41 A 24/2022

Spolek Milion Chvilek dostal od Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí pokutu. Uplatňoval podle úřadu svobodu politického projevu před sněmovními volbami, aniž by mu to zákon povoloval. Měl se totiž předtím zaregistrovat jako tzv. třetí osoba. Zákon za takovou třetí osobu považuje každého, kdo se hodlá volební kampaně účastnit bez vědomí kandidujících. Podle úřadu spolek registrační povinnost měl, nesplnil ji a tím spáchal přestupek. Spolek však nyní namítá, že se na něj registrační povinnost nevztahovala. Jeho aktivity, které posilují a chrání principy demokratické společnosti, nebyly podle spolku volební kampaní. Rozhodnutí úřadu proto spolek vnímá jako porušení své svobody projevu.

Soud se zaměřil na to, zda rozhodnutí úřadu tváří v tvář námitkám spolku a souvisejícím zákonným, ústavním i lidskoprávním požadavkům obstojí. Neobstálo.

Rozhodnutím ze dne 9. 3. 2022, č. j. UDH-00426/2022 („rozhodnutí žalovaného“), žalovaný shledal žalobce vinným ze spáchání dvou přestupků podle zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů („volební zákon“). Prvního přestupku se žalobce dopustil tím, že se na podzim roku 2021 účastnil volební kampaně před volbami do Poslanecké sněmovny tak, že: (a) organizoval dobrovolníky za účelem agitace ve prospěch kandidujících koalic SPOLU a Piráti a Starostové („skutek č. 1“), (b) vytvořil a provozoval chatbot (dostupný na stránkách https://volimzmenu.cz/) coby automatizovaný komunikační nástroj v aplikaci Messenger, skrze nějž agitoval ve prospěch kandidujících koalic SPOLU a Piráti a Starostové, resp. v neprospěch kandidujících politických stran a politických hnutí ANO 2011, Česká strana sociálně demokratická, Komunistická strana Čech a Moravy a Svoboda a přímá demokracie (SPD); tento chatbot přitom za úplatu propagoval na facebookovém profilu („skutek č. 2“; tehdejší podoba stránky s aplikací Volím změnu je skrze Wayback Machine tu: https://tinyurl.com/vutmvw96), (c) na internetových stránkách https://milionchvilek.cz/10-duvodu publikoval sdělení v neprospěch kandidáta politického hnutí ANO 2011 Ing. Andreje Babiše („skutek č. 3“; tehdejší podoba textu je skrze Wayback Machine zde: https://tinyurl.com/5788b94m), a (d) během volební kampaně rozšiřoval letáky a plakáty agitující ve prospěch kandidujících koalic SPOLU a Piráti a Starostové („skutek č. 4“).

Druhého přestupku se žalobce podle žalovaného dopustil tím, že v průběhu stejné volební kampaně neoznačil informací o zadavateli a zpracovateli své internetové stránky. Konkrétně šlo o stránku, na které provozoval facebookový chatbot („skutek č. 5“). A stránku, na které publikoval sdělení v neprospěch Ing. Andreje Babiše („skutek č. 6“).

Žalovaný za oba přestupky uložil žalobci pokutu ve výši 35.000 Kč a povinnost uhradit paušální náhradu nákladů řízení ve výši 1.000 Kč.

Žalovaný vycházel z informací na webové stránce https://milionchvilek.cz/chcitozmenit (jejich tehdejší podoba je skrze Wayback Machine zde: https://tinyurl.com/3596s4ap). Žalobce tam popisuje, jak bude zájemce o dobrovolnickou činnost kontaktovat. Jak by dobrovolníci měli v ulicích vystupovat. Kde a jak lze vyzvednout informační materiály. Nebo jakou povahu může mít dobrovolnická činnost (včetně pomocníků na „demokratickou linku“ či balení balíčků pro ostatní dobrovolníky). Na uvedené stránce žalobce vysvětluje, že cílem jeho kampaně má být podpora demokratických koalic, za které označuje koalice SPOLU a Piráti a Starostové. Dobrovolníci neměli nikoho přemlouvat. Jen s lidmi hovořit o politické situaci a blížících se volbách.

Podle žalovaného práci dobrovolníků využívaly též kandidující politické strany, hnutí a koalice („kandidující subjekty“). Přestože za jejich práci neplatí, musí ji vyčíslit podle ceny obvyklé. Údaje o dobrovolnících pak musí zveřejnit nejpozději tři dny před volbami a po volbách ve zprávě o financování volební kampaně. Žalovaný ve svém metodickém stanovisku (dostupné zde: https://tinyurl.com/26bvn49k) uvedl: „Dobrovolníci se na kampaních stran podílejí bez nároku na odměnu, avšak svojí prací mohou (…) poskytnout bezúplatné plnění. Zohlednění v nákladech kampaně je tedy odvislé od ‚ceny obvyklé‘ takové práce. Ta závisí na tom, v jakém vztahu je dobrovolník ke straně, které s kampaní pomáhá, a k jejím kandidátům. Členy strany, kandidáty (…) a jejich rodinné příslušníky považujeme za dobrovolníky, kteří se na kampani podílejí v principu zdarma, cena obvyklá je tedy u těchto dobrovolníků nulová a strana získává bezúplatné plnění s nulovou hodnotou (…). Ostatní dobrovolníci jsou (…) svého druhu brigádníky a byť za svoji práci nedostanou odměnu, kandidující subjekty mají jejich práci evidovat jako bezúplatné plnění s nenulovou hodnotou (vykáže se obvyklá cena dané práce).“ (zvýraznil a upravil soud).

Žalovaný dodal, že se podle § 16e odst. 9 volebního zákona do celkové limitní částky 1.800.000 Kč započítávají částky, které registrovaná třetí osoba uhradila nebo má uhradit. Jestliže plnění, které je součástí volební kampaně, bylo poskytnuto bezplatně nebo za cenu nižší než obvyklou, započítá se do této částky jeho obvyklá cena podle zákona o oceňování majetku státu. Do limitu výdajů na volební kampaň tedy bylo namístě zahrnout i práci dobrovolníků ve výši ceny obvyklé. Činnost dobrovolníků žalobce měla povahu agitace ve prospěch koalic SPOLU a Piráti a Starostové, za kterou se obvykle poskytuje úplata. Byla to systematická a profesionalizovaná činnost včetně využití informačních materiálů. Nešlo o nahodilý projev politického názoru, např. nesponzorované a neprofesionálně zpracované příspěvky na sociálních sítích, které nejsou volební kampaní ve smyslu volebního zákona. Šlo tedy o volební kampaň.

Žalobce měl na webové stránce https://volimzmenu.cz/ odkaz (tehdejší podoba stránky je zde: https://tinyurl.com/vutmvw96), po jehož rozkliknutí se zájemci otevřela aplikace Messenger napojená na účet na Facebooku. Následně se uživatel zapojil do konverzace s automatem (chatbotem). Dostal mimo jiné informaci o tom, koho by měl volit. Nebo jak se může zapojit do kampaně, jejímž cílem je ovlivnit výsledek voleb. A jak žalobci finančně přispět. Jde o profesionálně vytvořený informační produkt. Využívá i fotografie známých osobností. K nákladům na pořízení tohoto komunikačního nástroje Benjamin Roll v rozhovoru pro DVTV poznamenal, že „několik desítek tisíc stálo zaplacení lidí, kteří to programovali.“

Žalovaný si chatbot dne 27 8. 2021 vyzkoušel. V rozhodnutí cituje některá jeho konkrétní tvrzení, ze kterých plyne podpora pro koalice SPOLU a Piráti a Starostové. Tvrzení v chatbotu se naopak vyslovují v neprospěch hnutí ANO 2011 a jeho kandidáta Ing. Andreje Babiše, hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) a strany Komunistická strana Čech a Moravy. Žalobce propagoval chatbot za úplatu na Facebooku formou opakované propagace profilu Volím změnu. Jednalo se tedy o volební kampaň.

