1 As 361/2021 — Nejvyšší správní soud

30 A 40/2022- 87 - text 12 30 A 40/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a JUDr. Ing. Venduly Sochorové ve věci žalobce: ZEVES 4, s. r. o. (dříve Zdeněk - Sun, s. r. o.), IČ: 29203775 sídlem Tovární 629, Chomutov zastoupeného advokátem Mgr. Romanem Klimusem sídlem Vídeňská 188/199d, Brno proti žalovanému: Energetický regulační úřad sídlem Masarykovo nám. 5, Jihlava o žalobě proti rozhodnutí Rady žalovaného ze dne 8. 2. 2022, čj. 13916-146/2010-ERU takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalovaný udělil žalobci 31. 12. 2010 licenci k výrobě elektřiny prostřednictvím solární elektrárny Zdeněk-Sun v k. ú. Chomutov. V roce 2013 žalovaný zahájil obnovu řízení o udělení licence a své původní rozhodnutí zrušil. Obnova v důsledku mnoha správních a soudních rozhodnutí trvala do 2. 7. 2021, kdy žalovaný rozhodnutím čj. 13916-146/2010-ERU (dále též „rozhodnutí o udělení licence“) žalobci opět udělil licenci na výrobu elektřiny pro uvedenou fotovoltaickou elektrárnu, ovšem s účinností ode dne právní moci tohoto rozhodnutí. Pro kontext věci musí krajský soud vysvětlit, že pro zařízení vyrábějící elektřinu s využitím slunečního záření s instalovaným výkonem nad 30 kW uvedené do provozu od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2010, byla stanovena výkupní cena elektřiny dodané do sítě částkou 12 150 Kč za 1MWh. V následujících letech však stát přehodnotil přístup k podpoře výroby energie z obnovitelných zdrojů a už v roce 2011 došlo k výraznému snížení výkupních cen elektřiny o 55 % na částku 5 500 Kč za 1MWh (cenové rozhodnutí ERÚ č. 2/2010 ze dne 8. 11. 2010). 2. Rozklad žalobce proti citovanému rozhodnutí o udělení licence zamítla Rada žalovaného rozhodnutím označeným v záhlaví, byť provedla formální změny ve výroku rozhodnutí o udělení licence (dále též „rozkladové rozhodnutí“ nebo „napadené rozhodnutí“). Proti němu brojí žalobce u Krajského soudu v Brně žalobou podanou dne 11. 4. 2022. 3. Krajský soud z úřední činnosti zjistil, že v průběhu soudního řízení (do obchodního rejstříku zapsáno 27. 1. 2023) si žalobce změnil obchodní firmu z původně užitého „Zdeněk - Sun“ na „ZEVES 4“. II. Argumentace žalobce 4. Žalobce navrhuje zrušit napadené rozhodnutí i rozhodnutí o udělení licence pro nezákonnost. Své námitky strukturuje do čtyř základních okruhů. Úvodem zdůrazňuje, že žalovaný postupoval shovívavě u solárních elektráren provozovaných státem, zatímco u žalobce bazíroval na marginálních nedostatcích. Správní spis jasně prokazuje, že elektrárna FVE Zdeněk-Sun byla na konci listopadu 2010 zcela dokončena. To prokazuje zejména revizní zpráva ze dne 6. 12. 2010 a ohledání na místě 31. 12. 2010. Žalobce rovněž předkládá znalecký posudek Ing. P. S. ze dne 2. 8. 2021, který dokumentuje neprofesionální přístup žalovaného. Zároveň žalobce předloží další znalecký posudek téhož znalce, který bude reagovat na judikaturu Nejvyššího správního soudu (zejména rozsudek ve věci Fine Decorating). 5. Za prvé žalobce namítá, že se žalovaný neřídil zákonnou úpravou obnovy řízení. Tento institut slouží výhradně k nápravě skutkových nedostatků, přičemž pokud nebylo řízení zahájeno v souladu se správním řádem, výsledkem může být jen rozhodnutí nezákonné či nicotné. Obnova prolamuje právní jistotu účastníků řízení a jde o mimořádný institut. Při nezákonně nařízené obnově (a neexistenci obnovovacího důvodu) je pak jistě nutné určit dopad na řízení. Lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2011, čj. 1 As 102/2011 - 53, který se uplatní i v žalobcově věci. Žalobcův názor na zahájenou obnovu podporuje rozhodování trestních soudů – Nejvyšší soud v usnesení ze dne 11. 12. 2018, sp. zn. 3 Tdo 990/2018 při řešení otázky, zda obnovou řízení došlo ke spáchání trestného činu, uvedl, že pro nařízení obnovy nebyly splněny zákonem požadované podmínky. 6. Za druhé žalovaný ignoroval názor Nejvyššího správního soudu ve věci Fine Decorating (souhrnně označující několik rozsudků zejména Nejvyššího správního soudu čj. 9 As 30/2015 - 70, čj. 9 As 155/2016 - 224, čj. 8 As 127/2019 - 288 a čj. 8 As 19/2022 - 39) a nezabýval se tím, k jakému datu žalobce skutečně splnil požadavky pro vydání licence. 7. Za třetí porušil žalovaný dispoziční zásadu, neboť i přes povolenou obnovu jde stále o řízení o žádosti ze dne 16. 11. 2010. Žalobce upravil petit své žádosti tak, že účinky rozhodnutí o udělení licence mají nastat zpětně ke dni 31. 