7 As 46/2010 — Nejvyšší správní soud

55 A 52/2022- 51 - text  6 55 A 52/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., a Mgr. Petra Pospíšila v právní věci žalobkyně: M. R. bytem X zastoupená advokátem Mgr. Pavlem Vankem sídlem Moravské nám. 15, 602 00 Brno proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje sídlem Žerotínovo náměstí 3, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 8. 2022, č. j. JMK 118579/2022 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 8. 2022, č. j. JMK 118579/2022, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 12 228 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Pavla Vanka, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V této věci soud zrušil rozhodnutí žalovaného týkající se přestupků žalobkyně a uložení zvláštního opatření podle zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, neboť žalovaný si v odvolacím řízení v rozporu s § 149 odst. 7 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, nevyžádal potvrzení nebo změnu závazného stanoviska vydaného krajskou veterinární správou. 2. Žalovaný rozhodnutím ze dne 24. 8. 2022, č. j. JMK 118579/2022, k odvolání žalobkyně částečně změnil výrokovou část společného rozhodnutí Městského úřadu Židlochovice (dále jen „městský úřad“) ze dne 8. 4. 2022, č. j. Mzi-OUPSU/15187/2021-14, a ve zbývající části toto rozhodnutí potvrdil. Těmito rozhodnutími byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání dvou přestupků podle § 27a odst. 1 písm. b) zákona č. 246/1992 Sb. Prvního přestupku se měla dopustit tím, že jako podnikající fyzická osoba od srpna 2021 na adrese X týrala 24 zvířat (retrívrů) bezdůvodným vyvoláváním nepřiměřeného působení stresových vlivů biologické povahy tím, že jim neposkytovala náležitou výživu, čímž u psů došlo k vyhublosti, resp. výrazné vyhublosti. Druhého trvajícího přestupku se měla dopustit tím, že jako podnikající fyzická osoba od srpna 2021 na adrese X týrá své psy tím, že je chová v nevhodných podmínkách, které způsobují jejich utrpení, a ve větším počtu, který jim neumožňuje uspokojovat jejich fyziologické, biologické a etologické potřeby. Za tato jednání byla žalobkyni udělena pokuta ve výši 30 000 Kč. 3. Dále bylo žalobkyni uloženo zvláštní opatření podle § 28a odst. 1 písm. b) zákona č. 246/1992 Sb. spočívající v povinnosti snížit do jednoho roku od právní moci rozhodnutí počet chovaných psů starších jednoho roku na nejvýše 7 psů, a to na dobu 10 let od právní moci rozhodnutí. Žalobkyni bylo povoleno mít u sebe na výcvik psy starší jednoho roku, a to po dobu nejvýše jednoho roku, za předpokladu, že tito psi patří jiným majitelům a že bude mít žalobkyně s těmito majiteli uzavřenou smlouvu o výcviku jejich psů. II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 4. Žalobkyně namítla, že rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné, neboť vychází z neodůvodněného odborného vyjádření Krajské veterinární správy pro Jihomoravský kraj (dále jen „KVS“) ze dne 12. 1. 2022. Toto odborné vyjádření a o kontrolní protokoly KVS postrádají vymezení, jaké konkrétní technické podmínky by měl chov retrívrů splňovat, aby žalobkyně mohla vše uvést do stavu odpovídajícímu názoru kontrolního orgánu. Pokud v době vypracování odborného vyjádření neexistovala konkrétní právní úprava, bylo jistě možné názor KVS podložil alespoň technickými normami, metodickými pokyny nebo odbornou literaturou. 5. Jestliže předmětné odborné vyjádření dále navrhlo, aby bylo žalobkyni nařízeno snížení počtu psů na 7, není zřejmé, na základě čeho KVS dospěla právě k tomuto počtu; neobstojí dodatečné odůvodnění žalovaného, že počet psů byl KVS určen „ze zkušeností a praxe“, neboť profesionální chovatelé chovají desítky zvířat. Redukce počtu zvířat na 7 by zcela znemožňovala jakoukoliv podnikatelskou činnost v tomto oboru. Pro odstranění pochybností žalobkyně navrhla provedení důkazu znaleckým posudkem z oboru veterinární medicína nebo odborným vyjádřením znalce z oboru etologie. Návrh na snížení počtu zvířat by měl být dle žalobkyně až posledním opatřením, neboť jím dochází k významnému zásahu do jejích práv. Kontrolní orgán měl proto žalobkyni sdělit, které podmínky chovu jsou nevyhovující a vyzvat ji k nápravě. Na chov zvířat má žalobkyně k dispozici prostory o velikosti 3 092 m2 v X a 893 m2 v X (zde již nicméně psy nechová). Podle vyhlášky č. 384/2021 Sb., o ochraně psů a koček při chovu za účelem rozmnožování, účinné od 1. 