Žalovaný zjistil na žalobcově stránce https://milionchvilek.cz/10-duvodu (tehdejší podoba stránky je zde: https://tinyurl.com/5788b94m), že obsahuje sdělení v neprospěch kandidáta hnutí ANO 2011 Ing. Andreje Babiše. Mělo podobu 10 důvodů, proč by Ing. Andrej Babiš neměl být premiérem: (1) Andrej Babiš je zodpovědný za nezvládnutí pandemie koronaviru v České republice; (2) Jeho střet zájmů poškozuje všechny občany ČR; (3) Čelí trestnímu stíhání a sám obcházel placení daní; (4) Vlastní podstatnou část médií, což znemožňuje nezávislou kontrolu jeho politických kroků; (5) Ovlivňuje státní instituce ve svůj prospěch; (6) Prosazuje v politice zájmy velkého agrobyznysu, který narušuje zdraví české krajiny a vyhání lidi z venkova; (7) Před vstupem do politiky byl kmotrem; (8) Nikdy nedokázal vysvětlit, jak zbohatl; (9) Má za sebou minulost agenta Státní bezpečnosti; (10) Nerespektuje demokratická pravidla a instituce. Po kliknutí na jednotlivá tvrzení se objevilo jejich bližší odůvodnění.

Žalovaný z hlediska naplnění skutkové podstaty přestupku zkoumal, zda tato tvrzení naplňovala znaky volební kampaně. Směřovala proti kandidátovi kandidujícího subjektu. Mohla negativně ovlivnit rozhodování voličů. Byla na webových stránkách, které měly profesionální grafiku. Představovala proto sdělení v neprospěch kandidáta Ing. Andreje Babiše, za které žalobce poskytl úplatu, resp. se za něj obvykle úplata poskytuje. Jednalo se tedy o volební kampaň.

Žalovaný obdržel v září 2021 podnět s upozorněním na plakáty žalobce s výrazným nápisem „BUDOU VOLBY! CO VY NA TO?“. Měly podtitul: „Žádná strana není ideální, ale tentokrát je snadnější si vybrat.“ A obsahovaly text: „Koalice Piráti a Starostové a koalice SPOLU (ODS, KDU-ČSL a TOP 09) se veřejně zavázaly: Nedopustit, aby politici ovlivňovali veřejnoprávní média. Posílit nezávislost soudů, aby se každému měřilo stejným metrem. Odmítnout jakoukoliv vládní spolupráci s ANO, extremisty a komunisty. To jsou první kroky na cestě ke změně.“ V dolní části plakátu byl QR kód, který odkazoval na web https://volimzmenu.cz/. Plakáty byly na veřejných plakátovacích plochách v Příbrami. Stejné plakáty a letáky získal žalovaný při své úřední činnosti v čajovně Za Zrcadlem v Brně.

Plakáty i letáky obsahovaly informaci o žalobci coby zadavateli a zpracovateli. Sám tedy považoval jejich rozšiřování za volební kampaň. Z transparentního účtu žalobce vyplynulo, že dne 1. 9. 2021 uhradil 29.480 Kč za 10.000 plakátů a 32.000 letáků. Dne 2. 9. 2021 uhradil 57.750 Kč za 135.000 plakátů a letáků. A dne 21. 9. 2021 zaplatil ve dvou platbách (38.250 Kč a 42.350 Kč) za 100.000 plakátů a letáků. Další finanční prostředky uhradil za grafické zpracování, distribuci a výlep. Letáky a plakáty měly podle žalovaného povahu agitace ve prospěch kandidujících koalic SPOLU a Piráti a Starostové. Žalobce za ně poskytnul úplatu. Jednalo se tedy o volební kampaň.

Podle § 16 odst. 6 volebního zákona musí propagace nebo volební agitace šířená prostřednictvím komunikačních médií obsahovat informaci o jejich zadavateli a zpracovateli. To platí i pro sdělení v neprospěch kteréhokoliv z kandidujícího subjektů a jejich kandidátů. Je pak přestupkem, pokud osoba nezajistí, aby taková propagace nebo volební agitace či sdělení v neprospěch kandidujících subjektů obsahovaly informaci o zadavateli a zpracovateli.

Žalobce označil informací o zadavateli a zpracovateli pouze letáky a plakáty. Sdělení dostupná na webových stránkách https://volimzmenu.cz/ (tehdejší podoba stránky je zde: https://tinyurl.com/vutmvw96) a https://milionchvilek.ez/10-duvodu (tehdejší podoba stránky je zde: https://tinyurl.com/5788b94m) naplňují znaky volební kampaně. Šíří se prostřednictvím komunikačního média. Měly mít označení informací o zadavateli a zpracovateli, což se nestalo.

Po vymezení skutkového základu věci se žalovaný v téže části rozhodnutí věnoval smyslu a účelu použité právní úpravy a časovému rámci jejího použití v této věci. Podle žalovaného není smyslem právní úpravy omezit svobodu projevu. Je jím větší transparentnost volební kampaně. Veřejnost se může seznámit s financováním třetí osoby skrze transparentní volební účet a označené volební materiály. Registrace je zdarma a žalovaný ji vyřizuje obratem. Nepředstavuje proto překážku.

K časovému hledisku registrační povinnosti žalovaný poznamenal, že se až od okamžiku registrace kandidátní listiny kandidujících subjektů mohou potenciální třetí osoby dozvědět, že mají povinnost se registrovat. Třetí osoba se proto může dopustit přestupku podle § 16h odst. 1 písm. a) volebního zákona až po zveřejnění registrace kandidujících subjektů.

Žalobce v řízení před žalovaným namítal, že by žalovaný zasáhl do jeho práva na svobodu projevu, pokud by shledal jeho vinu z přestupku a uložil mu správní trest. Zákonná povinnost registrace třetích osob představuje formální omezení svobody projevu. Jeho přiměřenost je s ohledem na účel právní úpravy sporná. Větší transparentnost, čestnost a poctivost ve volební kampani registrace nezajistí. Podle žalobce také prezident republiky předčasným vyhlášením voleb zneužil pravomoci podle čl. 63 odst. 1 písm. f) Ústavy.

Žalobce zdůrazňoval, že účelem jeho činnosti je podpora a kultivace demokratické kultury, občanské angažovanosti a veřejné diskuse. Od svého vzniku se věnuje konstruktivní kritice politických subjektů. Především těch, které svým jednáním popírají předpoklady funkčního právního státu a ústavně zakotvené demokratické principy. Žalobce se ve své činnosti zaměřuje na formování společnosti ve světle hodnot laskavosti, odvahy a kritického myšlení. Varuje před ohrožením demokracie a hledá cesty, jak mu čelit. Veřejně poukazoval na demokratické předpoklady, které vládnoucí politické subjekty nedodržovaly, jako jsou nezávislost justice, dělba moci ve státě, střet zájmů osob s rozhodovacími pravomocemi, nezávislost a svoboda médií a celkové respektování principů právního státu.

Aktivita žalobce je dlouhodobá. Nemění se v čase a intenzitě. Konzistentnost dokládal přehledem nákladů vynaložených na všechnu jeho činnost. Financování žalobce stojí na dobrovolných příspěvcích soukromých dárců. Účetnictví žalobce za roky 2019 a 2020 zkontroloval nezávislý auditor. Neměl výhrady. Celkové náklady na běžnou činnost za prvních 10 měsíců roku 2021 byly v téměř identické výši jako za prvních 10 měsíců roku 2020. Výraznější nárůst výdajů mezi roky 2019 a 2020 způsobil pouze rozvoj spolku, jeho profesionalizace a rozšíření spektra činností. Aktivita žalobce tedy není nahodilá. Ani negraduje pouze v období volební kampaně. Žalobce reaguje na aktuální dění a politickou situaci. Svým projektem Volím změnu pouze informoval voliče o nadcházejících volbách.

Žalobce se také vyjádřil ke všem skutkům, ve kterých žalovaný spatřoval přestupek. K označení svých plakátů a letáků informací o zadavateli a zpracovateli v rámci skutku č. 4 namítl, že postupoval podle zákona o regulaci reklamy.

