7 Afs 69/2007 — Nejvyšší správní soud

31 Af 43/2022- 42 - text 5 č. j. 31 Af 43/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Petra Sedláka, PhD. a JUDr. Václava Štencla, MA ve věci žalobce: RES-UH s.r.o., IČO: 269 14 981 sídlem Družstevní 779, 656 05 Uherské Hradiště zastoupený advokátem Mgr. Bc. Ivo Nejezchlebem sídlem Joštova 138/4, 602 00 Brno proti žalovanému: Generální ředitelství cel sídlem Budějovická 7, 140 96 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26.08.2022, č.j. 22620-5/2022-900000-314, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Celní úřad pro Zlínský kraj (dále jen „celní úřad“) rozhodnutím ze dne 23. 12. 2021, č. j. 101705/2021-640000-32.1, (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) vyměřil žalobci spotřební daň z minerálních olejů za zdaňovací období červen 2021 ve výši 11 424 Kč. Žalovaný následně rozhodnutím ze dne 26.08.2022, č. j. 22620-5/2022-900000-314, (dále jen „napadené rozhodnutí“) na základě odvolání žalobce změnil prvostupňové rozhodnutí tak, že žalobci změnil vyměřenou daň na 11 312 Kč. 2. Předmětem sporu je otázka, zda znečištěný olej B-CLEAN 65 EXTRA určený k vyčištění představuje odpadní olej zařaditelný do podpoložky KN 2710 99 00 a zda vyčištění tohoto oleje představuje výrobu minerálního oleje zařaditelného do podpoložky KN 2710 12 21. II. Stanoviska účastníků řízení 3. Žalobce se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Předně namítá, že nakládáním s minerálním olejem z jeho strany nedochází ke změně jeho sazebního zařazení. Olej, se kterým žalobce nakládal, nelze považovat za odpadní olej, nýbrž za olej zařazený do kódu KN, pod kterým byl původně vyroben. Z odborného stanoviska Prof. Mgr. M. K., Ph.D. je zřejmé, že nedošlo k výrobě minerálního oleje. Čištění je urychlením přirozeného procesu a nedochází ke změně oleje. Žalobce dále rozporuje, že by byl detentorem znečištěného oleje. Fakticky ovládal minerální olej S. B. Žalobce provádí pouze čištění, nedochází ke skladování. Nádrž, ze které došlo k odběru vzorku, je ve vlastnictví objednatele, při převzetí se stává součástí technologie a zde dochází k prvotní separaci znečištění, a to oddělení vody a příměsí na ní vázaných. Žalobce provádí službu a nemá úmysl olej uchovávat ani uskladňovat. S. B.je nadále držitelem věci, věc užívá a požívá její užitky a s věcí nakládá. Žalovaný dospěl k závěru, že žalobce fakticky ovládal minerální olej, aniž zkoumal skutečný stav věci. Tento závěr popírá možnost poskytnutí služby a zakládá duplicitní zdanění, neboť předmětný minerální olej byl již jednou předmětem zdanitelného plnění. Aplikace změny nomenklatury je toliko účelová. 4. Žalovaný ve svém vyjádření odkazuje na jednotlivé body odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhuje, aby soud žalobu zamítl. Čištění minerálního oleje je možné považovat za jeho výrobu, protože tím dochází ke vzniku minerálního oleje sazebně zařaditelného do KN 2710 12 21 z odpadního oleje sazebně zařaditelného do KN 2710 99 00. Není rozhodné, zda k této přeměně dochází mechanickou separací, destilací nebo jiným procesem. Daňová povinnost vznikla žalobci okamžikem výroby nového výrobku. Stanovisko prof. Mgr. M. K., Ph.D. na tom nemůže nic změnit, neboť pod zákonem definovaný pojem výroba lze podřadit každý proces bez ohledu na to, zda v jeho průběhu dochází nebo nedochází k zásadním chemickým reakcím nebo ke vzniku nových chemických látek (tedy i sedimentaci s následným oddělením vrstev). Tato otázka je otázkou čistě právní. Podle ustálené judikatury je plátcem spotřební daně skladovatel, za kterého je možné považovat i toho, kdo má výrobky v držbě nebo detenci. Detence je obdobná držbě, avšak chybí u ní prvek nakládání s věcí jako s vlastní. Dotčené minerální oleje se při místních šetřeních nacházely v provozovně žalobce a jejich zpřístupnění pracovníkům celního úřadu umožnil žalobce. Žalobce je tedy přinejmenším detentorem těchto olejů. Na skladování se mohl podílet i S. B., který mohl být v postavení solidárního dlužníka. Ani to však nic nemění na postavení žalobce jako plátce daně. Nejedná se o opakované zdanění „původního“ minerálního oleje, ale o zdanění jiného oleje. III. Posouzení věci krajským soudem 5. Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“), a řízení předcházející jeho vydání. Soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění zákonných podmínek (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Při rozhodování vycházel z obsahu správního spisu, nad jehož rámec nebylo potřeba provádět dokazování. 6. V posuzované věci byla žalobci vyměřena spotřební daň ze dvou druhů minerálních olejů: 1) ze znečištěného oleje B-CLEAN 65 EXTRA určeného k vyčištění, a to z titulu, že se jednalo o odpadní olej zařaditelný do podpoložky KN 2710 99 00 a žalobce byl jeho detentorem, 2) z vyčištěného oleje B-CLEAN 65 EXTRA, a to z titulu, že se jednalo o nově vyrobený minerální olej a žalobce byl jeho původcem. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalobce s olejem B-CLEAN 65 EXTRA nakládá tak, že provádí službu čištění tohoto minerálního oleje, který byl dříve použit k mytí a odmašťování. Znečištěný olej žalobce přebírá od S. B., kterému posléze předává vyčištěný olej včetně destilačních a nedestilovaných zbytků vzniklých po vyčištění. 7. Ve vztahu ke spotřební dani ze znečištěného oleje B-CLEAN 65 EXTRA určeného k vyčištění žalobce namítá jednak to, že se nejedná o odpadní olej, jednak to, že není jeho detentorem, ani skladovatelem. 8. Pokud jde o právní kvalifikaci znečištěného minerálního oleje, krajský soud se shoduje s hodnocením provedeným žalovaným. 9. Podle § 45 odst. 1 písm. d) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebních daních“) jsou předmětem daně z minerálních olejů „odpadní oleje uvedené pod kódy nomenklatury 2710 91 až 2710 99“. 10. Podle nařízení Komise (EU) 2015/1754, kapitoly 27, poznámky 3. se pro účely nomenklatury 2710 „odpadními oleji“ rozumějí „odpady obsahující zejména minerální oleje a oleje ze živičných nerostů (jak jsou popsány v poznámce 2 k této kapitole), též smíšené s vodou. Zahrnují: a) oleje dále nezpůsobilé k použití jako primární výrobky (například použité mazací oleje, použité hydraulické oleje a použité transformátorové oleje); b) olejové kaly ze skladovacích nádrží minerálních olejů obsahující zejména tyto oleje a vysokou koncentraci přísad (například chemických látek) používaných při výrobě primárních výrobků; a c) oleje ve formě emulzí ve vodě nebo směsí s vodou, jako například ty, které vznikají při úniku olejů, mytí skladovacích nádrží nebo používání řezných olejů při obrábění.“ 11. Použitý čisticí a odmašťovací minerální olej, který již není možné efektivně použít k původnímu účelu, odpovídá definici odpadního oleje obsažené v nařízení Komise (EU) č. 2015/1754. Důvodem, proč je olej předáván žalobci k vyčištění, je zjevně právě to, že je po dosavadním používání pro mytí a odmašťování již natolik kontaminovaný, že je nezpůsobilý k použití k původnímu účelu (mytí a odmašťování). Cílem vyčištění (regenerace) tohoto oleje je znovunabytí původních vlastností tak, aby mohl být vyčištěný olej použit k původnímu účelu. Znečištěný olej je tak minerálním olejem nezpůsobilým k použití jako primární výrobek ve smyslu definice odpadního oleje vymezené v nařízení Komise (EU) 2015/1754. Tentýž závěr učinil v obdobné situaci také Krajský soud v Hradci Králové, a to v rozsudku ze dne 16.7.2021, č. j. 31 Af 3/2019-85 (všechna zde citovaná judikatura je dostupná na www.nssoud.cz). 12. Pro úplnost soud poznamenává, že minerální olej, který se stal nevhodným pro použití, pro které byl původně zamýšlen, je odpadním olejem také ve smyslu § 92 odst. 1 zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech. 13. Ani námitky směřující proti závěru, že žalobce skladoval znečištěný minerální olej, soud neshledal důvodnými. 14. Podle § 4 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebních daních je plátcem daně mimo jiné osoba, která skladuje vybrané výrobky, aniž prokáže, že se jedná o vybrané výrobky pro osobní spotřebu. 15. Citované ustanovení je konstantně vykládáno tak, že za skladování se považuje držba vybraných výrobků, nebo také jejich detence (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2009, č. j. 7 Afs 69/2007-85, nebo ze dne 23. 10. 2019, č. j. 8 Afs 75/2018-32). Aby tedy bylo možné žalobce považovat za plátce daně, není potřeba provádět přesnou soukromoprávní kvalifikaci jeho vztahu se S. B., který mu znečištěný minerální olej předal k vyčištění. Není nutné, aby mezi nimi byla například uzavřena přímo smlouva o skladování. Podstatné je, že