2 Ads 71/2015 — Nejvyšší správní soud

34 A 26/2022- 26 - text  7 34 A 26/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph. D. ve věci žalobce: A. P. bytem X zast. matkou M. P. bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1/376, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 3. 2022, č. j. MPSV-2022/52254-921, sp. zn SZ/MPSV-2022/43223-921 takto: I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žalobci s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. III. Žalovaný n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a napadené rozhodnutí 1. Žalobce podal žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 3. 2022, č. j. MPSV-2022/52254-921, sp. zn. SZ/MPSV-2022/43223-921 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce - Krajské pobočky v Brně ze dne 21. 2. 2022, č. j. 115571/22/BM, sp. zn. 31294-21-BM (dále též jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobci přiznán nárok na náhradní výživné ve výši 0 Kč měsíčně ode dne 1. 7. 2021 podle § 3, § 4 a § 8 zákona č. 588/2020 Sb., o náhradním výživném (dále jen „zákon o náhradním výživném“). 2. Podle správních orgánů žalobce splnil veškeré podmínky pro vznik nároku na náhradní výživné dle § 3 zákona o náhradním výživném. Nicméně vzhledem k tomu, že v rozhodném období (čtyři měsíce předcházející podání žádosti) nevznikl na výživném dluh, bylo rozhodnuto o výživném v nulové výši. Žalovaný v napadeném rozhodnutí potvrdil, že výživné přijaté v konkrétním měsíci se počítá do výživného přijatého v rozhodném období bez ohledu na to, zda povinný uvedl, za který měsíc výživné náleží. Zákon o náhradním výživném nerozděluje výživné na běžné a dlužné, zná pouze výživné zaplacené v konkrétním měsíci. Nelze tedy vycházet z předpokladů či dohadů, zda má být výživné uhrazené např. v březnu 2021 zamýšleno jako výživné za březen 2021 či za některý jiný předcházející měsíc. Výživné uhrazené v březnu 2021 se bere jako výživné za březen 2021, a to bez ohledu na to, zda bylo výživné v předchozích měsících řádně uhrazeno či nikoliv. V opačném případě by docházelo k duplicitní úhradě výživného. 3. Žalovaný neakceptoval argument žalobce, dle něhož bylo nesprávně zhodnoceno výživné přijaté v období od března do června 2021. Žalobce se v odvolání domáhal toho, aby správní orgán vycházel při stanovení výše náhradního výživného z § 1933 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“). Na to žalovaný nepřistoupil, neboť soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. V tomto případě postup správního orgánu upravuje zákon o náhradním výživném, aplikace občanského zákoníku tedy nebyla na místě. II. Žaloba 4. Žalobce navrhl, aby soud napadené i prvostupňové rozhodnutí zrušil. S argumentací správních orgánů nesouhlasí. Zhodnocení výživného přijatého v měsících březen až červen 2021 bylo nesprávné, neboť při aplikaci § 1933 občanského zákoníku nebylo za tyto měsíce žalobci poskytnuto žádné výživné. Jednalo se totiž o výživné přijaté za období, které o 27 měsíců toto období předchází, tj. které se započetlo na nejdříve splatné výživné. Zákon o náhradním výživném nelze posuzovat izolovaně. Tento zákon ani důvodová zpráva k němu nevylučuje, že by se při výkladu zcela zásadních právních pojmů, jakým je např. zánik závazku, nemohl uplatnit § 1933 občanského zákoníku. 5. Proti povinnému (otci žalobce) je vedena exekuce pro částku 108 000 Kč, tedy pro 27 splátek výživného po 4 000 Kč měsíčně. Otec žalobce při svých platbách neurčil a nadále neurčuje, na které měsíce jeho platby ve výši 4 000 Kč náleží. Žalovaný přijal a přijímá tyto platby v chronologickém pořadí měsíců od ledna 2016 dle § 1933 odst. 1 občanského zákoníku. Otec žalobce doposud dluh na výživném ve výši 108 000 Kč tedy 27 splátek výživného po 4 000 Kč měsíčně neuhradil. Proto jsou jeho aktuální platby výživného započteny na dlužné výživné, které je o 27 měsíců starší než měsíc, v němž toto plnění poskytne. Pokud tedy otec žalobce uhradil např. v červnu 2021 částku 4 000 Kč na výživném, podle zákona je tato platba plněním výživného splatného v březnu roku 2019, nikoliv v červnu 2021, a výživné za červen roku 2021 otec žalobce stále dluží. 