Podle žalovaného institut registrace třetích osob směřuje k větší transparentnosti volební kampaně. V průběhu volební kampaně požádaly o registraci některé jiné dlouhodobě fungující spolky, jejichž předmět činnosti připomíná předmět činnosti žalobce. Žalovanému nepříslušelo hodnotit, zda došlo vyhlášením voleb ke zneužití pravomoci prezidenta republiky. Nevytýkal totiž žalobci skutky, ke kterým došlo před 24. 8. 2021, tedy před zveřejněním kandidátních listin. Dlouhodobá povaha činnosti jakékoliv právnické osoby nemá vliv na to, zda by měla požádat o registraci. Podstatné je jen to, zda hodlá vstoupit do volební kampaně.

Ke skutku č. 1 a organizaci dobrovolníků žalovaný zdůraznil, že smyslem kontaktní kampaně bylo přesvědčit co nejširší okruh potencionálních voličů, aby dali svůj hlas některé ze dvou koalic. Jedná se o legitimní postup. Byla však pro něj potřeba registrace. Ke skutku č. 2 a facebookovému chatbotu žalovaný vysvětloval, že je podstatné, zda se využíval po zaregistrování kandidátních listin.

U skutku č. 3 a článku proti Ing. Andreji Babišovi žalovaný argumentoval, že ohledně data jeho zveřejnění (19. 12. 2020) platí totéž, co u chatbotu. Jestliže někdo hodlá veřejně prezentovat svá sdělení, která mají povahu volební kampaně, i po registraci kandidátních listin, pak svoje aktivity musí přizpůsobit zákonným požadavkům pro registrované třetí osoby. Podle žalovaného nelze sdělení zveřejněné na internetových stránkách https://milionchvilek.cz/10-duvodu (tehdejší podoba stránky je zde: https://tinyurl.com/5788b94m) považovat za blog ve smyslu „webového zápisníku“, na který podle vlastních slov žalovaného v jiné věci volební zákon nedopadá. Článek proti Ing. Andreji Babišovi představuje sdělení v neprospěch kandidáta kandidujícího politického hnutí, za které se poskytla nebo obvykle poskytuje úplata.

V případě skutku č. 4 a letáků s plakáty žalovaný zmínil, že podle svého obsahu naplňovaly znaky volební kampaně. Nedá se říci, že by označení plakátů informací o zadavateli a zpracovateli svědčilo jen o tom, že se žalobce řídil zákonem o regulaci reklamy. Zákon o regulaci reklamy neukládá zadavateli, aby informaci o zadavateli a zpracovateli umístil na reklamní sdělení.

Ke skutkům č. 5 a č. 6 – tedy chybějícímu označení zpracovatele a zadavatele – žalovaný uzavřel, že nestačí, pokud je v zápatí webové stránky jako provozovatel žalobce, byť se jedná o jeho vlastní platformu. Z hlediska transparentnosti volební kampaně nehraje roli pouze osoba zadavatele, ale též zpracovatele. Ze stránek žalobce vyplývá, že autorem grafické podoby stránek je studio EverythingDesign, avšak z podoby označení (designed by EverythingDesign) není tato skutečnost zřejmá. Žalovaný takové označení považuje za nedostatečné. Stránky některých kandidujících subjektů sice informaci o zadavateli a zpracovateli neobsahují. Tato povinnost ovšem dopadá pouze na období regulované volební kampaně.

V závěru se již žalovaný zaměřil jen na výměru pokuty. Ke kritériu významu zákonem chráněného zájmu, který žalobce porušil, žalovaný uvedl, že jde o zájem na transparentnosti volební kampaně. Závažnost tohoto přestupku se v obecné rovině odráží v sazbě pokuty, která činí 10.000 až 100.000 Kč. K významu a rozsahu následku prvního přestupku žalovaný zmínil, že ho považuje za závažný. Zejména z hlediska počtu dobrovolníků, které žalobce využil v kampani, a množství rozšiřovaných letáků. Ve spojení s chatbotem a informacemi na stránkách žalobce mohla takto vedená volební kampaň ovlivnit značné množství voličů. Závažnost přestupku vyplývá i z rozsahu finančních prostředků, které žalobce po zveřejnění kandidátních listin vynaložil za zboží a služby, které souvisely s volební kampaní. Za spíše závažný žalovaný považoval i skutky č. 5 a č. 6. Jakákoli osoba (a potažmo volič) měla právo vědět, kdo je zadavatel a kdo zpracovatel.

Podle žalobce žalovaný hodnotil pouze nesplnění formálních podmínek vymezených ve volebním zákoně, aniž by zohlednil základní hodnotové pilíře demokratické volební soutěže. Chybně vyložil právo na svobodu projevu žalobce. V rozporu se svým tvrzením hodnotil jeho jednání žalobce před zveřejněním kandidátních listin. Žalobce také namítá, že předčasným vyhlášením voleb prezident republiky zneužil svou pravomoc.

Žalobce v úvodu žaloby popisuje své poslání. Chce chránit principy demokratické společnosti, která ctí lidskoprávní hodnoty. Nechce podporovat politické subjekty. Od založení je veškerá jeho činnost kontinuální. Odpovídá vymezeným cílům. Nemá charakter volební kampaně. Žalovaného zajímá jen formální stránka činnosti žalobce. Rezignoval na hodnocení jejího hodnotového obsahu, který je v demokratické společnosti důležitý. Jednání žalobce před volbami pouze navazovalo na jeho předchozí dlouhodobé a jednotně zaměřené aktivity. Cílem bylo jen informovat veřejnost o nadcházejících volbách.

Žalobce dále popisuje význam svobody projevu. Veřejná média a veřejně vystupující subjekty, které podávají veřejnosti relevantní informace ohledně politického vývoje a jednání politických činitelů, vystupují jako tzv. hlídací psi demokracie. Jejich omezování vede k neobjektivní informovanosti lidí. Může vést k totalitě. Podle žalovaného institut registrace třetích osob přispívá k větší transparentnosti volební kampaně. S tím žalobce souhlasí. Současně ale namítá, že je nepřiměřený. Zejména pokud vede k limitaci svobodného vyjadřování občanské iniciativy, která dlouhodobě analyzuje a komentuje činnost politických subjektů. Pokud by se žalobce musel registrovat, musel by se podřídit limitům a povinnostem plynoucím z volebního zákona a upravit tak své vystupování a jednání.

Žalobce dodává, že vyhlášení voleb více než devět měsíců před jejich konáním je zneužitím této pravomoci prezidenta republiky. Žalovaný sice tvrdí, že kladl žalobci za vinu pouze jednání po dni zveřejnění kandidátních listin. Ve skutečnosti však hodnotil i stav vyvolaný událostmi před uvedeným datem, či dokonce před datem vyhlášení voleb. V současné době zahlcené informacemi je více než žádoucí, aby občanské iniciativy prosazující morální hodnoty a demokratické principy veřejně vyjádřily kritický názor na vystupování politických subjektů a upozorňovaly na možné dezinformace či taktizování. Není přípustné, aby tyto iniciativy potlačovaly či upravovaly svoji činnost jen z důvodu vyhlášení voleb a následného zveřejnění kandidátních listin. Neodpovídalo by to jejich poslání a funkci v právním státu.

Pokud jde o organizaci dobrovolníků (skutek č. 1), podle žalovaného šlo o agitaci ve prospěch kandidujících politických subjektů. Dobrovolníci ale měli představovat jen prostředek komunikace pro sdělení argumentů vyplývajících z odborné práce spolku. Žalobce zdůrazňuje, že organizace dobrovolníků byla pouze jedním z prostředků jeho veřejného projevu v komplexním projektu Volím změnu. Jeho jednotícím záměrem bylo informovat o probíhajících volbách, upozornit na možné nežádoucí závěry pro demokratickou společnost a na morální kvality jednotlivých subjektů i hodnoty, kterými se řídí.

Dalším z prostředků projektu Volím změnu vytvořeným za účelem propagace voleb a témat kritických pro kvalitu demokratické společnosti, byl facebookový chatbot (skutek č. 2). Jeho záměrem nebylo podpořit jakýkoliv kandidující subjekt. Žalobce suploval nedostatečnou činnost jiných – mnohdy tendenčních – médií. Žalovaný nepřikládá žádnou relevanci datu zveřejnění chatbota. Žalobce ho zveřejnil již 1. 7. 2021, tedy téměř dva měsíce před zveřejněním kandidátních listin. Jednání žalobce pouze potvrzuje, že neměl záměr se účastnit volební kampaně. Chtěl kriticky informovat veřejnost.

