8 Afs 246/2019 — Nejvyšší správní soud

30 Af 59/2020- 79 - text 9 30 Af 59/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a JUDr. Ing. Venduly Sochorové ve věci žalobce: L. N. zastoupeného advokátem JUDr. Tomášem Vymazalem sídlem Wellnerova 1322/3C, Olomouc proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 8. 2020, čj. 30548/20/5200-10422-711621 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce vykázal v řádném daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2016 příjem ve výši 72 917 000 Kč z prodeje akcií společnosti Europe Easy Energy, a. s. Finanční úřad pro Zlínský kraj (dále též „finanční úřad“) vyměřil žalobci platebním výměrem ze dne 31. 5. 2018, čj. 1222853/18/3308-52521-707119 daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2016 ve výši 10 801 185 Kč. Žalobce se však domnívá, že jeho příjem z prodeje akcií je od daně osvobozen podle § 4 odst. 1 písm. w) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění rozhodném pro uvedené zdaňovací období. 2. K odvolání žalobce proti citovanému rozhodnutí žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví (dále též „odvolací rozhodnutí“ nebo „napadené rozhodnutí“) zvýšil vyměřenou daň na 10 821 942 Kč. Proti němu brojí žalobce u Krajského soudu v Brně žalobou podanou dne 1. 10. 2020. II. Argumentace žalobce 3. Žalobce navrhuje napadené rozhodnutí zrušit a v první řadě vytýká žalovanému, že neprovedl výslech K. O. Žalobce jej v podání finančnímu úřadu dne 29. 7. 2020 zmínil a to je dostatečný důkazní návrh. Žalovaný v rozporu s § 8 odst. 1 a § 114 odst. 2 a 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, jeho výslech neprovedl. Přitom lze poukázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2007, čj. 8 Afs 52/2006 - 59. Finanční úřad proto měl provést výslech jmenovaného svědka. Žalobce předložil finančnímu úřadu akcii č. 41, na které byla původní hodnota přeškrtnuta a zaznamenána hodnota nová – 120 000 Kč. Taktéž bylo na akcii datum změny 30. 6. 2014 a podpis K. O. (předseda představenstva). Tato akcie byla následně 1. 9. 2014 zneplatněna a z estetických důvodů mu byla vydána akcie nová – tu převedl. Finanční úřad si o předložené akcii činí nepodložené spekulace a neprovedená svědecká výpověď K. O. by osvědčila žalobcem tvrzené skutečnosti. 4. Podle finančního úřadu není příjem z prodeje akcií osvobozen, neboť nebyl dodržen časový test jejich držení. Během doby, kdy je žalobce držel, totiž došlo dle notářských zápisů č. NZ 233/2014 a N 240/2014 k výměně akcií. Tím se časový test pro osvobození od příjmů přerušil. Žalobce nesouhlasí s výkladem § 4 odst. 1 písm. w) zákona o daních z příjmů, neboť jej žalovaný vyložil striktně jazykově. Z daného ustanovení naopak plyne, že se časový test přerušuje, vydala-li akciová společnost akcie o jiné jmenovité hodnotě v době kratší než tři roky před jejich převodem. Pro výklad citovaného ustanovení je nutné rozlišovat případy obligatorního vydání nových akcií a fakultativního. V případě zvýšení základního kapitálu nemusí společnost vydávat nové akcie, ale lze na původních akciích přeškrtnout údaj o jejich jmenovité hodnotě. U pouhého přeškrtnutí přitom není časový test držení akcie přerušen a nárok na osvobození od daně je zachován. Žalobce nesouhlasí s tím, že osvobození od daně závisí na tom, zda společnost vydá nové akcie nebo přeškrtne na starých údaj o jejich jmenovité hodnotě. To potvrzuje úprava kusových akcií, u nichž je hodnota vyjádřena procentuálně na základním kapitálu – zvýšení základního kapitálu se tak vydaných kusových akciích nijak nedotkne a osvobození by žalobci svědčilo. Žalovaný nijak nevysvětlil, proč činí rozdíl mezi vydáním nových akcií a přeškrtnutím hodnoty na starých. Tento rozdíl však žalobce stojí bezmála 11 mil. Kč, které má zaplatit. 5. Žalovaný rovněž neaplikoval zásadu rovnosti práv v čl. 1 Listiny základních práv a svobod a na ni navazující nálezy Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2003, sp. zn. Pl. ÚS 15/02 a ze dne 21. 4. 2009, sp. zn. Pl. ÚS 29/08. Žalovaný nevypořádal, co jej opravňuje k postupu mimo rámec čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR. Proto je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Podle § 6 odst. 1 daňového řádu mají osoby zúčastněné na správě daní rovná procesní práva a povinnosti. Ze všech těchto principů jednoznačně plyne, že žalovaný je povinen při posuzování časového testu pro účely osvobození postupovat stejně vůči všem vlastníkům akcií. Postupem žalovaného vzniká nedůvodný rozdíl v hmotněprávní rovině u subjektů majících totožné právní postavení. 