11. 2021 by měla pro chov všech psů žalobkyně stačit plocha 1 086 m2. Chov zlatých retrívrů je pro žalobkyni smyslem života, k čemuž doložila své osobní vyjádření a čestná prohlášení. 6. Dále žalobkyně namítla, že povinnost snížit počet chovaných psů na 7 na dobu 10 let je uložena v rozporu se zákonem. Zákon č. 246/1992 Sb. stanoví za nejhorší způsoby týrání zvířete zákaz chovu nejvýše na dobu pěti let. V případě uložení povinnosti snožení počtu zvířat není délka omezení zákonem upravena, ale dle žalobkyně by se mělo postupovat analogicky. Dobu deseti let považuje žalobkyně za nepřiměřeně dlouhou, neboť přijmout efektivní opatření technického charakteru či zvýšit počet osob pečujících o zvířata je možné v řádu týdnů. To zvláště za situace, kdy mělo k týrání zvířat dojít nedbalostním jednáním žalobkyně a velikost jejích pozemků umožňuje chov velkého počtu zvířat. 7. Rozhodnutí žalovaného je dle žalobkyně rovněž v rozporu se zásadou zákazu dvojího trestání. Žalobkyni byla rozhodnutím Městského úřadu Pohořelice ze dne 23. 10. 2022, č. j. MUPO-8702/2022/ZP/PRV, za porušení § 27a odst. 1 písm. b) zákona č. 246/1992 Sb. v prostorech v X uložena pokuta ve výši 11 000 Kč. Správní orgán přitom dospěl k závěru, že s ohledem na následnou úpravu poměrů není třeba nařizovat odebrání zvířat či snížení jejich počtu. v době kontroly žalobkyně v těchto prostorech chovala 56 psů. Tohoto pochybení si je žalobkyně vědoma a pokutu uhradila. Rozhodnutí žalovaného pak vytváří dojem, že se povinnost snížení zvířat týká i psů, kteří se nacházeli v X, ač žalobkyně již byla za porušení podmínek chovu v X pravomocně potrestána. 8. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že odborná vyjádření zpracovávají pracovníci KVS s příslušným odborným vzděláním. Nejedná se tedy o subjektivní názor veterinárního inspektora. Odborné vyjádření KVS je dostatečně odůvodněno; na str. 2 je v posledním odstavci shrnuto, jaké zacházení plemeno zlatého retrívra vyžaduje. Redukcí počtu týraných psů nedochází k pozastavení činnosti, ale jde pouze o omezení počtu zvířat vzhledem ke zjištěním KVS na místě a personálnímu a věcnému vybavení žalobkyně. Tvrzení o nezákonnosti sankce nemá oporu v zákoně – žalobkyni nebyla uložena sankce dle § 27a odst. 20 zákona č. 246/1992 Sb., ale zvláštní opatření na návrh KVS. nejedná se o zákaz chovu; i přes snížení počtu chovaných psů může žalobkyně stále chovatelskou stanici provozovat. Dle žalovaného rovněž nedošlo k porušení zásady dvojího trestání, neboť byla vedena dvě nezávislá správní řízení dvěma správními orgány, neboť místa, na kterých k chovu zvířat v nevhodných podmínkách docházelo, se nacházejí ve správních obvodech dvou obecních úřadů obcí s rozšířenou působností. Žalovaný závěrem navrhl, aby soud žalobu zamítl. IV. Posouzení věci 10. Žaloba je důvodná. 11. V dané věci bylo řízení o přestupku zahájeno na základě odborného vyjádření a podnětu k projednání přestupku KVS ze dne 12. 1. 2022. Podle § 24a odst. 3 zákona č. 246/1992 Sb. přitom platí, že obecní úřad obce s rozšířenou působností si vyžádá v řízení o přestupku odborné vyjádření krajské veterinární správy, které je pro toto řízení závazné. Je-li řízení zahájeno z podnětu krajské veterinární správy a součástí podnětu je i odborné vyjádření, další odborné vyjádření se nevyžaduje. 12. Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 14. 10. 2010, č. j. 7 As 46/2010-54, dospěl k závěru, že odborné vyjádření krajské veterinární správy vydané podle citovaného ustanovení splňuje definiční znaky závazného stanoviska ve smyslu § 149 odst. 1 správního řádu. Pro obecní úřad obce s rozšířenou působností se tak jedná o ex lege závazné stanovisko, ale přitom nejde o samostatné rozhodnutí krajské veterinární správy. Pokud je pak v odvolání zpochybněn obsah závazného stanoviska, které je podkladem pro vydání napadeného rozhodnutí, odvolací orgán musí postupovat podle § 149 odst. 7 správního řádu. Podle tohoto ustanovení jestliže odvolání směřuje proti obsahu závazného stanoviska, vyžádá odvolací správní orgán potvrzení nebo změnu závazného stanoviska od správního orgánu nadřízeného správnímu orgánu příslušnému k vydání závazného stanoviska. Úkon, kterým nadřízený orgán dotčeného orgánu postupem podle § 149 odst. 7 správního řádu z roku 2004 v rámci odvolacího řízení potvrdí nebo změní závazné stanovisko dotčeného