Článek týkající se Ing. Andreje Babiše (skutek č. 3) žalobce zveřejnil již 19. 12. 2020. Tedy před vyhlášením voleb a sedm měsíců před zveřejněním kandidátních listin. Nelze mu vytýkat veřejné vyjadřování k jednáním konkrétního politického subjektu v době, která předchází začátku volební kampaně. Volební zákon nikomu neukládá povinnost odstranit dříve uveřejněný obsah, protože by tím mohl zasáhnout do budoucí volební kampaně. Vzhledem k době zveřejnění a počtu čtenářů se žalobce domnívá, že by odstranění textu těsně před volbami stejně nemělo relevanci.

Žalobce nesouhlasí s názorem žalovaného, že text týkající se Ing. Andreje Babiše není blogem. Současnými blogy nejsou jen „webové zápisníky“, jak tomu bylo v počátcích formování tohoto způsobu (sebe)prezentace před cca 15 lety. Dnes lze za blog považovat jak popis dovolené, recept, recenzi nebo vyjádření názoru s prokliky na podrobnější informace.

Pokud jde o rozšiřování plakátů a letáků (skutek č. 4), šlo rovněž o komunikační prostředky projektu Volím změnu. Cílem opět bylo propagovat volby a posílit informovanost občanů. Plakáty a letáky primárně upozorňovaly na samotné konání voleb a artikulovaly důležitost účasti v nich. Až sekundárně seznamovaly adresáta s výsledky činnosti žalobce. Označení letáků a plakátů informací o zadavateli a zpracovateli, neznamená, že jejich distribuce je volební kampaní. Žalobce se řídil zákonem o regulaci reklamy.

Žalovaný trvá na skutečnosti, že žalobce porušil povinnost označit své stránky informacemi o zadavateli a zpracovateli (skutky č. 5 a 6). Na webové stránky žalobce nelze paušálně vztahovat volební zákon. Na obou stránkách se v jejich zápatí uvádí, že provozovatelem je právě žalobce. Jejich obsah je pod jeho kontrolou. Žalobce se volební kampaně neúčastnil, tudíž se ani jeho vlastní internetová platforma nemohla stát jejím prostředkem. Navíc žalobce zřídil své stránky nezávisle na kýmkoli vedené volební kampani. Žalobce je dlouhodobě činný na internetu a sociálních sítích. Běžnému uživateli internetu musí být ze sousloví designed by EverythingDesign zřejmé, že grafickým zpracovatelem stránek je právě toto studio.

Samotná skutečnost, že žalobce vykonával své činnosti před začátkem volební kampaně neznamená, že na něj po tomto okamžiku nedopadaly povinnosti podle volebního zákona. Tvrzení žalobce, že volební kampaň nevedl, žalovaný vyvrátil. Bylo jeho povinností svoji dlouhodobou činnost přizpůsobit, aby odpovídala požadavkům zákona. Nejednalo se pouze o informování o nastávajících volbách, jak tvrdí. Jednoznačně podporoval koalice SPOLU a Piráti a Starostové.

Žalovaný se nezaměřil pouze na formální nedodržení povinnosti registrace. Činnost žalobce hodnotil v kontextu zákonného vymezení volební kampaně podle § 16 odst. 1 volebního zákona. Do předmětu řízení zahrnul pouze ty činnosti, které naplňovaly definici volební kampaně. Úprava registrovaných třetích osob se uplatňuje až od zveřejnění rozhodnutí o registraci kandidátních listin. Žalovaný se zabýval jen následným jednáním žalobce (byť s ním započal dříve). Diskuse o zneužití pravomoci prezidenta republiky je irelevantní.

Zapojení dobrovolníků (skutek č. 1) nebylo pouze prostředkem komunikace pro sdělení argumentů vyplývajících z odborné práce žalobce. Smyslem kontaktní kampaně bylo přesvědčit co nejširší okruh potenciálních voličů, aby dali svůj hlas některé ze dvou koalic. Je třeba, aby takovéto volební kampani předcházela registrace.

Tvrzení žalobce ve vztahu k facebookovému chatbotu (skutek č. 2) neodpovídají obsahu jeho komunikace. Na povinnost požádat o registraci nemělo vliv, že ke zveřejnění chatbotu došlo již 1. 7. 2021. Podstatné je, že ho žalobce provozoval i po zveřejnění rozhodnutí o registraci kandidátních listin po zbytek volební kampaně.

Pokud jde o tvrzení proti Ing. Andreji Babišovi (skutek č. 3), žalovaný žalobci pouze vytýkal, že pokud ho na svých stránkách hodlal ponechat i v regulovaném období, měl požádat o registraci.

Žalovaný dále nesouhlasí, že by plakáty a letáky (skutek č. 4) jen konfrontovaly čtenáře se samotnou skutečností konání voleb. Podle názoru žalovaného je evidentní, že se jedná o agitaci ve prospěch kandidujících koalic SPOLU a Piráti a Starostové.

Ke skutkům č. 5 a 6 a tvrzení žalobce, že ze sousloví designed by EverythingDesign je zřejmé, kdo je grafickým zpracovatelem stránek, žalovaný uvádí, že ekonomický subjekt s tímto názvem neexistuje. Na stránkách http://everythingdesign.cz (viz dřívější podobu stránek: https://tinyurl.com/5t8sa5pf) jsou kontaktní údaje včetně IČ, pod nímž má v administrativním registru ekonomických subjektů registraci podnikající fyzická osoba s obchodní firmou Jakub Šimandl. Tvrzení, že zpracovatelem stránek je studio EverythingDesign, je zavádějící.

Soud řízení o žalobě v červnu 2022 přerušil. Před Ústavním soudem totiž na návrh volebního senátu Nejvyššího správního soudu probíhalo řízení o kontrole ústavnosti § 16 odst. 2 a § 16h odst. 1 písm. a) volebního zákona. Tato ustanovení se použijí i v této věci. Ústavní soud návrh volebního senátu zamítl nálezem sp. zn. Pl. ÚS 92/20 ze dne 11. 4. 2023 („dubnový nález Ústavního soudu“).

Jádro věci Ústavní soud vysvětloval slovy, že „[t]ak jako každá soutěž i volební soutěž (…) vyžaduje, aby bylo stanoveno, v jaké době se soutěží, kdo je soutěžícím (kandidující subjekty), kdo se na soutěži podílí (a v jakém dresu) a kdo nakonec vynáší verdikt.“ Proto se podle Ústavního soudu „obecná pravidla, principy a standardy právní úpravy i záruk svobody projevu jako takové musejí přizpůsobit účelu této soutěže, která není bez jasně stanovených pravidel a omezení v demokratickém právním státě myslitelná.“ (bod 40 dubnového nálezu Ústavního soudu; upravil a zvýraznil krajský soud). Ústavní soud dodal, že daná úprava představuje „obsahově neutrální (…) úpravu svobody projevu, neboť po registrující se třetí osobě se nepožaduje přiznání ‚barvy‘, ani (jako před rokem 1989) [volební zákon] výslovně nestanoví, že účastník volební kampaně může agitovat pouze za předem určeného kandidáta. (…). Rozhodující jsou (…) ‚výdaje‘, tedy kontrola výše výdajů (‚za úplatu‘), kterou blíže definuje § 16e odst. 7 [volebního zákona]. (…).“ (bod 48 dubnového nálezu Ústavního soudu; upravil a zvýraznil krajský soud).

Z volebního zákona podle dubnového nálezu Ústavního soudu plyne „nepochybně zákaz ‚úplatné‘ (…) účasti na volební kampani (…). Účelem napadené právní úpravy tak je dohled nad tím, ‚za co‘ se účastním (když je to financováno podle § 16e dost. 7 [volebního zákona]), nikoli ‚za koho‘. To, že to bude za některé z kandidujících subjektů, nebo proti některému z nich, by měl dát rozum a ústavně souladný výklad lege artis, (…). Ústavní soud též v této souvislosti zdůrazňuje potřebu použití (zdravého) rozumu při výkladu § 16e odst. 9 (zejména in fine) a § 16e odst. 10 [volebního zákona], kde je (…) výklad započitatelných částek a výčet předpokládaných forem účasti na volební kampani (…).“ (bod 51 dubnového nálezu Ústavního soudu; upravil a zvýraznil krajský soud).

