1 Afs 28/2006 — Nejvyšší správní soud

55 Af 5/2022- 52 - text pokračování 10 55 Af 5/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., a Mgr. Petra Pospíšila v právní věci žalobce: R. N. bytem X zastoupený advokátem Mgr. Ing. Antonínem Továrkem sídlem tř. Kpt. Jaroše 1844/28, 602 00 Brno proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 4. 2022, č. j. 13619/22/5200-10421-711501 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 4. 2022, č. j. 13619/22/5200-10421-711501, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Ing. Antonína Továrka, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V této věci soud posuzoval otázku, zda příjem ze směny spoluvlastnických podílů na pozemcích, v jejímž důsledku došlo v roce 2016 ke zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, byl při splnění časového testu osvobozen od daně z příjmů. Soud dospěl k závěru, že ano. 2. Žalovaný rozhodnutím ze dne 14. 4. 2022, č. j. 13619/22/5200-10421-711501, změnil platební výměr Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 16. 6. 2020, č. j. 3091912/20/3020-50521-701510, na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2016 tak, že snížil vyměřenou daň z částky 4 423 071 Kč na částku 3 865 011 Kč. 3. Důvody snížení vyměřené daně nejsou pro tento případ podstatné. Předmětem sporu zůstaly výhradně daňové důsledky směny spoluvlastnických podílů na pozemcích. Žalobce byl se svou manželkou v roce 2016 spoluvlastníkem id. 2/5 pozemku parc. č. XA, jehož součástí je budova č. p. X, a pozemků parc. č. XB a parc. č. XC, vše v k. ú. X – m. (dále též „pozemky Z.“); zbývající spoluvlastnický podíl v rozsahu id. 3/5 náležel manželům Ing. J. Z. a L. Z. Kromě toho byl žalobce se svou manželkou spoluvlastníkem id. 1/3 pozemků parc. č. XD, XE, XF, XG, XH, XI, XJ a XK v k. ú. X (dále též „pozemky X“), přičemž zbývající spoluvlastnický podíl v rozsahu 2/3 náležel manželům Z. 4. Mezi žalobcem a manželi Z. došlo k řadě sporů pramenících ze společného podnikání. Tyto spory byly v roce 2016 vyřešeny několika smlouvami, a to mimo jiné směnnou smlouvou ze dne 29. 7. 2016, dle níž žalobce a manželé Z. směnili spoluvlastnické podíly na výše uvedených nemovitých věcech tak, že se žalobce se svou manželkou stali výlučnými vlastníky ve společném jmění manželů pozemků Z. a manželé Z. se stali výlučnými vlastníky ve společném jmění manželů pozemků D. 5. Žalobce podal přiznání k dani z nabytí nemovitých věcí, avšak správce daně řízení zastavil s tím, že směnnou smlouvou došlo k bezúplatnému vypořádání spoluvlastnictví, které této dani nepodléhá dle § 2 odst. 3 zákonného opatření senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí. Odvolání žalobce žalovaný zamítl. Žalobce následně podal přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2016 a oznámení o osvobození příjmu plynoucího ze směny výše uvedených spoluvlastnických podílů dle § 4 odst. 1 písm. b) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Správce daně nato zahájil daňovou kontrolu a dospěl k závěru, účastníci neuzavřeli směnnou smlouvu, ale dohodu u zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, jíž své spoluvlastnictví bezúplatně vypořádali. Na tento případ se osvobození dle § 4 odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů nevztahovalo (k tomu došlo až novelou provedenou zákonem č. 170/2017 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti daní). Pozemky Z. byly znalcem oceněny na částku 44 417 250 Kč, příjem žalobce tak činil 3/5 z této částky, tj. 26 650 350 Kč. Oproti tomu správce daně zohlednil výdaj v rozsahu 1/3 z ceny pozemků D., tj. v částce 1 828 433 Kč. Žalobci proto byla vyměřena daň z příjmů z částky 24 821 917 Kč. Žalovaný se v rozhodnutí o odvolání ztotožnil s argumentací správce daně. I. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě 6. Ve včas podané žalobě žalobce odkázal na úpravu směnné smlouvy a spoluvlastnictví v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, s tím, že spoluvlastnický podíl je věcí, která může být předmětem směny. Žalovaný směnnou smlouvu chybně a účelově interpretoval jako bezúplatnou dohodu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Kdyby účastníci směnné smlouvy směnili jen část svých podílů nebo kdyby zde byl ještě třetí spoluvlastník, a směnou podílů mezi účastníky smlouvy by tak k zániku spoluvlastnictví nedošlo, nebylo by jistě pochyb o tom, že šlo o směnu. Žalobci nemůže být kladeno k tíži, že v