1 Afs 2/2013 — Nejvyšší správní soud

31 Af 11/2023- 83 - text  7 31 Af 11/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., a JUDr. Václava Štencla, MA, v právní věci žalobce: Ing. L. K. bytem X zastoupen advokátem Mgr. Františkem Málkem sídlem 17. listopadu 258, 530 02 Pardubice proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže sídlem tř. Kpt. Jaroše 7, 602 00 Brno za účasti: 1) Statutární město Pardubice sídlem Pernštýnské nám. 1, 530 21 Pardubice 2) Ateliér Cihlář-Svoboda s. r. o. sídlem Na Máchovně 1610, 266 01 Beroun o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 12. 1. 2023, č. j. ÚOHS-43747/2022/162, takto: I. Rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 12. 1. 2023, č. j. ÚOHS-43747/2022/162, a usnesení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 17. 10. 2022, č. j. ÚOHS-36199/2022/500, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Františka Málka III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V této věci soud posuzoval otázku, zda byl žalovaný oprávněn zastavit řízení o návrhu žalobce na uložení zákazu plnění smlouvy na veřejnou zakázku podle § 257 písm. e) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek („ZZVZ“), pokud stejnopis návrhu ve lhůtě podle § 254 odst. 3 ZZVZ zadavateli nedoručil žalobce jakožto navrhovatel, ale žalovaný. 2. Žalobce se u žalovaného domáhal zahájení řízení o uložení zákazu plnění ze smlouvy na veřejnou zakázku zadanou Statutárním městem Pardubice („zadavatel“). Návrh podal vůči dodatku č. 3 ze dne 31. 3. 2022 ke smlouvě o dílo ze dne 18. 11. 2011 („dodatek č. 3“), kterým došlo ke změně vybraného zpracovatele územního plánu na osobu zúčastněnou na řízení Ateliér Cihlář-Svoboda s. r. o. Objektivní šestiměsíční lhůta k podání tohoto návrhu dle § 254 odst. 3 ZZVZ tak skončila dne 30. 9. 2022. 3. Žalobce návrh na zahájení řízení doručil pouze žalovanému dne 19. 9. 2022. Zadavateli stejnopis návrhu doručil žalovaný společně s oznámením o zahájení správního řízení dne 21. 9. 2022. Zadavatel se k návrhu žalobce vyjádřil dne 30. 9. 2022, přičemž ve vyjádření též uvedl, že mu žalobcem nebyl doručen stejnopis návrhu na zahájení řízení. Žalovaný následně řízení zastavil usnesením ze dne 17. 10. 2022, č. j. ÚOHS-36199/2022/500, dle § 257 písm. e) ZZVZ s tím, že návrh nebyl doručen žalobcem zadavateli ve lhůtě podle § 254 odst. 3 ZZVZ, a žalobce tak nesplnil všechny požadavky vážící se k podání návrhu. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí bránil rozkladem, který předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže („předseda“) rozhodnutím ze dne 12. 1. 2023, č. j. ÚOHS-43747/2022/162, zamítl a rozhodnutí žalovaného potvrdil. II. Obsah žaloby 4. Podle žalobce jsou rozhodnutí předsedy i žalovaného nepřezkoumatelná, neboť adekvátně nereagují na jeho argumentaci. Předseda i žalovaný se totiž soustředili v zásadě jen na výklad § 254 odst. 3 ZZVZ, který žalobce primárně nerozporoval. Nezabývali se naopak stěžejní argumentací ohledně § 257 písm. e) ZZVZ. Žalobce je totiž přesvědčen, že v tomto případě nebyly naplněny podmínky pro zastavení řízení, a že k zastavení řízení došlo v důsledku rozšiřujícího výkladu § 257 písm. e) ZZVZ. Předseda tím však chránil pouze sekundární veřejné zájmy na úkor stěžejních zájmů žalobce i základních zásad činnosti správních orgánů. 5. Napadené rozhodnutí je navíc postaveno na údajných, avšak nikdy nevznesených, tvrzeních žalobce. Předseda stavěl argumentaci na tvrzení, že žalobce přenáší povinnost doručit stejnopis návrhu zadavateli na žalovaného. To ale není pravda. Žalobce netvrdil, že má být ustanovení § 254 odst. 3 ZZVZ interpretováno v rozporu s jeho jazykovým vyjádřením. Žalobce pouze konstatoval, že v tomto případě nebyly dány podmínky pro zastavení řízení a že zastavení řízení bylo nepřiměřené a nelogické. Předseda argumentoval ochranou práv třetích osob, zejména zadavatele. Nikde však již nespecifikoval, jak by byly procesní práva a zájmy zadavatele zkráceny, kdyby k zastavení řízení nedošlo. 