Ústavní soud dále zdůraznil, že účelem § 16 odst. 2 a § 16h odst. 1 písm. a) volebního zákona „je regulace volební soutěže vedené za pomoci finančních prostředků a tím obcházení limitů pro výdaje na volební kampaň, nikoli zabránit vyjadřování názorů na kandidáty jiným způsobem (…). Incidentní případ, na jehož základě se navrhovatel obrátil na Ústavní soud, však není takovým případem, nicméně potřebu nejen ústavně souladného, ale i rozumného výkladu předmětných ustanovení [volebního zákona] třeba připomenout, protože v jiné skutkové konstelaci by tato úprava nemusela obstát.“ (bod 58 dubnového nálezu Ústavního soudu; upravil a zvýraznil krajský soud). Ústavní soud z toho důvodu „nevylučuje možnost přezkumu jejich ústavnosti na základě nových nebo dalších argumentů, které v řízení (…) nebyly vzneseny nebo zváženy.“ (bod 84 dubnového nálezu Ústavního soudu).

Při hodnocení napadené právní úpravy z hlediska jejího zásahu do svobody projevu každopádně Ústavní soud považoval za „určující tu skutečnost, že předmětné regulaci nepodléhá jakákoliv podoba volební kampaně vedené třetími osobami, ale pouze taková propagace, za kterou se poskytne nebo obvykle poskytuje úplata, přičemž výdaje (ne názory) je třeba evidovat (§ 16 odst. 1 věta první in fine ve spojení s § 16e odst. 7 až 11 [volebního zákona]). Nejde tedy o zásah do jakékoliv podoby svobody projevu (…), ale pouze do takového projevu, za který dotčená osoba vynaložila finanční prostředky, tedy jednoduše řečeno někomu zaplatila (srov. § 16e odst. 9 [volebního zákona]). Z hlediska ústavně konformního výkladu pak nutno toto ustanovení [tj. ‚jakákoliv propagace (...) za které se poskytne nebo obvykle poskytuje úplata‘] vykládat tak, že jde o právní regulaci tzv. volební reklamy, tj. zejména placených inzerátů, billboardů, televizní, rozhlasové nebo novinové reklamy, placené inzerce na internetu, přímého marketingu prostřednictvím placených zaměstnanců (např. prostřednictvím telemarketingu) apod. (…).“ (bod 62 dubnového nálezu Ústavního soudu; upravil a zvýraznil krajský soud).

Podle Ústavního soudu „[z] povahy věci nepůjde o prezentaci vlastních názorů např. na veřejných shromážděních, v neplacených prostorech v médiích (např. prostřednictvím blogu nebo diskuzních fór) nebo prostřednictvím osobních profilů na sociálních sítích na internetu nebo ve formě přeposílaných hromadných e-mailů (nejde-li o placenou reklamu nebo činnost). (…).“ (bod 63 dubnového nálezu Ústavního soudu; upravil a zvýraznil krajský soud).

Ústavní soud nadto zdůraznil, že „požadavky na zapojení třetích osob jsou pouze formálního rázu (registrace u [žalovaného]), a je jim stanoven, podle Ústavního soudu, přiměřený finanční limit pro účast ve volební kampani (…).“ (bod 65 dubnového nálezu Ústavního soudu; upravil a zvýraznil krajský soud). Proto Ústavní soud navázal, „že je-li do nějaké svobody zasahováno, pak je to nikoli svoboda projevu vázaného a spojeného s finančními náklady, nýbrž svoboda informačního sebeurčení ve smyslu čl. 10 odst. 3 Listiny, kdy je po registrovaných třetích osobách již z povahy věci potřebné vyžadovat uvádění potřebných údajů (viz zejména § 16e odst. 1 až 7 [volebního zákona]) pro kontrolu dodržování [volebního zákona]. (…) Problémy (…) lze očekávat právě tam, kde by docházelo k pokusům obejít tato pravidla ať již vyhýbáním se registraci nebo vynakládáním penězi ocenitelných plnění, a tím k narušování (…) stanovených pravidel vedení volební soutěže.“ (bod 66 dubnového nálezu Ústavního soudu; upravil a zvýraznil krajský soud).

Podle Ústavního soudu platí, že „[m]ezi svobodou projevu a volební agitací je třeba respektovat rozdíly v jejich obsahu, právní povaze a účelu (…). Ve volební kampani nejde jen a pouze o svobodu vyjádření názoru v pozitivním nebo negativním smyslu (tedy svobodu se vyjádřit nebo naopak mlčet), nýbrž o získání pozornosti, vyložení programu, jehož plnění se slibuje na další volební období, získání (především) voličů, aby se k volbám dostavili a hlasovali pro určitý program ztělesněný volební stranou a zejména pro její kandidáty. Na rozdíl od svobody projevu zde je „předurčen“ účel, obsah, čas a místo volební komunikace. (…) vztah jedince a veřejné moci je regulován systémem základních práv a svobod, nikoli však jen izolovaně působícími právy a svobodami (…). Z hlediska klasifikace jejich vzájemného působení (konflikt, kolize, konkurence a kooperace) jde v případě práva na účast na správě veřejných věcí a na přístup k voleným funkcím (…) a svobody projevu (…) o vztah kooperační, kdy je svoboda projevu uplatňována v podmínkách volební soutěže, která musí mít stanovena pravidla právě z hlediska účelu, obsahu, času a místa. Je tak rozdíl mezi možností ‚jít si zakopat‘ na hřiště a mezi možností nastoupit k utkání, ve kterém musím respektovat pravidla účasti, chování, času trvání hry, barvy dresu, počtu hráčů atd.“ (bod 79 dubnového nálezu Ústavního soudu; upravil a zvýraznil krajský soud).

Podle Ústavního soudu proto „napadená ustanovení lze ústavně souladně vyložit takovým způsobem (…), že jejich aplikace [žalovaným] a správními soudy je možná v míře, ve které nebude nadměrně zasahovat do ústavně zaručených práv a svobod třetích osob. Ústavní soud (…) připomíná přímo ústavně zakotvený požadavek ústavně souladného výkladu právních předpisů zejména v oblasti právní regulace politického a volebního soutěžení (…). Tato povinnost dále plyne pro soudy i správní orgány jednak z čl. 1 odst. 1 ve spojení s čl. 90 Ústavy, jednak ve spojení s čl. 95 odst. 2 Ústavy.“ (bod 83 dubnového nálezu Ústavního soudu; upravil a zvýraznil krajský soud).

To hlavní z dubnového nálezu Ústavního soudu pak přehledně shrnuje právní věta IV., kterou k němu Ústavní soud připojil. Podle ní je třeba § 16 odst. 2 a § 16h odst. 1 písm. a) volebního zákona „vykládat ústavně konformně, ve vazbě na jejich ústavní a legitimní cíl, stejně jako na další s nimi spjatá ustanovení volebního zákona, zejména jeho § 16 odst. 1, § 16e odst. 8 až 10. Jako forma obsahově neutrální regulace účasti ve volební kampani za pomoci finančních prostředků nemají za účel zabránit vyjadřování názorů, neboť takový výklad by nebyl ústavně konformní.“ (zvýraznil krajský soud).

Žalovaný uvítal, že institut registrovaných třetích osob prošel testem ústavnosti. Připomněl účel napadených ustanovení, kterým je přispět k férovosti volební soutěže. Právě tato soutěž je jádrem demokratických voleb. Bez finanční podpory je úspěch v ní stěží představitelný.

Žalobce uvádí, že ani sám Ústavní soud není ve svém rozhodnutí jednotný. Otázku odpovídající regulace volební kampaně vnímá jako klíčovou pro fungování demokratického právního státu. Dovozuje ale novou základní svobodu projevu ve věcech politických. Žalobce nesouhlasí, že je možné svobodu projevu tímto způsobem omezit. Jen proto, že je toto omezení nezbytné kvůli zpřísnění pravidel v době volební kampaně. Ad absurdum by s rostoucím zasahováním do volební kampaně třetími osobami i prostřednictvím technologií a umělé inteligence vznikla možnost úplného omezení až cenzury projevu jen proto, aby se dosáhlo spravedlivých voleb.

