4 As 149/2017 — Nejvyšší správní soud

55 Ad 2/2022- 90 - text  10 55 Ad 2/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Jana Jiráska a Petra Pospíšila v právní věci žalobce: L. P. bytem X zastoupený advokátem JUDr. Pavlem Širokým sídlem Vodičkova 710/31, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ředitel Krajského ředitelství policie Zlínského kraje sídlem J. A. Bati 5637, 760 01 Zlín o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 6. 2022, č. j. KRPZ-23918-65/ČJ-2021-1500AP takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 6. 2022, č. j. KRPZ-23918-65/ČJ-2021-1500AP, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 21 305,70 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Pavla Širokého. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce podal dne 9. 3. 2021 Krajskému ředitelství policie Zlínského kraje žádost o zaplacení neuhrazené části služebního příjmu za období 1. 1. 2018 do 30. 9. 2019. Tvrdil, že mu byla nezákonně odečítána z jeho pracovní doby přestávka na jídlo a odpočinek. O podané žádosti rozhodl náměstek ředitele Krajského ředitelství policie Zlínského kraje pro vnější službu ve věcech služebního poměru (dále jen „náměstek ředitele“) rozhodnutím ze dne 8. 6. 2021, č. j. KRPZ-23918-16/ČJ-2021-1500NU, tak, že žádost žalobce zamítl, protože nárok žalobce považoval za neoprávněný a neodůvodněný. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o kterém rozhodl žalovaný rozhodnutím ze dne 25. 9. 2021, č. j. KRPZ-23918-40/ČJ-2021-1500AP tak, že rozhodnutí náměstka ředitele zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Důvodem pro zrušení byla skutečnost, že námětek ředitele řádně nedoložil a nekonkretizoval faktickou četnost narušení přestávek na jídlo a odpočinek žalobce v předmětném období. 2. Následně náměstek ředitele rozhodl o žádosti o doplatek služebního příjmu rozhodnutím ze dne 26. 1. 2022, č. j. KRZP-23918-53/ČJ-2021-1500NU, tak, že výrokem I. přiznal podle § 125 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů („zákon o služebním poměru“) žalobci nárok na služební příjem za dobu služby přesčas (kdy nemohl vyčerpat přestávky na jídlo a odpočinek v období od 1. 1. 2018 do 30. 9. 2019) v celkovém rozsahu 24 hodin ve výši 5 657 Kč. Výrokem III. ve zbytku žádost žalobce zamítl. Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal žalobce odvolání, o kterém žalovaný rozhodl napadeným rozhodnutím tak, že odvolání žalobce směřující proti výroku III. rozhodnutí náměstka ředitele zamítl a výrok III. potvrdil. II. Obsah žaloby 3. Žalobce byl v letech 2018 a 2019 služebně zařazen na služebním místě vrchní asistent Pohotovostního a eskortního oddělení Odboru služby pořádkové policie Krajského ředitelství policie Zlínského kraje („PEO“), přičemž jeho činnost spočívala zejména v zabezpečování dohledu nad veřejným pořádkem a bezpečností atd. Žalovaný uzavřel, že žalobce vykonával službu v nepřetržitém režimu služby, avšak organizačním a personálním řešením byla zajištěna jeho zastupitelnost a bylo mu umožněno výkon služby přerušit za účelem přestávky. Závěr žalovaného o zastupitelnosti žalobce a přerušitelnosti služby však dle žalobce neodpovídá provedenému dokazování v rámci správního řízení. 4. Z něj dle žalobce vyplývá, že příslušníci PEO neměli nijak garantovanou možnost řádného a úplného čerpání a vyčerpání přestávky ve službě. Neustále byly nuceni k tomu, aby byli na příjmu a k dispozici pro případné výjezdy. Mimo to bylo v případě žalobce prokázáno, že minimálně v rozsahu celkových 24 hodin nemohl zákonnou přestávku ve službě čerpat z důvodu pracovních povinností. V případě příslušníků PEO neexistují žádná konkrétní a jasná pravidla čerpání přestávek ve službě ani pravidla pro vzájemnou zastupitelnost příslušníků v době čerpání přestávek. Zejména při akcích FHQ (First Hour Quintet – událost primárního významu) příslušníci PEO dostávali úkoly od operačního i v době přestávek ve službě, tzn. byli operačnímu k dispozici 12 hodin v kuse. K tomu žalobce odkázal na záznam výslechu npor. Mgr. M., pprap. M., plk. Mgr. K. a nprap. Bc. B. 5. Nejistota plynoucí z nepředvídatelnosti, respektive nemožnosti pracovníka nakládat volně s časem přestávky, může stavět pracovníka do stavu trvalé ostražitosti. Žalovaný v napadeném rozhodnutí sám potvrzuje, že přestávka ve službě nemohla být čerpána vždy, avšak argumentuje tím, že k tomu docházelo výjimečně. Srovnání počtu přestávek na jídlo a odpočinek, které žalobce nemohl čerpat, s těmi, které vyčerpal, dle žalovaného neznačí, že by počet těchto nevyčerpaných přestávek byl mimořádně vysoký, či že by k tomu docházelo běžně. Závěry žalovaného jsou však v rozporu s rozhodnutím Soudního dvora Evropské unie („SDEU“) ve věci C-107/19 XR a s nálezem Ústavního soudu ze dne 18. 