9 Azs 39/2019 — Nejvyšší správní soud

34 Az 19/2020- 54 - text pokračování 10 34 Az 19/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph.D ve věci žalobce: A. J. N. G. státní příslušnost X t. č. pobytem X zastoupen advokátkou Mgr. Pavlínou Zámečníkovou sídlem Milady Horákové 1957/13, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 5. 2020, č. j. OAM-198/ZA-ZA11-P06-2019-II., takto: I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 28. 5. 2020, č. j. OAM-198/ZA-ZA11-P06-2019-II., se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 400 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky Mgr. Pavlíny Zámečníkové. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce podal žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 5. 2020, č. j. OAM-198/ZA-ZA11-P06-2019-II (dále též jen „napadené rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „zákon o azylu“). II. Napadené rozhodnutí a související skutkové okolnosti 2. Žalobce požádal o mezinárodní ochranu v únoru 2019 spolu se svou matkou, otcem a sestrou. V té době mu bylo 17 let. Do ČR žalobce přicestoval s matkou čtyři dny před podáním žádosti. Jeho otec se sestrou přicestovali již v listopadu 2018. 3. V rámci pohovoru žalobce uvedl, že ve Venezuele se bál o život. Popsal jeden konkrétní incident. Uvedl, že když šel na vysokou školu, chtěli ho odvést vojáci. On však utekl domů a na vysokou školu již nechodil. Dle svých slov v té době studoval angličtinu v prvním ročníku na IUTSO. K průběhu této události žalobce uvedl, že když chtěl jít domů z univerzity, vojáci stáli v linii a čekali na mladé studenty, které chtěli odvézt na nákladním voze. Když je žalobce uviděl, utekl domů. Bydlel asi dva kilometry odsud. Stalo se to v prosinci 2018. Od té doby nikam nechodil. Pohovorista následně žalobce upozornil, že podle jeho matky se tato událost odehrála v listopadu 2018 na střední škole a žalobce se údajně schoval do matčina auta. Žalobce pak vysvětlil, že na univerzitě nikdy nestudoval, chtěl se tam jenom zapsat. Je také pravda, že ho matka schovala v autě. Předtím lhal, čehož lituje. Bál se návratu do Venezuely. Dodal, že žádný povolávací rozkaz nikdy nedostal. Pouze na telefonu má zprávy o tom, že až mu bude 18 let, musí jít na vojnu. Ve Venezuele je vysoká kriminalita. Jednou ho chtěli okrást a ohrožovali ho zbraní. Ke svému zdravotnímu stavu žalobce uvedl, že trpí gastritidou. Žádné léky ale neužívá. 4. Žalovaný neshledal obavy žalobce z návratu do vlasti důvodnými. Žalobce ve vlasti nevyvíjel žádnou činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu, za kterou by byl pronásledován. Nebyl politicky aktivní, ani neuvedl, že by jakkoli konkrétně, veřejně, dlouhodobě a aktivně uplatňoval svá politická práva a svobody. Proto jej ani nemohli z tohoto důvodu pronásledovat. 5. Ve vztahu k § 12 písm. b) zákona o azylu žalovaný uvedl, že žalobce neměl problémy pro některý z azylově relevantních důvodů. Ohledně jeho obav z povolání do základní vojenské služby žalovaný poukázal na to, že branná povinnost je legitimní občanskou povinností, kterou uznává i mezinárodní právo. Pokud se týká nediskriminačně všech obyvatel státu, nejde o pronásledování. Žalobce navíc nebyl v době, kdy mělo dojít k jeho odvodu, plnoletý a nedostal ani povolávací rozkaz. Dále žalovaný poukázal na zásadní rozdíly ve výpovědi žalobce a jeho rodičů ohledně incidentu s příslušníky armády. Žalobce uvedl, že u univerzity, na kterou se chtěl zapsat, viděl vojáky, kteří chtěli odvést mladé studenty. Když je žalobce zahlédl, utekl domů. Matka žalobce však tvrdila, že se to stalo na střední škole, kdy vyšlo nějaké nařízení, že Národní garda odvádí mladé muže. Kamarádi žalobce takto byli odvedeni, ale žalobce se schoval do nějakého auta. Pak matka žalobce tvrdila, že po tomto incidentu její syn chodil pouze do školy a zpět. Na jiném místě pohovoru ovšem uvedla, že její syn již poté z domu nevycházel. Podle matky žalobce se to mělo odehrát v listopadu 2018. Žalobce sice připustil, že lhal, ovšem podle žalovaného se pouze snažil zakrýt zjevnou lež své matky. O tom svědčí i skutečnost, že zatímco žalobce tvrdil, že mu přišly zprávy, že po dovršení 18 let musí jít na vojnu, jeho matka naopak uváděla, že žalobce již poté jiné kontakty s armádou neměl. Otec žalobce tuto událost popsal také úplně jinak. Výpovědi rodičů žalobce proto žalovaný považuje za nevěrohodné a účelově zveličené. 