Žalobce se nemůže s dubnovým nálezem Ústavního soudu ztotožnit. Napadená ustanovení volebního zákona nemají za cíl zajistit férovost volební kampaně. Takovou vlastnost mohou volební kampani propůjčit jen a pouze její aktéři. Žalobce chápe dubnový nález Ústavního soudu pouze jako reakci na konkrétní skutkový stav věci řešené Nejvyšším správním soudem. Přiklání se k disentu soudce Vojtěcha Šimíčka, že povinnost registrace přináší více škody než užitku.

Žalovaný nesouhlasí, že skutkové okolnosti věci řešené dubnovým nálezem Ústavního soudu byly natolik odlišné, že by to odůvodňovalo jiné posouzení věci. Aktivity žalobce a spolku Svoboda projevu, o který šlo ve věci řešené dubnovým nálezem Ústavního soudu, byly podobné. Krajský soud v Brně konstatoval, že aktivity spolku Svoboda projevu spočívající v propagaci knihy Žlutý baron a dokumentárního filmu Selský rozum prostřednictvím inzerce v tisku a na výlepových plochách naplňovaly znaky volební kampaně (viz rozsudek ze dne 29. 3. 2019, č. j. 73 A 4/2018-55). Nejvyšší správní soud se s tímto závěrem při předběžném posouzení věci ztotožnil (viz usnesení volebního senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2020, č. j. Ars 4/2019-53, bod 21). V tom lze nalézt určitou paralelu s činností žalobce. Žalovaný také dodal, že se žalobce registroval v souvislosti s volbami prezidenta republiky v roce 2023.

Odpovědnost žalobce jakožto právnické osoby za přestupek je objektivní, nezkoumá se tedy úmysl nebo nedbalost. Ale pouze to, zda jednání žalobce naplnilo znaky skutkové podstaty přestupku. Pro posouzení, zda jde o volební kampaň, není podstatné, zda se někdo hodlal volební kampaně skutečně zúčastnit, ale zda dané aktivity měly reálný potenciál takto působit na jejich adresáty (viz rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 17. 1. 2023, č. j. 22 A 30/2022-62).

Věc je třeba posoudit podle právní úpravy platné v České republice a dubnového nálezu Ústavního soudu. Na otázku třetích osob ve volebních kampaních se v současné době soustředí pozornost v řadě zemí. Regulace nekandidujících subjektů v kampaních se v současné době připravuje i v zemích, které ji dosud neměly. Diskutuje se o tom i na nadnárodní (evropské) úrovni. Tato otázka totiž nabývá v posledních letech rozměrů politických i bezpečnostních. Ovlivňování volebních kampaní a povolebního politického směřování zemí prostřednictvím třetích osob může být bezpečnostní hrozbou. Platí to i pro Českou republiku. Potřebností právní regulace třetích osob ve volebních kampaních se pravidelně zabývá také Rada Evropy či Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě („OBSE“). Lze poukázat například na závěry Úřadu pro demokratické instituce a lidská práva OBSE z roku 2020 (https://tinyurl.com/32wd4wp9).

Dne 28. 7. 2023 se před soudem konalo jednání. Žalovaný se z něj omluvil. Zástupce žalobce shrnul obsah žaloby. Soud poté přistoupil k dokazování. Žalobce navrhl k důkaznímu provedení několik dokumentů. Mnohé z nich již byly součástí správního spisu. Ten se ovšem ve správním soudnictví k důkazu neprovádí. Šlo konkrétně o dokumenty: (1) výzva Chvilka pro Andreje z webových stránek žalobce, (2) stanovy žalobce, (3) vyjádření žalobce v řízení před žalovaným ze dne 3. 12. 2021, (4) výrok závěrečné zprávy o auditu skupiny AGROFERT, (5) zprávu Městského úřadu Černošice se shrnutím postupu v případu střetu zájmů Ing. Andreje Babiš, (6) článek Babiš koupil Mafru z portálu ČT24, (7) stránku s portfoliem mediální skupiny MAFRA z jejích webových stránek, (8) článek Babiš ovládá třicet procent soukromých médií z portálu Aktuálně.cz, (9) článek Oligarchizace médií není mýtus z webové stránky Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky, a (10) stránku se zveřejněním facebookového chatbotu na webu žalobce. Tyto dokumenty tedy soud k důkazu neprováděl.

Dokumenty, které nebyly součástí správního spisu, ovšem žalobce nadále k důkazu provést chtěl. Šlo konkrétně o dokumenty: (1) Morální kodex reprezentanta hnutí ANO 2011, 2) žebříček svobody médií s informacemi o České republice, 3) stanovy politického hnutí ANO 2011, 4) článek Výzva demokratickým stranám z webových stránek žalobce, 5) článek S výzvou demokratickým stranám souzní obě koalice z webových stránek žalobce, 6) zápatí webových stránek vybraných politických stran (Občanská demokratická strana, TOP 09, Piráti). Tyto důkazní návrhy soud nicméně zamítl pro nadbytečnost, protože pro posouzení věci postačoval dosavadní obsah spisu. K důkazu soud provedl jen obsah webové stránky Jak založit a upravovat blog na portálu blog.idnes.cz (https://info.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=466001). V sekci Reklama se na ní píše: „To, že můžete číst iDNES.cz a navíc pod jeho hlavičkou blogovat, je možné jedině díky tomu, že někdo iDNES.cz platí, tedy inzerenti. Bez reklamy by nebylo bezplatného internetu. Proto najdete reklamu i na blozích (…).“ Další důkazy soud neprováděl a dokazování ukončil.

Následoval závěrečný návrh žalobce a krátké přerušení. Po něm soud vyhlásil tento rozsudek.

Žaloba je důvodná.

Soud nejdříve vymezí obecná východiska pro posouzení věci. Poté bude rozsudek strukturovat podle jednotlivých skutků, které měly založit přestupkovou odpovědnost žalobce. A posoudí závěry žalovaného v kontextu žalobních námitek.

Již zde ovšem soud předesílá, že nepovažuje za důvodnou námitku týkající se termínu, kdy prezident republiky vyhlásil volby (obecně k němu viz usnesení sp. zn. Pl. ÚS 2/21 ze dne 26. 1. 2021). Žalovaný zdůrazňuje, že úpravu týkající se třetích osob uplatňuje až od zveřejnění rozhodnutí o registraci kandidátních listin, tj. od 49. dne přede dnem voleb. V této věci ji tedy použil konkrétně od 24. 8. 2021. Vyšel z právního názoru volebního senátu Nejvyššího správního soudu, podle kterého se „[a]ž od okamžiku registrace kandidátních listin (…) potenciální třetí osoby mohou dozvědět, že na ně v případě určitých podob realizace politického projevu dopadá povinnost registrace ve smyslu § 16e zákona o volbách do Parlamentu.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 8. 2020, č. j. Ars 6/2019-33).

To je i časový rámec věci. Pro posouzení přestupkové odpovědnosti žalobce hrálo roli datum zveřejnění rozhodnutí o registraci kandidátních listin. Před ním žalobce přestupky coby neregistrovaná třetí osoba spáchat nemohl. A rozhodnutí prezidenta republiky o vyhlášení voleb z konce roku 2020 tedy nehrálo žádnou roli. Nemohlo zasáhnout do práv žalobce. Pokud ho žalobce nyní napadá, činí tak nedůvodně.

Ve zbytku rozsudku se již soud nebude tomuto tématu věnovat. Zaměří se na jednotlivé skutky, ve kterých žalovaný spatřoval přestupek, ve světle zbylých námitek žalobce.

Soud by chtěl hned v úvodu jednoznačně říci, že žalovaný zasáhl do žalobcovy svobody projevu. Nejde tu už jen o „sběr údajů“ a právo na informační sebeurčení (viz bod 52 výše, resp. bod 66 dubnového nálezu Ústavního soudu). Ale o správní trest za politické projevy, ve kterých žalovaný spatřoval nepovolenou volební kampaň. Navíc šlo o politické projevy před volbami. Tedy období, během kterého by se střetávání politických názorů ve společnosti měl dát nejširší možný průchod.