12. 2010. Tento upravený petit původní žádosti však žalovaný nerespektoval a věc posoudil nesprávně. Padělanou revizní zprávu žalobce nepředkládal a nehodlá jí prokazovat žádné ze svých skutkových tvrzení. 8. A za čtvrté, žalovaný chyboval při posuzování dokončení solární elektrárny Zdeněk – Sun při udělování licence. Do konce listopadu 2010 žalobce obdržel veškeré vybavení, nutné pro její výstavbu (150 ks střídačů a 39 620 ks solárních panelů). Montáž pak zabrala profesionálním firmám jen několik dnů. Elektrárna byla fyzicky dokončená, její bezpečnost potvrdil například znalec Ing. J. F. v posudku z června 2013, a již v průběhu prosince 2010 dodávala elektřinu do distribuční sítě, byť v malém množství. III. Argumentace žalovaného 9. Žalovaný navrhuje podanou žalobu zamítnout a argumentuje podrobně ke každému žalobnímu bodu. Na svém procesním stanovisku setrval po celou dobu řízení před soudem. IV. Řízení před krajským soudem 10. Ve věci proběhlo dne 19. 4. 2023 na žádost žalobce ústní jednání podle § 49 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Obě strany při něm setrvaly na svých stanoviscích. Žalobce chtěl prokazovat svou žalobní legitimaci účetními závěrkami, z nichž by vyplynulo, že platby za elektřinu ze solárních zdrojů tvoří většinu jeho příjmů, a tudíž i když mu žalovaný vyhověl a licenci vydal, datum její platnosti je pro žalobce stěžejní a má dopad na jeho práva. Soud však o žalobní legitimaci neměl pochyb a stejně tak žalovaný ji na jednání výslovně uznal, proto soud tento důkaz neprováděl. 11. Žalobce navrhoval v žalobě nad rámec obsahu správního spisu provést důkaz znaleckým posudkem č. 03-48-2021 ze dne 2. 8. 2021, který vypracoval znalec Ing. P. S. (zprovoznění fotovoltaické elektrárny Zdeněk - Sun v roce 2010). Chtěl jím prokázat, že jej žalovaný poškodil, když v roce 2010 vedl licenční řízení k výrobě elektřiny, neboť žalobcova solární elektrárna splňovala již začátkem prosince veškeré předpoklady pro uvedení do provozu, včetně řádně provedených revizí, a přesto mu žalovaný při jejím ohledání vytýkal nejrůznější marginální vady a nedodělky a požadoval jejich odstranění. Soud tento důkaz provedl a vyhodnotí jej níže. Stejně tak soud provedl důkaz znaleckým posudkem č. 2/2011 ze dne 30. 8. 2011, který vypracoval Ing. M. K. (posouzení revizních zpráv elektro vypracovaných revizním technikem V. Č.) a stanoviskem společnosti ENA, s. r. o., Energetické analýzy, ze dne 25. 7. 2011 (soulad stavu fotovoltaické elektrárny Zdeněk - Sun s revizními zprávami a vydanými licencemi na výrobu elektřiny), které žalobce předložil soudu až při jednání. Tyto dokumenty měly podpořit obdobná skutková tvrzení žalobce a soud je taktéž níže vyhodnotí. 12. Vedle toho navrhl žalobce soudu při jednání celou řadu dalších důkazů, které soud zamítl. Jednalo se o: a) plánek solární elektrárny se zaznačením nedodělků a závad zjištěných ERÚ dne 20. 12. 2010, jenž měl prokázat, že šlo o drobnosti týkající se jen malé části elektrárny b) notářské zápisy o zřízení zástavního práva sepsané pro účastníky Zdeněk – Sun a Commerzbank Aktiengesellschaft (úvěrující banka) dne 16. 11. 2010, jež měly prokázat, v jak pokročilém stavu dokončenosti se elektrárna nacházela v době provedených notářských zápisů c) dvě odpovědi na žádosti o informace, a to odpověď ERÚ ze dne 24. 10. 2013 a odpověď Technické inspekce ČR (organizace státního odborného dozoru) ze dne 2. 4. 2013, jež měly prokázat, že ERÚ neměl oprávnění provádět kontroly solárních elektráren a neměl k tomu k dispozici ani odborně způsobilé osoby. 13. Důkazy pod písm. a) a b) shledal soud nadbytečnými. Jako klíčový nedostatek, kvůli kterému zahájil ERÚ obnovu licenčního řízení, vyhodnotily správní soudy již dříve nezákonné revizní správy předložené v původním licenčním řízení. Otázka, zda a kdy byla solární elektrárna žalobce stavebně dokončena, je z tohoto důvodu pro posouzení věci nepodstatná. 14. Důkazy pod písm. c) neprováděl soud proto, že se nevztahovaly k žádnému včas uplatněnému žalobnímu bodu. Žalobcův zástupce na jednání k dotazu soudu tvrdil, že svými skutkovými tvrzeními, jež mají předložené důkazy dosvědčit, rozvíjí čtvrtý bod žaloby, podle nějž ERÚ žalobce při udělování licence poškodil. Tento bod však věcně pojednával pouze o tom, že elektrárna splňovala v prosinci 2010 veškeré předpoklady pro udělení licence. O nedostatku pra