6. Obě rozhodnutí jsou pak nezákonná. Podle § 257 písm. e) ZZVZ lze řízení zastavit jen v případě, že návrh a jeho stejnopis nebyly doručeny zadavateli ve stanovené lhůtě. Podmínka pro zastavení tedy není definována na základě osoby odesílatele stanovené v § 254 odst. 3 ZZVZ. Nemůže tak být rozhodující, zda zadavateli stejnopis zaslal přímo žalobce, nebo zda jej v rámci řízení obdržel prostřednictvím žalovaného. Rozhodným by naopak mělo být to, že byl všem účastníkům návrh a předmět řízení znám v zákonných lhůtách, a proto nemohlo dojít ke zkrácení práv žádného z účastníků řízení. Podmínky pro zastavení řízení tedy v tomto případě naplněny nebyly, neboť žalovanému i zadavateli byl návrh na zahájení řízení, resp. jeho stejnopis, prokazatelně doručen ještě před uplynutím zákonné lhůty. Žádným způsobem nebyly dotčeny ani povinnosti zadavatele, a právní úprava řízení o návrhu tak mohla být bez problému aplikována. Překlenout případné pochybnosti výkladem je nepochybně lepší, než celé řízení raději ukončit bez věcného projednání. 7. Žalobce se tedy nedomáhal (dle předsedy „zužujícího“) výkladu § 254 odst. 3 ZZVZ, z nějž by plynulo, že zadavateli musí stejnopis doručit žalovaný. Naopak předseda musel využít značně rozšiřujícího výkladu ve vztahu k podmínkám pro zastavení řízení. Takový výklad ale nemá oporu ani ve smyslu a účelu úpravy. Účelem § 248 a násl. ZZVZ je totiž primárně zajistit efektivní dozor nad dodržováním pravidel pro zadávání veřejných zakázek. Významné rozšíření okruhu případů, kdy je nutné řízení zastavit, naopak tento smysl popírá, a je proto neobhajitelné. 8. V tomto kontextu je neudržitelné také tvrzení, že řízení o návrhu na zákaz plnění ze smlouvy musí být rychlé, neboť hrozí naplnění předmětu smlouvy. Tento závěr je nepochybně správný, ovšem nelze jej použít jako argument pro rozšíření případů, kdy musí žalovaný řízení zastavit. Zastavením řízení je totiž smysl daného řízení zmařen zcela. 9. Omezení procesních práv lhůtami je výjimkou z práva na projednání věci. Výjimky je přitom nepřípustné vykládat extenzivně. Podmínky pro zastavení řízení by tak naopak měly být vykládány restriktivně a neměly by vytvářet zbytečně formalistické překážky uplatnění práv žalobce. Podle žalobce by navíc měla platit pravidla zprostředkovaného doručování. Odkázal proto na podle něj analogickou situaci doručování věcně i místně nepříslušnému orgánu – návrh by měl být považován za doručený včas i v případě doručení jiným subjektem. Zkrátka stran včasnosti je důležité doručení v zákonné lhůtě, nikoliv osoba doručovatele. Podle žalobce též právní úprava § 254 odst. 3 ZZVZ nebrání aplikaci § 12 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, o postoupení podání pro nepříslušnost. 10. Žalobce z výše uvedených důvodů navrhl, aby soud zrušil rozhodnutí předsedy, eventuálně i rozhodnutí žalovaného a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného, osoby zúčastněné na řízení a další podání žalobce 11. Podle žalovaného z napadeného rozhodnutí jasně vyplývá, proč dospěl k závěru o porušení povinnosti vyplývající z § 254 odst. 3 ZZVZ. Řádně vysvětlil, proč považoval argumentaci žalobce za nesprávnou, a odůvodnil, proč navazující § 257 písm. e) ZZVZ implicitně odkazuje a předpokládá splnění podmínek vymezených v § 254 odst. 3 téhož zákona. K výkladu je třeba přistupovat systematicky, nelze ustanovení o zastavení řízení odtrhávat od podmínek, na které odkazuje. 12. Povinnost doručit stejnopis návrhu zadavateli je oproti jiným řízením povinností nadstandardní. Navazují na ni povinnosti zadavatele, např. přísná koncentrace ve vztahu k prokazování důvodů hodných zvláštního zřetele, nebo povinnost zaslat žalovanému dokumentaci (jejíž nesplnění je přestupkem). Nedoručení stejnopisu, nebo případná nejistota ohledně toho, kdy se tak stalo, má tedy dalekosáhlé důsledky. Je na účastníkovi řízení, aby naplnil všechny zákonné požadavky podání návrhu, a to s tím důsledkem, že pokud všechny náležitosti nesplní, dojde k zastavení řízení. Přenášením této povinnosti na žalovaného by došlo k porušení efektivnosti a účelnosti řízení. 13. Ustanovení § 254 odst. 3 ZZVZ je lex specialis vůči § 44 správního řádu. Navrhovatel má tedy oproti správnímu řádu nadstandardní povinnost, a tu musí dodržovat. Předseda neprováděl žádný rozšiřující výklad, nýbrž pouze standardní systematický výklad citovaného ustanovení. Žalovaný proto postupoval správně, pokud řízení zastavil. Nebyl totiž oprávněn daný návrh přezkoumat, a to výhradně z důvodů na straně žalobce. V opačném případě by postupoval v rozporu se zákonem, a tedy i zásadou legality. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. 14. Žalobce v dalším podání informoval soud, že se na žalovaného v této věci obrátil též s podnětem k