6. Generální finanční ředitelství vyslovilo souhlas s názorem Komory daňových poradců (jednání Koordinačního výboru s Komorou daňových poradců dne 8. 6. 2011), že časový test se nepřerušuje, pokud samotná výměna akcií nepředstavuje změnu majetkového podílu vlastníka. Tento závěr vyslovilo Generální finanční ředitelství při řešení výměny akcií za nové podle § 186b zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (štěpení akcií, spojení více akcií do jedné apod.). Klíčové je, zda výměnou dochází nebo nedochází ke změně majetkového podílu akcionáře. Žalobci zůstal po výměně akcií stejný podíl. 7. Žalovaný též nesprávně stanovil výdaje, které žalobce vynaložil na dosažení nyní řešeného příjmu. Žalovaný totiž vyšel z částky, za kterou žalobce nakoupil akcie v roce 2011. Žalobce však uvedené akcie v roce 2014 vyměnil, proto měl žalovaný provést součet výdajů vynaložených na nákup akcií a na jejich výměnu. Zákon o daních z příjmů tuto situaci výslovně neřeší. Podle žalobce proto měl žalovaný určit obvyklou cenu vyměněných akcií pomocí znaleckého posudku. Žalovaný pak zcela nedůvodně tvrdí, že žalobce nedoložil důkazy o výdajích souvisejících s převodem akcií. Výdajem je žalobcův podíl na zisku, který byl namísto vyplacení použit k navýšení základního kapitálu společnosti. III. Argumentace žalovaného 8. Žalovaný navrhuje podanou žalobu zamítnout a argumentuje podrobně ke každému žalobnímu bodu. Na svém procesním stanovisku setrval po celou dobu řízení před soudem. IV. Řízení před krajským soudem 9. Ve věci proběhlo dne 25. 4. 2022 na žádost žalobce ústní jednání podle § 49 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). 10. Krajský soud na úvod seznámil účastníky řízení s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2021 (tedy z doby po podání žaloby), čj. 8 Afs 246/2019 - 67 a dal jim možnost se k jeho odůvodnění vyjádřit. Žalovaný poukázal na to, že rozsudek podporuje jeho závěr o doměření daně a že jde o rozsudek ve skutkově prakticky totožné věci – jedná se o jinou akcionářku společnosti Europe Easy Energy. Žalobce se závěry NSS nesouhlasí. Svou žalobní argumentaci rozvedl v tom smyslu, že obsahuje tři eventuality. Buďto by měl krajský soud na základě dokazování uzavřít, že žalobcovy akcie byly nejprve tzv. okolkovány a jejich následná výměna za nové již nehraje žádnou roli (zde žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 Afs 228/2020, podle něhož je pro daňové účely rozhodný skutečný, nikoliv formální stav věci). V tom případě by měl dát po právní stránce za pravdu žalovanému v tom, že rozdíl mezi oběma způsoby zvýšení nominální hodnoty je klíčový pro posouzení daňové povinnosti. Nebo – pokud soud naopak shledá, že u žalobcových akcií došlo ze skutkového hlediska k jejich výměně za nové – by měl vyjít z názoru NSS, že mezi oběma způsoby zvýšení nominální hodnoty akcií by se neměl po právní stránce činit rozdíl. Ovšem měly by na rozdíl od NSS uzavřít, že žádný z obou způsobů nepřerušuje časový test pro účely osvobození do daně. Konečně, pokud soud nedá žalobci v této otázce za pravdu, měl by mu alespoň umožnit, aby si náklady vynaložené na rozvoj společnosti Europe Easy Energy (díky čemuž mohla zvýšit svůj základní kapitál), odečetl jako nákladovou položku od základu daně. Výše těchto výdajů by se měla určit obdobně jako v případě bezúplatného nabytí akcií. V této souvislosti žalobce vysvětlil, že znalecký posudek ohledně výše výdajů v daňovém řízení nepředkládal, protože orgány daňové správy daly jasně najevo, že podle nich výdaje uplatňované žalobcem nebude v žádném případě možné uznat jako daňově účinné. 11. Soud při jednání zamítl veškeré žalobcovy důkazní návrhy. V žalobě žalobce navrhoval důkaz účetními závěrkami společnosti Europe Easy Energy za roky 2013 a 2014. Na jednání doplnil návrh na důkaz účetními závěrkami za roky 2010 a 2011. Tím se snažil prokázat vývoj vlastního kapitálu této společnosti a zejména obrat k lepšímu, k němuž v hospodaření společnosti došlo poté, co žalobce nabyl její akcie a začal se v ní angažovat. Pro otázku zachování časového testu u osvobození od daně za převod akcií je však tento důkaz irelevantní a bylo by nadbytečné jej provádět. Žalobce také na výslovný dotaz soudu upřesnil, že navrhuje v soudním řízení prov