1 Afs 69/2013 — Nejvyšší správní soud

30 Af 23/2023- 157 - text  13 30 Af 23/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D., a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobce: M. P. zastoupený advokátkou Mgr. Veronikou Hronkovou sídlem Havlíčkovo nám. 152/4, 591 01 Žďár nad Sázavou proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 4. 2023, č. j. 13893/23/520010423709175 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 4. 2023, č. j. 13893/23/520010423709175, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci jako náhradu nákladů řízení částku 19 441 Kč k rukám jeho zástupkyně Mgr. Veroniky Hronkové, advokátky, a to do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Finanční úřad pro Kraj Vysočina, Územní pracoviště ve Žďáru nad Sázavou (dále jen „finanční úřad“) vyměřil žalobci daň silniční následovně: - za rok 2016 platebním výměrem ze dne 15. 3. 2021, č. j. 338958/21/291450523706703 ve výši 29.625 Kč, - za rok 2017 platebním výměrem ze dne 15. 3. 2021, č. j. 339234/21/291450523706703 ve výši 29.625 Kč, - za rok 2018 platebním výměrem ze dne 15. 3. 2021, č. j. 339296/21/291450523706703 ve výši 29.625 Kč (dále jen „platební výměry“). 2. Odvolání žalobce podané proti výše citovaným platebním výměrům žalovaný rozhodnutím ze dne 21. 4. 2023, č. j. 13893/23/520010423709175 (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl a napadené platební výměry potvrdil. Proti těmto rozhodnutím brojí žalobce u Krajského soudu v Brně žalobou podanou dne 15. 6. 2023. II. Argumentace žalobce 3. Žalobce navrhl napadené rozhodnutí, stejně jako předmětné platební výměry, zrušit. Namítá, že není a nikdy nebyl poplatníkem daně silniční ve vztahu k vozidlu – nákladnímu automobilu LIAZ, RZ X (dále jen „vozidlo“), za které měl za předmětná období uhradit silniční daň. O existenci vozidla se dozvěděl až na základě výzev správce daně k podání daňového přiznání k dani silniční za roky 2016, 2017 a 2018. Do té doby nevěděl, že je na něj takové vozidlo formálně registrováno, neboť jej nikdy nevlastnil, neprovozoval, ani jinak neužíval, nemá na něj ani příslušné řidičské oprávnění. Neučinil žádné kroky ve věci registrace předmětného vozidla, jeho podpis na listině nazvané „Žádost o provedení změny – odhlášení motor. vozidla (přívěsu)“ ze dne 23. 6. 1997 (dále jen „žádost o provedení změny“), na jejímž podkladě bylo vozidlo na žalobce v roce 1997 nezákonně zaregistrováno, není jeho, což vyplývá i z jím nově předloženého znaleckého posudku PhDr. Vladimíra Svobody z oboru písmoznalectví. Žalobce skutečnost, že podpis na předmětné listině není jeho a že se od jeho skutečného podpisu na první pohled odlišuje, již před správcem daně opakovaně namítal, a toto tvrzení doložil čestným prohlášením ze dne 8. 10. 2019 a dalšími listinami, které žalobce skutečně podepsal, pro účely porovnání odlišností těchto podpisů. 4. Žalobce přiznává, že vyhotovil též čestné prohlášení o tom, že vozidlo bylo zlikvidováno. To však předložil příslušnému správnímu orgánu pouze z důvodu, že šlo o jediný možný postup, jak dosáhnout rychlého vyřazení vozidla z registru vozidel, aby se případná vymáhaná daň do budoucna ještě nezvyšovala. S pravděpodobností hraničící s jistotou totiž lze tvrdit, že v roce 2019 již předmětné vozidlo fyzicky dávno neexistovalo, neboť bylo poprvé registrováno v roce 1984 a ode dne 16. 6. 1998 po právní stránce není schopno provozu na pozemních komunikacích, neboť nemá platnou pravidelnou technickou prohlídku. 5. Žalobce dále namítá, že v projednávaném případě není povinen prokazovat, že se poplatníkem k dani silniční nestal, případně že předmětnou žádost o provedení změny nepodepsal, neboť v kontextu dalších skutkových okolností postačí čestným prohlášením podložená námitka o nepravosti podpisu žalobce na této listině. Pokud podložené tvrzení žalobce žalovaný, resp. finanční úřad zpochybňoval, důkazní povinnost stran pravosti podpisu na předmětné listině tížila jeho, a to bez ohledu na to, zda byl tento důkaz žalobcem navrhován nebo nikoli. Žalovaný měl situaci žalobce zohlednit rovněž v požadované míře pravděpodobnosti prokázání rozhodných skutečností, neboť po něm požaduje předložit důkazy o zániku vozidla, které nemá a objektivně ani nemůže mít k dispozici, neboť se o jeho údajné existenci dozvěděl až po 22 letech. V tomto směru žalobce poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, zejména rozsudek ze dne 16. 