1 As 285/2017 — Nejvyšší správní soud

73 A 6/2023- 176 - text  11 73 A 6/2023 USNESENÍ Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Polácha a soudců JUDr. Lukáše Hloucha, Ph.D. a Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. ve věci navrhovatele: P. J. bytem X zastoupeného: Mgr. Lucií Stejskalovou, advokátkou Advokátní kancelář Stejskalová & Blechová, s.r.o., se sídlem Heršpická 813/5, 639 00 Brno proti odpůrci: Magistrát města Brna Odbor územního plánování a rozvoje se sídlem Malinovského nám. 3, 601 67 Brno zastoupenému Mgr. Pavlem Riškem, advokátem se sídlem Jakubská 2, 602 00 Brno za účasti: I) Mgr. L. J., II) MUDr. Z. J. oba bytem X zastoupených Mgr. Stanislavem Smrčkou, advokátem sídlem Jakubské nám. 580/4, 602 00 Brno o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – Úprava směrné části Regulačního plánu MČ Medlánky ze dne 28.7.2023, SRP 5/2023 pod č.j. MMB/0255769/2023, takto: I. V řízení se pokračuje. II. Návrh se odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. V. Navrhovateli se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč z účtu Krajského soudu v Brně ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupkyně Mgr. Lucie Stejskalové, advokátky, sídlem Heršpická 813/5, Brno. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Navrhovatel je vlastníkem pozemků p. č. XA a XB v k.ú. X a je sousedem manželů Mgr. L. J. a MUDr. Z. J. (dále jen souhrnně „OZNŘ“), kteří jsou vlastníky pozemků p. č. XC a XD, XE v k.ú. X (dále jen „dotčené pozemky“). OZNŘ obdrželi stavební povolení (zároveň i územní rozhodnutí) na stavební záměr „Novostavba rodinného domu na dotčených pozemcích“ (dále jen „společné povolení“). 2. Proti společnému povolení si podal navrhovatel odvolání, které odpůrce zamítl. Proti zamítavému rozhodnutí si podal odpůrce žalobu ke Krajskému soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), která byla předmětem řízení ve věci vedené pod sp. zn. 31 A 11/2021 a v němž krajský soud rozhodl o zrušení zamítavého rozhodnutí odpůrce o odvolání navrhovatele a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení rozsudkem ze dne 29. 3. 2023, č.j. 31 A 11/2021 -101 (dále jen „zrušující rozsudek“). 3. Odpůrce vydal dne 28. 7. 2023 v návaznosti na zrušující rozsudek krajského soudu na žádost OZNŘ sdělení s názvem „Úprava směrné části regulačního plánu MČ Medlánky“ (dále jen „napadené sdělení“), jímž této žádosti vyhověl s tím, že redukoval rozsah překryvné zeleně na pozemcích ve vlastnictví OZNŘ parc. č. XD a XE v k.ú. X ze 320m2 na 100 m2. Zdůvodnil, že zmenšení rozsahu překryvné funkce zeleně není v rozporu s vymezováním překryvné zeleně v regulačním plánu a nedochází ke změně koncepce regulačního plánu v dané lokalitě. Toto sdělení je předmětem přezkumu v této věci. II. Návrh 4. V návrhu se navrhovatel opírá o přesvědčení, že napadené sdělení je třeba považovat za opatření obecné povahy (§ 171 a násl. správního řádu, § 101a a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“). 5. Navrhovatel v tomto ohledu především tvrdí, že odpůrce napadenou změnu regulačního plánu realizoval postupem změny pro směrné části regulačního plánu. Navrhovatel má však za to, že předmět změny regulačního plánu naplňuje charakteristiky závazné části regulačního plánu, a proto bylo nezákonné, pokud daná změna byla pořízena postupem pro změnu jeho směrné části. Ze žádosti je zjevné, že je motivována jen a pouze tím, aby bylo právně možné povolení soukromého stavebního záměru OZNŘ, kteří jím rozhodně nesledovali jakýkoli účel ochrany zeleně, přírodní památky či krajiny. 6. Navrhovatel především odkázal na definici indexu podlažních ploch (dále také jen „IPP“) v Územním plánu města Brna, který: „je určen pro návrhové plochy bydlení, smíšené a pracovních příležitostí vyjma PZ, PL, vždy jako maximální, a v uvedených případech i jako minimální přípustný počet m2 hrubé podlažní plochy na 1 m2 základní funkční plochy; při jeho aplikaci na pozemek nebo soubor pozemků disponibilních pro konkrétní stavební záměr je výpočet nutné vztáhnout k výměře těchto pozemků.“ Navrhovatel se domnívá, že IPP se odvozuje od výměry pozemků disponibilních pro konkrétní stavební záměr, a proto pozemky p. č. XD a XE nejsou pro stavební využití „disponibilní“. Dle názoru navrhovatele pak takto regulované plochy pro zeleň nelze bez dalšího plně započítávat do disponibilních ploch pro výpočet IPP u čistě stavebního záměru rodinného domu, který s užíváním a ochranou zeleně nemá nic společného. 