22 A 2/2024 – Krajský soud v Brně

22 A 2/2024- 48 - text 10 22 A 2/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Petrem Sedlákem ve věci žalobce: L. H. D., nar. X státní příslušník Vietnamské socialistické republiky zastoupený advokátkou Mgr. Martinou Šamlotovou sídlem Milady Horákové 13, 602 00 Brno proti žalovanému: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 6. 2023, č. j. MV-81337-4/SO-2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž byl změněn výrok rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 18. 1. 2023, č. j. OAM-22236-15/DP-2022 (dále též „prvostupňové správní rozhodnutí“) tak, že žádost žalobce ze dne 20. 6. 2022 se zamítá a povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia se dle § 46 odst. 5 ve spojení s § 56 odst. 1 písm. h) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPC“), nevydává, neboť byly zjištěny skutečnosti nasvědčující tomu, že žalobce povolení k dlouhodobému pobytu hodlá zneužít k jinému účelu, než je uveden v žádosti o vydání příslušného pobytového oprávnění. II. Podání účastníků 2. Žalobce v žalobě uvádí, že ZPC nestanoví jako podmínku pro udělení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia to, že žadatel musí znát počet vyučovacích hodin jeho předchozí přípravy na studium. Za irelevantní považuje žalobce výtku správních orgánů o údajné neznalosti posloupnosti studia na českých vysokých školách; vysvětluje, že pouze zaměnil magisterské studium za doktorské. Téměř každý student napříč všemi státy se dle žalobce seznamuje s předměty a organizací výuky teprve až v průběhu svého studia; kvůli takovému postupu jej nelze osočit z nezájmu o studium. Je mu teprve devatenáct let a jeho odpovědi v rámci provedeného pohovoru jsou přiměřené jeho věku. Navíc v tomto věku nemusí být studium jeho jedinou prioritou v životě. Podstatné není ani to, že se na nákladech jeho studia budou podílet rodiče. Žalobce ví, jak dlouho, na jaké škole a jaký obor bude studovat; zdůvodnil také, proč chce studovat v zahraničí. Nelze mu proto vytýkat nedostatečnou motivaci ke studiu. V průběhu správního řízení předložil všechny zákonem požadované náležitosti. Je tudíž přesvědčen, že splnil veškeré podmínky čl. 6 a 7 směrnice 2004/114/ES. Správní orgány ovšem dle žalobce nepostupovaly nestranně a nehodnotily jeho výpověď komplexně. Neznal sice odpovědi na některé otázky, nicméně na jiné odpověděl uspokojivě; zohledněny ovšem byly pouze jeho neznalosti. 3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvádí, že napadené rozhodnutí považuje za zákonné a správné. Odkazuje na jeho odůvodnění a zdůrazňuje, že žalobcovy odvolací námitky se nikterak neliší od argumentace uplatněné v žalobě. III. Posouzení věci 4. Žaloba je přípustná. Podala ji oprávněná osoba (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“) v zákonné lhůtě (§ 172 odst. 1 ZPC). O žalobě krajský soud rozhodl bez nařízení ústního jednání, neboť pro tento postup byly splněny zákonné podmínky (§ 51 s. ř. s.). 5. Žaloba není důvodná. 6. Soud předesílá, že žalobní body mají směřovat proti napadenému rozhodnutí (tj. rozhodnutí o odvolání) a jeho důvodům. Pokud odvolací správní orgán v odvolání uplatněné námitky dostatečně vypořádá a žalobce je v žalobě pouze zopakuje, aniž by na důvody rozhodnutí o odvolání konkrétně reagoval, podstatně tím snižuje své šance na úspěch, neboť soud za něj nemůže domýšlet další argumenty. Soud se poté musí věnovat žalobcem uváděným skutečnostem pouze v míře jejich obecnosti (podobněji k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu [dále též „NSS“] ze dne 12. 11. 2014, č. j. 6 As 54/2013-128; dále např. rozsudek NSS ze dne 23. 4. 2020, č. j. 7 Afs 440/2018-63 [dostupné na nssoud.cz]). Žalobce v projednávané věci převážně doslovně opakuje argumentaci vznesenou již v odvolání (pouze zaměňuje slovní spojení „účastník řízení“ za „žalobce“); nereaguje tedy na vypořádání všech jeho námitek žalovaným v napadeném rozhodnutí. Originální partií žaloby je toliko část, v níž žalobce rozšiřuje svou námitku, že správní orgány přihlédly pouze k těm jeho odpovědím v rámci pohovoru, které jsou v jeho neprospěch. Žalobce tedy náležitě neprecizoval, z jakých konkrétních skutkových a právních důvodů proti napadenému rozhodnutí brojí. Tomu bude odpovídat také vypořádání žalobních námitek soudcem (srov. rozsudky NSS ze dne 23. 