10. 2021, sp. zn. II ÚS 1854/20. 6. Žalovaný dále vůbec nepřihlédl k výpovědím svědků. Ačkoliv sám potvrdil, že k nečerpání přestávek docházelo, považuje stanovení a plánování přestávek na jídlo a odpočinek za zákonné ve smyslu § 60 odst. 1 zákona o služebním poměru. Smyslem institutu přestávek je poskytnout příslušníkovi dobu, v rámci které nevykonává službu, a tento čas je určen výhradně k jeho odpočinku způsobem, který si daný příslušník zvolí. Správní orgány si právní úpravu přestávek ve službě vykládají účelově. Žalobce dále odkázal na pokyn ředitele Krajského ředitelství policie Libereckého kraje ze dne 17. 5. 2021, v němž je uvedeno, že „stav zajištění případného vystřídání policisty je naplněn tehdy, pokud jsou předem s příslušným organizačním článkem dohodnuty podmínky pro plnohodnotné vystřídání policisty v době nařízené přestávky.“ Žalobce přitom nepředpokládá, že by si jednotlivá krajská ředitelství mohla dovolit zastávat různé výklady předmětné právní úpravy. 7. Účelem přestávky ve službě je snížit únavu příslušníka a stimulovat jej k dalšímu požadovanému pracovnímu výkonu. Žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2019, č. j. 8 As 257/2018-44, dle něhož je nutno posuzovat samotnou faktickou možnost čerpání přestávky, a nikoliv pouze formální označení služby za přerušitelnou. Po celé nárokované období trvalo porušení zákonem garantovaného práva žalobce na řádné čerpání přestávek ve službě. Z provedeného dokazování vyplynula nemožnost celkového přerušení výkonu služby a nemožnost řádného čerpání přestávky, neboť po žalobci bylo požadováno, aby byl stále na příjmu. Na pracovišti žalobce neexistuje žádné jasné a srozumitelné opatření, které by předvídatelně stanovilo pravidla střídání příslušníků v době čerpání přestávky. Organizace služební činnosti nefunguje tak, aby bylo řádné čerpání přestávek objektivně možné. 8. Na základě výše uvedeného proto žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě odkázal na napadené rozhodnutí. Žalovaný i náměstek ředitele se v řízení vypořádali v zásadě s totožnými skutkovými i procesními námitkami, jako žalobce uvedl v žalobě. Žalobci bylo nerušené čerpání přestávek ve službě, až na výjimečné případy, k nimž nedocházelo běžně, garantováno. K jednotlivým uplatněným žalobním námitkám žalovaný odkázal na konkrétní strany napadeného rozhodnutí, resp. rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Navrhl, aby soud žalobu pro její nedůvodnost zamítl. IV. Posouzení věci 10. Soud ve věci nařídil jednání, při němž účastníci setrvali na svých stanoviscích. 11. Žaloba je důvodná. IV./A) Obecná východiska 12. Podle § 60 odst. 1 zákona o služebním poměru má příslušník nárok na přestávku ve službě na jídlo a odpočinek, nejdéle po každých 5 hodinách nepřetržitého výkonu služby, jestliže služební funkcionář nerozhodne na žádost příslušníka jinak, a to při trvání směny a) do 9 hodin v rozsahu 30 minut, b) nad 9 hodin v takovém rozsahu, aby jedna přestávka činila 30 minut a ostatní přestávky činily nejméně 15 minut. 13. Podle § 60 odst. 2 zákona o služebním poměru se přestávka ve službě na jídlo a odpočinek nezapočítává do doby služby. 14. Podle § 60 odst. 3 zákona o služebním poměru jde-li o službu, jejíž výkon nemůže být přerušen, musí být příslušníkovi i bez přerušení výkonu služby zajištěna přiměřená doba na jídlo a odpočinek. 15. Nejprve soud uvádí, že i když příslušník ozbrojeného sboru koná službu nepřetržitého charakteru (např. hlídkovou službu), neznamená to ještě samo o sobě, že ji nelze přerušit. Nepřetržitá služba, kterou z nejrůznějších důvodů přerušit nelze (např. operační důstojník, který musí být neustále připraven přijímat oznámení od občanů, a zároveň nemá zajištěno střídání) se musí podřadit pod režim § 60 odst. 3 zákona o služebním poměru. Takový příslušník pracuje bez přestávky a služební orgán mu pouze zajistí přiměřenou dobu na jídlo a odpočinek a proplatí mu celou délku služby. Naproti tomu tam, kde je možné službu přerušit, koná se služba v