důsledku provedené směny fakticky došlo k zániku spoluvlastnictví na předmětných nemovitých věcech. Žalobce považuje rovněž za nesprávný závěr žalovaného, že se jednalo o bezúplatný závazek. Strany smlouvy si totiž poskytly nepeněžní úplatu, kterou představovaly spoluvlastnické podíly na směňovaných nemovitých věcech. Pokud si strany smlouvy ujednaly, že žádná z nich nemá nárok na doplatek, neznamená to, že uzavřely bezúplatnou (asynallagmatickou) smlouvu. Znamená to pouze tolik, že vzájemné protiplnění má pro smluvní strany stejnou hodnotu, a proto nebyl žádný doplatek ujednán. Správce daně tak měl postupovat podle § 23 odst. 6 zákona o daních z příjmů, podle nějž se příjmy získané směnou posuzují pro účely tohoto zákona obdobně jako příjmy získané prodejem. Příjem žalobce z provedené směny je proto nutno považovat za příjem získaný prodejem nemovitých věcí, který je s ohledem na splnění časového testu osvobozen od daně z příjmů fyzických osob dle § 4 odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů. 7. Kormě tohoto žalobce tvrdil, že příjmy z vypořádání spoluvlastnictví byly po splnění časového testu osvobozeny i před novelou provedenou zákonem č. 170/2017 Sb. K tomu dle žalobce vede teleologický výklad § 4 odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů. Příjem plynoucí z vypořádání spoluvlastnictví je z ekonomického hlediska obdobný příjmu z prodeje nemovité věci nebo spoluvlastnického podílu na ní. Pokud by pak tento příjem nepodléhal osvobození od daně z příjmů, bylo by vypořádání spoluvlastnictví jinak než rozdělením věci podle podílů zcela bezdůvodně daňově znevýhodněno od případů, kdy by spoluvlastník svůj podíl převedl na třetí osobu. Pro takové daňové znevýhodnění nebyl žádný ekonomický ani právní důvod; neexistence výslovné úpravy osvobození od daně v těchto případech tak byla zjevnou chybou zákonodárce, kterou napravil novelou č. 170/2017 Sb. K tomu žalobce odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu poukazující na princip in dubio pro libertate v případě konkurujících si výkladů právní normy. Žalobce též důrazně nesouhlasil se závěry žalovaného uvedené v bodech 43 a 44 jeho rozhodnutí, podle nichž případné osvobození náleží spoluvlastníkovi, který spoluvlastnický podíl pozbyl, avšak žalobce jej nabyl. 8. Žalobce konečně upozornil na skutečnost, že žalovaný nedostatečně posoudil souvislost směny s celkovým vypořádáním vztahů mezi žalobcem a manžely Z. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud rozhodnutí žalovaného zrušil. III. Vyjádření žalovaného a replika žalobce 9. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě odkázal na své rozhodnutí a dále v podstatě beze změny zopakoval svou argumentaci obsaženou v tomto rozhodnutí. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 2010, č. j. 1 Afs 11/2010-94, setrval na závěru, že směnnou smlouvu je třeba dle jejího obsahu posoudit jako dohodu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Směnná smlouva totiž dle žalovaného představuje vzájemnou výměnu nemovitých věcí, jejímž prostřednictvím každá strana získá nemovitou věc, ke které neměla spoluvlastnický vztah, což není případ žalobce (žalobce a manželé Z. byli do uzavření směnné smlouvy spoluvlastníky všech nemovitých věcí). Zrušení a vypořádání spoluvlastnictví bylo v souzeném případě bezúplatné, neboť dle zákonného opatření č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí, není úplatou podíl na vypořádávaných nemovitých věcech, ke kterému spoluvlastník vypořádáním pozbývá vlastnické právo. Úprava osvobození od daně z příjmů se v roce 2016 nevztahovala k vypořádání spoluvlastnictví k nemovité věci. Dvojí výklad práva zde dle žalovaného nepřipadá v úvahu. Další ujednání mezi žalobcem a manžely Z. nemají dle názoru žalovaného se směnnou smlouvou daňově relevantní souvislost. Žalovaný závěrem navrhl, aby soud žalobu zamítl. 10. K vyjádření žalovaného podal žalobce repliku, v níž zopakoval svoji argumentaci a setrval na svých závěrech. IV. Posouzení věci 11. Soud, v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), bez nařízení jednání, přezkoumal v mezích žalobních bodů napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i rozhodnutí správce daně včetně řízení předcházejících jejich vydání, a shledal, že žaloba je důvodná. IV./a) Civilistická východiska 12. Občanský zákoník v § 489 definuje věc v právním smyslu jako vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí. To