5 As 317/2016 — Nejvyšší správní soud

22 A 28/2022- 111 - text  10 22 A 28/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Skřivanem ve věci žalobkyně: O. P. bytem X zastoupena Mgr. Zuzanou Candigliota, advokátkou sídlem Burešova 615/6, Brno proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví sídlem Palackého nám. 375/4, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 3. 2021, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví ze dne 1. 3. 2021, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 16 600 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně, advokátky Mgr. Zuzany Candigliota. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Krajská hygienická stanice Jihomoravského kraje se sídlem v Brně (dále jen „krajská hygienická stanice“) rozhodnutím ze dne 14. 1. 2020, č. j. X, uznala žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku dle podle § 92k odst. 6 písm. b) zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o ochraně veřejného zdraví“). Přestupku se žalobkyně dopustila porušením § 46 odst. 1 a 4 zákona o ochraně veřejného zdraví ve spojení s § 4 odst. 1 vyhlášky č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem (dále jen „vyhláška o očkování“), neboť jako matka nezletilé dcery nezajistila, aby se nezletilá dcera podrobila stanovenému pravidelnému očkování proti záškrtu, tetanu, dávivému kašli, invazivnímu onemocnění vyvolanému původcem Haemophilius influenzae b, přenosné dětské obrně a virové hepatitidě B (dále jen „hexavalentní očkovací látka“), v termínech stanovených vyhláškou, kdy očkování mělo být provedeno v době od započatého devátého týdne do třináctého měsíce věku nezletilé, tj. od 26. 2. 2018 do 31. 1. 2019. Za přestupek uložila krajská hygienická stanice žalobkyni pokutu ve výši 4 500 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Odvolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí krajské hygienické stanice potvrdil. II. Obsah žaloby 2. Proti napadenému rozhodnutí podala žalobkyně včasnou žalobu. Namítá, že správní orgány nesprávně aplikovaly judikaturu Ústavního soudu a rovněž nesprávně vyhodnotily výhradu svědomí žalobkyně, kterou projevuje své právo na svobodu svědomí garantované v čl. 15 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). V případě okolností, které zásadním způsobem volají po zachování autonomie dané osoby a které svědčí pro výjimečné nesankcionování povinnosti podrobit se očkování, nesmí orgán veřejné moci povinnost podrobit se očkování sankcionovat či jinak vynucovat (nálezy Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2011, sp. zn. III. ÚS 449/06, a ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. I. ÚS 1253/14). Ústavní soud vymezil kritéria k posouzení oprávněnosti světské výhrady svědomí. Jsou jimi 1) ústavní relevance tvrzení obsažených ve výhradě svědomí, 2) naléhavost důvodů, o které žalobce opírá svou výhradu svědomí, 3) konzistentnost a přesvědčivost tvrzení a 4) společenské dopady, jež může konkrétní výhrada svědomí mít. 3. Ve vztahu k ústavní relevanci tvrzení se žalobkyně dovolává také práva pečovat o nezletilou ve smyslu článku 32 odst. 4 Listiny, práva nezletilé na ochranu zdraví ve smyslu článku 31 Listiny a nejlepšího zájmu nezletilé ve smyslu Úmluvy o právech dítěte. Žalobkyně odmítla dceru očkovat z obav, že by to mohlo mít za následek propuknutí atopického ekzému, případně další zdravotní problémy. Jedná se o osobu ohroženou atopickým ekzémem, jak vyplývá ze zdravotnické dokumentace i z fotodokumentace. Žalobkyně rovněž dokládala nálezy z hematologie, ze kterých vyplývá, že jak ona, tak i její sestra, trpí poruchou srážlivosti krve, přičemž vakcína může zvyšovat riziko vzniku této poruchy u její dcery, což doložila odbornými zdroji. 4. S tím souvisí i naléhavost důvodů, o které žalobkyně opírá svou výhradu svědomí. Žalovaný argumentaci žalobkyně vypořádal chybně, neboť v případě výhrady svědomí se nezkoumá, zda je prokázána kontraindikace k očkování, ale to, zda jsou vznesené obavy rodičů dostatečně naléhavé a přesvědčivé. Jedná se tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu o vlastní subjektivní přesvědčení, že očkování může poškodit trvale zdraví nezletilé. 