1 As 26/2011 — Nejvyšší správní soud

55 A 33/2022- 36 - text  6 55 A 33/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., a Mgr. Petra Pospíšila v právní věci žalobkyně: D. M. bytem X zastoupená advokátkou Mgr. Evou Decroix, MBA sídlem Jiráskova 2159/25, 586 01 Jihlava proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina sídlem Žižkova 1882/57, 586 01 Jihlava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 7. 2022, č. j. KUJI 65008/2022 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalovaný napadeným rozhodnutím ze dne 26. 7. 2022, č. j. KUJI 65008/2022, zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Jihlavy ze dne 30. 5. 2022, č. j. MMJ/SPO/97609/2022. Tímto rozhodnutím Magistrát města Jihlavy nevyhověl žádosti žalobkyně o změnu příjmení z příjmení M. na příjmení „M. R.“, přičemž rozhodl tak, že se změna příjmení nepovoluje. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 2. Žalobkyně namítla, že správní orgány nesprávně posoudily skutkový stav věci a dospěly k nesprávnému právnímu posouzení. V rámci správního řízení žalobkyně uvedla několik důvodů pro změnu svého příjmení – zachování vlastní rodinné linie, prezentování pospolitosti a rodiny s partnerem T. R., s nímž očekávala narození dcery, a konečně důvody profesní. 3. Společně s partnerem T. R. se jako rodiče nezletilé dcery M. (dosud neurčeného příjmení) hodlají aktivně podílet na jejím vývoji, vyřizovat její úřední záležitosti nebo s ní cestovat do zahraničí. Odůvodnění žalovaného, že nesezdané páry a jejich společné děti mají běžně rozdílná příjmení, považuje žalobkyně za zásah do své osobní a rodinné sféry, včetně porušení negativního závazku státu nezasahovat do práva na jméno. 4. Změna příjmení na jediné příjmení by v jejím případě měla za následek přerušení viditelnosti jejího díla a narušení vybudovaných vazeb v uměleckém prostředí. Výčet žalovaným uváděných známých osob, u nichž k přerušení viditelnosti při změně příjmení nedošlo, neznamená, že by dané platilo u všech osob pohybujících se v umělecké sféře. Tyto osoby (Tatiana Dyková, Vendula Pizingerová, Tereza Ramba, Jennifer Affleck) jsou totiž známy zejména svým obličejem. Dílo žalobkyně ovšem nespočívá v její osobní prezentaci; žalobkyně se zabývá choreografií a režií tanečních představení, pohybovým vedením performerů a pedagogickou činností. Na své příjmení tak má navázány vybudované vazby v uměleckém prostředí. 5. Žalobkyně konečně namítla, že nevyhověním její žádosti došlo k porušení též pozitivního závazku státu, neboť veřejný zájem nebyl dostatečně odůvodněn a ospravedlněn, a zároveň tím došlo k zásahu do jejích základních práv, konkrétně čl. 10 odst. 1 a odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Její žádost není v rozporu s žádným právním předpisem a neexistuje nic, co by svědčilo v její neprospěch z důvodu veřejného zájmu. Vážnost změny dostatečným způsobem prokázala a žalovaný selhal při posuzování důvodnosti její žádosti a veřejného zájmu na stálosti příjmení osob. Žalobkyně o své původní příjmení nepřijde, přičemž identifikace osob je zajištěna především pomocí rodných čísel. Veřejný zájem na přiřazení osoby k rodině nesoucí shodné příjmení nemůže být dotčen, neboť žalobkyně se domáhá toho, aby ji její příjmení spojovalo s vlastním dítětem a jeho otcem. Na základě výše uvedeného proto navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalované 6. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě odkázal na své rozhodnutí, v němž se s námitkami žalobkyně již vypořádal. Poukázal též na úpravu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle níž pro výkon rodičovské odpovědnosti není podstatné, zda mají rodiče a děti stejná příjmení. Z § 662 odst. 2 občanského zákoníku pak dle žalovaného plyne zřetelný úmysl zákonodárce omezit užívání vícero příjmení. V případě povolení požadované změny by došlo ke zvýraznění rozdílu v možnostech volby příjmení dítěte narozeného v manželství a mimo něj. Závěrem žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. IV. Posouzení věci 7. Žaloba není důvodná. 8. Příjmení jednotlivce je ústavně chráněno článkem 10 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva (rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 22. 2. 