9 Azs 39/2024 — Nejvyšší správní soud

30 A 48/2023- 82 - text  6 30 A 48/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobkyně: J. A., st. příslušnost Ghanská republika zastoupené advokátem JUDr. Hugem Körblem sídlem Hybernská 1007/20, Praha proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 5. 5. 2023, čj. MV547984/SO2023 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Účastníci řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně je státní příslušnicí Ghanské republiky a požádala o vydání dlouhodobého víza za účelem studia na území České republiky. Byla přijata ke studiu bakalářského oboru Economics and Management na Mendelově Univerzitě v Brně (období 1. 2. 2023  31. 1. 2026). Ministerstvo vnitra žalobkyni přípisem ze dne 26. 1. 2023, čj. OAM141947/DV2022, informovalo, že jí dlouhodobé vízum neuděluje. 2. Žalobkyně požádala o nové posouzení důvodů neudělení víza, načež žalovaná rozhodnutím označeným v záhlaví (dále též „odvolací rozhodnutí“ nebo „napadené rozhodnutí“) její žádosti nevyhověla. Potvrdila, že je tu přinejmenším jeden ze dvou důvodů pro neudělení dlouhodobého víza uvedených ministerstvem – žalobkyně nemá dostatek finančních prostředků. Proti napadenému rozhodnutí brojí žalobkyně u Krajského soudu v Brně žalobou podanou dne 19. 5. 2023. II. Argumentace žalobkyně 3. Žalobkyně navrhuje napadené rozhodnutí zrušit. První jeho vadou je vnitřní rozpornost a tedy nepřezkoumatelnost. Žalovaná totiž na jedné straně souhlasí s posouzením ministerstva, na straně druhé podřadila případ pod jiné ustanovení zákona. Už v žádosti o nové posouzení žádosti žalobkyně namítala, že prvostupňový orgán podřadil dva důvody pro neudělení víza pod jedno ustanovení. Žalovaná to ignorovala. 4. Dále žalovaná věc nesprávně právně posoudila. V prosinci 2022 žalobkyně dokládala své příjmy, které zcela odpovídaly tehdejší zákonné úpravě. Situace žalobkyně nebyla jednoduchá, protože kurz ghanského cedi se v prosinci měnil a výkyvy byly značné – například 1,698 nebo naopak 2,52. Pro výpočet navíc žalovaná nepoužívala kurz vyhlášený Českou národní bankou, ačkoliv na něj sama odkazovala, ale kurz dle webových stránek www.kurzy.cz. Navíc žalovaná vyhodnotila podmínku dostatečnosti finančních prostředků podle úpravy účinné od ledna 2023, ačkoliv žalobkyně své příjmy dokládala v prosinci 2022. A není ani jasné, proč žalovaná použila zvolený den přepočtu. Nový výpis z bankovního účtu z roku 2023 přitom žalovaná nevzala v potaz. III. Argumentace žalované 5. Žalovaná navrhuje podanou žalobu odmítnout, neboť proti napadenému rozhodnutí není žaloba přípustná. I věcné námitky žalobkyně jsou však nedůvodné a shodují se s námitkami vypořádanými v napadeném rozhodnutí. IV. Řízení před krajským soudem a Nejvyšším správním soudem 6. Krajský soud nejprve rozhodl rozsudkem ze dne 21. 12. 2023, čj. 30 A 48/2023-48, tak, že žalobkyni vyhověl a napadené rozhodnutí zrušil. Nezpochybnil, že správní orgán má při přepočtu zahraniční měny na české koruny vycházet ze skutkového a právního stavu v době vydání svého rozhodnutí (zde bylo prvostupňové rozhodnutí vydáno dne 26. 1. 2023). V tomto směru tedy žalobkyni za pravdu nedal a ztotožnil se s tím, že rozhodující pro posouzení věci byla částka existenčního minima stanovená příslušnými předpisy pro rok 2023 a že přepočet ghanských cedi na české koruny měl proběhnout podle kurzu platného v lednu 2023. Vytkl však správním orgánům dvě pochybení. 7. Za prvé, při přepočtu zahraniční měny na české koruny by měly správní orgány v případě volatilních kurzů (které jsou typické i pro ghanskou měnu) brát v potaz spíše průměrné kurzy vyhlášené pro určitý měsíc, čtvrtletí či celý rok, než kurzy platné pro určitý konkrétní den. V opačném případě je totiž cizinec vystaven značné míře nejistoty. V nynější věci však správní orgány vycházely z kurzu stanoveného pro určitý konkrétní den předcházející o několik dnů datu vydaného rozhodnutí. 8. Za druhé, správní orgány by měly pro zjišťování směnných kurzů využívat přednostně oficiální zdroje, jakým je například Česká národní banka, spíše než zdroje neoficiální. V nynější věci správní orgány bez jakékoliv argumentace zvolily kurzy dle komerční webové stránky www.kurzy.cz, aniž by vysvětlily, proč místo toho raději nepoužily kurz vyhlášený ČNB. 9. Toto rozhodnutí však zrušil Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 30. 5. 