7. Navrhovatel ohledně právní povahy napadeného sdělení vycházel z názoru obsaženého v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 17.9.2013, č.j. 1 Aos 2/2013 – 116 (dále jen „usnesení RS NSS ve věci IPP“), který se týkal právní povahy Indexu podlažní plochy v brněnském územním plánu a v němž Nejvyšší správní soud dovodil, že tento index je ze své povahy závazný, a proto byl nesprávně zařazen do směrné části územního plánu. Proto je třeba při jeho novém zavedení či změně přijmout opatření obecné povahy. Navrhovatel je přesvědčen o tom, že právní povaha IPP a překryvné funkce zeleně v regulačním plánu je totožná. Překryvná funkce zeleně v regulačním plánu není dle navrhovatele ničím jiným než „obecným regulativem obsahového uspořádání konkrétního území odrážející jeho možnosti a potřeby, tedy limitem jeho využití, jehož vymezení má být a je závazné.“ 8. Navrhovatel navrhl zrušení napadeného sdělení v plném rozsahu a přiznání náhrady nákladů řízení. III. Vyjádření odpůrce a vyjádření OZNŘ 9. Odpůrce ve svém vyjádření především poukázal na to, že předmětný Regulační plán MČ Medlánky (dále též „RP“) byl přijat v roce 1998 před účinností zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona (dále též „stavební zákon“), což znamená, že se ve smyslu § 188 odst. 3 stavebního zákona jeho změny a úpravy provádějí podle dosavadních právních předpisů. Dále podotkl, že čl. 6 vyhlášky Statutárního města Brna č. 8/2002 o závazných částech Regulačního plánu MČ Medlánky (dále jen „vyhláška“) směrnou část RP tvoří „Regulační podmínky pro všechny plochy s překryvnou funkcí, vyznačené v hlavním výkrese regulačního plánu (výkres č. 2)“. Naopak v čl. 4 citované vyhlášky stanovující závazné prvky regulace plochy s překryvnou funkcí schází, a to na rozdíl např. od funkčního uspořádání území v členění na plochy stavební a nestavební – volné. 10. Odpůrce považuje za jednoznačné, že napadeným sdělením bez jakékoliv pochybnosti provedena změna jeho směrné části. K této změně odpůrce přistoupil po projednání se zastupitelstvem Městské části Medlánky v souladu s čl. 7 odst. 2 vyhlášky, které se změnou směrné části RP souhlasilo na svém zasedání konaném dne 14. 6. 2023 usnesením č. 08/06. Odpůrce v napadeném sdělení vyložil, že překryvná funkce zeleně odpovídá stavu z roku 1998, tedy době přijetí RP, a tato již neodpovídá současné situaci území. Zároveň popsal, že i při změně RP zůstane zachována průběžný pruh o dostatečné šířce. Uvedené nebude znamenat změnu koncepce regulačního plánu v dané lokalitě. Takové odůvodnění považuje odpůrce za zcela dostatečné a v dalším na něho odkazuje 11. K argumentaci navrhovatele usnesením RS NSS ve věci IPP především uvedl, že toto usnesení dopadalo na IPP, a nikoliv na regulační plán a jeho překryvnou zeleň ve stavebních plochách. Tedy tyto závěry na nynější situaci nejde bez dalšího aplikovat. Navrhovatel se pak mýlí, pokud ztotožňuje právní povahu IPP dle územního plánu s právní povahou překryvné zeleně ve stavebních plochách. Přehlíží přitom, že regulační plán zejména ve vyhlášce ve spojení s „Legendou regulačního plánu“ v členění na plochy stavební a plochy nestavební – volné. 12. Odpůrce vysvětlil, že závazné limity stanoví pouze členění na plochy stavební a nestavební. Ve stavebních plochách, ve kterých se nachází pozemky dotčené změnou RP, je výstavba zásadně umožněna. Pokud by výstavba měla být zásadně zapovězena, byly by tyto pozemky či jejich části zařazeny do plochy nestavebních. Právě v uvedeném je nutné spatřovat povahu závazných limitů využití území, které významnou měrou ovlivňují charakter území. 13. Odpůrce zdůraznil, že v tomto ohledu je nutné respektovat autonomii místní samosprávy, která v případě RP úpravu překryvné zeleně zařadila zcela jednoznačně do směrné části RP. Navrhovatelův výklad pojmu „limit využití území“ považuje odpůrce za příliš extenzivní, protože stírá rozdíly mezi směrnými a závaznými částmi jeho výkladu v podstatě jakákoliv regulace, která může zasáhnout do vlastnických práv k sousedním pozemkům (byť v naprosto marginální míře) je nutné automaticky kategorizovat jako závaznou. Ke své argumentaci připojil odpůrce též vyjádření svého Odboru územního plánování a rozvoje ze dne 31. 1. 2024. Odpůrce navrhl, aby byl návrh odmítnut, in eventum zamítnut, a aby byla odpůrci přiznána náhrada nákladů řízení. 14. Krajský soud obdržel i vyjádření OZNŘ ze dne 20. 2. 2024, v němž OZNŘ zastávají pozici obdobnou argumentaci odpůrce. Podle jejich názoru