR (dále jen „HZS“) a službu vykonává u HZS Kraje Vysočina, udělen souhlas s výkonem jiné výdělečné činnosti, konkrétně činnosti lektora krizové přípravy a vzdělávání leteckých záchranářů Zdravotnické záchranné služby Kraje Vysočina. 2. Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl podané odvolání a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 3. Žalobce citoval z rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, ve kterém je mimo jiné uvedeno, že výdělečná činnost, kterou žalobce hodlá uskutečňovat, je obsahově totožná s odbornou přípravou hasičů se specializací pro činnost ve výšce a nad volnou hloubkou, a tudíž u ní hrozí nebezpečí úrazu a následná neschopnost ke službě a mohlo by tak dojít ke zhoršení ve včasnosti a kvalitě plnění HZS při mimořádných událostech, při kterých je tato specializace vyžadována. 4. Dle žalobce se žalovaný nesprávně vypořádal s jeho odvolací námitkou, že se podle § 48 odst. 4 zákona o služebním poměru pro činnost pedagogickou souhlas s výkonem jiné výdělečné činnosti nevyžaduje, protože za činnost pedagogickou je v daných souvislostech nutno považovat i činnost lektorskou, o čemž svědčí i dikce § 68 odst. 5 písm. f) zákona o služebním poměru, která činnost příslušníka při přednášce nebo výuce včetně zkušební činnosti označuje za úkon v obecném zájmu a povinuje vedoucího příslušníka udělit k takové činnosti služební volno s poskytnutím služebního příjmu. Žalobce je tedy toho názoru, že služební funkcionář neměl řízení ve věcech služebního poměru vůbec zahajovat, případně měl již zahájené řízení podle § 179 zákona o služebním poměru zastavit, neboť podaná žádost byla zjevně právně nepřípustná. 5. Žalovaný zastává názor, že lektorskou činnost nelze považovat za činnost pedagogickou ve smyslu ustanovení § 48 odst. 4 písm. d) zákona o služebním poměru, a to ani při odkazu na ustanovení § 68 odst. 5 písm. f) zákona o služebním poměru. Nejedná se o činnost vykonávanou podle zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, nebo podle zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, ani o činnost pedagogického pracovníka ve smyslu zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 6. Dle žalobce se označení lektor používá pro učitele, odborníka, přednášejícího, nejčastěji pro vysokoškolské pedagogy nebo vedoucí kurzů, např. autoškoly a v dalších případech. Lektor vede výuku zaměřenou na praxi. Výklad žalovaného není ničím podložený. Pokud je příslušníkovi zákonem umožněno vykonávat činnost lektora v době služebního volna s poskytnutím služebního příjmu, tedy v době, kdy měl jinak konat službu, není důvodu mu ji zakazovat v době osobního volna. 7. Žalovaný nesprávně vypořádal i námitku týkající se porušení procesního práva žalobce, zřejmě jí neporozuměl. Námitky se týkala nedodržení lhůty pro doručení výzvy k dostavení se k ústnímu jednání, které se konalo následující den - 26. 2. 2020. Tato lhůta je totiž dle § 49 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, pětidenní, nehrozí-li nebezpečí z prodlení. Jak je zřejmé, nebezpečí z prodlení v tomto nekonečném sedm měsíců trvajícím řízení skutečně nehrozilo. 8. Žalobce nesouhlasí ani s vypořádáním námitky, že riziko možného úrazu je pouze hypotetické, a že k úrazu může dojít i při jiných druzích výdělečné činnosti. Argumentace evidovanými úrazy ze strany správního orgánu prvního stupně je nedostatečná a nepřesná. Žalovaný hovořil o tom, že s v daném případě jedná o správní uvážení a dle dikce ustanovení § 48 odst. 2 zákona o služebním poměru postačuje pouhá možnost ohrožení důležitého zájmu služby, aby služební funkcionář souhlas neudělil. Použil při tom nepřípustně rozšiřující výklad. Hypotetický úraz příslušníka má být, podle žalovaného, faktorem ohrožujícím hypoteticky plněného služebního úkolu bezpečnostního sboru. Obava žalovaného z nemožnosti plnit úkoly Hasičského záchranného sboru Kraje