2024, čj. 9 Azs 39/2024-33. Zčásti se s krajským soudem shodl. Vyšel z toho, že zákon o pobytu cizinců sice nestanoví způsob, jakým by měly být prostředky v cizí měně přepočteny na českou měnu pro účely jejich srovnání s požadovanou částkou, „nedostatek zákonné úpravy ovšem neznamená, že správní orgán může při posuzování žádostí postupovat libovolně. Právní otázka, jaký kurz měl být použit a k jakému dni měl být tento přepočet učiněn, musí mít řešení odpovídající zákazu libovůle, jehož ústavní základ lze spatřovat v principu demokratického právního státu podle čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky.“ Doplnil právní argumentaci krajského soudu v tom směru, že jedinou zákonnou úpravu použitelného kurzu devizového trhu obsahuje § 35 písm. b) zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance. Neexistuje naopak žádná obecná úprava, která by umožňovala použít kurz získaný z jiného zdroje, např. kurz mezibankovního trhu. Uzavřel pak shodně s krajským soudem, že „v souladu s požadavkem na předvídatelnost práva proto musí mít přednost kurz vyhlášený Českou národní bankou“. Upřesnil však, že „přednostní použití jiného kurzu by přicházelo v úvahu jen za předpokladu, že tak stanoví zvláštní zákon nebo půjde o takovou cizí měnu, jejíž kurz Česká národní banka nevyhlašuje“. 10. Ve zbytku však Nejvyšší správní soud vyjádřil názor odlišný. Neztotožnil se s východiskem krajského soudu, že by měly správní orgány vycházet ze skutkového a právního stavu ke dni vydání rozhodnutí. Naopak, při přepočtu prostředků v cizí měně na českou měnu mají použít „kurz platný ke dni podání žádosti, případně pro den, kdy žadatel v průběhu řízení předložil nový výpis z účtu, umožňujeli zákon správnímu orgánu k němu přihlédnout“. Právní jistota žadatele je podle Nejvyššího správního soudu „zaručena již tím, že žadatel může vycházet z kurzu platného v den podání žádosti, který se uplatní i při rozhodování o ní. Požadavek na použití průměrného kurzu, u něhož není zřejmá délka rozhodného období a do nějž může být přinejmenším zčásti zahrnuta i doba po podání žádosti, naopak k právní jistotě žadatele nijak nepřispívá.“ 11. Krajský soud v Brně rozhodl ve věci samé znovu bez jednání za podmínek § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), neboť žádná ze stran po zrušení předchozího rozsudku Nejvyšším správním soudem jednání nepožadovala. V. Nové posouzení věci krajským soudem 12. Žaloba není důvodná. Žaloba je přípustná a napadené rozhodnutí je přezkoumatelné 13. Krajský soud setrvává na těch svých závěrech, které vyjevil v předchozím rozsudku a Nejvyšší správní soud je ve svém kasačním rozhodnutí nijak nerevidoval. Na odůvodnění svého předchozího rozsudku tak krajský soud v těchto otázkách odkazuje. V první řadě se to týká výchozího předpokladu, že podaná žaloba je přípustná, a to navzdory výluce ze soudního přezkumu zakotvené v § 171 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců (pro bližší argumentaci srov. body 8–15 předchozího rozsudku). A i nadále má krajský soud za to, že napadené rozhodnutí není vnitřně rozporné (jak vysvětlil v bodech 16–21 svého předchozího rozsudku). Právní úprava 14. Podle § 31 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, je k žádosti o udělení víza k pobytu nad 90 dnů cizinec povinen předložit prostředky k pobytu na území (s odkazem na § 13). Ustanovení § 13 odst. 1 písm. a) bodu 2 zákona o pobytu cizinců, stanoví, že v případě pobytu delšího než 30 dnů musí cizinec prokázat prostředky k zajištění pobytu na území ve výši 15násobku částky existenčního minima s tím, že se za každý celý měsíc předpokládaného pobytu na území zvyšuje o dvojnásobek částky existenčního minima. Konkrétní výši měsíčního existenčního minima stanoví § 5 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, přičemž tato částka se logicky mění. Do konce roku 2022 činila 2 980 Kč, zatímco od 1. 1. 2023 jde o částku 3 130 Kč. Skutková zjištění 15. Žalobkyně měla v úmyslu setrvat na území České republiky po dobu jednoho roku, proto musela mít na účtu částku na zajištění obživy na dvanáct měsíců. Její konkrétní výše vychází z částky existenčního minima. Kdyby bylo směrodatné existenční minimum 2 980 (v době podání žádosti v roce 2022), pak by musela mít žalobkyně na útraty během pobytu celkem 110 260 Kč. Pokud by byla rozhodná částka existenčního minima 3 130 Kč (2023), pak by žalobkyně musela disponovat částkou 115 810 Kč. 16