6. Žalovaný dodal, že důvodem pro udělení azylu podle předmětného ustanovení nemůže být legalizace pobytu ani ekonomické problémy či zvýšená kriminalita ne Venezuele. Zároveň poukázal na rozpory ve výpovědi žalobkyně a jejího syna ohledně tvrzení o pokusu vojenské správy jej odvést. 7. K neudělení humanitárního azylu žalovaný konstatoval, že v případě žalobce neexistuje žádný důvod hodný zvláštního zřetele. Z informací o zemi původu sice plyne, že ve Venezuele je hospodářská krize, se kterou souvisí problémy se zásobováním léků a potravin. Žalobce však neuvedl, že by se jej tato krize jakkoli konkrétně dotkla. Nezmínil žádné potíže plynoucí z nedostatku potravin či jiných základních životních potřeb. Sice uvedl, že trpí gastritidou, neužívá na ni ale žádné léky, ani nepodstupuje specializovanou léčbu. 8. Neudělení doplňkové ochrany žalovavý podložil podobnými důvody jako neudělení azylu. S odkazem na informace o zemi původu dodal, že si uvědomuje současnou politickou krizi ve Venezuele. Zopakoval, že žalobce v minulosti žádné konkrétní problémy neměl ani nečelil jakékoli represi ze strany státu. III. Obsah žaloby 9. Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce včasnou žalobu. Poukázal na to, že jeho problémy ve vlasti úzce souvisí s problémy jeho rodinných příslušníků. Je proto nutné je posuzovat ve vzájemném kontextu. 10. Žalobce namítá, že on sám sice politicky aktivní nebyl, ale v ohrožení byl v důsledku nesouhlasu jeho rodičů s politickým režimem. Rodina žalobce navíc obývala část města, která se řadí mezi opoziční. Z hlediska naplnění podmínky azylově relevantního důvodu pronásledování podle § 12 písm. b) zákona o azylu není podstatné, zda žalobce skutečně zastává určité politické názory, anebo zda mu jejich zastávání připisují původci pronásledování. 11. Žalobce nesouhlasí se způsobem, jakým žalovaný hodnotí jeho věrohodnost. Své závěry žalovaný neopírá o žádné informace o zemi původu žalobce. Přitom téměř všechny materiály zmiňují ohrožení mladých mužů ze strany colectivos nebo provládních jednotek. Žalovaný zároveň pochybil, když žalobce nevedl k tomu, aby podal detailní výpověď o zažitých incidentech. Pokládal pouze obecné otázky. A následně žalovaný pouze účelově hledá rozpory jeho odpovědích. Žalobce byl v době konání pohovoru nezletilý a měl strach. Proto se nevyjadřoval přesně. V obecných rysech ale správnímu orgánu předkládal tentýž příběh jako jeho rodiče. 12. Některé z nesrovnalostí, které žalovaný ve výpovědi žalobce našel, mohlo způsobit nepřesné tlumočení. Při azylovém pohovoru tlumočník netlumočí simultánně. Předkládá až celou odpověď žadatele na položenou otázku. Pokud žadatel odpovídá dlouho, může se stát, že tlumočník nepřeloží všechno, nebo doje ke zkreslení informací. V případě žalobce navíc netlumočil soudní tlumočník, přestože jich je v ČR k dispozici několik. Žalovaný neprovedl pohovor s žalobcem řádně. Položené otázky nesměřovaly ke zjištění rozhodných skutečností, ale ke znevěrohodnění žalobce. Při posuzování věrohodnosti měl žalovaný nejprve jasně identifikovat ta tvrzení, která považuje za nevěrohodná a svůj závěr řádně zdůvodnit. Sporné informace měl podrobit testu pravděpodobnosti. 13. Vycestování žalobce by v důsledku aktuální bezpečnostní situace bylo v rozporu s mezinárodními závazky ČR, zejména právem na život a právem nebýt podroben špatnému zacházení. Veškeré dostupné zprávy o Venezuele, včetně těch, které shromáždil žalovaný, shodně potvrzují existenci hluboké humanitární krize. Dochází tam k bezprecedentnímu porušování lidských práv, včetně těch nederogovatelných. Tyto zprávy dokládají, že návrat žalobce do Venezuely není možný a představoval by porušení zásady non – refoulement. Dokonce i Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky („UNHCR“) vyzval státy, aby nevracely Venezuelany do vlasti. Ve Venezuele panuje vysoká kriminalita a její obyvatelé se dennodenně potýkají s nedostatkem potravin či základních léků. Je tam vysoká inflace. Bezpečnostní složky tvrdě potlačují jakýkoliv projev opozice. Situace se tam neustále zhoršuje. 14. Uvedené problémy plynoucí z rozsáhlé humanitární krize jsou podle žalobce důvodem, pro který mu žalovaný měl udělit humanitární azyl. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je ve vztahu k humanitárnímu azylu