Vysočina v případě žalobcova úrazu nemá reálný základ. V kraji je celkem 75 hasičů s uvedenou specializací, jejich pravidelná odborná příprava zahrnuje 104 hodin odborného výcviku za kalendářní rok. Z celkového počtu 39 000 hodin odborného výcviku hasičů s uvedenou specializací došlo v období pěti let ke dvěma úrazům, jež způsobily neschopnost ke službě dvou hasičů s uvedenou specializací. V každé směně jsou ve službě vždy nejméně dva takoví hasiči, přičemž pro směnu jsou k dispozici v počtu od čtyř do šesti. V roce 2019 bylo mimořádných událostí, při nichž byl potřebný zásah hasičů s uvedenou specializací, evidováno celkem 18 v celém kraji. 9. Na námitku, že napadené rozhodnutí je nicotné podle § 77 odst. 1 a 2 správního řádu, protože je fakticky neuskutečnitelné, žalovaný bez argumentace reagoval tak, že námitka je neopodstatněná, neboť nejde o žádost zjevně právně nepřípustnou. 10. S ohledem na výše uvedené navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno. III. Shrnutí vyjádření žalovaného 11. Žalobce tvrdí, že ředitelka KKŘ neměla ve věci rozhodovat z důvodu nedostatku pravomoci. Je zřejmé, že ve své argumentaci slučuje dva rozdílné právní instituty – jiný úkol v obecném zájmu a výjimku z obecného pravidla, kdy je výdělečná činnost příslušníkovi povolena ze zákona a není třeba žádat o souhlas s jejím výkonem žádat služebního funkcionáře. 12. Obecný zájem lze definovat jako zájem společnosti nadřazený zájmům jednotlivce i zájmům služby. Pod pojem lektorská činnost, užívaný žalobcem, tedy činnost při výuce včetně zkušební činnosti, lze v obecném zájmu podřadit pouze úzký okruh činností. Vždy je nutno zvažovat, zda zájem společnosti na provádění takové činnosti je nadřazen zájmům jednotlivce a služby. Teprve po vyhodnocení nadřazenosti obecného zájmu se jedná o překážku ve službě z důvodu obecného zájmu. Tomu odpovídá i §75 ZSP, dle kterého je příslušník povinen požádat o poskytnutí služebního volna a překážku ve službě prokázat. Činnost, která je úkonem v obecném zájmu má byt vykonávána mimo službu. Služební volno s náhradou služebního příjmu se poskytuje pouze v případě, že ji nelze vykonat v době mimo službu. 13. Ustanovení §48 odst. 4 písm. d) ZSP upravuje výjimku z obecného pravidla výkonu jiné výdělečné činnosti pouze se souhlasem služebního funkcionáře, výdělečná činnost je v tomto případě povolena přímo ze zákona. Mimo jiné je zde uvedena činnost pedagogická. V tomto případě nelze poměřovat zájem společnosti se zájmem jednotlivce a služby. Pedagogická činnost je však pouze podmnožinou činnosti, kterou žalobce označuje jako lektorskou. Je vykonávána podle zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (dále jen „školský zákon“), případně podle zákona č. 111/1998 Sb. o vysokých školách. Definice přímé pedagogické činnosti je zakotvena v §2 zákona č. 563/2004 Sb. o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů. Žalobce svým vzděláním nesplňuje pro pedagogickou činnost kritéria. Nelze tedy konstatovat, že ředitelka KKŘ neměla pravomoc ve věci rozhodovat. 14. Pokud se týká namítaného nedodržení lhůty k předvolání k ústnímu jednání, nejedná se o takovou vadu, která by mohla způsobit nezákonnost rozhodnutí. Žalobce při jednání tuto vadu ani nenamítal. 15. Žalobce vytkl žalovanému, že na rozdíl od restriktivního výkladu pojmu pedagogická činnost zvolil nepřípustně rozšiřující výklad pojmu důležitý zájem služby. S tím žalovaný rovněž nesouhlasí. Žalovaný odkázal na zákonnou definici důležitého zájmu služby, dále na pokyny generální ředitele HZS ČR a ředitele HZS Kraje Vysočina. Pokud se týká žalobcem uvedených počtů příslušníků HZS, jsou pravdivé. Žalovaný poukázal rovněž na počty hasičů lezců, na nároky na dovolenou a ozdravný pobyt. Dále je nutno zabezpečit splnění dalších odborných požadavků, absolvování odborné přípravy a z toho plynoucí nezbytnosti absolvování odborných kurzů a školení. H