Právo na svobodné volby a svoboda politické diskuse tvoří společně základ každého demokratického systému. Mezi oběma právy je vazba. Vzájemně se posilují: svoboda projevu je nezbytnou podmínkou pro svobodné vyjádření názoru lidu při volbě zákonodárného sboru. Proto je v období před volbami obzvláště důležité umožnit volné šíření názorů a informací všeho druhu (viz např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 19. 2. 1998 ve věci Bowman proti Spojenému království, č. 24839/94, § 42). Omezení politického projevu v tomto období tedy podle Evropského soudu pro lidská práva musí podléhat přísné kontrole (viz rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 2. 5. 2023 ve věci Mestan proti Bulharsku, č. 24108/15, § 54). Soud v té souvislosti připomíná i důraz, který dubnový nález Ústavního soudu klade na to, aby soudy a správní orgány vykládaly použitou právní úpravu ústavně konformním způsobem ve vazbě na její legitimní cíl (viz body 48, 50-51 a 54-55 výše).

Státní moc musí být velmi ostražitá, aby své občany neodrazovala od politického projevu. Opatření omezující svobodu politického projevu mohou tento odrazující účinek vyvolávat (srov. Harris, D. J., O’Boyle, M., Bates, E. P., Buckley, C. M. a kol. Harris, O’Boyle and Warbrick: Law of the European Convention on Human Rights. 5. vyd. Oxford: Oxford University Press, 2023, s. 616). Jde-li o otázky veřejného zájmu, členské státy Rady Evropy mají pro omezení politického projevu či debaty velmi malý prostor (viz rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 22. 10. 2007 ve věci Lindon, Otchakovski-Laurens a July proti Francii, č. 21279/02 a 36448/02, § 46). Lidé, kteří chtějí využít své svobody projevu, mají právo si zvolit způsob – oproštěný od zásahů státu –, který považují za nejúčinnější, pokud jde o cíl oslovit co možná nejširší publikum (viz např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 3. 2. 2009 ve věci Women on Waves a ostatní proti Portugalsku, č. 31276/05, § 38). Pokuta – byť minimální – podle Evropského soudu pro lidská práva má nežádoucí odrazující účinek na veřejný politický projev (viz rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 3. 5. 2022 ve věci Bumbeș proti Rumunsku, č. 18079/15, § 101).

Zdravé demokracie se udržují dynamickou souhrou různých občanských společností. Bez co nejširších hranic svobody projevu bude tato jejich činnost v ohrožení (Harris, O’Boyle and Warbrick: Law of the European Convention on Human Rights, cit. výše, s. 619). Evropský soud pro lidská práva přitom uznal důležitost role občanských společností coby „veřejných hlídacích psů“. Jejich role se podobá té, jakou při ochraně zdraví demokracie mají média (viz rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 27. 5. 2004 ve věci Vides Aizsardzības Klubs proti Lotyšsku, č. 57829/00, § 42).

Uvedené principy ovšem neznamenají, že by snad nešlo svobodu projevu „veřejných hlídacích psů“ v období před volbami omezit. Právo to umožňuje. V každém jednotlivém případě je ovšem důležité zkoumat, zda takové omezení svobody projevu splňuje podmínky, které na něj klade ústava a mezinárodní právo lidských práv. Svobodu projevu chrání čl. 17 Listiny základních práv a svobod („Listina“), čl. 10 Evropské úmluvy o lidských právech („Úmluva“) či čl. 19 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech („Pakt“). Jejich klauzule, které stanoví podmínky omezení svobody projevu (čl. 17 odst. 4 Listiny, čl. 10 odst. 2 Úmluvy a čl. 19 odst. 3 Paktu; „omezovací klauzule“), požadují, aby takové omezení: - mělo zákonný základ, - sledovalo legitimní cíl, a - bylo nutné (čl. 19 odst. 3 Paktu), resp. nezbytné v demokratické společnosti (čl. 17 odst. 4 Listiny a čl. 10 odst. 2 Úmluvy).

Podle žalovaného žalobce spáchal přestupek podle § 16h odst. 1 písm. a) volebního zákona, jehož skutková podstata zní: „Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí správního deliktu tím, že v rozporu s § 16 odst. 2 se účastní volební kampaně bez předchozí registrace ve zvláštním registru [žalovaného].“ (zvýraznil a upravil soud).

Žalobce podle žalovaného vedl volební kampaň prostřednictvím dobrovolníků organizovaných za účelem agitace ve prospěch koalic SPOLU a Piráti a Starostové. Nezaregistroval se kvůli tomu jako třetí osoba. I práce dobrovolníků ve volební kampani se totiž musí podle žalovaného vyčíslit podle ceny obvyklé [§ 16e odst. 9 volebního zákona]. Podpořil to odkazem na obsah svého metodického stanoviska (dostupného zde: https://tinyurl.com/26bvn49k; viz bod 7 výše).

Žalobce namítá, že dobrovolníci byli pouze prostředkem jeho komunikace v projektu Volím změnu. Jeho jednotícím záměrem bylo informovat o volbách. Povinnost se registrovat by podle žalobce odporovala jeho svobodě projevu i povaze jeho poslání jako spolku usilujícího o co nejsilnější podporu demokratických principů. Jeho aktivita nemá charakter volební kampaně.

Právě o pojem volební kampaně tu jde. Podle § 16 odst. 1 volebního zákona je volební kampaní „jakákoliv propagace kandidující politické strany, politického hnutí nebo koalice, jejich kandidáta anebo nezávislého kandidáta nebo volební agitace ve prospěch kandidující politické strany, politického hnutí nebo koalice, jejich kandidáta nebo nezávislého kandidáta, zejména veřejné oznámení určené na jejich podporu anebo sloužící v jejich prospěch, včetně jakékoliv doprovodné akce, za které se poskytne nebo obvykle poskytuje úplata. Za volební kampaň se považuje i sdělení v neprospěch jiné kandidující politické strany, politického hnutí, koalice, jejich kandidáta nebo nezávislého kandidáta.“ (zvýraznil soud).

Činnost dobrovolníků umožňovala žalobci účinnou volební agitaci ve smyslu citovaného ustanovení. Soud připomíná, že podle štrasburské judikatury má každý právo zvolit si způsob výkonu svobody projevu, který považuje za nejúčinnější. Sporné tu ovšem je, zda omezení tohoto práva mělo zákonný základ, pokud žalovaný považoval organizaci dobrovolníků za volební kampaň. Hlavně tu jde o splnění kritéria (obvyklé) úplatnosti volební kampaně.

Výklad pojmu volební kampaně ve vztahu k činnosti dobrovolníků, jaký zaujal žalovaný, není správný. Podle názoru soudu se totiž za dobrovolnickou činnost nikdy (ani obvykle) neposkytuje úplata. Proto jejich činnost nemůže být volební kampaní, jak ji vymezuje volební zákon.

Vyplývá to z obecně vnímaného významu slova dobrovolník. Tím je člověk, který něco z dobré vůle poskytuje či věnuje jiným a nežádá za to žádnou finanční náhradu. Takto dobrovolnickou činnost vymezuje i česká legislativa. Podle § 1 odst. 1 zákona o dobrovolnické službě tento zákon upravuje podmínky, za nichž stát podporuje dobrovolnickou službu vykonávanou dobrovolníky bez nároku na odměnu. Tímto způsobem chápané dobrovolnictví proto nikdy nemůže ohrožovat zájem na prevenci obcházení limitů pro výdaje ve volební kampani.

Dubnový nález Ústavního soudu vidí výkladovou vazbu mezi znakem obvyklé úplatnosti volební kampaně (§ 16 odst. 1 volebního zákona) na straně jedné a vymezením výdajů registrované třetí osoby (§ 16e odst. 7 volebního zákona) i částek, které se započítávají mezi výdaje registrované třetí osoby (§ 16e odst. 9 volebního zákona), na straně druhé. Na některých místech totiž z této vazby vychází, pokud při výkladu odkazuje na § 16e odst. 7 či 9 (viz body 47-48, 50, 52 a 55 výše). Současně zdůrazňuje úplatnost coby důležitý předpoklad pro použití § 16 odst. 1 a 2 i § 16h odst. 1 písm. a) volebního zákona, jejichž ústavnost zkoumal. Ve znaku úplatnosti zřejmě spatřuje příčinu nižšího dopadu těchto ustanovení. Jako by si ovšem při uvedených odkazech neuvědomoval, že jimi nepřímo říká, že by úplatnou volební kampaní byla i již ze své povahy neúplatná činnost.