1. 2020, sp. zn. 8 Afs 23/2018, nebo rozsudek ze dne 31. 8. 2016, sp. zn. 2 Afs 55/2016). 6. Žalobce dále namítá, že jeho evidence jako vlastníka a provozovatele předmětného vozidla je zjevně chybná a nezákonná, neboť byla provedena na základě absolutně neplatných podkladů z důvodu padělání podpisu jednající osoby. Samotný zápis na podkladě takové listiny je dle jeho názoru též neplatný, resp. nicotný a nemůže vyvolávat právní následky, a to ani v daňové oblasti. K této absolutní neplatnosti měl žalovaný přihlédnout z úřední povinnosti a zabývat se jí jako předběžnou otázkou ve smyslu § 99 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). 7. V rámci repliky k vyjádření žalovaného žalobce doplnil, že na základě jeho trestního oznámení na neznámého pachatele z důvodu padělání podpisu žalobce byla tato věc prověřována Policií ČR, Krajským ředitelstvím policie kraje Vysočina, Územním odborem Žďár nad Sázavou, Obvodním oddělením Žďár nad Sázavou pod sp. zn. KRPJ77561/TČ2023121420. Toto prověřování bylo ukončeno odložením věci z důvodu, že se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání, ale byly v rámci něho zjištěny informace podporující závěr, že vozidlo bylo s největší pravděpodobností před rokem 2016 fyzicky zlikvidováno (absence pojistné smlouvy k vozidlu, povinné technické kontroly, kontroly ze strany policie). Z vysvětlení podaného R. B. pak dle žalobce vyplynulo, že tento v roce 1997 vozidlo prodal panu J., s nímž sepsal kupní smlouvu a pan J. si vozidlo odvezl. I R. B. popřel, že by podpis na žádosti o provedené změny v registru vozidel byl jeho pravým podpisem. 8. Žalobce rovněž poukázal na skutečnost, že žalovaným předestřená soudní judikatura dopadá na skutkově zcela odlišné situace, a tedy ji nelze bez dalšího vztáhnout na projednávaný případ. III. Argumentace žalovaného 9. Žalovaný navrhuje podanou žalobu zamítnout. Dle jeho názoru je žalobce poplatníkem daně silniční ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční, ve znění pozdějších předpisů, neboť v letech 2016 až 2018 byl osobou zapsanou v registru silničních vozidel jako provozovatel vozidla. Daň silniční je daní majetkovou, založenou na formálním stavu zápisů ve veřejném rejstříku (registru silničních vozidel), argumentace žalobce stran toho, že vozidlo nikdy nevlastnil, neprovozoval ani neužíval, je irelevantní. Významné je pouze to, kdo je jako provozovatel vozidla zapsán v technickém průkazu, resp. v registru silničních vozidel. Ačkoli by skutečností rozhodnou pro zánik daňové povinnosti byl zánik věci samé (předmětného vozidla), tvrzení žalobce o tom, že toto vozidlo bylo pravděpodobně již před rokem 2019 (resp. 2016) zničeno, jsou pouze spekulativní a hypotetická. Žalovaný rovněž poukázal na judikatorní závěry Nejvyššího správního soudu, které podporují závěr, že pro věc není rozhodné, kdo je vlastníkem předmětného vozidla, významný je pouze formální stav v registru silničních vozidel (rozsudky č. j. 1 Afs 54/201240, 4 Afs 266/201741 a 9 Afs 129/201437). Nejvyšší správní soud tyto závěry potvrdil dokonce i v případě, kdy byl poplatník zapsán v registru silničních vozidel jako provozovatel vozidla na základě absolutně neplatné kupní smlouvy (rozsudek č. j. 1 Afs 69/201331). 10. Žalovaný má dále za to, že v projednávaném případě důkazní břemeno tížilo žalobce. Daňové řízení není založeno na zásadě vyhledávací, ale na prioritní povinnosti daňového subjektu dokazovat vše, co sám tvrdí. Bylo tedy na žalobci, aby prokázal, že vozidlo bylo z registru silničních vozidel vyřazeno ještě před rokem 2016, případně že přestalo existovat. Toto důkazní břemeno však neunesl. Stejně tak žalovaný nebyl oprávněn zkoumat podpisy na podkladové listině pro zápis změny vlastníka vozidla do registru silničních vozidel, a to opětovně s poukazem na rozhodný formální stav zápisů v tomto registru. Dle žalovaného žalobce v průběhu daňového řízení ani nenavrhl vyhotovení znaleckého posudku, ani se nijak neohradil proti zjištění, že dle žádosti o provedení změny majitele vozidla ověřil Městský úřad Žďár nad Sázavou, Odbor dopravy jeho totožnost podle předloženého občanského průkazu. 11. Žalovaný dále odmítl tvrzení žalobce, že se měl jako s předběžnou otázkou ve smyslu ustanovení § 99 daňového řádu zabývat tím, jestli je podpis žalobce na žádosti o provedení změny majitele vozidla ze