5. Žalobkyně uplatňovala ve své výhradě svědomí rovněž přesvědčení neočkovat i z toho důvodu, že je obecně známé, že očkovací látky jsou testovány na zvířatech a že při výrobě vakcín se používají živočišné složky pocházející ze zneužívaných/usmrcených zvířat, přičemž žalobkyně je vegetariánka a takové postupy způsobující utrpení zvířatům jsou v rozporu s jejím svědomím. Rovněž tuto argumentaci žalovaný vyhodnotil nesprávně, neboť pro žalobkyni osobně vegetariánství zahrnuje nejen životní styl zahrnující stravování, ale taktéž obecně respekt ke všem žijícím bytostem. Také Nejvyšší správní soud judikoval, že veganství spadá pod svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání (rozsudek ze dne 5. 5. 2011, č. j. 2 Aps 3/2010 – 120). 6. Žalobkyně rovněž své přesvědčení neočkovat založila na náboženské víře hinduismu, přičemž jeden z jeho principů je založen na respektu ke všem živým bytostem a neubližování všem živým bytostem. Závěr žalovaného, že se nejedná o náboženskou víru, která by odmítala očkovací látky, je opět nepřípadný, jelikož správnímu orgánu nepřísluší hodnotit, co vše je součástí víry či přesvědčení člověka. 7. Hodnoty přednesené žalobkyní jsou jednoznačné a srozumitelné. Konzistentnost tvrzení žalobkyně je taktéž dána, jelikož žalobkyně těmito všemi důvody, které jsou součástí její výhrady svědomí, argumentuje od samotného počátku řízení před správními orgány. Žalovaný proto měl světskou výhradu svědomí žalobkyně posoudit ve světle shora vymezených kritérií. 8. Co se týče posledního kritéria, žalobkyně odkazy na veřejně dostupné zdroje uvádí, že nadále zůstává zohledněna žádoucí vysoká míra proočkovanosti obyvatelstva nad 90 %, přičemž výhrada svědomí žalobkyně související s odmítáním očkování tuto míru zásadním způsobem neovlivní. Jednání žalobkyně tak není společensky škodlivé, jedná se o jednání v souladu s nejlepším zájmem nezletilé. 9. Žalovaný taktéž nedostatečně posoudil nejlepší zájem nezletilé dcery žalobkyně. Pouze konstatoval, že zdravotní stav nezletilé nepředstavuje přímou kontraindikaci k očkování. Nezohlednil však již fakt, že vakcína může představovat riziko v podobě rozvinutí atopického ekzému či poruchy srážlivosti krve, kdy nezletilá představuje v tomto ohledu rizikového jedince. Žalobkyně proto navrhuje, aby krajský soud napadené rozhodnutí i rozhodnutí krajské hygienické stanice zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 10. Dle žalovaného jsou napadená rozhodnutí v souladu se zákonem a veřejným zájmem na ochraně veřejného zdraví. Díky propracovanému systému povinného očkování se na území České republiky vytváří individuální i kolektivní imunita a odolnost celé společnosti proti závažným infekčním onemocněním. 11. Co se týče zdravotního stavu dcery žalobkyně, odborní lékaři u ní neshledali žádné zdravotní důvody pro odložení očkování. Neexistují vědecké důkazy o tom, že by očkování způsobovalo nebo zhoršovalo alergická onemocnění. Ve velmi vzácných případech se mohou objevit alergické reakce (např. kopřivka nebo obtíže s dýcháním). Závažné alergické reakce (např. anafylaktický šok) se mohou objevit v méně než v jednom případě z milionu podaných dávek očkování. Vedlejší příznaky očkování ale rozhodně nejsou srovnatelné s potížemi doprovázejícími prodělání nemoci, proti které se očkuje. Ohledně dalších zdravotních námitek, které se projevily u rodinných příslušníků (poruchy snášenlivosti krve, onkologická onemocnění apod.), žalovaný konstatuje, že tyto nezakládají kontraindikaci očkování u nezletilé. 12. Námitkou světské výhrady svědomí ve světle kritérií nálezu Ústavního soudu ze dne ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. I. ÚS 1253/14 se správní orgány zabývaly a dospěly k závěru, že v případě žalobkyně nejsou tyto podmínky naplněny. Žalovaný též odkazuje na rozsudek Velkého senátu Evropského soudu pro lidská (dále jen „ESLP“) ze dne 8. 4. 2021 ve věci V. a ostatní proti České republice (stížnost č. 47621/13). Velký senát označil nastavení systému povinného očkování v České republice za právně komfortní se základními právy člověka, přičemž zdůraznil, že člověk má nejenom základní práva, ale i základní povinnosti a odpovědnost vůči druhým. 13. Žalobkyně uvádí, že je zastáncem vegetariánství, ovšem tato skutečnost není relevantním důvodem pro odmítnutí očkování. Vegetariánství je založeno na způsobu stravování, které vylučuje konzumaci masa, živočišných výrobků a tuků, což je ovšem z pohledu povinného očkování zcela irrelevantní. Žalovaný proto navrhuje, aby soud žalobu zamítl. IV. Replika žalobkyně 14. V replice žalobkyně poukazuje na rozsudek zdejšího soudu ze dne 22. 7. 2021, č. j. 32 A 19/2019 – 61, kterým bylo zrušeno rozhodnutí žalovaného, kterým byla žalobcům uložena pokuta z