§ 5 zákon o životním a existenčním minimu – Existenční minimum
Zákon o životním a existenčním minimu · 110/2006 Sb. · Ostatní právní předpisy
Stručně: Existenční minimum osoby činí měsíčně 3 130 Kč, ale nelze ho použít pro nezaopatřené děti, poživatele starobního důchodu, osoby invalidní ve třetím stupni a osoby starší 68 let. Pokud nejste nezaopatřené dítě, důchodce, invalidní ve třetím stupni nebo starší 68 let, vaše existenční minimum je 3 130 Kč měsíčně. (§ 5 zákona č. 110/2006 Sb., zákon o životním a existenčním minimu, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Předmět úpravy: Existenční minimum
- Týká se: dítě
- Lhůta nebo doba (odst. 2): „…poživatele starobního důchodu, u osoby invalidní ve třetím stupni a u osoby starší 68 let.“
- Částka nebo sazba (odst. 1): „Částka existenčního minima osoby činí měsíčně 3 130 Kč.“
- Judikatura: na § 5 odkazuje 45 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 110/2006 Sb.
(1) Částka existenčního minima osoby činí měsíčně 3 130 Kč.
(2) Existenční minimum nelze použít u nezaopatřeného dítěte, u poživatele starobního důchodu, u osoby invalidní ve třetím stupni a u osoby starší 68 let.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pokud nejste nezaopatřené dítě, důchodce, invalidní ve třetím stupni nebo starší 68 let, vaše existenční minimum je 3 130 Kč měsíčně.
- Tato částka slouží jako základ pro posouzení nároku na některé sociální dávky.
- Pokud spadáte do jedné z vyjmenovaných skupin (nezaopatřené dítě, poživatel starobního důchodu, osoba invalidní ve třetím stupni, osoba starší 68 let), existenční minimum se na vás nevztahuje.
Na co si dát pozor
- Existenční minimum nelze použít u nezaopatřeného dítěte.
- Existenční minimum nelze použít u poživatele starobního důchodu.
- Existenční minimum nelze použít u osoby invalidní ve třetím stupni.
- Existenční minimum nelze použít u osoby starší 68 let.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 5
Jak soudy aplikují § 5
Zde se sluší připomenout, že ani skutečnost, že by byl obviněný na hranici životního minima nebo existenčního minima (srov. § 2 a § 5 odst. 1 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů), sama o sobě nevylučuje trestní odpovědnost za neplnění této povinnosti (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1627/2015, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 4 Tdo 438/2011).
Dále lze odkázat také na rozhodnutí ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1627/2015, podle kterého skutečnost, že se pachatel, jenž má zákonnou povinnost vyživovat jiného, i přes přiznané sociální dávky nebo jiné příjmy dostal na hranici životního nebo existenčního minima (srov. § 2 a § 5 odst. 1 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů), sama o sobě nevylučuje trestní odpovědnost za neplnění této povinnosti.
Státní zástupkyně připomněla, že ani skutečnost, že se pachatel, jenž má zákonnou povinnost vyživovat jiného, i přes přiznané sociální dávky nebo jiné příjmy dostal na hranici životního nebo existenčního minima (srov. § 2 a § 5 odst. 1 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů), sama o sobě nevylučuje trestní odpovědnost za neplnění této povinnosti (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 33/2016 Sb. rozh. tr.). Stejně tak je v posuzovaném směru nerozhodné, že dovolatelovy další dvě děti z jiného …