1 As 53/2011 — Nejvyšší správní soud

30 A 9/2022- 102 - text 23 30 A 9/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a JUDr. Ing. Venduly Sochorové ve věci žalobkyně: V. T. zastoupené advokátkou Mgr. Zuzanou Candigliota sídlem Burešova 615/6, Brno proti žalované: Masarykova univerzita sídlem Žerotínovo náměstí 617/9, Brno o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalované spočívajícím v zákazu účasti na prezenční výuce Lékařské fakulty Masarykovy univerzity od 22. 11. 2021 do 26. 11. 2021, pokud nepředloží doklad o splnění preventivních podmínek souvisejících s onemocněním covid19 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně je studentkou Lékařské fakulty Masarykovy univerzity. Děkan této fakulty vydal dne 18. 11. 2021 opatření č. 10/2021 (dále též „opatření děkana“), jímž s účinností od 22. 11. 2021 zavedl mimořádná opatření při výuce a povinnosti k prevenci šíření onemocnění covid19 na lékařské fakultě. Klíčový z hlediska žaloby je čl. 2 odst. 1 citovaného opatření, jímž děkan zakázal účast na prezenční výuce studentům, kteří nepředloží doklad o splnění preventivních podmínek zakotvených v čl. 3 odst. 1 citovaného opatření. Stručně řečeno, splnění těchto podmínek mohl student prokázat tím, že předložil doklad o podstoupení očkování proti covidu19, o prodělání této nemoci nebo o podstoupení testu s negativním výsledkem. Žalobkyně tvrdí, že stanovením těchto požadavků a omezení žalovaná zasáhla do jejího práva na vzdělání, na nedotknutelnost osoby, na svobodný a informovaný souhlas, na svobodu myšlení a svědomí, do vlastnického práva, a dále do jejího soukromého života a lidské důstojnosti. Skutečným cílem žalované podle ní bylo, aby se co nejvíce studentů nechalo naočkovat. Proti popsanému nezákonnému zásahu brojí žalobkyně u Krajského soudu v Brně žalobou podanou dne 21. 1. 2022. II. Argumentace žalobkyně 2. Žalobkyně tvrdí, že mezi její subjektivní práva patří také přístup ke vzdělání, neboť byla přijata k prezenčnímu studiu na vysoké škole. Žalovaná jako veřejnoprávní korporace vůči ní vystupuje ve vrchnostenském postavení. 3. Rozhodnutím rektora MU č. 8/2021 „Mimořádná opatření v souvislosti s rizikem nákazy onemocněním covid19“, které nabylo účinnosti dne 22. 11. 2021, byl vydán zákaz vstupu do budov žalované zaměstnancům a studentům, na které se vztahují omezení pro vstup na pracoviště nebo do vzdělávacích zařízení dle platné legislativy. Na internetových stránkách žalované bylo kromě toho dále uvedeno, že děkani rozhodují o povinnosti studentů prokazovat se pro účast na prezenční výuce certifikátem ONT (očkování  nemoc  test). Opatřením Lékařské fakulty žalované č. 10/2021 „K mimořádným opatřením při výuce a stanovení povinnosti prevence šíření onemocnění covid19 na LF MU“, které nabylo účinnosti dne 22. 11. 2021, byla zakázána účast na prezenční výuce studentům, kteří nepředloží doklad o splnění alespoň jedné z ONT podmínek (očkování  nemoc  testování). Podobná opatření přijaly i další fakulty, např. pedagogická a filozofická. K nápravě nevedl ani společný dopis studentů různých fakult, mezi nimiž byla i žalobkyně, v němž vyjádřili nespokojenost s přijatými opatřeními, ani předžalobní výzva právní zástupkyně žalobkyně, aby se žalovaná zdržela svého protiprávního jednání. 4. Distanční výuka je pro žalobkyni nedostačujícím řešením, ostatně lékařská fakulta ji podle vyjádření studijního oddělení ani nezajišťuje. Podle žalobkyně se zaměstnanci jednotlivých fakult netajili tím, že cílem opatření bylo, aby se co největší počet studentů naočkovalo. Ve vztahu k neočkovaným studentům došlo v některých případech k výsměchu a jejich odsuzování; některé takovéto své osobní zkušenosti žalobkyně v žalobě popsala. Žalobkyně dále uvedla, že si nepřeje vkládat do univerzitního informačního systému informace o svém zdravotním stavu, ani se nechce podrobovat testování. Principiálně jí vadí, že musí prokazovat, že je zdravá, ale očkovaní studenti nic takového prokazovat nemusí, přestože podle obecně známých poznatků být očkovaný rozhodně neznamená být bezinfekční. Lékařská fakulta sice zajišťuje testování antigenními testy, ale pro žalobkyni je to v nekomfortním čase a místě, proto si musí testy zajišťovat jinde na svoje náklady. Žalobkyně má obavy, že bude (podobně jako někteří její spolužáci z jiných fakult) při nesplnění opatření děkana vyhozena z výuky. Dále má obavy z toho, že s ní vyučující budou kvůli nesplněným podmínkám jednat jinak než se studenty, kteří podmínky opatření děkana splnili. Konečně má i obavy, že se požadavky v opatření rektora nebo děkana budou stupňovat. 