3 Ads 55/2013 — Nejvyšší správní soud

22 Ad 29/2023- 46 - text 7 22 Ad 29/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Petrem Sedlákem ve věci žalobce: L. F., nar. X bytem X zastoupen JUDr. Václavem Veselým, advokátem se sídlem Gutova 3297/4, 100 00 Praha 10 - Strašnice proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR sídlem Na Poříčním právu 1/376, 128 01 Praha o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 17. 10. 2023, č. j. MPSV-2023/219499-921, sp. zn. SZ/MPSV-2023/159135-921 a č. j. MPSV-2023/219541-921, sp. zn. SZ/MPSV-2023/159113-921, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Podstata věci 1. Žalobce v podané žalobě brojil proti shora uvedeným rozhodnutím, kterými byla zamítnuta odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce ČR - Krajské pobočky v Brně, Kontaktní pracoviště Brno – město, ze dne 26. 6. 2023, č. j. 440957/23/BM - dodatečná úprava motorového vozidla, a rozhodnutí Úřadu práce ČR - Krajské pobočky v Brně, Kontaktní pracoviště Brno – město, ze dne 26. 6. 2023, č. j. 440915/23/BM - motorové vozidlo, kterými byla zamítnuta žádost žalobce ze dne 14. 12. 2022 o poskytnutí dávky pro osoby se zdravotním postižením příspěvek na zvláštní pomůcku - „dodatečná úprava motorového vozidla“ a „motorové vozidlo“. II. Podání účastníků 2. Žalobce brojil především proti závěru správních orgánů, že výčet zdravotních stavů (postižení) uvedených v části I. odstavci 5. přílohy k zákonu č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, je – na rozdíl od zdravotních stavů (postižení) uvedených v příloze č. 4 vyhlášky MPSV ČR č. 388/2011 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením – je taxativní. Posudky správních orgánů nejsou podle něj úplné a přesvědčivé, protože se nezabývaly funkčním dopadem zdravotních postižení žalobce. Odkázal na ústavní princip bezrozpornosti právního řádu a možnost využití analogie, tj. použití srovnatelnosti funkčních dopadů v právním předpise uvedených zdravotních stavů (postižení) s funkčními dopady zdravotního stavu posuzovaného účastníka řízení. Funkční dopad jeho postižení je podle něj shodný se zdravotními postiženími uvedenými v bodech b), e) a g) přílohy. Podle žalobce posudkové závěry neobsahují věcné odůvodnění závěru, že se v případě žalobce nejedná o zdravotní postižení dle příslušné části přílohy k zákonu č. 329/2011 Sb., a zároveň posudkové závěry zcela pomíjí explicitní doporučení doc. MUDr. V. Žalovaným citované rozsudky Nejvyššího správního soudu trpí zjevným argumentačním a informačním deficitem, pro který je nelze bez dalšího akceptovat. Příloha k zákonu č. 329/2011 Sb. neobsahuje konkrétní výčet zdravotních diagnóz, ale obsahuje výčet funkčních dopadů zdravotních postižení, navíc samotný výčet zdravotních diagnóz byl v metodice sestaven neodborně bez komplexních znalostí posudkově-právní problematiky, samotná příloha k zákonu č. 329/2011 Sb. výslovně nezapovídá uznání jiného postižení, než které je uvedeno v ministerské metodice. 3. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že výčet zdravotních postižení odůvodňujících přiznání příspěvků je taxativní. Podmínkou pro přiznání nároku jsou pouze stavy vyjmenované v zákonu č. 329/2011 Sb., a nelze s nimi funkčně srovnávat jiné, nevyjmenované poruchy, případně podmínky upravovat. Uvedené jednoznačně vyplývá především z § 9 odst. 4 zákona č. 329/2011 Sb., který vylučuje přiznání dávky pro jiné než v příloze vyjmenované stavy. Podle žalovaného žalobce zákonná diagnostická kritéria pro přiznání příspěvku nesplnil, přičemž k tomuto závěru správní orgány dospěly na základě dostatečných podkladů, proto navrhl zamítnutí žaloby. 4. Na vyjádření žalovaného reagoval žalobce replikou, ve které opětovně uvedl, že zákon neobsahuje konkrétní výčet konkrétních zdravotních diagnóz, ale obsahuje výčet funkčních dopadů zdravotních postižení, se kterými je třeba porovnat zdravotní stav posuzované, a setrval na své argumentaci. V druhé části repliky podrobně brojil proti nedostatku zastoupení žalovaného a závěrem v podrobnostech uvedl, že obrana žalovaného má formu „pouhého tvrzení“. III. Posouzení věci krajským soudem 5. Žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.) a je přípustná. Za splnění podmínek § 51 s. ř. s. rozhodl soud bez jednání. Žaloba není důvodná. 