6. Žalobce rovněž považuje za přepjatě formalistický způsob, jakým správní orgány celou žádost vyřídily. Má za to, že žádost o příspěvek ze strany státu není pojmově možné vyřídit kladně, tedy plnění přiznat, a přitom určit nulovou výši tohoto plnění. Takový postup je absurdní a nelogický. III. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný s právním názorem žalobce nesouhlasí. Náhradní výživné je sociální dávkou, která se poskytuje na dobu čtyř měsíců od podání žádosti a počítá se z částek výživného poskytnutého za čtyři měsíce předcházející podání žádosti. I kdyby docházelo ke hrazení úhrad dle § 1933 odst. 1 občanského zákoníku, tyto skutečnosti nejsou rozhodné pro posouzení a výpočet nároku na náhradní výživné. Pro výši dávek, a to nejen dávek náhradního výživného, je podstatné, jaký příjem měla oprávněná osoba v době předcházející podání žádosti. Tomu odpovídá i dikce § 4 odst. 2 zákona o náhradním výživném. 8. Stejně jako u jiných dávek ze sociálního systému, záměrem poskytování dávky náhradního výživného je podpora při aktuální nepříznivé životní situaci. Musí proto být jednoznačně stanoveno časové (rozhodné) období, ve kterém se situace a příjem žadatele posuzuje. Aplikace závěru žalobce by generovala situaci, kdy by se rozhodovalo na základě nepředvídatelných okolností. Mohla by nastat situace, kdy povinný v budoucnu zaplatí splátku výživného za období, za které již bylo žalobci vyplaceno náhradní výživné. 9. Dle žalovaného se částečným plněním dle § 4 odst. 2 zákona o náhradním výživném rozumí neuhrazení celé částky výživného za ten který měsíc. To potvrzuje i důvodová zpráva k § 4 zákona o náhradním výživném. IV. Skutečnosti zjištěné ze správního spisu 10. Ze správního spisu bylo zjištěno, že dne 12. 8. 2021 byla prvostupňovému orgánu doručena žádost žalobce o náhradní výživné na předepsaném tiskopise, spolu s prohlášením o přijatém výživném. Z prohlášení o přijatém výživném plyne, že žalobce v každém měsíci od března do června 2021 obdržel od povinného na výživném 4 000 Kč. 11. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 26. 3. 2009, č. j. 23 Nc 106/2008-33 (dále jen „exekuční titul“), byla upravena vyživovací povinnost povinného vůči žalobci tak, že měsíční výživné bylo stanoveno ve výši 4 000 Kč. Vyrozuměním o zahájení exekuce ze dne 25. 3. 2019, č. j. 164 EX 627/19-14, byl povinný vyrozuměn o tom, že proti němu bylo zahájeno exekuční řízení k vymožení nároku dle exekučního titulu ve výši 108 000 Kč. 12. Přípisem ze dne 2. 9. 2021 žalobce doplnil svou žádost o náhradní výživné o argumentaci týkající se aplikace § 1933 odst. 1 občanského zákoníku. 13. Prvostupňovým orgánem pak bylo dvakrát vydáno rozhodnutí o žádosti žalobce o náhradní výživné, které bylo po podaném odvolání žalobce žalovaným dvakrát zrušeno z procesních důvodů. Do třetice bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, které bylo napadeným rozhodnutím potvrzeno. V. Posouzení věci krajským soudem 14. Před posouzením věci samé je na místě pro pořádek uvést (neboť pochybnosti v tomto směru účastníkům ani soudu nevznikly), že o žalobě proti správnímu rozhodnutí o náhradním výživném rozhoduje specializovaný samosoudce podle § 31 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). 15. Náhradní výživné je sociální dávkou, která doplňuje systém dávek státní sociální podpory (srov. § 1 odst. 2 zákona o náhradním výživném). Podle § 1 odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, se státní sociální podporou „…stát podílí na krytí nákladů na výživu a ostatní základní osobní potřeby dětí a rodin a poskytuje ji i při některých dalších sociálních situacích. (…). To bezvýhradně platí i pro náhradní výživné. Oprávněnou osobou dle § 2 zákona o náhradním výživném je nezaopatřené dítě podle zákona o státní sociální podpoře. O nároku na náhradní výživné rozhoduje úřad práce, stejně jako v případě dávek státní sociální podpory upravených zákonem o státní sociální podpoře. Jedná se tak o „věc státní sociální podpory“, zařazenou do tzv. samosoudcovské agendy. 16. Při splnění všech ostatních podmínek řízení krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů, ověřil přitom, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí žalovaného (§ 75 odst. 1, 2 s. ř. s.). 17. Žaloba není důvodná. 18. Podstatou sporu je výklad § 4 odst. 1 zákona o náhradním výživném, kterým je stanoven postup při určení výše