Pohled krajského soudu se v této otázce od dubnového nálezu Ústavního soudu – se vším respektem i upřímností – liší. Zaujímá jiný právní názor. Je podle něj výkladovou nepřesností, pokud se pojem (obvyklé) úplatnosti coby znak volební kampaně v § 16 odst. 1 volebního zákona vykládá ve světle vymezení částek, které se mají započítávat mezi výdaje registrované třetí osoby na volební kampaň v § 16e odst. 9 volebního zákona. Jde o dvě odlišné věci.

Věta druhá § 16e odst. 9 volebního zákona totiž sama říká, že pokud bylo „plnění, které je součástí volební kampaně, poskytnuto bezplatně nebo za cenu nižší než obvyklou, započítá se do této částky jeho obvyklá cena podle zákona upravujícího oceňování majetku státu.“ (zvýraznil soud). To je třeba vykládat tak, že konkrétní činnost musí nejprve splňovat všechny znaky volební kampaně včetně (obvyklé) úplatnosti. To vede ke vzniku povinnosti se kvůli ní registrovat. A až v případě, že poskytovatel tohoto jinak (obvykle) úplatného plnění poskytne plnění bezplatně, pak se již registrované třetí osobě pro účely výpočtu výdajů připočte cena obvyklá.

Uveďme si příklad, jak se má § 16e odst. 9 volebního zákona použít: Určitý lokální spolek plánuje za pomoci pěti najatých brigádníků do schránek voličů roznést 10.000 letáků. V inzerátu na nábor brigádníků jim spolek slibuje 200 Kč za hodinu roznášení. Zaregistruje se proto u žalovaného, protože se tímto způsobem slovy volebního zákona hodlá zapojit do volební kampaně. Za distribuci letáků bude brigádníkům platit. Brigádníci spolku ale poté sdělí, že s jeho politickými názory souzní, a proto za distribuci nic nebudou chtít. V takovém případě se na základě § 16e odst. 9 věty druhé volebního zákona započte spolku obvyklá cena za distribuci letáků do jeho výdajů coby registrované třetí osoby. Pokud by ale spolek od začátku hledal a využíval místo brigádníků dobrovolníky, o kampaň by se nejednalo. Chyběl by zde totiž znak obvyklé úplatnosti.

Ustanovení § 16e odst. 9 volebního zákona podle soudu nemá své uplatnění nikde jinde než v obdobně vymezeném prostoru, tj. až po registraci třetí osoby, které někdo poskytl (obvykle) úplatné plnění bezplatně. Nedopadá na hledání odpovědi na otázku, zda je určitá činnost volební kampaní. To určují čistě slova „za které se poskytne nebo obvykle poskytuje úplata“ v § 16 odst. 1 volebního zákona v jejich běžně chápaném smyslu. V uvedeném příkladu je zjevné, že za distribuci letáků brigádníky se obvykle platí. Proto šlo o volební kampaň. Pokud by ale šlo od počátku o dobrovolníky, kterým by spolek neplatil (a ani jim to nesliboval), o volební kampaň by vůbec nešlo. Dobrovolníkům se (ani obvykle) úplata neposkytuje. A jak zdůrazňuje dubnový nález Ústavního soudu, úplatnost je právě oním klíčovým kritériem, které určuje, zda něco je volební kampaní.

Ustanovení § 16e odst. 9 volebního zákona tedy podle soudu nemá žádný vliv na vznik povinnosti se registrovat a určení, zda nějaká činnost je či není volební kampaní. Ke vzniku povinnosti se registrovat vede jen (obvykle) úplatná propagace či volební agitace. A je-li pak registrované třetí osobě poskytnuta bezplatně, do výdajů se započte cenou obvyklou. Výklad § 16e odst. 9 volebního zákona a definice volební kampaně v § 16 odst. 1 volebního zákona nelze „otáčet vzhůru nohama“, jako to podle soudu dělá žalovaný. Neobstojí proto výklad, že se i propagace či volební agitace, za kterou se nikdy (ani obvykle) neposkytuje úplata, stává úplatnou volební kampaní skrze pravidlo o připočítávání ceny obvyklé do výdajů volební kampaně u úplatných plnění poskytnutých bezplatně registrovaným třetím osobám.

Výklad, podle kterého by § 16e odst. 9 volebního zákona měl dopad na pojem volební kampaně v § 16 odst. 1 volebního zákona, by vlastně „škrtal“ znak (obvyklé) úplatnosti volební kampaně ze zákona. Volební kampaní by totiž ve výsledku byla jakákoliv propagace či volební agitace v (ne)prospěch kandidujících subjektů. Skrze započítávání ceny obvyklé i pro bezúplatnou propagaci či volební agitaci by nakonec vše bylo úplatné. To je absurdně rozšiřující výklad, který by již porušoval svobodu politického projevu. Pokud by tento výklad měl být tím správným, pak by soud vyslyšel výzvu dubnového nálezu Ústavního soudu, že by za jiných okolností a za použití jiných argumentů nemusela tehdy napadená (a nyní zde použitá) úprava obstát (viz bod 49 výše nebo body 58 a 84 dubnového nálezu Ústavního soudu).

Pozorný čtenář by si také mohl klást otázku, zda pro výklad znaku (obvyklé) úplatnosti ale přeci jen nehraje roli konkrétní činnost, jíž mají dobrovolníci vykonávat. A pokud se za tuto konkrétní činnost (obvykle) platí, tak zda to neznamená, že jde o volební kampaň. Příkladem na vysvětlenou může být práce dobrovolníků na „demokratické lince“, která se podobá práci v call-centru. V obchodně-spotřebitelském světě, kde ji provádí najatí brigádníci, se za ni (obvykle) platí. Dovodit z toho, že práce na „demokratické lince“ byla (obvykle) úplatným plněním by byl v tomto směru možný výklad zákonného textu.

Soud má ale povinnost mezi možnými výklady volit ten, který více chrání základní právo. Tím je výklad zaměřený na obecný charakter dobrovolnické činnosti, která je ze své definice bezúplatná. Nešlo proto o volební kampaň ve smyslu § 16 odst. 1 volebního zákona. Druhý ze zde popsaných výkladů tohoto ustanovení by již vedl k nepřiměřeným dopadům vůči svobodě projevu. Žalovaný podle soudu činí chybu, pokud zaměňuje pojmy dobrovolníka a brigádníka. Ve svém metodickém stanovisku – bez jakékoliv zákonné opory – dokonce maluje pomyslnou dělící čáru v závislosti na blízkosti vztahu toho kterého dobrovolníka a kandidujícího subjektu či třetí osoby.

Soud opakuje, že podle Evropského soudu pro lidská práva je součástí svobody projevu i právo každého z nás si zvolit způsob jejího výkonu, oproštěný od zásahů státu, který považujeme za nejúčinnější, pokud chceme oslovit co možná nejširší publikum. Takovým prostředkem jsou i dobrovolníci. Nelze zapomínat i na jejich svobodu projevu, kterou tímto svým osobním vkladem uplatňují a snaží se efektivně znásobit její dopady. To bylo i cílem žalobce. Na tom soud na rozdíl od žalovaného nevidí nic špatného. Stát má přitom velmi malý prostor pro omezení této volby prostředku svobody politického projevu žalobce. Pokud žalovaný chtěl tuto volbu žalobce omezit, musel k tomu mít zákonný základ. Ten ovšem podle soudu neměl.

Pokud tedy žalobce namítá, že dobrovolníky nabíral coby prostředek pro šíření svých politických názorů a nešlo o volební kampaň, namítá to důvodně. Zásah do svobody projevu žalobce, který spočívá v rozhodnutí žalovaného o vině z přestupku a uložení pokuty, nemá zákonný základ ve smyslu Listiny, Úmluvy a Paktu. Organizace dobrovolníků nebyla úplatnou volební kampaní podle § 16 odst. 1 volebního zákona. Žalobci proto ani nevznikla povinnost se kvůli ní reg