22 A 10/2025 – Krajský soud v Brně

22 A 10/2025- 47 - text 10 22 A 10/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Petrem Sedlákem ve věci žalobce: P. H., nar. X, bytem X zastoupený advokátkou Mgr. Bc. Kateřinou Rychterovou, sídlem Kpt. Jaroše 317/24, 276 01 Mělník proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina sídlem Žižkova 57, 587 33 Jihlava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 2. 2025, č. j. KUJI 18691/2025, sp. zn. OOSČ 625/2023 OOSČ/153, takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu kraje Vysočina ze dne 25. 2. 2025, č. j. KUJI 18691/2025, sp. zn. OOSČ 625/2023 OOSČ/153, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 15 269 Kč k rukám Mgr. Bc. Kateřiny Rychterové, advokátky, do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce brojil proti shora označenému rozhodnutí žalovaného, kterým bylo změněno rozhodnutí Městského úřadu Velké Meziříčí, Odboru dopravy a silničního hospodářství, ze dne 2. 8. 2023, č.j. DOP/34468/2023-navr /3327/2023, byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupků podle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1., písm. f) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, (dále „zákon o provozu na pozemních komunikacích“), jichž se měl dopustit porušením § 3 odst. 3 písm. a), § 7 odst. 1 písm. c) zákona o provozu na pozemních komunikacích tím, že dne 20. 2. 2023 v 13:55 hod. na dálnici D1 v km 146 ve směru od Prahy na Brno řídil osobní automobil tovární značky X, RZ: X (X), a při jízdě vozidlem držel v ruce nebo jiným způsobem telefonní přístroj a současně neměl být držitelem příslušného řidičského oprávnění, když toto měl pozbýt z důvodu dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče ode dne 12. 12. 2018. Za toto přestupkové jednání byla žalobci uložena pokuta ve výši 25 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 12 měsíců od nabytí právní moci rozhodnutí a dále mu byla uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. 2. Žalovaný změnil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně tak, že do výroku o trestu doplnil „a podle § 41 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky“. II. Podání účastníků 3. Žalobce v podané žalobě předně uvedl, že nečiní sporným spáchání skutku spočívajícího v držení telefonního přístroje v ruce nebo jiným způsobem během jízdy. Pokud jde o uloženou sankci ve výši 25 000Kč a zákaz řízení motorových vozidel, tu považuje za nepřiměřenou a vykazující znaky libovůle. 4. Za předmět sporu považuje výklad toho, zda údaje v evidenci řidičů zakládají porušení § 3 odst. 3 písm. a) zákona o provozu na pozemních komunikacích a automaticky tedy spáchání přestupku ve smyslu § 125c odst. 1 písm. e) bod 1. zákona o provozu na pozemních komunikacích. Brojil proti tomu, že by získání řidičského oprávnění Slovenské republiky (ŘP č. X) bylo účelovým jednáním. Toto tvrzení podle něj žalovaný nijak nedoložil. Poukázal i na to, že žalovaný sám uvedl, že mu není známa žádná právní norma EU, která by upravovala vydávání řidičských oprávnění, avšak současně konstatoval, že žalobce získal řidičské oprávnění v rozporu s požadavky EU, a proto nebude k vydanému řidičskému oprávnění SR (ŘP č. X) přihlížet, přestože se jedná o veřejnou listinu cizího státu. Žalovaný dle názoru žalobce není oprávněn přezkoumávat, za jakých podmínek nabyl žalobce řidičské oprávnění SR (ŘP č. X). 5. Stejně jako v první žalobě i nyní namítl, že vědomě neporušil zákon o provozu na pozemních komunikacích, byť z nedbalosti. Přinejhorším obviněný jednal v tzv. právním omylu. Pokud žalovaný tuto námitku shledal jako neopodstatněnou, s odkazem na skutečnost, že žalobce již v minulosti po pozbytí řidičského oprávnění pro dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče žádal v ČR o jeho vrácení, pak s takovým hodnocením nesouhlasil. Chybně žalovaný podle něj posoudil i námitku, ve které se dovolával zásady in dubio pro reo. 6. Žalovaný ve svém vyjádření odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Podstatné podle něj je, že žalobce získal řidičský průkaz na Slovensku výměnou za ukrajinský řidičský průkaz ze dne 4. 3. 2010, vyměňovaný ukrajinský řidičský průkaz byl vydaný před pozbytím řidičského průkazu získaného v České republice (který žalobce navíc též získal výměnou za ukrajinský řidičský průkaz ze dne 4. 3. 