6. 2005, č. j. 7 Afs 104/2004-54, či ze dne 14. 7. 2011, č. j. 1 As 67/2011-108). 7. Žalobce podal dne 20. 6. 2022 na Velvyslanectví České republiky v Hanoji (Vietnam) žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia dle § 42d ZPC. Mezi stranami není sporné, že žalobce ke své žádosti doložil všechny požadované dokumenty. Doložení podkladů dle § 42d odst. 2 ZPC je však jednou, nikoliv jedinou, obligatorní podmínkou pro udělení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia na území České republiky. Doložení zákonem požadovaných podkladů je pouze předpokladem k tomu, že se ministerstvo podanou žádostí cizince bude vůbec moci zabývat. Z této skutečnosti ovšem nelze dovozovat, že cizinec hodlá naplnit účel pobytu, pro který o povolení žádá. K tomu slouží zejména provedení pohovoru ve smyslu § 57 odst. 2 ZPC, který má přispět správnímu orgánu k bližšímu porozumění (a zároveň ověření) záměru a motivace žalobce ke studiu. 8. Právě posouzení pohovoru provedeného se žalobcem je stěžejní pro rozhodnutí v této věci. Zatímco žalobce je přesvědčen, že pohovorem byl prokázán jeho skutečný a vážný zájem o studium přípravného jazykového kurzu organizovaného Institutem celoživotního vzdělávání Vysokého učení technického (dále též „VUT“) za účelem dalšího vysokoškolského studia v akreditovaném bakalářském studijním programu Ekonomika a managment na AMBIS Vysoká škola a.s. (dále též „AMBIS“), žalovaný vyhodnotil odpovědi žalobce jako nepřesvědčivé ve vztahu k jím deklarovanému účelu pobytu. 9. Podle § 45 odst. 5 věty první ZPC platí, že pro povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia na území (§ 42d) platí obdobně odstavec 1 věta druhá a § 37, § 55, § 56 odst. 1 písm. a) až c), e), g), h), l) a m), § 56 odst. 2 písm. a) a § 62 odst. 1 vztahující se na dlouhodobé vízum. 10. Podle § 56 odst. 1 písm. h) ZPC nebude dlouhodobé vízum cizinci uděleno, jestliže jsou zjištěny skutečnosti nasvědčující tomu, že cizinec po skončení pobytu stanoveného dlouhodobým vízem neopustí území nebo že dlouhodobé vízum hodlá zneužít k jinému účelu, než je uveden v žádosti o udělení dlouhodobého víza. 11. K rozhodovacímu procesu ve věcech udělení víza (což platí také ve věcech povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia) se vyjádřil Ústavní soud tak, tomuto procesu je vlastní jistá míra abstrakce a obecnosti, neboť mnohdy je třeba vycházet z určitých předpokladů, a nikoli z objektivně zjistitelných skutečností. Požadavek na obstarání vyčerpávajících, přesných a podrobných podkladů by totiž ve svém důsledku vedl k popření smyslu rozhodování o udělení víza. Zamýšlené jednání cizinců nelze dopředu naprosto jednoznačně identifikovat a kvalifikovat. I dostatečně podložené obavy či nejasnosti mohou být důvodem způsobilým k neudělení víza (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 6. 2013, sp. zn. II. ÚS 1149/13, či ze dne 20. 3. 2018, sp. zn. I. ÚS 829/18 [dostupné na nalus.usoud.cz]). 12. Jelikož žalobcem požadované pobytové oprávnění je upraveno v právu Evropské unie, bylo možné přistoupit k zamítnutí jeho žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia pouze v případě, že by byl dán některý z důvodů předpokládaných Směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/801, o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí za účelem výzkumu, studia, stáže, dobrovolnické služby, programů výměnných pobytů žáků či vzdělávacích projektů a činnosti au-pair (dále jen „směrnice 2016/801). Ta se totiž vztahuje na státní příslušníky třetích zemí, kteří žádají o přijetí, nebo byli přijati na území členského státu za účelem výzkumu, studia, stáže nebo dobrovolnické služby v Evropské dobrovolné službě (srov. čl. 2 odst. 1 směrnice 2016/801). Soud přitom podotýká, že čl. 41 směrnice 2016/801 byla s účinností ode dne 24. 5. 2018 zrušena předcházející směrnice 2004/114/ES, na jejíž ustanovení se žalobce odvolává v žalobě. 13. V souladu s čl. 20 odst. 1 směrnice 2016/801 členský stát žádost zamítne, pokud cizinec nesplní obecné podmínky stanovené v čl. 7, příslušné zvláštní podmínky stanovené v čl. 11, nebo předloží doklady, které byly získány podvodně nebo byly padělány či pozměněny. V čl. 20 odst. 2 pak směrnice 2016/801 upravuje několik fakultativních důvodů zamítnutí žádosti. Jedním z nich je podle písm. f)