5. Podle žalobkyně zásah do jejích práv nebyl v souladu se zákonem (test legality). Státní moc lze vykonávat pouze neutrálně a nestranně a pouze v případech a mezích stanovených zákonem, a to jen takovým způsobem, který je stanoven zákonem. Státní moc tedy může omezovat jednotlivce pouze ve výjimečných případech, a to v zájmu ochrany práv třetích osob nebo za účelem ochrany veřejného zájmu. Opatření děkana odkazuje na § 6 odst. 1 písm. f) a § 28 odst. 1 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, a na § 2900 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Podle § 6 odst. 1 písm. f) zákona o vysokých školách patří do samosprávné působnosti veřejné vysoké školy rozhodování o právech a povinnostech studentů. To, co lze zahrnout pod rozhodování o právech a povinnostech studentů, je vymezeno v § 68 odst. 1 zákona o vysokých školách. Ustanovení § 68 odst. 1 zákona o vysokých školách neumožňuje omezit účast studentů na výuce pouze při splnění jedné z podmínek ONT. Je tedy zřejmé, že opatření děkana zcela vybočuje z mezí zákonem předvídaných pravomocí žalované. Žalobkyně namítá, že absenci zákonného zmocnění nelze obcházet odkazem na § 2900 občanského zákoníku. Podle žalobkyně nelze studentům stanovit povinnost v zájmu ochrany veřejného zdraví bez příslušné kompetence, která je upravena zejména ve vztahu ke krajským hygienickým stanicím a Ministerstvu zdravotnictví v režimu zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. Statní moc lze uplatňovat pouze v mezích zákona  tu zejména podle § 68 odst. 1 zákona o vysokých školách. Nadto i v případě aplikace § 2900 občanského zákoníku nelze obcházet ústavní limity, dobré mravy, zásadu neminem laedere a základní zásady soukromého práva. Žalovaná podle žalobkyně neměla právo ani zjišťovat údaje o zdravotním stavu žalobkyně, ani zda se žalobkyně nechala očkovat. Žalobkyně tak nebyla povinna dokládat splnění podmínek ONT. 6. I kdyby zásah do práv žalobkyně byl zákonem aprobován, v rozsahu, jak jej žalovaná upravila v opatření děkana, byl nepřiměřený (test proporcionality). Vynucováním systému ONT je zasahováno  ve spojení s porušením zákazu diskriminace  do práva žalobkyně na vzdělání, práva na ochranu soukromí včetně práva na ochranu informací o svém zdraví, práva na nedotknutelnost osoby a informovaný a svobodný souhlas, práva na svobodu myšlení a svědomí, práva na zachování lidské důstojnosti, vlastnického práva a práva na to, aby daně a poplatky byly ukládány jen na základě zákona. Byť zásah do sociálního práva žalobkyně na rovný přístup k existujícím vzdělávacím prostředkům a institucím by mohl být podroben testu racionality, u zbylých dotčených práv je namístě přistoupit k testu proporcionality zásahu. Žalobkyně namítá, že opatření žalované neobstojí již v prvním kroku testu proporcionality  v kritériu vhodnosti. Opatření neobsahuje odůvodnění; z ničeho tak neplyne odlišné zacházení s různými skupinami studentů. Zmínka o vysoké míře incidence onemocnění covid19 a s tím spojeném riziku nákazy bez bližšího odůvodnění je podle žalobkyně pro účely vyloučení libovůle a naplnění požadavku vhodnosti zcela nedostatečná. 7. Opatření nesplňují kritérium vhodnosti také proto, že stanoví povinnost testování pouze vybrané skupině studentů, a vytváří tak v rozporu s právem na svobodný a informovaný souhlas tlak na očkování nebo prodělání nemoci. Je přitom obecně známo, že očkování nebrání přenosu nákazy, a očkovanou osobu tak nelze považovat za bezinfekční. Ze zahraničních vědeckých studií plyne, že neexistuje významný rozdíl ve virové náloži u očkovaného a neočkovaného a již po několika měsících po očkování klesá účinnost očkování. Podle žalobkyně tak není přímá souvislost mezi počtem plně očkovaných obyvatel a počtem nových případů. Nepřímý nátlak na očkování v podobě nákladů na testování je kromě toho také v rozporu s právem na zachování lidské důstojnosti a rovné zacházení, s právem na nedotknutelnost osoby, s právem na svobodu myšlení a svědomí, s vlastnickým právem. Nátlak spočívá v tom, že bez podstoupení uvedeného očkování a doložení této skutečnosti jsou studenti buď nuceni podstupovat opakované testy, jinak jim je odepřena prezenční výuka, tedy vzdělání ve stejné kvalitě jako očkovaný