§ 31 soudní řád správní – Krajský soud ve věcech správního soudnictví
Zákon soudní řád správní · 150/2002 Sb. · účinné od 1. 1. 2026 · Správní právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 31 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, stanoví, že krajské soudy rozhodují ve správním soudnictví zpravidla ve specializovaných senátech složených ze tří soudců, avšak v určitých, zákonem vymezených případech rozhoduje specializovaný samosoudce. Většina správních sporů u krajských soudů je projednávána a rozhodována tříčlennými senáty, což má zajistit kolektivní rozhodování a vyšší míru odbornosti. (§ 31 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, znění účinné od 1. 1. 2026)
Klíčová fakta
- Týká se: správní orgán, cizinec, soud, řidič
- Částka nebo sazba (odst. 2): „…přestupků, za které zákon stanoví sazbu pokuty, jejíž horní hranice je nejvýše 100 000 Kč, bodového hodnocení porušení povinnosti evidovaného v registru řidičů, mezinárodní…“
- Judikatura: na § 31 odkazuje 735 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné od (předchozí znění: co se změnilo)
- Zdroj: e-Sbírka, 150/2002 Sb.
(1) Krajský soud ve věcech správního soudnictví, nestanoví-li zákon jinak, rozhoduje ve specializovaných senátech složených z předsedy a dvou soudců.
(2) Specializovaný samosoudce rozhoduje o žalobách proti rozhodnutí správního orgánu, o ochraně proti nečinnosti správního orgánu a ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu ve věcech důchodového pojištění, nemocenského pojištění, uchazečů o zaměstnání a jejich podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci podle předpisů o zaměstnanosti, sociální péče, pomoci v hmotné nouzi, dávky státní sociální pomoci, státní sociální podpory, dávek pěstounské péče, náhradního výživného a ve věcech přestupků, za které zákon stanoví sazbu pokuty, jejíž horní hranice je nejvýše 100 000 Kč, bodového hodnocení porušení povinnosti evidovaného v registru řidičů, mezinárodní ochrany, neudělení krátkodobého víza, dočasné ochrany, rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí o povinnosti opustit území nebo území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, rozhodnutí o zajištění cizince, rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění cizince, jakož i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem je omezení osobní svobody cizince, žádostí o vydání oprávnění k pobytu, prodloužení a zrušení doby jeho platnosti, ukončení přechodného pobytu rodinného příslušníka a přiznání postavení osoby bez státní příslušnosti, jakož i v dalších věcech, v nichž tak stanoví zvláštní zákon.
(3) Stanoví-li tak zákon, rozhoduje a činí jednotlivé úkony předseda senátu; rozhodováním nebo činěním těchto úkonů může předseda senátu pověřit jiného člena senátu. Práva a povinnosti předsedy senátu má i specializovaný samosoudce.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Většina správních sporů u krajských soudů je projednávána a rozhodována tříčlennými senáty, což má zajistit kolektivní rozhodování a vyšší míru odbornosti.
- Pro určité typy sporů, jako jsou například věci týkající se důchodového pojištění, sociální péče, přestupků s nižší pokutou nebo některých záležitostí cizinců, rozhoduje pouze jeden specializovaný soudce (samosoudce).
- Předseda senátu nebo jím pověřený člen senátu může v určitých případech rozhodovat sám nebo provádět jednotlivé úkony, přičemž specializovaný samosoudce má stejná práva a povinnosti jako předseda senátu.
- Rozdělení agendy mezi senáty a samosoudce je dáno zákonem, což zajišťuje předvídatelnost a jednotnost v rozhodování o tom, kdo bude konkrétní spor projednávat.
Na co si dát pozor
- Je důležité si ověřit, zda se váš případ bude projednávat před senátem či samosoudcem, neboť to může mít vliv na průběh řízení.
- Zákon umožňuje, aby v některých případech rozhodoval i jeden soudce (předseda senátu nebo jím pověřený člen), a to i v senátní agendě, pokud to zákon stanoví.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 31
Jak soudy aplikují § 31
… věcné nepříslušnosti soudu v občanském soudním řízení a k rozhodnutí o postoupení věci věcně příslušnému soudu, který projednává věci správního soudnictví (§ 104b odst. 2 o.s.ř.), měla být věc u soudu prvního stupně předána jeho specializovanému senátu zřízenému k projednání a rozhodnutí věcí správního soudnictví (§ 31 odst.1 s.ř.s.). Protože usnesení odvolacího soudu není správné, Nejvyšší soud ČR je podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil.
Podle uvedeného ustanovení platí, že kasační stížnost ve věcech, v nichž před městským nebo krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce (což byla podle § 31 odst. 2 s. ř. s. i věc stěžovatele) odmítne Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost, nepřesahuje-li svým významem podstatně vlastní zájmy stěžovatele.
Nejvyšší správní soud při odmítnutí kasační stížnosti postupoval v mezích § 104a odst. 1 s. ř. s. Podle něj platí, že jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce (což byla podle § 31 odst. 2 s. ř. s. i věc stěžovatele), svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, Nejvyšší správní soud ji odmítne pro nepřijatelnost.