2010). Odkázal na závěry správního orgán prvního stupně k možnosti absolvovat výcvik v autoškole ve Slovenské republice. Žalobce podle něj proti těmto závěrům nijak nebrojí, nijak nenapadá ve spise uvedený způsob, jakým získal řidičské oprávnění na Slovensku. Žalovaný je přesvědčen, že nelze vlastnit dva řidičské průkazy vydané stejným státem v tentýž den, tudíž žalobce svým jednáním obchází zákon, řidičský průkaz na Slovensku získal protiprávně, a tedy nebyl důvod k tomuto slovenskému řidičskému průkazu jako k veřejné listině přihlížet. III. Posouzení věci 7. Žaloba splňuje podmínky přípustnosti. Podala ji oprávněná osoba v zákonné lhůtě. Soud při posouzení věci vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného. O žalobě krajský soud rozhodl bez jednání při splnění podmínek § 51 s.ř.s. 8. Žaloba je důvodná. Účelovost a nezákonnost jednání žalobce při výměně řidičského průkazu 9. Podle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí. 10. Soud v této věci rozhoduje již podruhé, když předcházející rozhodnutí žalovaného zrušil pro nepřezkoumatelnost spočívající v nevypořádání jedné z odvolacích námitek, a uvedl: „[6] Proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně brojil žalobce odvoláním, jehož základní námitka spočívala v nesouhlasu s tím, že by obcházel českou právní úpravu vrácení řidičského oprávnění. Ve své námitce uvedl následující, podle soudu relevantní, okolnosti. Žalobce nezpochybňoval, že v důsledku dosažení 12 bodů pozbyl řidičského oprávnění k řízení motorového vozidla na území ČR na dobu jedno roku. Svůj řidičský průkaz vrátil dne 1. 4. 2019 a mohl tak o vrácení řidičského oprávnění požádat po 1. 4. 2020. O vydání slovenského řidičského průkazu požádal až dne 13. 1. 2022, tj. tři roky poté, co pozbyl řidičské oprávnění v ČR. Další podstatnou skutečností je, že žalobce má povolen trvalý pobyt ve Slovenské republice na adrese Bratislava, Plickova 7470/7. Podle žalobce byla žádost o vydání slovenského řidičského průkazu s ohledem na místo aktuálního pobytu zcela logickým a legitimním postupem. [7] S uvedenou odvolací námitkou se žalovaný prakticky nevypořádal, neboť vycházel toliko ze závěru, že žalobce má trvalé bydliště na území ČR. Tento závěr ale v kontextu nyní projednávané věci není dostatečný.“ 11. Uvedené následně soud doplnil rozborem právní úpravy zažádání si o řidičský průkaz v ČR a SR. Zároveň se nemohl zabývat okolnostmi, za kterých byl žalobci vydán slovenský řidičský průkaz, tj. zabývat se tím, nakolik je jeho pobyt na Slovensku účelový a jaký význam pro věc má, že žalobci byl vydán slovenský řidičský průkaz na základě uznání ukrajinského řidičského průkazu z roku 2010 s tím, že těmito skutečnostmi se bude muset zabývat opětovně žalovaný, stejně jako otázkou případného právního omylu žalobce a jeho důsledky pro naplnění skutkové podstaty přestupku dle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 zákona o pozemních komunikacích. 12. Opětovné rozhodnutí žalovaného obsahuje nejprve přehled předcházejícího řízení, vč. rozhodování jak zdejšího, tak i Nejvyššího správního soudu, následně přehled skutkových zjištění ze správního spisu a poté závěry žalovaného. V nich žalovaný podrobně zrekapituloval odvolací námitku následovně: „Odvolatel ve věci přestupku dle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 zákona o silničním provozu mimo jiné namítá, že se uvedeného přestupku nedopustil a svým jednáním neporušil § 3 odst. 3 písm. a) téhož zákona, jelikož je oprávněn na základě řidičského průkazu Slovenské republiky č. R0077403 v souladu s § 3 odst. 3 písm. a) zákona o silničním provozu řídit motorová vozidla na území ČR. Namítá, že by vydaným ŘP na Slovensku obcházel jakýkoli předpis ČR a rozporuje výklad v odůvodnění napadeného rozhodnutí, zda údaje evidované v evidenční kartě řidiče odvolatele zakládají porušení § 3 odst. 3 písm. a) zákona o silničním provozu a tudíž spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 téhož zákona. V této souvislosti poukazuje na uvedené sdělení MVSK, že odvolatel je od 13. 1. 2022 držitelem řidičského oprávnění pro příslušné skupiny vozidel a řidičský průkaz č. R0077403 (vydaný na Slovensku) je platný do 13. 1. 2037. Namítá dále, že v souvislosti s § 123c odst. 7 zákona o silničním provozu vrátil svůj český řidičský průkaz č. EE 735934 (dále také český řidičský průkaz“) dne 1. 4. 2019 a byl tedy v souvislosti s § 123d odst. 1 téhož zákona oprávněn požádat o jeho vrácení po 1. 4. 2020, přičemž s odkazem na sdělení MVSK