1994 ve věci Burghartz proti Švýcarsku, č. 16213/90, § 24, všechna zde uvedená rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva jsou dostupná online z http://hudoc.echr.coe.int) je ochrana příjmení součástí práva na ochranu soukromého a rodinného života ve smyslu čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 9. Z tohoto práva vyplývá státu nejen negativní závazek nezasahovat do příjmení jednotlivců (stát jednotlivci nesmí nařizovat změnu příjmení), ale i pozitivní závazek umožnit jednotlivci změnu příjmení, pakliže tomu nebrání veřejný zájem (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2016, č. j. 2 As 324/2015-16, a rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 25. 11. 1994 ve věci Stjerna proti Finsku, č. 18131/91, § 38). Zároveň je však třeba zdůraznit, že Evropský soud pro lidská práva dává vnitrostátnímu zákonodárci široký prostor pro uvážení, neboť je věcí zákonodárce, aby v ústavou vytyčených mantinelech rozhodl o vnitrostátní politice úpravy jmen a příjmení. Právní úprava změny jmen a příjmení je mezi členskými státy Rady Evropy značně odlišná. Nevyhovění žádosti o změnu příjmení nicméně proto nemusí založit porušení tohoto ústavně chráněného práva. V každém jednotlivém případě je tak třeba hledat spravedlivou rovnováhu mezi zájmy individuálními a zájmy veřejnými. Veřejným zájmem, který může odůvodňovat nevyhovění žádosti o změnu příjmení, je například zájem na jednoznačné identifikaci osob, řádné vedení evidence obyvatelstva nebo přiřazení osoby k rodině nesoucí shodné příjmení. 10. Podobně též Ústavní soud ustáleně judikuje, že veřejná moc je oprávněna zasahovat do základních práv jednotlivce pouze ve výjimečných případech a je-li takový zásah „ospravedlněn určitým veřejným zájmem, který však musí vést v konkrétním případě k proporcionálnímu omezení příslušného základního práva“ (nález Ústavního soudu ze dne 12. 5. 2004, sp. zn. I. ÚS 167/04 či ze dne 4. 11. 2015, sp. zn. IV ÚS 3900/14). Podle ustálené judikatury Ústavního soudu je třeba „z mnoha myslitelných výkladů zákona […] v každém případě použít pouze takový, který respektuje ústavní principy“ (nález Ústavního soudu ze dne 3. 2. 1999, sp. zn. Pl. ÚS 19/98). Orgány veřejné moci mají povinnost „interpretovat a aplikovat právo pohledem ochrany základních práv a svobod“ (nález Ústavního soudu ze dne 24. 9. 1998, sp. zn. III. ÚS 139/98). 11. Užívání více příjmení upravuje v zákonné rovině § 70 odst. 1 zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů („zákon o matrikách“), který taxativně stanovuje podmínky, za nichž je možné více příjmení užívat. Konkrétně podle § 70 odst. 1 zákona o matrikách platí, že „občan může užívat více příjmení pouze za těchto podmínek: a) nabyl-li je podle dříve platných předpisů a je oprávněn je užívat podle tohoto zákona, anebo b) prohlásil-li souhlasně při uzavírání manželství, že příjmení druhého snoubence užívajícího více příjmení bude jejich příjmením společným, anebo c) prohlásil-li při uzavírání manželství, že spolu se společným příjmením bude užívat a na druhém místě uvádět příjmení předchozí, nebo d) jde-li o příjmení dítěte po jeho rodičích, kteří jsou oprávněni užívat více příjmení, nebo e) nabyl-li je v souvislosti s osvojením.“ 12. Podle § 72 odst. 1 zákona o matrikách lze „jméno, popřípadě jména, nebo příjmení, popřípadě více příjmení, která je fyzická osoba povinna užívat, změnit fyzické osobě pouze na základě její žádosti, případně žádosti jejích zákonných zástupců.“ 13. Podle § 72 odst. 2 zákona o matrikách se „změna příjmení povolí zejména tehdy, jde-li o příjmení hanlivé, nebo směšné, nebo je-li pro to vážný důvod.“ 14. V nyní řešeném případě nespadal důvod žádosti o změnu příjmení žalobkyně pod podmínky zakotvené v § 70 odst. 1 zákona o matrikách. Žádost žalobkyně tak byla posouzena podle § 72 odst. 2 zákona o matrikách. S ohledem na princip ústavně konformního výkladu a princip prozařování základních lidských práv je třeba toto ustanovení vykládat v souladu s výše uvedenou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva a Ústavního soudu. 15. V tomto ohledu ovšem může soud plně vyjít z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 5. 2011, č. j. 1 As 26/2011-55, v němž byla posuzována právě žádost o změnu příjmení na více příjmení a v němž Nejvyšší správní soud provedl ústavněkonformní výklad citovaného ustanovení. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že „na posuzování žádosti o změnu příjmení dle § 72 odst. 2 zákona o matrikách nelze aplikovat § 70 odst. 1 téh