6. Předně soud musí soud konstatovat, že žalobce nijak blíže nerozděluje žalobní body speciálně k jednotlivým, žalobou napadeným rozhodnutím, ale obě rozhodnutí napadá jedinou společnou argumentací. Dále, bez ohledu na to, jak je žaloba rozdělována do jednotlivých žalobních bodů (slovy žalobce argumentačních linií), je jejím leitmotivem nesouhlas se závěry správních orgánů (které jsou obsaženy v obou napadených rozhodnutích), že výčet zdravotních stavů (postižení) uvedených v části I. odstavci 5. přílohy k zákonu č. 329/2011 Sb. je, na rozdíl od zdravotních stavů (postižení) uvedených v příloze č. 4 vyhlášky MPSV ČR č. 388/2011 Sb., taxativní, pročež zdravotní stavy (postižení) v této zákonné příloze neuvedené nelze tzv. srovnávat. Podle žalobce se naopak jedná o výčet demonstrativní a srovnávání zdravotních stavů možné je. 7. Pokud jde o konkrétní námitky žalobce, musí se soud na prvním místě vyrovnat se s tvrzením o možnosti nerespektovat právní názory vyjádřené v rozhodnutích Nejvyššího správního soudu s ohledem na čl. 4 Ústavy ČR. 8. Podle žalobcem odkazovaného čl. 4 Ústavy platí, že základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci. 9. Podle § 12 odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud jako vrcholný soudní orgán ve věcech patřících do pravomoci soudů ve správním soudnictví zajišťuje jednotu a zákonnost rozhodování tím, že rozhoduje o kasačních stížnostech v případech stanovených tímto zákonem, a dále rozhoduje v dalších případech stanovených tímto nebo zvláštním zákonem. 10. Podle § 83 Ústavy ČR je soudním orgánem ochrany ústavnosti Ústavní soud. 11. Jinými slovy obecné soudy jsou povolány k ochraně práv občanů v rovině podústavní, oproti tomu Ústavní soud je garantem ústavnosti. V případě, že mají obecné soudy za to, že určité zákonné ustanovení je v rozporu s ústavním pořádkem ČR, mohou využít možnosti předložení věci Ústavnímu soudu k posouzení otázky ústavnosti dané zákonné úpravy (srov. čl. 95 Ústavy). V rovině podústavního práva jsou rozsudky Nejvyššího správního soudu vydané v řízení o kasačních stížnostech v určité právní otázce interpretačním vodítkem pro výklad daného ustanovení, přičemž je na místě zachovávat jednotu výkladu práva. Pro vyvolání rozporu v judikatuře ze strany krajských soudů, který by představoval odklon od setrvalé a dlouhodobé judikatury správních soudů, je třeba přinést v rámci žalobních bodů komplexní argumentaci, která by představovala novou interpretaci již dříve posouzené právní otázky, nikoliv pouhý nesouhlas s dříve zaujatými právními názory. Podle názoru zdejšího soudu ale nyní předložená žaloba takový zcela nový pohled nepředstavuje, neboť se jedná právě a jedině o nesouhlas s dříve zaujatými právními názory, které byly v konečném důsledku validovány i Ústavním soudem. 12. Soud v nyní projednávané věci neshledal důvod pro odchýlení se od dříve v judikatuře zaujatých právních názorů. 13. Pokud jde o charakter výčtu zdravotních postižení, jde o výčet taxativní. 14. Dle § 2 písm. b) zákona č. 329/2011 Sb. se osobám se zdravotní postižením poskytuje příspěvek na zvláštní pomůcku. 15. Podmínky poskytování příspěvku na zvláštní pomůcku jsou upraveny v § 9 a násl. citovaného zákona. 16. Dle § 9 odst. 4 zákona č. 329/2011 Sb. jsou zdravotní postižení charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odůvodňující přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku a zdravotní stavy vylučující jeho přiznání uvedeny v příloze k tomuto zákonu. 17. Správní orgány nejsou oprávněny postupovat jinak, než jak jim ukládá zákon. Jak již uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ve věci sp. zn. 10 Ads 360/2020: „nárok na příspěvek na pořízení motorového vozidla nemá každá osoba dlouhodobě trpící těžkou poruchou nosného nebo pohybového ústrojí, nýbrž jen taková osoba, která trpí zdravotním postižením charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu uvedeným v příloze k zákonu. Tomu odpovídá i znění části I bodu 4 písm. a) přílohy, v němž se výslovně uvádí, že za takto „kvalifikovaná“ zdravotní postižení se považují jen postižení uvedená v bodě 1 písm. a), b), d) až i). Jejich výčet je přitom formulován uzavřeně a ani ze znění § 9 zákona či jiných ustanovení jeho přílohy není možné usuzovat, že by okruh těžkých vad nosného a pohybového ústrojí, pro něž lze příspěvek přiznat, byl stanoven jen demonstrativně. Podmínky nároku na příspěvek totiž nejsou v zákoně uvedeny slovy „zejména“, „například“ či „v dalších obdobných zdravotních postiženích“. Je tedy zřejmé, že v příloze k tomuto zákonu je obsažen taxativní výčet zdravotních postižení odůvodňujících přiznání příspěv